Bitva u Thermopyl - Aneb když je bitva předem prohraná

Jaké to je, když dobrovolně jdete do bitvy a víte, že bude vaše poslední ??? I kdyby Řekové vzdorovali jakkoliv dlouho, prohrají??? Odvaha těchto udatných bojovníků musela být obrovská, když věděli, s jakou neuvěřitelnou přesilou mají tu čest. A přece se nerozprchli, jako zbabělí psi, ale bojovali za záchranu svého národa až do posledního muže.

Bitva u Thermopyl

         Requiem for a dream  Hans Zimmer   Hans Zimmer The Da Vinci Code       Hans Zimmer Gladiátor

Příčiny a uvedení do situace:

Perská říše, která měla centrum v okolí dnešního Íránu, se v té době rozrůstala nepředstavitelnou rychlostí, k čemuž ji dopomáhala, jak vysoká sociální úroveň, tak i obrovská a proslulá armáda. V té době byly také snad ve svém největším rozkvětu Řecká města.

Řecké městské státy se rozkládaly jak na Balkánském poloostrově, Jónském a Egejské moři, tak i na pobřeží Malé Asie. A to byl jeden z důvodů vypuknutí Řecko-perské války, protože se postupně celá Malá Asie dostávala pod vliv Perské říše. Ale problém byl v tom, že se řecké městské státy ležící na pobřeží tohoto poloostrova postavily na odpor. Proto se v roce 500 přnl. do čela povstání postavil milétský tyran Aristagorás, který se původně zavázal k tomu, že pro Perskou říši a především pro jejího krále Dárea vybojuje ostrov Naxos. A aby v tom nebyly maloasijské státy sami, požádaly v té době nejmocnější městské státy jimiž byly Sparta a Athény. Bohužel pro Milétos, který stál v čele povstání, Sparta pomoc odmítla a Athény přispěli pouze tím, že vypravily přibližně 20 lodí.

V roce 494 přnl. povstání skončilo porážkou Miléta.  V rozhodující námořní bitvě Řekové po celou dobu vyhrávali, nakonec se karta obrátila a to vzhledem k tomu, že se velká část řeckého loďstva proradně rozprchla. I přes dlouhé obléhání Miléta, bylo toto město nakonec po urputných bojích dobyto a srovnáno se zemí.

Nyní, když už Dáreiovi I. na celé Malé Asii viditelně neodporovalo žádné velké město, obrátil svůj pohled na Balkánský poloostrov, kde si chtěl zaprvé podmanit celé Řecko a za druhé potrestat městské státy, které jakýmkoliv způsobem napomáhaly vzbouřencům, tím pádem především Athény. Přece nemůže být problém dobýt toto malé území. Vždyť proti Persii nemohly mít státy sebemenší šanci.

Perská invaze:

Když v roce 491 přnl. poslal Dáreios do řeckých městských států posly, aby se města podmanila Perské říši. Většina států to také hned především ze strachu provedla, ale byly i výjimky, mezi kterými nemohly chybět dva nejmocnější státy Sparta a Athény, kteří posly popravily.

Při první invazi by se dalo říci, že při Řecích "stáli všichni bohové". Totiž, v roce 491 přnl. se na poloostrově Malé Asii začalo shromažďovat vojsko a ještě téhož roku vyrazilo na rozhodující bitvu. Dáreios určil jako vojevůdce svého zeťě Mardoniose, který spravoval celou Malou Asii. Když už nashromáždil obrovské síly, vydal se k útoku. Cestou vyplenili velkou řadu měst.  Bohužel pro něj, když už se blížili k řeckému pobřeží a zrovna se nacházeli u mysu Athós a snažili se ho obeplout, zastihla je tak neuvěřitelná bouře, že polovina všech válečných lodí byla potopena a přibližně 20,000 vojáků utonulo. Ale aby toho ještě nebylo málo, Mordonios byl těžce raněn když, jak již bylo řečeno, si po cestě podrobovali velké množství územních celků. Zranil ho kmen Byrgů, jeden z thráckých kmenů. I pro tohoto vojevůdce už toho bylo moc, proto se vrátil opět na asijský kontinent.

