Czech Classic Comedy a všeuměl Ladislav Smoljak

Legendární cimrmanolog, pokrývač, uznávaný filmový a divadelní režisér, scenárista, budovatel, herec i tesař.

„Tento výbuch bude mít ve vsi nečekané následky!"

★★★ Ladislav Smoljak ★★★

Naše obrovská herecká ikona neměla první krůčky snadné. Tatínek krejčí, maminka dělnice, jedináček. Jako malý kluk žil v malém bytě se dvěma místnostma. V jeho raném dětství se rodiče rozvedli, a tak mladý Ládík žil (překvapivě) s otcem. Ten pocházel ze Zakarpatské Ukrajiny a nejen jeho zručnost se nelíbila místním papalášům ve vládě. V padesátých letech dvacátého století zredukovali seznam živnostníků na krásné kulaté jednociferné číslo. I přes tyto nesnáze dostal tatínek Ladislava poměrně lukrativní (brát s rezervou) práci v Bílé labuti (Praha), kde přešíval kalhoty.

Ač narozen v prosinci 1931, válka v něm nezanechala žádné hlubší stopy a po odmaturování se pokoušel dělat zkoušky na DAMU. Jako jeden z posledních vešel před porotu, ale jelikož ta už měla více méně o svých favoritech jasno, nevěnovala Smoljakovi větší pozornost. Ten na potvoru řekl jen jedno krátké čtyřverší a o (ne)úspěchu bylo jasno.

Proto se dal na dráhu učitele a šel na fakultu pedagogickou, kde studoval fyziku a matematiku. V těchto letech narazil na své dva nejvěrnější kamarády - Zdeňka Svěráka a Miloně Čepelku. Vše proběhlo přijetím do tamního Ochotnického souboru, který režíroval.

Mimo to Svěrák s Čepelkou na Vysoké škole psali týdenník Hříbě, který neměl moc velký úspěch, jelikož většinou končil nepřečten. Jejich hlavním kritikem se stal právě Smoljak, který jim s časopisem pomáhal. Slova díků by ovšem dnes neměla padat z úst dua, nýbrž Ládi Smoljaka, jelikož nepřímo díky Svěrákovi a Čepelkovi se seznámil se svou pozdější ženou Soňou. (Kvůli které byl schopný jet 400 km na kole!)

Po vystudování dostal místo na gymnáziu kde učil žáky a žačky jen o pár let mladší než byl on sám. Mezitím už se ženou Soňou vychovával syna Davida, který se narodil v roce 1959. Profesorování ho bavilo, jelikož vynikal jako řečník, diskutér a všeznalý poučovatel, ale nenaplňovalo to jeho představy. Později odešel ze školství a jako redaktor psal články do novin. Svěrák s Čepelkou shodou náhod též nepracovali v režimu vzdělávacím, nýbrž se dali na dráhu rozhlasu. Tehdy je napadla myšlenka založit si vlastní divadlo (Járy Cimrmana) a ke spolupráci přizvali také Smoljaka. Ten projektu příliš nevěřil (částečně spolupracoval s úspěšným Semaforem), ale nakonec se stal největším strážcem fenomenálního Čecha Járy Cimrmana!

„Největším světovým spisovatelem, vynálezcem, malířem, fyzikem, lyžařem a filosofem, za posledních sto let, byl český velikán, Jára Cimrman."

Po chvilkové demokracii rozhodl Smoljak nastolit v divadle tvrdou diktaturu, a ujal se režisérského křesla. První divadelní hra s názvem Akt vyšla v roce 1967 a do řad diváků vnesla vůni něčeho nového. V témže roce vyšla i má oblíbená Vyšetřování ztráty třídní knihy, ovšem největší úspěch sklidila Hospoda na mýtince (1968). Po opovrhované invazi Rusů měli stejně jako ostatní divadla ztrpčený život a mnohdy neměli kde hrát, zavírali jim před nosem či brali kulisy. I přes tyto hořké plody komunismu divadlo fungovalo dál.

