Peloponéská válka ( 431 přnl. - 404 přnl.)

Byla to válka, která měla rozhodnout o vedoucím postavení jednoho ze dvou nejsilnějších řeckých městských států té doby, mezi Spartou a Athénami. Ale, kdo vlastně získal vysněné vedoucí postavení???

Peloponéská válka

                      1 - 4 Soundtrack od Hanse Zimmera                    Chevaliers de Sangreal - Hans Zimmer

O jakou válku se vlastně jednalo:

Peloponéská válka byla válka, která probíhala mezi nejmocnějšími městskými státy a jejich spojenci během 5. století přnl. Zmíněnými městskými státy byly Athény a Sparta. Tato válka zasáhla většinu řeckých městských států a nadlouhou dobu poznamenala téměř celé Řecko.

Příčiny a uvedení do situace:

Nejdříve je zapotřebí říci, že Řekové nikdy ve Starověku nevytvořili centralizovaný stát - stát, který byl řízen z jednoho místa, ale vytvořili síť menších městských států. Jeden z hlavních faktorů byl ten, že většina Řecka je z velké části hornatá, bylo by těžké se dostávat z jednoho vnitrozemského a vysoce položeného městského státu do přímořského státu jako byly například Athény nebo Sparta.

Ještě během Řecko-perských válek, které probíhaly několik desetiletí, vytvořili Řekové v roce 478 přnl. tzv. Délský spolek, který měl celé Řecko ochránit před silnými nepřáteli, mezi které jistě stále patřila především Perská říše. Ale stále jsme si neřekli, že tento spolek byl čistě námořní, protože Řekové vkládali svoje naděje na přežití především do rukou svého námořního loďstva, které se jim mnohokrát osvědčilo, především proti Persii v bitvě u Salamíny nebo v bitvě u Mykalé. Vedoucí postavení se dostalo do rukou Athéňanů jako nejsilnějšího řeckého městského státu. Když se tuto zprávu dozvěděli ostatní městské státy, většina z nich souhlasila, ale byli i tací, kteří sice jen tiše přikyvovaly, ale v zásadě nesouhlasily, protože se obávali následků. A obávali se oprávněně. Mezi tyto státy patřila také Sparta, nejmocnější stát na Peloponésu.

Později se Délský spolek přejmenoval na Athénský námořní spolek, aby bylo všem jasné, že vedoucí postavení v něm mají Athény.

Po roce 449 přnl. se Athénský námořní spolek přejmenoval na Athénskou námořní říši. Od této doby požadovaly Athény mnohonásobné poplatky. A kdo se jakýmkoliv způsobem vzpíral, byl potrestán.

Athény za Perikla:

Období, o kterém se zde budu zmiňovat je považováno za největší slávu Athén, ba dokonce i za nejsvobodnější projevy demokracie. V roce 461 přnl. nastoupila na athénský trůn nevídaná osobnost, jež je stále obdivována, ale také má své odpůrce dodnes. Jméno tohoto představitele bylo Periklés.

Jak již bylo zmíněno nastoupil na trůn v roce 461 přnl. po smrti svého přítele a zároveň politika Efialta. Proslavil se zejména obrovskými reformami, které změnily celou athénskou společnost.

Mezi jeho největší reformy můžeme uvést tři:

    1; Upravil ústavu a to takovým způsobem, že zvýšil pravomoci Eklésie, což bylo shromáždění plnoprávných Athéňanů, kteří se podíleli na spravování Athén; úřady zpřístupnil i nemajetným a úředníci začali dostávat nevelký plat, což mělo za následek, že se ihned zvýšil zájem občanů o politiku.

     2; Začal přispívat plnoprávným občanům na kulturu, protože například takové divadlo údajně zvyšovalo morálku.

