Leibstandarte SS Adolf Hitler

Elitou nacistického Německa byl Himmlerův Schutzstaffel. A elitou Schutzstaffelu byla „Leibstandarte SS Adolf Hitler“.

Vznik Leibstandarte SS Adolf Hitler

Nejlepší z nejlepších, asi tak byla v očích nacistického Německa vnímána Leibstandarte SS Adolf Hitler. Již samotný název jednotky poukazoval na její vyjímečnost a příslušníci této elity si byli svého postavení náležitě vědomi a byli na něj patřičně hrdí.

LSSAH začínala jako nepočetná osobní stráž Adolfa Hitlera a dalších významných nacistů. Postupem času se však rozrostla a stala se z ní plnohodnotná tanková divize, vybavená tím nejlepším, co mohla Třetí říše nabídnout.

Během druhé světové války se divize mnohokrát vyznamenala v boji. Svou elitnost dokazovala pověstnou tvrdostí a odvahou tváří v tvář nepříteli. Bohužel se však nechvalně proslavila také řadou válečných zločinů...

Leibstandarte nebyla Hitlerovou první osobní stráží, ostatně, SS vznikla až v roce 1925. První osobní stráž si Hitler zřídil už v roce 1923, byla to tzv. Stabswache (Štábní stráž). V případě Stabwache ovšem nelze ani pomyslet na slova jako disciplína. Jednalo se o pár obyčejných rváčů, zarytých příznivců Adolfa Hitlera. Počet ochránců se zastavil zhruba na třiceti mužích. Z těchto rváčů a provokatérů se následně vylíhla všem známá Sturmabteilung, krátce SA (úderné oddíly). Do čela SA se postavil Hitlerův blízký přítel Ernst Röhm. Nutno podotknout, že v případě čerstvě zorganizovaných úderných oddílů již mluvíme o nezanedbatelném počtu příslušníků, kterých jsou už stovky.

Právě SA byla hlavní útočnou silou během nepovedeného pivního puče z 8. na 9 listopadu 1923, který dostal Hitlera do vězení. Situace se však i nadále vyhrocuje a v roce 1925 se dostává zpět ke slovu Stabswache, ze které se za pouhých čtrnáct dní stává Schutzstaffel (SS). Roku 1929 se hlavou SS stává Heinrich Himmler. Ale osobní stráž Vůdce má být dle jeho přání oddána pouze jemu a nikomu jinému.

V roce 1933 se Sepp Dietrich zasluhuje o vznik Leibstandarte, když spojením Sonderkommanda Zossen s Sonderkommanda Jüterborg vytváří tzv. Adolf- Hitler- Standarte. Konečný název této osobní stráži přiděluje až sám Hitler, tedy Leibstandarte SS Adolf Hitler.

Tito elitní vojáci se dostávají pod velení samotného Gruppenführera Dietricha. Přísaha prvních příslušníků se konala již v roce 1933, jednalo se asi o 800 vojáků.

Chování této jednotky a jejich výhody se však nelíbily Himmlerovi, ten kritizoval Leibstandarte i jejich velitele za to, že si dělají co chtějí a nedbají na příkazy z vedení. Reichsführer SS však se svou kritikou příliš nepochodil, nejen, že jím Dietrich v podstatě opovrhoval, neboť považoval Himmlera za velice nevojenského člověka, který akorát touží po moci, ale podpory se nedočkal ani ze strany Hitlera, který pravděpodobně sdílel názor s Dietrichem.