Smoljak se Svěrákem se stávali stále hlubšími přáteli a velmi rádi spolu trávili volný čas. K tomu jim pomohlo i stavění společné chalupy, která nebyla, jak se později ukázalo, tím nejšťastnějším nápadem. Nicméně hry se sypali dál. Vrcholem jejich slávy ovšem nebyli dřevěné parkety zpoceného pódia, nýbrž první krůčky u filmu. Zde tato dvojice dosáhla neskutečné popularity, jejíž část si přenesla i do divadla. Ladislav Smoljak chtěl být vždy spíš filmovým režisérem než hercem, a jelikož jako nováček by nedostal žádnou příležitost, pod svá režisérská křídla ho vzal Zdeněk Podskalský. Společně pracovali na filmu Kulový blesk. Na oplátku napsali Podskalskému Svěrák se Smoljakem text k muzikálu Trhák, v němž Smoljak hrál režiséra a Svěrák autora knihy - předlohy pro scénáristy. Samotní tvůrci ale přiznávají, že film byl spíchnout horkou jehlou a nedostalo se mu kvalit, které skrýval potenciál.

Změna nastala nedlouho poté. V roce 1974 filmová plátna spatřil unikátní Jáchyme, hoď ho do stroje! a po aplausu nadšení, smíchu a vášně následovaly další legendy televizních obrazovek: Marečku, podejte mi pero! a Na samotě u lesa (oboje 1976). Z obou filmů autoři čerpali ze svých vlastních zážitků, ať už z kariéry učitelské či zednické. Ladislavovo režisérská touha explodovala až v roce 1981, kdy sám natočil komedii Vrchní, prchni!

Filmová kariéra byla zakončena následujícími třemi filmy. Prvním je Jára Cimrman ležící, spící, aneb film zaznamenávající život největšího českého génia, který kdy spatřil naší zem. Druhý je detektivní retrokomedie, která využívá některé motivy z her, resp. „seminářů“ Divadla Járy Cimrmana, především Vražda v salonním coupé, ovšem na cimrmanovské realitě je nezávislá. Posledním filmem je hořká filmová komedie z roku 1988, která zachycuje problémy malého divadelního souboru při přípravě nové hry - Nejistá sezóna.

Bohužel, sláva jako chiméra pohltila i toho obyčejného kluka a vrcholného talenta v jedné osobě. Se svou první velkou láskou Soňou se rozvedl, a později ji nahradila uvaděčka Dáša (Dagmar Čamrová). A tak se starý dobrák musel opět vrátit ke své zednické lžíci a ušpiněným montérkám. Ačkoli s Dášou splodil dvě krásné dcery, a počet potomků vzrost na čtyři (ještě 2 kluci z prvního manželství), vztah s Dášou stejně nevydržel. Staromládenecký chtíč opět udělal své a Smoljak jako pilná včelička přelétl ke krásnější květince. A tak se oženil s Alicí Tichou. Manželství ovšem trvalo pouhý rok. Stejně jako u předešlých vztahů, dům nechal exmanželce.

Mezitím se Smoljak nadále připomínal divákům nevelkými úlohami ve filmech Nesmrtelná teta, Akumulátor a oskarovým Koljou (1996). Stál u zrodu vlastního divadelního studia Jára (později Láďa), kde uvedl své hry Hymna (1998) a Fantom Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (2001). Jako filmový herec se naposledy uvedl epizodní rolí důchodce v komedii Vratné láhve (2007) dvojice Jana a Zdeňka Svěrákových. Do posledních dní svého života byl velmi aktivní, na divadelním jevišti stál naposledy 27. května 2010 (v představení České nebe Divadla Járy Cimrmana), pak byl ale hospitalizován v kladenské nemocnici, kde 6. června 2010 zemřel ve věku 78 let na rakovinu.