     3; Organizoval velkolepou výstavbu Athén - město bylo poničené po Řecko-perských válkách a proto jej chtěl opravit. Nechal vystavět například athénskou Akropoli a k ní Propylae, což byl monumentální vstup do akropole, Chrám Parthenón, Erechteión s Karyatidami - sloupy v podobě ženských postav. Výzdobu zde vytvořil Feidiás, který byl zároveň přítelem Periklea. Postavil také sochu Dia. Mezi další významné osobnosti, které si zval do Athén jistě bezesporu patří Otec historie Herodotos, filosof Sókratés, či dramatik Sofoklés. A zde při výstavbě vzniká jeden, ale hodně velký problém. Peníze pro Athénský námořní spolek byly původně uloženy na ostrově Délos, ale Perikles je přesunul do Athén a z nich organizoval zmíněnou velkolepou výstavbu Athén a co více, připadalo mu to jako správná věc. Vždyť Athény mají vedoucí postavení, tak musí mít nějaké výhody. Tento přístup se ale vůbec nelíbil ostatním městským státům.

Periklovi se zdálo, že Spartě se nedá věřit, ale přesto s ní v roce 445 přnl. uzavřel mír, který měl trvat 30 let. Ale stejně začal budovat velké loďstvo, protože si myslel, že Athény jsou silnější než Sparta a mohou ji případně porazit.  Ještě předtím, ale v roce 464 přnl. zbudoval hradby, které měly chránit jak samotné Athény, tak i přístavní město Pireus propojené s Athénami těmito hradbami.

Poslední okamžiky před válkou a její začátek:

Jak už jsem zde několikrát zmínil jedním z podmětů, proč válka vypukla bylo nakládání s penězi Athénského námořního spolku. Jenže nebyl jediný. Další významný podmět bylo uzavření spojenectví mezi Athénami a Kerkýrou. Kerkýra fungovala jako bývalá kolonie Korintu, který jistě patřil do popředí nejmocnějších městských států. Athény se začali totiž obávat obrovského Korintského loďstva, proto uzavřeli mír s Kerkýrou, mezi Kerkýrou a Korintem proběhla válka a tak se tato dvě města nenáviděla na život a na smrt. Korint to ovšem nenechal bez povšimnutí a s prosbou se obrátil na Spartu, aby s tímto problémem něco udělal. Korint to totiž považoval za porušení smlouvy z roku 446 přnl., kterou se státy zavázaly.

Další důvod byl problém mezi Athénami a Megarou. Athény totiž začali blokovat megarský přístav. Třetí údajný důvod byl opět spor Athén, nyní s Poteidaií, které nechtělo udělat to, co po něm žádaly Athény. Totiž zbourat některé hradby.

Tyto tři spory jistě nějakou částí podnítily Spartu, k útoku, ale spíše to byl oprávněný strach z Athén a její narůstající mocí. Že to byla nejspíš především tato příčina uvedl i řecký dějepisec Thukydidés ve svých spisech.

Teď už nebylo co řešit. Válka je tu. 4 dubna 431 přnl. začala téměř 30 let trvající válka, která vyčerpala obě strany. Vyčerpala je natolik, že téměř první vpády po skončení války byly tak rychlé a tak účinné, že vedly k podrobení městských států. Nejprve to byli do té doby ne tolik nebezpeční sousedi - Makedonci v čele s Filipem, později Alexandrem Makedonským, následovala nadvláda Římské říše.

Peloponéská válka:

Celé období Peloponéské války by se dalo rozdělit do pěti fází. První trvala v letech 431 - 427, následující druhá od roku 426 - 421, třetí 421 - 417, čtvrtá 412 - 408 a poslední, pátá fáze, trvala od roku 407 do 404, kdy válka skončila.

Peloponéská válka: 1. Fáze (431 - 427 přnl.)

Bylo jasné, že toto nebude zdaleka žádná krátká válka, protože se zde střetly dvě nejsilnější složky řecké armády. Jedním z nich byla obrovská a výborně vyzbrojená athénská námořní flotila, na druhé straně to se pod tímto pojmem ukrývala spartská armáda, v té době jedna z nejmodernějších armád světa s výborným výcvikem a obrovským odhodláním. Sparta spoléhala na tradiční strategii řeckého válečnictví a zároveň doufala, že při útoku Attiků jim Sparťané zničí všechny jedlé plodiny široko daleko od Sparty. Tím Athény chtěli přinutit k podepsání míru. V případě, že by smlouvu Athény nepřipustily, rozhodla by se válka v rozhodující bitvě a to na pevnině, protože Sparťané věděli, že na pevnině Athény mohou porazit, oproti tomu, kdyby se konala námořní bitva, vítězství by se nejspíš změnilo v úprk spartského loďstva.