Leibstandarte SS Adolf Hitler měla na starosti řadu úkolů, od ostrahy kancléřství, až po obsluhu Hitlerova stolu. Časem se osamostatňuje kus jednotky pod názvem Führerbegleitkommando (Doprovodné komando), kteří zastávali, dá-li se to tak říci, podřadné práce - sluhové apod. Na druhou stranu ale museli v případě nouze chránit Vůdce, proto museli splňovat totožné vstupní požadavky, jako jakýkoliv jiný člen Leibstandarte a SS obecně. Což nás ovšem vede k otázce o jaké požadavky že se to vlastně jednalo - snad není třeba konstatovat, že uchazeč musel být nordické rasy (musel doložit). Himmler je znám tím, že si pečlivě prohlížel fotky budoucích vojáků, aby odhalil případné ,,nedostatky" rozhodující o přijetí či nepřijetí. Dále musel voják měřit přes 170 cm, mít dobré držení těla a zároveň se musel chovat na úrovni. Zkoumány byly i detailní tělesné proporce, délka od této končetiny k této apod. Přijetím to však nekončilo, příslušnost k elitě stála vojáka z SS i značné ústupky v soukromí. Tak například žena, kterou si chtěl voják z těchto jednotek vzít, byla vystavena rovněž přísné kontrole, musela např. předložit svou fotku v plavkách, aby mohla být schválena (návrh, že by měla být žena na fotce nahá neprošel). Tento důraz na maličkosti při náboru se Dietrichovi příliš nelíbil, logicky, prakticky zbytečně totiž přicházel o jinak výborné vojáky.

V roce 1934 dostává SS první významnější úkol. Ernst Röhm se stává nepohodlným. Velí necelým třem milionům mužů z SA a Hitler se začíná obávat, že by mu mohli přerůst přes hlavu, proto dává akci zelenou. Z 29. na 30. června rou 1934 je zabito několik set příslušníků SA, po delším váhání dá Hitler odstranit i toho nejvýznamnějšího, Ernsta Röhma. Tento úkol splní SS dokonale. Ve spojitosti s touto akcí je také třeba zmínit jednotky Einsatzkommandos (zásahové ,,popravčí" oddíly), které na rozkaz Vůdce odstraňovaly všechny nacistům nepohodlné osoby.

Krvavé zkrocení SA hrálo SS do karet. Zatímco Sturmabteilung bude od této doby hrát už jen druhé housle u SS tomu bude přesně naopak. Schutzstaffel se rozdělil na tyto čtyři části: první byla Allgemeine-SS , druhou byla asi ta nejpodstatnější část, tedy SS- Verfügnugstruppe (Útvar pro zvláštní úkoly, od roku 1940 znám jako Waffen- SS), pak policejní jednotky a jako poslední SS- Totenkopfverbände (útvary Smrtihlava), kam byli zařazeni strážci koncentračních táborů.

LSSAH byla prvně nasazena během připojení Rakouska pod velením generála Heinze Guderiana a následně se podílela také na připojení Sudet, zatím však nestihly být ověřeny jejich bojové schopnosti, křest ohněm přišel až později. Na ten si museli počkat až při útoku na Polsko. Hitler Polsko ze srdce nenáviděl a tak zněl rozkaz pro Dietricha jasně - bez milosti vyhubit celou polskou rasu. Leibstandarte byla začleněna do armádní skupiny Jih. A v boji na území Polska obstála slušně (nikoliv oslnivě) i přes značné ztráty 123 mrtvých, 306 raněných a 3 nezvěstných. Kritice některých příslušníků z řad Wehrmachtu (rivalita byla zřejmá), čelil Dietrich argumenty, že jeho vojáci byli stavěni do těch nejtěžších bojů za nedostatečné podpory. Po boji se Dietrichovi muži přesunuli do Prahy.

Následují boje ve Francii a v Beneluxu. Právě ve Francii dochází k jednomu z největších válečných zločinů Leibstandarte, popravě britských vojáků. Příkaz k popravě dal dle všeho důstojník Wilhelm Mohnke.

Po debaklu Mussoliniho armády v Řecku následuje operace Marita, tedy obsazení Řecka. Leibstandarte společně s 9. tankovou obsazují Skopje a dobývají průsmyk Klidi. Odříznutí řeckých sil na pohoří Pindus bylo poslední kapkou, Řekové se vzdávají. Kapitulace byla slavnostně podepsána na Hitlerovy 52. narozeniny 20. dubna řeckým generálem Tsolakoglem za přítomnosti Seppa Dietricha. Podmínky byly nezvykle „na úrovni“, důstojníci si mohli ponechat pistole a vojáci, kteří odevzdali zbraně, byli propuštěni. V cestě Němcům stály už jen imperiální jednotky složené z Britů, Novozélanďanů a Australanů, ale vzhledem k tomu, že byly pronásledovány Leibstandarte a šance na ovlivnění situace byla minimální, musely se urychleně evakuovat, což se jim také podařilo. Později Němci obsazují Athény a přístav Patras. Tažení v Řecku končí. Leibstandarte přišla o necelou stovku mužů.

