Eklektus

Eklektus

 Eklektus různobarvý

(Eclectus roratus)

 Velice známý monotypický rod s neobvykle zbarvenými papoušky střední velikosti. Eklektus je robustní papoušek s krátkým čtvercovým ocasem a dlouhými zakulacenými křídly. Jeho peří připomína dobře upravené vlasy, neboť je jemné, lesklé a těsně přiléhající. Zobák je delší a vystupující, v horní čelišti s patrným zejkem. Mladí ptáci se podobají dospělým.

Pohlavní dvojtvárnost je mezi ptáky jevem poměrně běžným. V mnoha případech je logickým důsledkem odlišných úloh obou partnerů v rozmnožovacm cyklu. Samečci, bojují o přízeň samic, se musejí předvádět v co nejlepším světle a větší naději na úspěch mivají ti barevnější a pertřejší. Na druhé straně  samice mimořádnou barevnost nepotřebují, ba co víc, může jim být na obtíž. Při péči o potomstvo, ať už máme na mysli inkubaci vajec nebo donášení potravy, musejí být samice, na kterých leží vesměs větší odpovědnost, velice nenápadné. Známe samozřejmě řadu vyjímek, vesměs jde o druhy, kde péči o potomstvo přejímají samci. O to podivnější a nepochopitelnější je zbarvení eklektů, kde samec je nenápadně zelený, zatímco samice červená. 

Samec eklekta je zelený s mírně žlutým přelivem na hlavě. Ohbí křídla má modré, vnější prapory ručních letek i krovek jsou fialovomodré. Spodní krovky křídelní a boky, překryté při odpočinku slořenými křídly, jsou rudé. Spodní ocasní krovky žlutozelené. Rýdovací pera jsou zelená, zespodu šedozelená, se žlutým lemem na konci. Horní čelist zobáku je korálově rudá se žlutou špičkou, spodní černá. Duhovka oranžová, nohy šedé.

Samice je červená, na zádech a křídlech s hnědým přelivem, prsa, břicho a pásek kolem krku jsou nominální rasy fialovočervené. Ohbí křídla, ruční krkovky a letky jsou fialovomodré. Spodní křídelní krovky purpurové, spodní ocasní krovky rudé se žlutými konci na dlouhých perech. Rýdovací pera svrchu žlutočervená s žlutými konečky. Zobák černý, duhovka žlutobílá. Mladí ptáci mají horní čelist hnědošedou, světelejší na špici, duhovka je hnědá.

Elektus obývá asi v deseti poddruzích řadu indonéských ostrovů Moluky, Malé Sundy, Tanimbar, Aru, Kai, dále Novou Guineu s vyjímkou horských oblastí ve vnitrozemí, australský poloostrov York, Admirální ostrovy a oblast od Bismarkova souostroví směrem na východ po Šalamounovy ostrovy. Vysazen byl na Goramské ostrovy v Indonésii a Palauské souostroví v Tichém oceánu.

Eklektus je ptákem nižinných lesů i řídce zarostlých savan. Je na mnoha místech velice běžný. Do hor se nevydává, i když byl zastižen v deštném pralese v nadmořských výškách kolem 1000 metrů. Vyskytuje se v párech nebo i v hejneh o desítkách ptáků, a to obyčejně v podvečer, kdy se vydávají na společná nocoviště v korunách vysokých stromů. Za letu jsou nápadní, mají dlouhá křídla a jsou velice hlasití.

Jsou to oblíbení ptáci domorotců. Ti je loví jako potravu, ale hlavně je vybírají z hnízd a ochočují. Mnoho se jich taky dostává na ptačí trhy a často jsou vyváženi do celého světa.

Potravou eklektů je rúzné ovoce, ořechy, semena, bobule, pupeny, květy, kvění nektar. Vše zbírají v korunách stromů.

V rozsáhlém areálu je období hnízdění různé. Hnízda jsou v dutinách vysokých stromů. Zajímavé je, že na hnízdech s vejci i mláďaty více ptáků obou pohlaví najednou, někdy dokonce až osm. Hnízda bývají při okrajích mýti nebo na kraji lesa. Vchod do dutiny mívá 25 až 30 cm v průměru, dutina je hluboká od 30 do 600 cm. Samice klade dvě vejce na dno dutiny, vystlané naštípanými pilinami. na vejcích sedí samice, samec jí krmí. Posadí se vedle dutiny a hlasem láká samici ven, kde ji nakrmí. Podle některých pozorování v zajetí ale na vejcích seděl i samec.

Do Evropy (do londýna) byl první eklektus dovezen v roce 1849. Později ještě v 19. století byl několikrát dovezen i ve větších počtech. Senzací byl v té době objev, že samec a samice mají odlišné zbarvení a že tedy nejde o dva druhy. Unás byli vystavováni již v roce 1879, ovšem jako dva příbuzné druhy - klektan zelený a klektan červený. Nově a početněji se knám dostal až v sedmdesátých letech.

První odchov v zajetí se podařil asi v roce 1881 u Frenzela v Německu. U nás prvního odchovu docílil v roce 1977 Vestfal na ptácích, které dovezl v letech 1975 a 1976. Choval je ve voliéře o rozměrech 4 x 2 x 2 m s uzavíratelným vnitřním vytápěným prostorem. Budka z dutého kmene byla 180 cm vysoká. ptáci snesli první vejc den před Vánoci roku 1976, ze dvou vajec se odchoval jeden sameček. Mládě opustilo budku 76 dnů po vylíhnutí. Do roku 1979 odchoval Vestfal tři samce a čtyři samice, v roce 1980již šest Mláďat.

V současné době je občas možné získat dovezené ptáky. Je nezbytné je nejprve aklimatizovat, tedy chovat je v pokojové teplotě. Potrava musí být velice pestrá. Ptáci si sami vyberou, co pro ně bude nejpřijatelnější. Je ovšem nutné nabízet stále velký výběr, teprve časem svůj jídelníček rozšíří. Nabídka musí obsahovat pestrou paletu ovoce tropického i našeho sezonního, zeleninu, zralé bobule z přírody, zelené krmení, vaječnou míchanici, máčené piškoty, máčenou slunečnici, vařenou rýži. Postupně přivykají klasické směsi tvrdých zrnin.