V té době spartský král Archidamus, velice znalý, o tomto problému svůj lid varoval, ale ten jej odmítl s tím, že bude-li válka rychlá, vyhrají.

V tomto případě Perikles zastával opačný názor. On nechtěl Spartu dobýt, ale chtěl pouze vrátit věci do té podoby, ve které se nacházely zdaleka dříve, než byla válka vůbec na obzoru. Proto se snažil o obranou strategii. Dále věděl, že jeho Athéňané jsou za městskými hradbami dokonale chráněni. Odříznout Athény od zásobování nebylo tak snadné, protože athénský námoiřní přístav Pireus byl s Athénami spojen téměř nedobytnými hradbami. Jediným způsobem, jak Athény oslabit, bylo odříznout Pireus od příchozích zásob. Když Sparťané  znenadání zaútočili, Perikles poslal všechny obyvatele Attiky za hradby Athén. Z Athén se stalo nedobytné město.

Mezitím každé jaro a podzim se Athéňané snažili o vpád do Megary a korintské město Ismuth, především proto, že Sparťané se v té době starali o svoje plodiny, aby měli do příštího roku co jíst. Ale vpád se nakonec nepovedl.

Z počátku se zdálo, že tato strategie bude dobrá, avšak později se ukázalo, že má jednu velkou slabinu. A tou byli oběti. Jedna z věcí, které se bál sám "Velký" Perikles, byli vysoké oběti, které měli velký dopad na jeho popularitu v Athénách, kdyby pokračoval v ofenzívě.

V červnu 430 přnl. se do Athén dostal mor, na který zemřel i Perikles. Dostal se sem spolu s obilím z Egypta a Lybie. Aby byly ztráty co nejmenší, byla athénská armáda poslána na sever do města Potidaea. Zde se mor následně také rozšířil. Ale žádné jiné město morem netrpělo, především díky nedostatku válečného kontaktu. V tu dobu se Megara stále držela a odolávala náporu Athén, ačkoliv zde vládl neuvěřitelný hlad. Ale žádného ze spartských spojenců si nepodmanila. To "nahrávalo do karet" Spartě. Athény v té době investovaly neuvěřitelné množství peněz ze všech zdrojů takovou rychlostí, že pokladnice se začala vyprazdňovat. Proto byly zavedeny vyšší daně, což vedlo k nepokojům a dokonce k několika povstání. Když Perikles viděl, že Sparta se s Athénami s námořní bitvě prozatím utkat nechce, začal nabízet mír, ale odpovědi se mu nedostávalo.

Na přelomu roku 430 a 429 přnl. se nakonec Potidaea vzdala. Následně na sklonku roku 429 přnl. vyhrály Athény dvě důležité námořní bitvy u Chalcis a Naupactus. V roce 428 přnl. propukla vzpoura v athénském spojeneckém městě Mitylene na ostrově Lesbos. Brzkým příchodem Athéňanů byla vzpoura po roce zažehnána a vzbouřenci se vzdali. Athény se znova vzchopily a jsou připraveny pokračovat ve válce proti Spartě. Z Chaosu a moru - ikdyž dnes není jednoznačně jasné, co to bylo za nemoc, nejnovější dohady poukazují na to, že to byl tyfus - se Athény díky několika důležitými vítězstvími dostávají opět " na koně a jsou odhodláni pokračovat v boji dál a dovést válku až do vítězství.

Peloponéská válka: 2. Fáze (426 - 421 přnl.)

Druhá fáze války začala rokem 426 přnl., kdy se do čela Athén postavili dva uznávaní vůdci Cleon a Demosthenes. Tito dva vojenští velitelé ovšem významně změnily strategii a znenadání se především z pasivního vyčkávání stala čistá ofenzíva. Nyní chtěli do války zatáhnout i sousední městský stát, který stál po boku Sparty, Théby a o rok později vytáhli na peloponéský stát Pylos, který měl být pouze přestupní stanicí na následující ofenzívu proti Sicílii.  Nedaleko Pylos část athénského vojska zbudovala prozatímní pevnost, druhá část odrazila na Sicílii. Toho se snažila využít Sparta, která na pevnost u Pylos zaútočila. Ovšem s velkým nezdarem. To,co bylo pro Spartu ještě horší, byly na čtyři stovky hoplítů odříznutých na nedalekém ostrově Sfakterie.

