Krokodýli a aligátoři

Krokodýli a aligátoři patří k nejtarším živočichům, jsou dokonce starší než dinosauři. Jejich vzhled se od počátku vývoje změnil jen nepatrně a dnes rozeznáváme kolem 20 druhů.

Krokodýli a aligátoři

Krokodýli a aligátoři se vyvinuli asi před 200 miliony lety, na konci velké éry plazů (člověk se začal vyvíjet před pouhými 7 miliony lety). Tehdy to byli pouze suchozemští živočichové, kteří na rozdíl od dnešních druhů nežili vůbec ve vodě. Měli delší končetiny a kratší čelisti, než mají dnešní druhy.

Ačkoli mnoho suchozemských živočichů včetně dinosaurů vyhynulo před 65 miliony let - ke konci dnuhohor - krokodýli a aligátoři byli z nějakého důvodu dostatečně přizpůsobiví, aby přežili.

Druhy

Krokodýli a aligátoři spolu s příbuznými kajmany a gaviály patří do podtřídy Crocodylia. Mají protáhlou hlavu a ohromné čelisti. Vypadají jako velké ještěrky, ale na rozdíl od nich mají místo tenkých šupin velké rohovité plotny spočívající na silných kostěných základech. Souhrnně jsou nazýváni krokodýlovití a nacházejí se v teplejších oblastech na Zemi.

Krokodýlovití se dělí do tří čeledí – krokodýlovití, aligátorovití a jediný druh gaviala indického, který patří do čeledi gaviálovitých. Krokodýli jsou menší a mají kratší hlavu než aligátoři a kajmani. Můžeme je rozeznat také podle toho, že jejich čtvrté zuby jsou viditelné, i když mají zavřenou tlamu. U aligátorů tyto zuby zapadnou do jamky, takže nejsou vidět. Ačkoli všechny druhy krokodýlovitých vypadají navenek stejně, jejich velikost se při plném vzrůstu liší od 1,5 do téměř 7 metrů.

Zvyky

Všichni krokodýlovití žijí v blízkosti vody – močálu, rybníka, jezera, pomalu tekoucí řeky, nebo kanálu, kde tráví většinu času. Jeho studenokrevní neboli poikilotermní živočichové potřebují vodu k udržení stálé tělesné teploty.

Noc tráví ve vodě a během dne se vyhřívají na slunci. Při slunění často otevírají čelisti a dovolí ptákům, aby jim vlezli do tlamy a v bezpečí tam vyzobávali parazity. V největším horku krokodýl leží ve stínu nebo vklouzne zpět do vody, aby se ochladil. Vzhledem k tomu, že krokodýlovití nemají potní žlázy, mohou svoji tělesnou teplotu regulovat pouze pomocí střídavého pobytu ve vodě a na souši.

Společenský život

Přestože se zdá, že krokodýlovití žijí spokojeně ve velkých skupinách, mají svá teritoria s dominantním samcem, který tráví ve vodě více času než ostatní. Většinou hlídkuje kolem hranic teritoria odhání ostatní velké samce a často vydává hlasité zvuky. Krokodýlovití vydávají různé druhy zvuků - jakési chrochtání, ryčení a vrčení - a jejich prostřednictvím se mezi sebou dorozumívají.

Na souši se krokodýlovití pohybují několika způsoby, obvykle po roztažených končetinách. V případě potřeby mohou zrychlit na běh nebo se jen pomalu plazit kupředu. Ve vodě jsou výbornými plavci. Jejich hnací síla nepramení z končetin s plovacími blánami, ale ze silného ocasu. Ve vodě zůstávají po dlouhou dobu nehybní, jsou ponořeni a pouze jejich nozdry, oči a uši, které se nacházejí na vrcholu hlavy, jsou nad vodní hladinou.

Ačkoli krokodýlovití potřebují dýchat vzduch, jsou schopni se potopit pod vodu a poměrně dlouhou dobu tam setrvat. Během potápění uzavírají přes uši a nozdry záklopky a oči chrání slabá blána zvaná mžurka. Pokud pronásledují kořist, nebo unikají před útokem agresivního příbuzného, dovedou téměř vertikálně vyskočit z vody.

Potrava

Krokodýlovití jsou masožraví a jejich čelisti s vyceněnými zuby jim vynesly pověst krutých a agresivních živočichů. Množství a druh potravy závisí na jejich velikosti a místě výskytu.