O dva roky později, v roce 490 přnl., Peršané uskutečnili nové tažení, při kterém počítali s tím, že se konečně do Řecka dostanou a stalo se tak. Tato nová invaze měla především potrestat Athény a Eretrii, kteří největší měrou pomáhali Milétu a jeho spojencům při odporu proti Persii. Postupně získávali další řecké ostrovy, protože všechno obyvatelstvo, když mohlo, tak uteklo, nejčastěji do hor. Takto to šlo stále, až jednou stanuli na ostrově, kde se nacházelo město Eretrie. Nakonec bylo dobyto zradou, když zrádci otevřeli vstupní bránu a vpustili Peršany dovniř. Eretrie byla vypleněna a srovnána se zemí. Nyní Peršané obrátili svůj hněv na Athény a vylodili se v Attice, což byl souhrnný pojem samotných Athén a přilehlých oblastí. Svoje prozatímní útočiště našli u osady Marathón, kam byla rychle svoláno vojsko Athén a jejich spojenců z města Platai. Celkem disponovali silou 10,000 mužů. Oproti tomu Peršané měli možná až 60,000 mužů, z toho 10,000 byli jezdci.

12. září roku 490 přnl. bitva vypukla a Řekové nakonec vyhráli. A komu nebo co vděčí Řekům za toto slavné vítězství ? No pravděpodobně to bude útvaru zvaný falanga. Zdá se to být dost divné, ale je to tak. Falanga byl obdélníkový útvar pěšáků, která se používala více jak 1000 let. První zmínky o tomto útvaru pocházejí z období Sumerské říše. V řecké pěchotě se skládal pouze z lehkooděnců. Postupně se falanga zdokonalovala až Alexandr Makedonský ji utvořil tak, že v něm byli pouze těžkooděnci s kopími. Ale rychle zpět. Důsledky byly velmi pozitivní především pro Řeky, protože ztratili "pouhých" 192 mužů a Peršané něco mezi 5400 až 6400 bojovníků. Jedna z výhod Řeků byla, že se Peršanům postavili na kopci, čili mohli seběhnout zdaleka rychleji, než Peršané do kopce, proto perští lučištníci jim nenadělali téměř žádné ztráty na životech. Další zajisté byla větší výzbroj a lepší připravenost a mnohem lepší výcvik.

Teprve po bitvě si uvědomili, co se jim podařilo. Odrazili útok jedné z největších armád té doby. To jim zajisté ohromně zvýšilo sebevědomí v dalších bitvách, protože zjistili, že i s takovou armádou se mohou utkat v rovnocenném boji. Ihned na to, když se tuto radostnou zprávu dozvěděli ostatní řecké městské státy, některé  se připojili na stranu Řeků, protože v té době většina byla okupována Persií.

A poslední osobu, kterou tu nesmíme zapomenout zmínit je běžec Feidippidés, který byl vyslán vojevůdcem Řeků Miltiadem do Athén, aby zde oznámil radostnou novinu, že zvítězili. Když doběhl na agoru ( pro nevzdělance náměstí) zvolal: "Radujme se, zvítězili jsme" a vyčerpáním klesl k zemi....zemřel. Na jeho počest se dnes běhá Maratónský běh, který měří 42 kilometrů, což je vzdálenost, kterou Feidippidés uběhl.

Bitva u Thermopyl:

Až o deset později, v roce 480 přnl., se Peršané vzpamatovali z naprostého fiaska u Marathónu a proto začali připravovat novou ofenzívu. Ovšem tentokrát nenashromáždili pouze několik desítek tisíc bojovníků, ale nejméně, ač se to zdá být dost nemožné, 200,000 bojovníků. Ikdyž toto číslo není jisté, jsou to pouze dohady nynějších vědců, protože tzv. "Otec historie" Herodotos ve svém dějepisném díle uvedl, že perská armáda se skládala z 1,000,000 bojovníků všeho druhu!!!!!