Když se tuto zprávu dozvěděl Demosthenes spolu s Kleónem, rozhodli se všech více než 400 hoplítů zneškodnit. Proto se na ostrov vydali s velkou přesilou. Athéňané odvezli na ostrov 800 hoplítů a něco málo přes 2,000 lehkooděnců. Bitva se blížila, už nebylo úniku, protože Sparta měla pomalé reakce a už nebyla šance je z ostrova dostat včas. Nebyla to žádná dlouhotrvající bitva, ale přesto ztráty Athéňanů byly větší než Sparťanů. Zemřelo více než 200 Athéňanů, oproti tomu "pouze" 150 spartských hoplítů. Zbytek se nechal zajmout. Čímž hodně utrpěla morálka Sparťanů, protože to bylo poprvé, co se nějaká spartská armáda dobrovolně vzdala, přitom Sparťané byli vychováváni pro boj do posledního muže. Celkem bylo údajně zajato 292 spartských spojenců a 120 elitních spartských vojáků.

Tato zpráva měla takový obrovský dopad na morálku Sparty, že nyní, pro změnu, požádali o mír oni. Ale pošetilý Cleón tuto nabídku odmítl, protože si myslel, že má nyní šanci konečně Spartu porazit.

O rok později, v roce 424 přnl., ale athénský plán na doposud největší ofenzívu selhal a Athéňané byli donuceni se stáhnout zpět kvůli syrakuské politice. Následně prohráli v bitvě proti Thébanům.

Nyní se vojenským velitelem Sparty stal uznávaný a výborně schopný spartský král Brasidas, se kterým jsou úzce spjaty velké územní zisky. Brasidas věděl, že má na připravované tažení do Thrákie malé vojsko a proto provedl rafinovaný pokus. Povolal do boje Heilóty a slíbil jim, že se stanou svobodným obyvatelstvem. Heilóti bylo nesvobodné domorodé obyvatelstvo, původně z spartských oblastí Messénie a Lakónie. Neměli politická ani žádná jiná práva ... byl to vlastně zvláštní druh otroků, kteří sloužili Sparťanům, především jako rolníci nebo řemeslníci a v případě pouze byli dokonce povoláni do armády jako nyní.

V té době řecký sousední stát Makedonie byla v tomto boji prozatím neutrální. To se ovšem změnilo s příchodem Brasida, se kterým uzavřel spojenectví. Ti jim několikrát pomohli podmanit si některá území. Nyní Brasidus věděl, že má dostatek sil na ofenzívu a s pomocí Makedonie je jejich úspěch téměř jistý. A taky že ano. Nejprve se sice Athény pokusily o kapitulaci Megary, kterou chtěli dobýt lstí. Poté začal sbírat všechny síly k invazi do Boiottie a sousední Thesálie. Dosáhli dokonce podrobení si nejdůležitějšího města pro athénské zásobování, Amfipolis. Vedla tudy totiž "obilná" obchodní cesta do Athén. Ovšem Athéňané toto město nechtěli ztratit za nic na světě a proto se rozhodli, že právě tu se uskuteční velká bitva. Byla to velmi krvavá bitva, o tom vypovídá také fakt, že oba velitelé, jak Brasidas tak i jeho protějšek Cleón, padli. Když se Sparťané i Athéňané dozvěděly, že oba jejich opěvovaní snad doposud nejlepší velitelé od počátku Peloponéské války a zároveň králové padli, uvědomil si, že krveprolití už bylo dost, proto byla 11. dubna roku 421 přnl. uzavřen mezi těmito dvěma státy mír. Zasloužil se za to především Athéňan Nicias. Bylo usneseno, že v jaké podobě se státy nacházely na konci války, ( kolonie, města pod nadvládou atd. ) tak musí zůstat.

