Jen působivý obraz nebo zakodované poselství?

DA VINCIHO OBRAZ

Poslední večeře je důležitým momentem v evangeliu, kdy Ježíšu Kristus oznámí apoštolům, že je mezi nimi zrádce. Poslední večeře je také mistrovské dílo Leonarda da Vinci.

Název:   Poslední večeře (The last Supper)

Vytvořeno:   v letech 1495-1498

Umístěno:   V refektáři dominikánského kláštera Santa Maria delle Grazie v Miláně, kde si ji objednal Ludovico Sforza. Obraz o rozměrech 420x910 je vytvořen pomocí olejové tempery na zdi. Klasická freska Leonardovi příliš nevyhovovala. Protože chtěl stvořit dokonalé dílo, potřeboval malovat pomalu a rozmyslet si každou postavu, každou barvu, každé gesto. tahle technika se však dílu stala osdunou, protože ještě před jejím dokončením se v ní začaly tvořit drobné praskliny.

Leonardo da Vinci (1452-1519)

Asi málokterý umělec v historii byl tak všestranný jako právě on. Kromě malíře (každý jistě zná jeho obraz Mona Lisa), jejíž úsměv nedá mnoha badatelům spát. Byl totiž také sochařem, kreslířem, anatomem, vědcem, vynálezcem a filozofem. K tomu všemu byl i amatérským spisovatelem.

Skicovat začal v roce 1495. Držel se nejdříve zajetých tradic zobrazení poslední večeře, při níž apoštolové jen "strnule sedí za stolem vedle sebe". Nakonec se však rozhodl pro něco jiného. Následující roky strávil pečlivým studiem lidských tvářím, mimiky a emotivních reakcí. A zapisoval si, že například "Giovannina, úžasná tvář, žije v Santa Caterině ve špitálu," že "Christofano da Castiglione, který bydlí v Pietě, má pěknou hlavu" nebo že ruka jistého Alessandra Carissimiho je vhodná pro tu Kristovu. Mezi zdmi kláštera v Miláně pak maluje své nesmrtelné dílo. Celé dny nedá štětce z ruky, ignoruje hlad i žízeň. Pak zase jen sedí a přemýšlí. V mysli skládá jendotlivé postavy jako dílky skládačky puzzle. Představený kláštera si kvůli tomu málem rve vlasy z hlavy. Snaží se Leonarda trochu popohnat. Ten se ale nedá a vyhrožuje, že "pokud mě nepřestanete obtěžovat, namaluji Jidášovi Váš obličej". V roce 1498 je malba konečně dokončena a vstoupí do historie.

Každý obličej něco prozrazuje

Leonardo se soustředil na amotivní reakce apoštolů po Krsitově věte:"Amen, pravím vám, že mě někdo z vás zradí." Dosud poklidná atmosféra u večeře byla rázem pryč. Mezi apoštoly zavládne překvapení, šok, zděšení, nedůvěra, hněv i bolest. To vše se odráží ve výrazu jejich tváří, v gestech, v pohybech rukou, které Leonardo zachytil s mistrovskou věrohodností. Přímo urpostřed tohoto výlevu emocí je nehybný a jakoby osamělý kristus. Onen zrádce přitom sedí ani ne metr od něj-Jidáš (třetí tvář po Kristově pravici).

Proč sedí Jidáš vedle krista?

Kristus má tvář mladíka, který zpíval v kostelním sboru. Předobrazem Jidáše se stal opilcem a ztroskotancem, jehož Leonardo objevil o několik let později. Když opilec vystřízlivěl a uviděl obraz, řekl, že už ho jednou viděl. Překvapený Leonardo se dozvěděl, že muž s tváří Jidáše mu před několika lety seděl modelem pro Ježíše Krista. Tento příběh je vymyšleny, ale k jeho vzniku možná přispěl jistým dílem i sám Leonardo da Vinci zvláštním umístěním Jidáše. zatímco na jiných malbách bývá Jidáš izolovaný od ostatních na opačné straně stolu, Leonardo ho posadil na stejnou stranu s apoštoly a navíc do těsné blízkosti Krista. Tím ho ve svém obraze chtěl vyjevit "jako rozpolceného muže mezi zlem a dobrem".

Zakódované poselství 

V psolední době lidé v tomto díle hledají nějaká skrytá sdělení a utajené pravdy. Někdo vidí v postavě napravo od Ježíše Marii Magdalenu, zatímco jiný prohlašuje, že je to apoštol Jan se zženštělými rysy. Další tam vidí písmeno M (jako Magdalena) nebo V (symbol svaté ženy). No a někdo zase pokládá přes obraz zrcadlový odraz a na něm vidí záhadnou postavu s dítětem v náručí. Náhoda? Otázka. Na to si musí každý odpovědět sám.