Následně je útvar poslán do Čech a zahajuje přípravu k útoku na SSSR. Operace Barbarossa byla zahájena 22. června 1941. Dietrichova LSSAH zajišťuje pravý břeh řeky Dněpru. O tři měsíce později dochází k válečnému zločinu. Odvetná akce po nalezení šesti vojáků SS, umučených Sověty - Dietrich tvrdě vrací úder a dává rozkaz popravit sovětské zajatce, kterých byly asi čtyři tisíce. Leibstandarte byla nasazena do bojů v Charkově i u Kursku během operace Citadela. Následně je jednotka k nelibosti mnoha důstojníků, kteří podporovali co největší síly v Rusku, poslána do Itálie. V říjnu 1943 získává divize jméno 1. SS-Panzer-Division Leibstandarte SS Adolf Hitler.

V listopadu se Leibstandarte dostává zpět do SSSR, kde má za úkol osvobodit obklíčené spolubojovníky, kterých zde uvázlo na 75 000. Akce se hned z několika důvodů nepodařila podle představ. Chyby ve velení, nedostatečné vybavení a únava vojáků, špatné počasí... Akce skončila osvobozením pouhých 30 000 mužů a to za cenu ohromných ztrát. Asi 40 důstojníků a zhruba 1 000 přeživších vojáků z Leibstandarte bylo staženo k (velmi omezenému) přezbrojení a k (velmi nekvalitnímu) doplnění zejména o mladíky z Hitlerjugend.

Po krátké pauze se jednotka přesouvá do Normandie, aby pomohla odrazit případnou invazi spojeneckých vojáků. 6. června se spojenecká armáda vylodila v Normandii. Obrana města Caen, kam spojenci mířili, připadla 1. tankovému sboru SS a Leibstandarte. Němečtí vojáci si zde vedli výborně a své pozice uhájili, ale ztráty byly velké. Maximální úctu a respekt si zde svým výkonem vybudoval tankista Michael Wittman, který zničil jedenáct tanků a šestnáct dalších vozidel. Byl povýšen a vyznamenán meči k Rytířskému kříži. Válka však byla tou dobou již prakticky prohraná...

Následuje neúspěšná akce v Ardenách. Kde došlo 17. prosince k masakru amerických zajatců. U Malméd bylo jednotkou Leibstandarte postříleno nejméně 86 odzbrojených spojeneckých vojáků. Byl to jeden z řady válečných zločinů této jednotky, což bohužel značným způsobem vrhá stín na jinak velmi schopné vojáky. Mezi další zločiny patřila například poprava osmi desítek britských vojáků z 48. divize u Wormhout poblíž Dunkerque, poprava padesáti civilistů v Polsku, odvetné popravy sovětských zajatců a další...

V únoru roku 1945 je v Maďarsku zahájena akce ,,Jarní probuzení". Dochází k těžkým bojům u Granu. Následně boje Platansee s cílem vytlačit Sověty z Rakouska. Akce se nezdaří a Hitler ve vzteku nařizuje bojovníkům z SS LSSAH, Das Reich, Totenkopf a Hohenstaufen sundat pásky (jeden z hlavních znaků elitní jednotky) z uniforem. Tou dobou už je divize Leibstandarte naprosto bez tanků a funguje čistě jako pěší. Květen 1945 - válka je prohraná, vojáci z LSSAH ničí vybavení, pálí uniformy a následně se ze všech sil snaží dostat k Američanům...

Je každého věc, zda dokáže plně ocenit bojové schopnosti této a dalších jednotek SS i přes řadu válečných zločinů, které některé z nich napáchaly, nebo zda je bude do jednoho pokládat za zločince, to už nechám na Vás. Osobně jsem ale toho názoru, že každá mince má dvě strany a že zločinci v černých uniformách, vyzdobených Sig runami, možná až příliš zastínili celou SS.

V dnešní zmatené době, plné uspěchaných předsudků, rádobyhumánních výkřiků a všudypřítomné hlouposti, sem raději uvádím, že nejsem členem žádného hnutí, potlačujícího lidská práva a ani taková hnutí nepodporuji.

Děkuji za pozornost.

Standarta LSSAH