Peloponéská válka: 3. Fáze (421 - 217 přnl.)

Ovšem, jak víme i my, mír netrvá věčně a obzvlášť ve starověkých dobách ne. To víme i z novodobých dějin. A tak to bylo i nyní. Místo, aby se zabývali vnitřními problémy a snažili se válce napodruhé předejít, začínali zbrojit a připravovat se na druhou fázi války. Nyní se konečně mohlo začít jednat o zajatcích či obsazených městech. Athény požadovali vyklizení měst spartskými vojáky, načež na oplátku měli být propuštěni všichni spartští zajatci. A netrvalo dlouho a už tu byl ihned jeden, ale za to velký problém. Sparta odmítala opustit některá města, mezi které patřila například Amfipolis, protože Sparťané věděli, jak je pro ně toto strategické město výhodné pro zásobování Athén. A tomu se snažili předejít. Když Athény uviděli, jak se ke smlouvě staví Sparta, neváhali a zanechávali svá vojska v obsazených městech, jako bylo město Pylos a řada dalších.

Další města, jako byly například Théby nebo Korint odmítali držet se mírové smlouvy, protože v nich nebyly vůbec zohledněny jejich požadavky, ač nebyly vůbec malé, ale přesto...

V roce 420 přnl. uzavřely Athény spojenectví se třemi státy, byly jimiž Argos, Mantinea a Elis. Argos uzavřel mír s Athénami především proto, že byl odpůrce Sparty a jejich spojenců. Toho později také Sparta využila a Argos zničila. V té době se také dostává do funkce vůdce mladý, ale přesto zkušený Alcibiades. Především on se zstal plánu na dobytí Sicílie a protestoval proti ukončení konfliktu mezi Athénami a Spartou. Alcibiades patří mezi vrcholné osobnosti druhé fáze Peloponéské války. Ale poté, co byl v Athénách obviněn z rouhání, se přesunul do Sparty a zde působil jako vojenský poradce. Ovšem i zde proti němu v dohledné době stála silná opozice. Proto se přesunul do Persie, kde pomáhal jednomu satrapovi.

Okolo roku 419 přnl. se ve Spartě zrodil nový hrdina, který se skrýval pod jménem Agis. Ten nashromáždil obrovské vojsko, které sestoupilo ze severu do již zmíněného města Arga. Když už byl Argos téměř na pokraji svých sil požádali Argosané své spojence o pomoc. Ovšem Athény poslali jen bezvýznamnou hrstku vojáků a jejich spojenec Elis neposlal už vůbec nikoho. A tak byl osud města Argos zpečetěn v srpnu roku 418 přnl., největší pozemní bitvě v celé Peloponéské válce, u Mantinei. To velmi obnovilo sebedůvěru ve Spartě i přilehlých městech, ale na druhou stranu tato porážka omráčila jak Athény, tak i jejich spojence.

Alcibiades chtěl v nastávající ofenzívě zasáhnout Spartu "přímo do srdce", neboli odříznout je od zásob obilí ze Sicílie. Zároveň využil záminky pomoci Segestě proti Syrakusám, kteří byli se Syrakusami na válečné noze. Bylo dohodnuto, že ofenzíva začne v červnu 415 přnl. A stalo se tak. Ale co bylo nejzajímavější, bylo to, jaká obrovská flotila se na Sicílii vydala. Celkem měli 134 triér a celkem 32,000 mužů. Při tomto tažení si Athény připsali jedno prvenství, největší flotila z jednoho jediného městského státu. Sami Athény disponovali z celkových 134 triér přesně 100. A celkem 1,500 hoplítů z celkových 5,000. Ostatní byli většinou veslaři.

