Horatio Nelson

Národní hrdina, který zachránil Británii před invazí...

Horatio Nelson

Horatio se narodil 29. září 1758 v hrabství Norfolk. Neměl zrovna šťastné dětství. Bylo mu pouhých 10 let když mu zemřela maminka. O dva roky později se rozhodl stát se námořníkem. Nebylo se čemu divit, jeho strýc byl námořník a doma to neměl zrovna lehké. Tři měsíce po jeho dvanáctých narozeninách byl přijat na loď Raisonnable v hodnosti podporučíka. Nelson měl jen chabé vzdělání, měl za sebou jen chvíli na základní a chvíli na soukromé škole. Mezi námořníky však za blbce nebyl, většina měla totiž podobné vzdělání a to jak obyčejní námořníci tak i důstojníci. Nelsonovi se zpočátku vůbec nedařilo. V roce 1773 se stal účastníkem polární expedice, ta se ovšem nezdařila. O pár dní později podnikl plavbu do Indie, jediné co se mu tam však podařilo získal byla malárie, díky které dočasně ochrnul a hbytě odplul zpět do Velké Británie. O 4 roky později udělal Nelson zkoušky a rázem z něj byl poručík. Byl přidělen na Lowestoffe - britskou fregatu, jako druhý důstojník. 

Velkou ránou pro Nelsona byla smrt jeho strýce Sucklinga v roce 1778. Přišel tak o člověka, který ho velice podporoval v tom co dělá. Strýčkovu smrt však nakonec ustál a pokračoval dál v budování kariéry na moři. A nevedlo se mu vůbec špatně. Velice brzy to dotáhl až na prvního poručíka. I přes jeho neúspěch při akci v britských koloniích, kdy posádku Nelsonovi lodi po neúspěchu definitivně dorazila žlutá zimnice, byl brzy jmenován na kapitána lodi Albemarle a vyplul směr Kanada. V Kanadě mu padla do oka šestnáctiletá dívka, ale čtyřiadvecetiletý Nelson odjel s nepořízenou, on ji do oka nepadl. Brzy na to skončila válka s Amerikou a Nelson měl čas na koníčka, tolik typického pro námořníky, na cestování. S úmyslem naučit se francouzsky odjel do Francie. Jenže cestu mu opět zkřížila láska a k Nelsonově smůle (nebo k Nelsonově vzhledu) zase nebyla opětována. Jeho úmysly mu tedy opět zkazila žena a on odjel zpět do Velké Británie s tím, že francouzsky neuměl ani slovo. Aby toho nebylo málo, pokoušel se kandidovat do parlamentu, ale neuspěl. Když byl ale jmenován kapitánem na lodi Boreas, hned měl lepší náladu a na své nové lodi odplul do Indie.

V Indii se Nelson dostal do konfliktu s admirálem Hughsem a indickými obchodníky. Důvodem bylo pravidlo, že obchodování s anglickými koloniemi se mělo uskutečňovat jen na lodích, které byly postaveny ve Velké Británii a také se z valné většiny (tří čtvrtin) musí posádka na lodi zkládat z lidí britské národnosti. Jenže toto pravidlo se ignorovalo tak nějak obecně. To se Nelsonovi nelíbilo a také si to nenechal pro sebe. Nejdříve si to šel vyříkat se samotným Hughsem, tam ovšem nepochodil, šel tedy za jeho nadřízenými. Aby Nelson dostatečně vyjádřil svou nespokojenost, odmítl splňovat Hughsovi rozkazy. Riskoval tím hodně, mohl být za to postaven před soud, Hughs na něj ale žalobu nepodal. Žaloba na něj byla ale přece podána, né od Hughse, ale od obchodníků v Indii. Požadovaly 4000 liber za škody, které jim Nelson způsobil. Nelson z těchto problémů vyvázl, ale udělal si mnoho nepřátel z řad vlivných lidí.

V té době měl ale už jiné starosti. Ženil se. V březnu roku 1787 měl svatbu s mladou vdovou Frances Herbertovou-Nisbetovou. Ještě v tomto roce zavládl mír a Nelson se usadil. Neustále psal žádosti o loď, ale měl smůlu, admiralita jeho prosby ignorovala, prsty v tom měli hlavně vlivní lidé, které si znepřátelil při konfliktu v Indii. V roce 1793 se lodi dočkal, ale rozhodně ji nedostal na vyhlídkové plavby, vypukla totiž válka mezi Velkou Británií a Francií. Nelson dostal loď s názvem Agamemnon. Anglie na válku začala okamžitě reagovat uzavíráním smluv s Ruskem, Pruskem, Rakouskem, Holandskem, Španělskem, Hessenskem-Kasselskem, Neapolskem a Sardinií.