Mlád'ata požírají hmyz, pulce, hlemýždě, malé ryby, kraby a jiné korýše a měkkýše. Z počátku žerou často, protože rostou velmi rychle a kořist, kterou jsou schopna ulovit, je malá. S dorůstáním se zvětšuje kořist i doba mezi jednotlivými jídly. Mladí krokodýli nejdříve žerou větší ryby, plazy, později i savce. Vše, co se zatoulá do dosahu jejich čelistí opice, buvoli, zebry, hadi, želvy a dokonce i lidé - se stává předmětem lovu. Mnoho nic netušících živočichů, kteří přicházejí k vodě se napít, se tak stane jejich snadnou kořistí. Krokodýlovití se živí také zdechlinami.

Ačkoli jsou krokodýlí zuby ostré a děsivé, nejsou uzpůsobeny k trhání nebo žvýkání masa. Jestliže krokodýl či aligátor přistihne oběť', jak pije u břehu, chňapne ji, zatáhne do vody a utopí. Jakmile je oběť' mrtvá, zatlačí ji do dutiny ve břehu, kde ji nechá, dokud kůže nezměkne a maso dostatečně nenahnije, aby si mohl po částech ukusovat. Krokodýli nebo aligátoři ve vodě trhají kusy potravy ze své kořisti tak, že se rychle otáčejí kolem své osy, a tím ukroutí všechno, co drží v zubech. Svými čelistmi dovedou krokodýli rozdrtit želvy v beztvarou hmotu. Velká kořist často poskytuje potravu mnoha krokodýlům.

Lov ryb

Krokodýlovití loví ryby tak, že na ně zaútočí svými čelistmi nebo je vytlačí na mělčinu, aby jim znemožnili únik. Polykají je vcelku a obvykle hlavou napřed, aby jim jejich žábry a ostré hřbetní ploutve nezranily jícen. Mnoho krokodýlovitých sežere spolu s potravou i různé předměty, např. kameny či kusy dřeva, které pravděpodobně napomáhají rychlejšímu trávení.

Krokodýlovití se liší ve způsobech lovu. Někteří jsou extrémně líní a čekají až jim oběť' doslova padne do čelistí. Jiní - zvláště nilští krokodýli - jsou agresivnější a čekají na svou kořist v záloze nebo ji aktivně pronásledují. K nahnání oběti do tlamy někdy použijí ocas. Gaviál, který je ze všech krokodýlovitých nejnáročnější na vodu, je vynikajícím lovcem ryb, jež tvoří hlavní část jeho potravy. Během cesty pod vodou otáčí hlavou s dlouhými čelistmi ze strany na stranu a chytá ryby ze širokého okolí.

Krokodýlovití jsou vejcorodí, to znamená, že snášejí vejce, ze kterých se vylíhnou dokonale vyvinutá mlád'ata. V místech, kde žijí, je slyšet řev dospělých samců na vzdálenost téměř dvou kilometrů. Při řvaní se samci chvějí po celém těle. Vztyčují se na nohou a pak pomalu klesají. Přitom vystřikují ze žláz na spodní čelisti silný pach. Hlasitým řevem a pachem lákají samice k páření, které probíhá ve vodě v různou roční dobu, záleží na druhu a místě, kde žijí.

Asi měsíc po páření samice vyhledá vhodné místo na souši a snese vejce. Některé dnuhy vyhrabou díru v písku, zatímco jiné - zejména aligátor severoamerický - vystaví hnízdo z bláta a rostlinných zbytků, které samice sbírají a nosí v tlamě. Důležitým faktorem je udržení přibližně stejné teploty vajec, což není nic nevšedního, když se okolní teplota může změnit o 20 stupňů během 24 hodin.

Samice snese 20 až 80 oválných vajec, vždy jedno přibližně za půl minuty. Na rozdíl od mnoha plazů je pečlivou matkou – po zakrytí vajec je střeží a útočí na vše, co se přiblíží. Inkubace trvá tři měsíce, během nichž samice hnízdo upravuje a udržuje vlhké – buď na ně močí, nebo se přes hnízdo převaluje ještě mokrá z vody. Samice aligátora severoamerického také odstraňuje hnijící vegetaci, aby udržela přesnou teplotu. Samice krokodýlovitých v tomto období nic nežere a spoléhá na tuk uložený na zádech a v ocase.

