Amphicar a Kleinschnittger

,,Jako auto je příliš lodí a jako loď je příliš autem,'' napsal o vozu Amphicar novinář amerického časopisu Car and Driver poté, co jej otestoval. A skutečně, Amphicar byl nedokonalým vozidlem a špatným plavidlem. Kleinschnittger - malé poválečné vozítko.

Zdravím Vás u mého dalšího článku. Dnes si vezmu pod pokličku dvě malá vozidla. Obojživelný Amphicar a malý Kleinschnittger. Amphicar na GameParku už je, ale je o něm napsáno jenom pár řádků. Píšu to proto, aby mi to admini nesmazaly s tím, že to tu už je. To je pro úvod vše a doufám, že se Vám bude článek líbit.

                                                       Amphicar

Tento vůz vznikl v Berlíně v Deutsche Wagon- und Maschinenfabriken podle nákresů Hansa Trippela. Trippel zkonstruoval již v roce 1936 ve svých 23 letech první obojživelný vůz na podvozku DKW. Když Adolf Hitler rozšiřoval svůj vozový park, vyraběly se obojživelníci podle Trippelovy dokumentace od roku 1941 v továrně Bugatti v Molsheimu. Závod Trippel-Werke dodal národním socialistům více než 1000 obojživelných vozů.

Po válce se v Německu nesměla vyrábět žádná obojživelná auta nebo terénní auta. Proto přišel Trippel na trh s obojživelným autem teprve roku 1958. Vůz byl nazván Alligator a k jeho pohonu použil Trippel motor Austin-Healey z typu Sprite. Projekt obojživelných vozů zaujal průmyslníka Haralda Quandta natolik, že do něj investoval, a za jeho finanční pomoci vznikl roku 1961 Amphicar. Trippel by jej nejraději vybavil motorem Volkswagen, což však nebylo možné vzhledem k jeho chlazení vzduchem. Motor vozu Mercedes 190SL byl zase příliš těžký, proto Trippel nakonec použil čtyřválec Triumph Herald. Pohonná jednotka byla umístěna vzadu a skrze čtyřstupňovou převodovku poháněla zadní kola. Při plavbě na vodě byl výkon motoru přenášen vloženou převodovkou na dva lodní šrouby. Karoserie byla vyrobena z ocelového plechu o tloušťce 1,5 mm. Na silnici dosahoval tento 1050 kg těžký vůr rychlosti až 110 km/h, na vodě pak 12 km/h.

Volant sloužil zároveň jako kormidlo, směr plavby byl určován natočením předních kol. Kormidlování vyžadovalo určitou dovednost, neboť otočením ,,kormidla"  opisovalo vozidlo kruh asi 18 doprava a 27 m doleva. Oba šrouby se totiž otáčely proti směru hodinových ručiček. Plavidlo nemělo kýl, a proto se snadno odchylovalo od směru. Při silném větru byl Amphicar takřka nepoužitelný. Na souši se vůz choval lépe, sklízel však útrpné pohledy lidí, protože stál na kolech tak vysoko, že vypadal až směšně.

Technické údaje

Model:                                            Amphicar

Roky výroby:                                  1961-1968

Počet vyrobenýchvozů:cca            3000

Motor:                                            čtyřválec

Zdvihový objem v cm³:                  1147

Nejvyšší výkon (k/ot./min):              38/4750

Nejvyšší rychlost (km/h):                 110/12

Zrychlení z 0 na 100 km/h:              není známo

Rozvor náprav v cm:                       210

Délka v cm:                                     433

Šířka v cm:                                     157

Výška v cm:                                    152

Hmotnost v kg:                               1050

                                         Kleinschnittger

Po skončení války se v Německu projevil velký nedostatek dopravních prostředků. Automobily se prodávaly pouze na zvláštní poukaz, na nějž měly nárok jen vybrané profese. Snáze k dostání a levnější byly motorky, tento dopravní prostředek však nevyhovoval každému. Konstruktér Paul Kleinschnittger hledal řešení této neutěšené situace a našel je v podobě dvoumístného vozítka, jehož prototyp postavil roku 1947 pro sebe.

Poháněl jej motocyklový motor DKW RT o zdvihovém objemu 98 cm³.

Miniautomobil přitahoval pozornost, a tak se Klenschnittgerovi podařilo přesvědčit jednoho hamburského obchodníka, aby investoval do jeho dalších plánů. S finanční pomocí 20 000 DM rozjel výrobu nového většího vozítka, tentokrát poháněného motorem llo o zdvihovém objemu 123 cm³ a výkonu 5,5k. Na rozdíl od prototypu měl tento vůz s názvem F 125 pohon na přední kola. Třístupňová převodovka pocházela rovněž z motocyklu a neměla zpátečku. Velká závada to však nebyla, neboť F 125 vážil pouze 130 kg a dal se tam, kam bylo nutné celkem pohodlně dotlačit. Vozidlo vypadalo s dlouhou kapotou sportovně.  Malý motor se nacházel zcela vpředu před přední nápravou. Auto nemělo dveře, protože však bylo velmi nízko nad zemí, nečinilo nastupování velké potíže. Koneckonců nebylo toto vozítko určeno pro starší dámy, ale pro mladou generaci.

Zavazadlový prostor byl omezený, navíc si většina jeho majitelů nechala namontovat rezervní nádrž na benzín za sedadla, standardně bylo vozidlo totiž vybaveno nádrží o objemu pouhých 5 l. Celkem se prodalo asi 2000 vozítek Kleinschnittger. Jak již tomu u konstruktérů bývá, toužil i Kleinschnittger postavit větší automobil. Již roku 1954 přišel s prvním prototypem - dvouválcovým motorem o zdvihovém objemu 250 cm³, který se měl začít vyrábět ve třech provedeních: jako čtyřmístný rodinný automobil, kupé 2+2 a dvoumístný kabriolet. Výroba měla být zahájena roku 1957. Díly k novému F 250 již byly připraveny, když sponzoři od projektu couvli. Kleinschnittger musel propustit 100 zaměstnanců, načež zkrachoval.

Technické údaje

Model:                                           Kleinschnittger F 125

Roky výroby:                                 1950-1957

Počet vyrobených vozů:                2980

Motor:                                            jednoválec

Zdvihový objem válců v cm³:        123

Nejvyšší výkon (k/ot./min):             4,5/5000

Nejvyšší rychlost (km/h):                70

Zrychlení z 0 na 100 km:                není známo

Rozvor náprav (cm):                      170

Délka (cm):                                    290

Výška (cm):                                    122

Šířka (cm):                                     119

Hmotnost (kg):                               130

To je vše, do komentáře mi napiště co chcete do příště zlepšit. Zatím ahoj....