V této válce to vypadalo, jako by bylo hlavním cílem rozsekat Nelsona na kousky. Utrpěl totiž postupně dvě vážná zranění. Když Anglie ztratila Toulon, admirál Hood přikázal dobýt Korsiku a postavit zde základnu. Britské vojsko v čele s Nelsonem dobylo pevnosti Bastiu a Calvi. A právě u Calvi Nelsona těsně minula dělová koule a napálila to vedle něj, ale jeden ze střepů ho zasáhl do pravého oka, přišel o něj. Při jedné z námořních bitev se Španěly Nelson neposlechl rozkaz velícího Jervise a sám se rozhodl pro obratný manévr, když Jervis Nelsonův úmysl pochopil, vyslal lodě k jeho podpoře. Manévr bitvu více méně vyhrál a Nelsonovi byl přidělen rytířský kříž bathského řádu (Jervis byl povýšen na hraběte). V roce 1797 vypukla v britském námořnictvu vzpoura, kterou vedl Richard Parker. Nelsonům názor byl, že podmínky jsou skutečně špatné a že by chtěly vylepšit, zároveň ale požadoval maximální disciplínu námořníků a proto tvrdé potlačení vzpoury podporoval. Vzpoura potlačena byla a její vůdce Parker byl popraven. Brzy poté dorazila k Nelsonovi zpráva, že k Santa Cruz plují španělské lodě plné zlata. Když britské loďstvo dorazilo na místo určení, lodě byly zakotvené v přístavu, který byl silně chráněn a spustil na Brity palbu. Nelson chybně zadal rozkaz zaútočit na pevnost, ikdyž podmínky nebyly příznivé.  Zde také utrpěl své druhé těžké zranění. Při nepřátelské palbě kartáči dostal zásah a střela mu rozdrtila pravou ruku. Život mu zachránil jeho nevlastní syn, když se o něj postaral. Jinak by určitě zemřel. Když plul zpět do Anglie, trpěl těžkými depresemi, neboť se bál že bude vyřazen ze služby, kvůli svému zranění. Když dorazil do Anglie byl nadšeně vítán davy jako hrdina. On si to ale příliš neužíval. Trpěl totiž silnými bolestmi uražené ruky, neboť zranění bylo špatně ošetřeno. I přesto, jediné co ho zajímalo bylo, jestli může dál sloužit v britském námořnictvu.

Jeho starosti byly zbytečné, 28. března 1798 byl přidělen na loď Vanguard. V tuto dobu bylo ve francouzských přístavech velice rušno. Velký počet francouzských lodí s naloděným vojskem se chystal na cestu. Ale kam? To nebylo známo. Nelson měl zjistit kam se chystají. Když Francouzi zjistili, že je Nelsonovo loďstvo pronásleduje, zvolili delší cestu s tím, že se mu vyhnou. Byla to hra na kočku a myš. Nakonec se Britové francouzského loďstva dopátrali a bitva mohla začít. Anglie měla přesilu, měla třináct lodí proti sedmi francouzským a bitvu vyhrála. Tím že Nelson zvítězil u Abúkiru, zasadil Napoleonovi těžkou ránu. Za tuto skvělou práci obdržel akorát titul barona. Bylo jasné, že na takové vítězství je to velice málo a samozřejmě v tom byla určitě zase práce lidí, kterým se nelíbil konflikt v Indii.

O rok později se Anglie spojila s Ruskem. Nelson Rusy nenáviděl a spojenectví se mu silně nelíbilo. Ze strany Ruska se měl stát Nelsonovým spojencem jistý admirál Ušakov. Ten stihl dobýt Neapol dřív, než Nelson vůbec dorazil na místo. Kapitulující Francouzi požádali Rusy o mír, ti přijali. Nelsonovi se to nelíbilo, příměří neuznával a dal to silně najevo. Všechny republikány a Francouze, kteří se vzdali a beze zbraně opustili pevnost zajal a dal je neapolským monarchistům. Tím tyto muže odsoudil k smrti. Vojáci byli zabíjeni těmi nejodpornějšími praktikami, aniž by je někdo soudil. Nelson se unáhlil a takto to dopadlo. Nicméně netrvalo dlouho a byl z něj admirál. Čas plynul, neustále se střídal mír s válkou a Nelson byl přidělen ke každé důležitější námořní akci. Brzy ale měl přijít čas, kdy na něm bude ležet skutečně velké břemeno.

K jedné z nejslavnějších námořních bitev došlo u mysu Trafalgar. Zde se střetlo 33 lodí francouzských a španělských, proti 27 lodím admirála Nelsona. 21. října roku 1805 vchází Nelson na palubu ve slavnostní uniformě, zdobené všemi medailemi a řády, které za svou kariéru nasbíral. Ve své kajutě zanechal dopisy svým blízkým pro případ že by padl. Během bitevní vřavy stál Nelson (jako vždy) na palubě. Byl zasažen kulkou a když ho odnášeli do podpalubí Nelson prohlásil ,,Tak mne konečně dorazili". Bylo téměř jasné že zemře, měl bolesti, přesto ovšem požadoval informace o průběhu bitvy. Hodinu potom, co byl raněn se francouzské loďstvo vzdalo. Francie a Španělsko ztratili v bitvě u Trafalgaru 7 000 mužů, Britů padlo 1 700. Admirál Nelson zemřel, ale zemřel jako hrdina (jeho tělo bylo poté naloženo do sudu s lihovinou, aby přežilo cestu zpět do vlasti). Díky této bitvě se Velká Británie stala námořní velmocí, skvěle vycvičená britská posádka předvedla skvělý výkon a Horatio Nelson motivoval své muže už jen svou přítomností. Tento velký muž má svou sochu, na náměstí v Trafalgaru. Riskoval svůj vlastní úspěch ve prospěch své vlasti. Dodnes je ve Velké Británii považován za jednoho z největších hrdinů, ubránil svou vlast před invazí a obětoval tomu svůj život. Horatio Nelson byl muž na svém místě...

Zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Horatio_Nelson

         http://ireferaty.lidovky.cz/100/2069/Nelson-Horatio

         http://cestovani.idnes.cz/hrdina-strateg-a-nafuka-admiral-horatio-nelson-fq1- /igsvet.asp?c=A051026_193341_igsvet_tom