Při líhnutí mláďata prolomí skořápku vaječným zubem, který se nachází na vrcholu tlamy. Vydáváním kvičivých zvuků upozorňují svou matku na vylíhnutí, ona odhrabe přikrývku z hnízda a pomáhá rozbít skořápku slabších mláďat. Pokud není samice u hnízda, mláďata zahynou. Potom jemně uchopí mláďata do tlamy a odnese je do vody, kde je hlídá podobně jako kachna svá káčátka.

Rostoucí krokodýli

Ze začátku žijí mláďata – malinké kopie svých rodičů – ze žloutkového váčku. Matka setrvává v dohledu nad nimi, protože v tomto stádiu jsou obzvlášť zranitelná a mohou se stát snadnou kořistí pro vydry, mývaly, volavky, dravé želvy, velké ryby a vodní hady. Během roku se jejich velikost zdvojnásobí. Po 18 měsíců zůstávají v jedné tůni spolu s matkou, než začnou cestovat dále sami. Ve třech letech matku opouštějí, přidružují se k jiným a zřizují si svá teritoria.

Krokodýli a aligátoři pohlavně dospějí po dosažení určité délky, což je podle druhu ve stáří od pěti do patnácti let. Žijí extrémně dlouho; někteří lidé tvrdí, že se dožívají 100 let, ale pravdivost tohoto tvrzení nebyla ověřena.

Změna v postoji

Smutným faktem je, že ačkoli tito plazi přežili asi 200 milionů let, člověk přivedl mnoho druhů na pokraj vyhynutí během tohoto století. Z živočicha – lovce se postupně stala oběť lovu, pronásledována téměř ve všech oblastech dřívějšího výskytu, tzn. Africe, Asii, Austrálii a Jižní Americe.

Od vzniku prvních lidských společností se člověk aligátorů a krokodýlů bál, někde je dokonce uctíval jako bohy. Ve strarověkém Egyptě byl jedním z nejdůležitějších bohů Sobek, krokodýlí bůh, a mumie krokodýlů byly ukládány do hrobu příslušníků vyšších vrstev. V jiných částech světa, například v Africe, Indii, na Filipínách a Borneu, byli v podobné úctě. Původní Australané věřili, že jedna z jejich největších řek byla vytvořena krokodýlem, který prokousal zem a vytvořil tak koryto řeky.

Děsivá jatka

V minulosti člověk zabíjel krokodýly částečně proto, že ohrožovali domácí skot, v mnoha zemích také pro maso. Avšak populace těchto živočichů začala trpět zejména s příchodem moderních střelných zbraní, když současně přišlo do módy zboží z krokodýlí kůže. Čísla jsou děsivá, odhaduje se, že v Jižní Americe je každoročně zabit asi jeden milion kajmanů. Aligátoři se loví pro kůži, a jejich počet se proto značně zmenšil. V roce 1929 bylo prodáno 190 000 kůží aligátora severoamerického. Zdá se, že kdyby vláda v roce 1944 nepřijala ochranná opatření, aligátor severoamerický by vyhynul. V roce 1950 bylo z Tanzanie vyvezeno asi 12 500 krokodýlích kůží. Krokodýl nilský zmizel ze svých severních lokalit v Africe. Gaviál indický možná v přírodě vyhyne. V roce 1973 bylo viděno jen šest gaviálů podél 5000 kilometrů dlouhé řeky.

Krokodýlovití jsou nyní chráněni po celém světě, ale bohužel prodávání jejich kůží je stále velkým obchodem. Kůže mají tak vysokou cenu, že chudí lidé, zejména v Jižní Americe, riskují život, aby ulovili aligátora. Za těchto podmínek nerozlišují mezi mladými živočichy, samicemi, a starými samci. Budoucí generace jsou tak vyhlazovány s nevypočitatelnými dlouhodobými důsledky.

Ztráta lokality

Dalším faktorem, který uvádí krokodýlovité v nebezpečí, je ničení míst jejich výskytu. Jedná se o Jižní Ameriku a jihovýchodní Asii. Tam, kde přehrady a umělé kanály pozměňují směry vodních toků a vytvářejí tak území pro civilizaci, je život divokých zvířat hrubě narušen. Kácení deštných lesů ovlivňuje srážky a způsobuje úplné vysychání mnoha lokalit.

Vyhynutí těchto živočichů je burcující nejen jako ztráta druhu, ale i jako vážné narušení ekologické rovnováhy. Například ve floridských Everglades se aligátoři živí kostnatými rybami, které by jinak vyhubily svoji potravu – okouny a cejny. Aligátoři v období sucha vyhrabávají díry, které slouží jako nádržky na vodu pro ryby, ptáky, plazy a savce.