V té době nejlepší válečníci z řeckých měst byli Sparťané, kteří se museli velmi hodně a pilně cvičit v boji. Na tomto městském státu bylo velmi impozantní, že výcviku se museli účastnit jak všichni muži, tak i ženy pečující o děti, ba dokonce i děti. Toto byl jeden z pozdějších faktorů, proč Sparťané během Peloponéské války, která probíhala mezi dvěma nejsilnějšími městskými státy a jejich spojenci: Spartou a Athénami, vyhráli díky lepšímu výcviku. Proto bylo všemi městy dohodnuto, že velitel bude Sparťan. Stal se jím spartský král Leónidás.

Leónidás byl jeden z nejslavnějších hrdinů Řecka, který je nejvíce znán především z bitvy u Thermopyl, při které ale roku 480 přnl. zemřel. Údajně vládl od roku 489 přnl. Pocházel ze slavné dynastie Agiadovců. Jeho otec byl Anaxandriás II.

V srpnu roku 480 přnl. se vydal se svojí armádou, která čítala pouhých 300 Sparťanů, ale za to velmi dobře vyzbrojených a vycvičených a něco kolem 7,000 až 10,000 spojenců, bránit Řecko.

Na druhé straně, jak už bylo řečeno, Peršané měli připraveno nejméně 200,000 bojovníků. Ale co bylo pro Řeky ještě horší, bylo to, že perský král disponoval tzv. elitní jednotkou Nesmrtelných. Byla to speciální jednotka, tvořena 10,000 bojovníky, kteří byli v případě velkých ztrát ihned doplňovány nováčky. Je zajímavé, že do této jednotky mohli vstupovat pouze urozené osoby perského nebo médského původu a měli speciální výcvik. Bylo to způsobeno tím, že Perská říše zahrnovala velké množství národů, původní byli Médové a Peršané, proto museli být zvýhodňováni oni.

(Sparta vs. Nesmrtelní- ukázka z filmu 300 Bitva u Thermopyl)

Král Persie, Xerxés I., se do Řecka dostal přes neutrální Thesálii, která patřila mezi spojence Persie, ale v okamžiku, když se blížilo k válce zůstala neutrální. Řekové se shodli, že se perské armádě postaví v údolí Tempé, které se nacházelo v Thesálii. Nakonec ale od tohoto nápadu odstoupili, protože si uvědomili, že Thesalové mohou od neutrality pod nátlakem Persie upustit a vpadnout spojeneckým Řekům do týlu. Proto vymysleli nový plán.

Nakonec bylo dohodnuto, že se bitva povede na dvou "frontách". A to u soutěsky Thermopyly, což byla 8 kilometrů dlouhá soutěska mezi pohořím Oita a útesem Kallidromem,  na moři u mysu Artemision, kde mělo loďstvo chránit bojovníky od Thermopyl, aby se k nim Peršané nedostali z boku. Loďstvo bylo nashromážděno a nakonec Řekové disponovali nejspíše 330-ti triérami (různé zdroje uvádí různé počty lodí, možné je také číslo 271). Zato u Thermopyl se shromáždilo pouze 300 Sparťanů a asi 7,000 hoplítů z blízkého okolí.

Když se Peršané v čele s králem Xerxesem I. dostali do blízkosti Thermopyl, zvědové jim hlásili, že Řeků je pouze něco málo přes 7,000. V tu dobu již Řekové věděli, že buď utečou nebo zůstanou a hrdě zemřou. Rozhodli se zůstat. Perští zvědi hlásili, že Řekové provozují rituál, při kterém si zdobí vlasy. Byl to starodávný zvyk v bitvách, když věděli, že brzy zemřou. Ale i přesto útok začal až čtvrtý den.

