Žirafa

:-)

KREVNÍ OBĚH
Srdce žirafy pracuje ve vzdálenosti tří metrů od hlavy a tří metrů od paty zvířete. Musí se proto stahovat velmi silně, aby prokrvilo všechna místa v těle. Žirafa se chová tak, jako by o tom věděla. Nesklání prudce hlavu, aby se nepřekrvila, a také vstává pomalu, aby nedošlo k nedokrvení mozku. Navíc když hlavu skloní, zvláštní chlopně a krevní řečiště s pružnými stěnami cév krevní tlak snižují. Srdce žirafy dokáže přečerpat až šedesát litrů krve za minutu. Také složení krve je zvláštní. Krev žirafy obsahuje dvakrát více červených krvinek než krev lidská, takže je schopná přenášet mnohem více kyslíku.

ZPŮSOB ŽIVOTA
Žirafy jsou plaché, prchají před každým i zdánlivým nebezpečím. Při útěku vypadají těžkopádně, rozhazují nohy do stran a běží průměrnou rychlostí necelých dvacet kilometrů v hodině, i když v případě akutního nebezpečí dokážou vyvinout i rychlost podstatně větší.
Nejčilejší jsou po ránu a v podvečer, kdy je horko menší. Spí vstoje a jen velmi krátce. Pokud si přece jen lehnou na zem, zaujímají zcela zvláštní polohu. Dlouhý krk otočí docela dozadu a hlavu opřou o zadní nohu.
Žirafy žijí v menších nesoudržných skupinách. Samci si vedoucí postavení upevňují v potyčkách, při nichž převládají výpady hlavou a přetlačováním krkem. Jen výjimečně použijí kopyta. Poražený není vyhnán ze stáda.
Žirafy se mohou rozmnožovat po celý rok, ale většina mláďat se rodí v období sucha od května do srpna. Vlastnímu páření předchází dlouhé dvoření. Novorozená mládě váží 50 až 70 kilogramů a při porodu dopadne na zem téměř z dvoumetrové výšky. Už za necelou půlhodinu je ale schopno postavit se na nohy a sát mléko. Mláďata rostou velmi rychle, přesto až tři čtvrtiny jich nepřežijí první rok. Stávají se obětí lvů, hyen, levhartů a krokodýlů. V přírodě se žirafy dožívají zhruba pětadvaceti let, v zajetí o deset let více.

PODDRUHY
Existuje devět poddruhů žiraf, které se liší hlavně zbarvením. Například nejseverněji v Africe v Núbii a v západní Etiopii žije žirafa núbijská s bílýma nohama, které se dříve říkalo mramorovaná (Giraffa camelopardalis camelopardalis).
Nejvíce ohrožená je žirafa síťovaná (G. camelopardalis reticulata)z Etiopie, Somálska a severní Keni. Je pro ni typické rezavohnědé zbarvení, které vytváří velké skvrny oddělené úzkými bílými proužky jako sítí.
Žirafa Rotschildova (G. c. rotschildi) žije v Ugandě a tmavé skvrny mají tvar hvězdic.
Z jižních poddruhů je nejznámější žirafa masajská (G. c. tippelskirschi)z Keni, která má na okraji skvrn vroubkování a dorůstá největší výšky. Nejjižněji žije žirafa kapská (G. c. giraffa). OKAPI
Do čeledi žirafovitých patří kromě žiraf už jen jeden zástupce, téměř bájná okapi. Na rozdíl od jiných ohrožených druhů se vyskytovala na naší planetě zřídka už před tím, než ji objevili běloši. I dnes patří k nejvzácnějším druhům afrického kontinentu. Je to vývojově starý druh, který vymírá přirozenou cestou.
K jejímu objevu v roce 1900 se pojí zajímavá historka. Britský vládní úředník a pozdější guvernér Ugandy Henry Johnston tehdy zachránil život skupině domorodých Pygmejů. Ti mu z vděčnosti darovali zvíře, jaké nikdy žádný běloch neviděl - okapi. Zvíře bylo asi půldruhého metru vysoké, mělo pruhované nohy jako zebra a protažený krk do délky.
Nejprve se předpokládalo, že jde o nějaký neznámý druh osla. Následovaly další teorie, vesměs chybné. V roce 1901 byla okapi vědecky popsána a zařazena k žirafovitým, i když se to zdálo neuvěřitelné. Podle Henryho Johnstona, který ji dostal darem, byla pojmenována Okapia johnstoni.
O životě okapi se toho mnoho neví. V zoologických zahradách je jich málo a způsob života ve volné přírodě není prozkoumaný. Žije v rezervacích v Kongu i v dalších tropických pralesích Konga, v Zairu a zřejmě i v západní Ugandě.

PŘÍRODNÍ REZERVACE OKAPI
Rozkládá se v Kongu v oblasti těžko přístupného tropického deštného pralesa na ploše asi 5000 kilometrů čtverečních. Byla zřízena v padesátých letech minulého století a na Seznam UNESCO zapsána v roce 1996. Spolu s národním parkem Maiko, který je vzdálen pouhých 200 kilometrů, poskytuje útočiště většině dosud žijících okapi. Jejich počet se nedá odhadnout. Někteří zoologové tvrdí, že jich žije dosud asi třicet tisíc, jiní předpokládají, že maximálně pět tisíc.
Kromě okapi žijí v rezervaci i další vzácná zvířata, například prase pralesní, slon, kančil vodní či miniaturní antilopa chocholatka. V rezervaci přebývají i Pygmejové, pro něž představuje možnost žít vlastním primitivním způsobem.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE
Okapi dosahuje hmotnosti až 250 kilogramů a dorůstá délky málo přes dva metry. Má silný, mírně protažený krk a pruhované nohy s nízkými širokými kopyty. Velké boltce i oči. U mladších zvířat je náznak hřívy. Srst je krátká, přiléhavá, hnědavé barvy, nohy příčně bíle pruhované. Pouze samci mají malé kostěné růžky překryté osrstěnou kůží.
Okapi je vysloveně pralesní zvíře. Zdržuje se v hustém podrostu deštných lesů, chodí po vyšlapaných stezkách a na otevřená prostranství vychází jen zřídka. Je mimořádně plachá.
Podobně jako žirafa se okapi živí listím, pupeny, výhonky a větvičkami stromů, které škube dlouhým svalnatým jazykem. Je mimořádně dlouhý, takže si jím dosáhne až do očí i do uší. Okapi netvoří větší stáda, jsou samotářské, žijí nanejvýš v párech.
Okapi rodí jedno mládě v období dešťů od srpna do října. Březost trvá 420 až 470 dní. Samostatného života jsou malé okapi schopny po půl roce, pohlavně dospívají za rok a půl, ale rostou až do deseti let. V zoologických zahradách se dožívají až 33 let, v přírodě zhruba poloviny.