Škorpioni

Štíři neboli škorpioni jsou již dlouho živočichové, kteří člověka svými nebezpečnými bodci znepokojují. Patří do třídy pavoukovců, a tak jsou příbuzní pavouků, klíšťat a roztočů.

Škorpioni

         Existuje asi 1200 známých druhů štírů žijících v tropech a jiných teplých oblastech. Zahrnují největší pavoukovce, jako je například veleštír obrovský, který dosahuje délky až 180 mm. Nejmenší štír je pouhých 13 mm dlouhý. Štíři, pavouci a jejich příbuzní jsou pavoukovci uvnitř větší skupiny řádu členovců.

       Pavoukovci mají obvykle dvě části těla: přední část (tzv. hlavohrud'), což jsou hrud' a hlava spojené dohromady, a zadeček. U štírů tvoří hlavohrud' hlavní část těla, ale štíry odlišuje od ostatních pavoukovců to, že je jejich zadeček dlouhý a členěný a koncové články vytvářejí ocas, který se může ohýbat zcela dopředu přes zbývající část těla. Ocas je zakončen bodcem, který ze štíra činí nejobávanějšího ze všech pavoukovců.

Nohy a klepeta

        Štíři mají čtyři páry nohou a jeden pár něčeho, co vypadá jako klepeta, v přední části jejich těla. Nacházejí se na konci tzv. pedipalp (tj. protáhlá makadla), což je znak, který štíři sdílejí s ostatními pavoukovci. Štíři používají tato klepeta k chytání své kořisti. Dalším charakteristickým znakem štírů je pár maličkých klepet vedle úst. Také mají na spodní části těla upevněná tzv. hřebenovitá ústrojí, ale vědcům stále není jasná přesná funkce těchto orgánů - předpokládají, že slouží k zjist'ování vibrací povrchu země nebo napomáhají dýchání. Štíři se liší barvou od světle hnědé po černou.

Ukrývání ve tmě

        Pavoukovci by neměli být zaměňováni s hmyzem i když jsou malí, mají vnější kostru a mnoho nohou. Hmyz má šest nohou, zatímco štíří mají čtyři páry. Pavouci mají také osm nohou. A na rozdíl od mnohého hmyzu, štíři nemají tykadla k ohmatávání okolního světa.

       Štíři loví v noci a ve dne se ukrývají ve škvírách, pod kameny nebo pod zvadlými listy a v prázdných budovách. Vyvinuli se tak, protože tvorové, kteří jsou jejich hlavní kořistí - jako například různé druhy švábů a cvrčků - také vycházejí v noci. Jelikož se štíři rádi ukrývají ve štěrbinách nebo pod kameny, jsou pro lidi problémem - mohou se totiž usídlit v oděvu, obuvi nebo například ve spacím pytli a mohou jejich vlastníka ošklivě bodnout, když je vyruší.

Štíří jed

        Jestliže je štír vyrušen nebo napaden, zvedne svůj ocas nad hlavu a snaží se bodnout. Existují dva základní typy štířího jedu. První, ačkoli je dost silný na to, aby zabil nebo ochromil bezobratlého živočicha, neublíží člověku o nic víc než vosí píchnutí, třebaže je bolestivé. Druhý typ může být smrtelný. Paralyzuje srdeční sval a prsní svaly. Tento typ jedu, který vlastní několik druhů štírů, může zabít psa v sedmi minutách a člověka v několika hodinách, přičemž obzvlášť' děti jsou náchylnější. Oběť' však může dostat protijed, který značně snižuje pravděpodobnost úmrtí.

        Ačkoli se štíří vyskytují především v teplém podnebí, objevují se ve všech zemských oblastech kromě Grónska, Antarktidy, Nového Zélandu a mnoha ostrůvků. Nejseverněji se v Evropě štíři vyskytují v Německu a jeden druh - Euscorpius lavicuadis - byl nalezen dokonce na Britských ostrovech. Tento štír však není člověku nebezpečný.

Lov a krmení

        Štíři hledají potravu tak, že bud' vypátrají svou kořist zjištěním pohybu proudů vzduchu, nebo eventuálně rozpoznají chvění země. Štíři se pak přiblíží ke své oběti, vrhnou se na ni a pevně ji uchopí svými klepety. V tuto chvíli je zápas téměř u konce, štír totiž může, pokud je to nutné, zvednout svůj bičíkovitý ocas, aby pak vstříknul do těla oběti jed.