Perské loďstvo bylo hned na začátku oslabeno, protože velké množství lodí bylo zničeno vichřicí. Řekové si totiž údajně zavolali na pomoc boha větrů Borea, který jejich prosbu splnil a velkou část lodí zničil. Ale i tak, oproti Řekům stále měli ohromnou přesilu.

Mezitím, v místech pouze 50 metrů rozříšených, pokračovala urputná bitva. Řekové přesile vzdorovali po tři dny a to proto, že perští velitelé posílali do bitvy prozatím pouze jednotku Nesmrtelných. Jistě za toto třídenní vzdorování vděčí svému veliteli Leónidovi. A jistě by vzdorovali ještě mnohem déle, kdyby nedošlo k rozhodující zradě. Čtvrtého dne se jistý Efialt z Málidy zavázal Peršanům, že jim ukáže tajnou stezku, díky které se dostanou Řekům do týla a o které Peršané neměli ani potuchy. A co za to vlastně dostal? "Pouhý jeden měšec zlata a kvůli měšci, zemřelo několik tisíc Řeků.

Ale Leonidás neváhal ani okamžik a ihned jim poslal vstříc asi 1,000 Fóků. Už v této chvíli si začal uvědomovat, že je bitva dočista ztracena. A protože chtěl zachránit co nejvíce bojovníků, poslal zbytek armády zpět. On sám se třisty hrdinnými Sparťany zůstal a snažil se perskou armádu čítající desetitisíce až statisíce bojovníků pozdržet, co nejdéle. V té době se Fókové připravovali k útoku. Ale v okamžiku, kdy uviděli perskou armádu, začali stavět narychlo zeď. Bohužel ani tato zeď nezabránila smrti všech 1,000 Fóků.

(Závěřečná scéna při pobití všech Sparťanů - prosím omluvte horší kvalitu, jiné finálové bitvy nešly vložit)

Nyní zbývalo už pouze 300 Sparťanů, oproti nim přes 200,000 Peršanů. S válečným pokřikem "Buď se štítem nebo na štítě", vtrhli do poslední bitvy. Bojovali tak udatně, že si probili cestu až na pahorek, kde se podle "Otce historie" bránili noži, když je teda ještě měli, kameny nebo holýma rukama. Zde nakonec všichni padli. Ale, že tato bitva nebyla nakonec Sysifofská, se ukázalo, když nakonec zemřelo " pouhých" 2,500 Řeků, protože Leonidás chránil svoje bojovníky vlastním životem a poslal je radši domů. Na druhé straně byli ztráty daleko vyšší, více jak 20,000 mrtvých.

Námořní bitvu u Salamíny Řekové vyhráli. Následovala významná bitva u Platai, kde Řekové vyhráli. Tentýž den prý údajně proběhla ještě námořní bitva u Mykalé, kde bylo perské loďstvo rozdrceno, přičemž Peršané měli trojnásobek lodí, ale stejně prohráli. Následovalo řecké obléhání a nakonec porážka Byzantie. Takto skončili Řecko-perské války, protože výsledek, o který Řekové usilovali, se dostavil - vytlačení Peršanů z Řecka a zároveň došlo na pár desetiletí ke spojenectví celého Řecka proti nepřátelům.

"Poutníče, zvěstuj Lakedaimonským, že mrtvi tu ležíme, jak zákony kázaly nám."

( Nápis vyrytý na kamenné desce připomínající tuto bitvu, při které se král obětoval pro svůj lid)

Zdroje: Knihy - především kniha s názvem Egypt a Starověké Řecko, různé internetové zdroje

Teď snad jen přání, ať rok 2010 je pro všechny lepší než ten minulý a ať se Vám všechno, co si přejete splní. 

!!!!! Šťastný nový rok 2010 !!!!!