Zpočátku měla ofenzíva na Sicílii úspěch, ale později se ukázalo, že dobýt nejmocnější město na Sicílii nebude dvakrát lehké. Jistě, Syrakusy už obléhali skoro celé, ale prorazit si cestu dovnitř se jim za žádnou cenu ne a ne povést. Syrakusy mohla ještě spasit Sparta, která to také provedla. Vyslala oddíl vedený Gyllipem, ne moc velký, ale za to dobře vyzbrojený. Nicias, vojevůdce Athén a spojenců, se bál vrátit do Athén s nepořízenou, proto si poslal další posily, které přišli i s Démosthenem. Ale nebylo to nic platné. V roce 413 přnl. bylo celé athénské loďstvo při obléhání syrakuského přístavu zničeno. Teď už byla situace kritická. Než došel vzkaz, že se má zbytek armády stáhnout, došlo k masakru, při kterém byli popraveni i oba velitelé Nicias a Demosthenes. Z těch co přežili, udělali Sparťané otroky pro svoje vlastní potřeby. Z největší ofenzívy se stalo naprosté fiasko.

Peloponéská válka: 4. Fáze (412 - 408 přnl.)

Nyní už Sparta vedla válku pouze formálně, protože věděla že Athény jsou na pokraji sil. Celé Řecko už nyní sledovalo, jak se, ještě před 30- ti lety nejsilnější městský stát, Athény hroutí a už věděli, že je konec války. Sparta měla nyní výbornou flotilu a ještě s posilami ze západu se zdála být neporazitelná. Na druhé straně Athény ztratily nejlepší a nejzkušenější vojáky a jejich pokladnice byla téměř prázdná. V březnu 413 přnl. spartský král Agis obsadil Deceleiu a díky podmanění si této vesnice držely Athény neustále v šachu. Zároveň Sparťané odřízli zásobovací cestu především stříbrem. Nakonec Sparta uzavřela smlouvu s Persií a Persie vstoupila do války v čele s Tissafernem. Oligarchická společnost, která se zmocnila vlády v Athénách a chtěla se vzdát. V té době musel bývalý athénský vojevůdce a spartský rádce opustit i Spartu a přesunul se do Persie, kde nabádal Tissaferna, aby zrušil smlouvu o spojenectví se Spartou. Nyní opět Alkibiádes změnil stranu a přidal se k Athénám.

V březnu roku 410 přnl. Athéňané v čele s Alkibiádem vyhráli důležitou bitvu nad nepřátelským loďstvem podporující perskou armádu v bitvě u Kyziku v Marmarském moři. Athény se začali opět "škrábat" z úplného dna nahoru. Po této bitvě měly opět Athény námořní převahu. Nyní pro změnu požádala o mír Sparta, ale nejvyšší Athéňané o míru nechtěli ani slyšet. O rok později v roce 409 přnl. Alkibiádes opět dobyl Byzanc, "vyčistil" Bospor a zabezpečil dodávky obilí do Athén.  Po těchto výhrách se 16. června 408 přnl. vrátil do Athén jako vítěz. Následně byl zvolen stratégem, ale jeho nepřátelé byli stále proti.

Peloponéská válka: 5. Fáze (407 - 404 přnl.)

Na podzim roku 408 se na straně Spart objevila osobnost, která zdaleka převyšovala všechny ostatní, vojenský admirál Lysander. Ihned po uvedení do funkce začal stavbu nové flotily s pomocí perského místokrále Kýra ve městě Efesos. S pomocí neomezených perských zdrojů dosáhla jeho flotila ohromných rozměrů. Na druhé straně musel Alcibiades flotilu rozdělit kvůli nedostatku surovin. V té době se ale stejně plavil znovu na sever, kde chtěl plenit nepřátelská města. V tu chvíli se mu vydal naproti spartský vojevůdce Lysander. V roce 407 přnl. vypukla bitva u Notia, kde Athéňané prohráli. Nyní se museli po nevydařené bitvě vrátit zpět, aby nabrali nové síly. Když se vrátil po porážce domů, jeho nepřátelé využili jeho porážky a spolu s občany, kteří byli nespokojeni s výsledkem, byl nucen uprchnout pryč z Athén. Zbývající čas trávil na hradě nedaleko Hellespontu.