        Štíři nemají velký ústní otvor, a tak jim dlouho trvá, než svou kořist pozřou. Rozdrtí ji svými čelistmi na kousky. Pak nasají měkké tkáně a št'ávy své oběti do žaludku. Krmení se neodehrává každý den, protože štíři mají velice účelný zažívací systém. Štíři ani nepotřebují hodně pít, protože jejich tělesné mechanismy jsou schopny zadržovat vodu ze št'áv svých obětí.

Koloběh života

        Některé druhy štírů se oddávají při páření složitému tanci, který může trvat mnoho hodin. Sameček drží samičku za její pedipalpy a vodí ji po zemi sem a tam. Pokládá své sperma na zem a postupně ji posouvá do pozice, z níž ona může sperma přijmout do svého pohlavního otvoru. Samečci i samičky se páří několikrát a sperma zůstává po nějakou dobu aktivní. Jakmile je sperma v samičce, může jedna sada spermatu oplodnit i několik generací.

        Štíří vajíčka zůstávají uvnitř samičky až jeden rok a mlád'ata se rodí živá. Podle druhu mívají štíři od jednoho do sta mlád'at. Pokud se rodí velký počet mladých, může být průběh porodu tak dlouhý, že může trvat i dny, ale většina štírů rodí ve dvou sériích s odstupem asi 24 hodin. Porod se obyčejně odehrává během nočních hodin. Mladí se rodí živí a své první dny tráví natěsnaní na zádech matky. Potom se svlékají a získají pevnou vnější kostru. Tehdy jsou připraveni opustit svou matku.

Předci pavoukovců

       Vědci se domnívají, že předci štírů byli pravděpodobně prvními pavoukovci, kteří opustili vodu a vyvinuli se k životu na souši. První zkamenělina pavoukovce pochází z doby před 400 miliony let a velmi se podobá dnes existujícím štírům. Štíři se přizpůsobili novým životním prostředím a nemuseli se mnoho měnit.

Štírci

        Štírci jsou malí pavoukovci, kteří vypadají jako maličcí štíři. Těchto štírků je 2000 druhů, nemají na ocasu žádný bodec a jsou člověku neškodní. Svou kořist zabíjejí jedem ze svých pedipalp. Několik z nich je velkých více než 8 mm. Jsou to plaší tvorové, většinou žijí v půdě nebo pod listy.

       Štírci soukají vlákna tak jako pavouci a používají je k vytváření zámotků, do nichž samička naklade vajíčka. Mladí štírci staví z vláken hnízda, v nichž se svlékají a přezimují.

        Bičovci jsou skupinou 150 pavoukovců. Z nich asi 85 druhů má zadeček, který je zakončen dlouhým, bičíkovitým ocasem. Zbývající jsou bez ocasu. Bičovci zabíjejí svou kořist sprškou tekutiny, kterou je převážně kyselina octová.

Členové další podobné skupiny pavoukovců, o nichž se ví jen málo, jsou známí jako štířenky.

Sekáči

         Dlouhonozí pavoukovci zvaní sekáči jsou příbuzní štírů a vypadají trochu jako pavouci. 3200 známých druhů sekáčů je rozšířeno po celém světě, vyskytují se ve velikosti od pouhého 1 mm po tropické obry s těly dlouhými 20 mm a nohama dlouhýma 160 mm. Zadeček a hrud' nejsou nijak odděleny.

       Sekáč je neškodný tvor. Ze všech pavoukovců je nejméně vybíravým jedlíkem, žere hmyz a ovoce i menší bezobratlé živočichy. Loví většinou v noci, nemá žádný jed a ani nesouká vlákna. Samičky sekáče kladou vajíčka do půdy nebo do trouchnivějícího dřeva pomocí dlouhé trubice nazývané kladélko.

Roztoči a klíšťata

        Roztoči a klíšť'ata jsou nejpočetnější ze všech pavoukovců. Bylo jich zjištěno kolem 25 000 druhů, ale může jich existovat pětkrát tolik. Žijí téměř ve všech částech světa, od tropů po polární oblasti. Velký počet roztočů žije v půdě, jiní na rostlinách, zatímco mnoho druhů parazituje na jiných živočiších. Klíšť'ata jsou větší než roztoči a všechna sají krev. Jsou nositeli mnoha nemocí nebezpečných lidem a domácím zvířatům a pravě při sání krve je přenášejí choroby dál. Farmářům mohou způsobit velké ekonomické škody.

V dnešní době již existují látky, kterými se člověk může bránit před napadením klíšťaty i před nemocemi, které přenášejí.