Další rok byl nahrazen Callicratidem, kvůli spartským zákonům, ve kterých stálo, že je každý rok potřeba nahradit stávajícího velitele novým. Nastávající velitel Callicratidas blokoval milétský přístav i s jeho loďstvem. Athény nyní opět měli dostatek lodí a proto se vypravili z Athén na širé moře. Spartské loďstvo nemohlo být pozadu a poslalo svojí flotilu Athéňanům naproti. Setkali se v srpnu roku 406 přnl. v bitvě u Arginusae. Tato bitva se označuje jako největší, jakou kdy Řekové proti sobě svedli. Po urputných bojích ji nakonec vyhráli Athéňané a Callicratidas utonul, když byla jeho loď rozstřílena na kusy. Když Sparta ztratila svého doposud nejlepšího vojevůdce, znova požádala o mír. Ale jak už se stalo zvykem, Athény opět odmítli.

Athéňané se nakonec sami oslabili, když nechali popravit několik stratégů, protože athénské lodě nevyrazily topícím se Athéňanům na pomoc a nechali je napospas osudu, ikdyž je pravda, že moře bylo velmi rozbouřené.

V následujícím roce vypukla bitva u Aegospotamoi, která definitivně rozbila athénské loďstvo, poslední záchranu Athén. Teď už nikdo nedoufal z obratu ve válce, všichni athénští spojenci se podřídily Spartě až na jediné město, Samos, které stále drželo po boku Athén. Jako velitel spartského loďstva byl opět zvolen Lysander. Persko - spartská flotila se vydala na poslední bitvu, kterou bez větších obtíží vyhráli. Z celkového počtu 170 athénských lodí se domů vrátilo pouze 9 silně poškozených. Teď už nebylo co řešit.....Sparta část loďstva poslala na poslední athénské spojenecké město Samos, které bylo bez větších problémů poraženo. Ve stejném roce se Peloponésané s Persií vydali obléhat athénský námořní přístav Pireus. Konec války byl" na spadnutí". Ale přeci, úplně vyhladovělé Athény kapitulovaly až na začátku roku 404 přnl.

Důsledky války:

Důsledky byly značné... athénské zdi, které Athény spojovaly s přístavem Pireus, byly srovnány se zemí a byla zde nastolena vláda sympatizující se Spartou. Obdobně to bylo i ve většině ostatních bývalých athénských spojeneckých městech. Významní spartští spojenci Korint a Théby byly pro zničení a vyplenění celých Athén, ale to Sparťané považovali za špatné rozhodnutí. Uvolnily by totiž ruce jak Thébám tak i Korintu, protože by v této oblasti byly nejmocnější, což si Sparťané nepřáli z toho důvodu, že by je později mohl Korint a Théby při společném útoku vážně ohrozit.

Na druhé straně se Sparťané moc z vítězství neradovali, protože zde probíhaly vnitřní nepokoje způsobené především povstáním Messéňanů ze sousední Messénie, kterou si Sparťané již dříve podmanili. A později, jak už se tak ve starověku stává, začal spor mezi Spartou a Persií kvůli městským státům, které Persii Sparta slíbila za pomoc. Nyní ale o těchto městech ani nediskutovali, protože věděli, že se jich Persie také bojí. Nakonec byl spor zažehnán.

PS: Komentáře typu " Je to krátké","Moc dlouhé" považuji za dementního charakteru, proto jestli nechcete abych si k vám dojel a dal vám "šupu" do nosu, tak prosím, se těmito komentáři nevyjadřovat. Jo a už vůbec nepistě komentáře typu "Málo obrázků...chybí obrázky". Za tuto větu vám nedám do nosu ...za tu budu rovnou vraždit! Nejdůležitější je množství textu!!!!

Místo napsání komentáře "Máš tam chyby" bych byl radši, kdyby jste mi řekli, kde jsou. Díky

Jinak díky těm, kteří si to přečetli celé.

Prosba: Ve druhém videoklipu (zde písnička) zleva je od 0:00 do 1:27 píseň. Kdyby znal někdo název, byl bych opravdu moc vděčný. Název případně napište do komentářů. Díky

Zdroje:

ŽÁDNÁ WIKIPEDIE !!!

http://www.laconia.org/gen_info_literature/Peloponnesian_war.htm ...odtud tak 80%

http://www.wsu.edu/~dee/GREECE/PELOWARS.HTM

http://classics.mit.edu/Thucydides/pelopwar.html

jinak téma samo o sobě je pro mě dost zajímavé,

zbytek z toho co nosím na krku pro parádu. :D