Optické iluze a klamy

Jde o úžasnou věc, které asi 98% populace nemůže přijít na kloub ;) i já se do toho počítám, i když nevím proč a jak, tak se mi to strašně líbí a zajímá mě to.

Krása optických klamů, nebo – li iluzí spočívá v tom, že naše oko snímá obrázek, ale mozek si ho sám interpretuje už poněkud jinak. Je to tzv. matoucí vnímání reality. Znamená to, že my vidíme něco, co vlastně není vůbec namalované, vůbec to neexistuje, a nebo to vidíme naprosto odlišně, než na obrázku je.

„Zatímco jedna část toho, co vnímáme, k nám přichází od pozorovaného předmětu skrze naše smysly, druhá část (a může být podstatně větší), pochází z naší vlastní mysli.“
   
                                                                    William James

Ona ale iluze zase není tak něco nenormálního. Stačí si všimnout, jak se například mění barvy v jiném osvětlení… Nebo jestli se něco změní, když se koukáte jen jedním okem… A je to iluze? No jistě, že ne. Když otáčíme určitým předmětem, třeba krychlí – tak se zdánlivě mění jeho tvar, ale všichni víme, že máme v ruce krychli, a ne kužel :) těleso totiž vnímáme jako celek.

Všechny tyhle klamy se ale dějí v mozku a ne v oku! Existují tzv. světelné vlny, nebo – li paprsky, které projdou optickou soustavou, tzn. rohovkou, čočkou, a sklivcem, a vytvoří na sítnici zmenšený a převrácený obraz pozorovaného předmětu. Na zakřiveném povrchu se zploští. Dopadem světla na světločivné buňky vznikají tzv. vzruchy, které jsou pomocí zrakového nervu ukotveny v koncové části mozku.

Pro každý obraz na sítnici existuje nekonečné množství umístění, ale vždy vzniká ten samý obrázek. Náš zrak si prý obvykle vybere to správné místo pro interpretaci. To celé zaštiťuje náš mozek, i když je omezen několika málo faktory, čemuž ale nerozumím, a proto se radši nebudu dále pouštět do odborného výkladu ;)

 
K iluzím může docházet, když nemáme dostatek informací pro naše oko, a ono to nemůže dál zpracovat. O mystifikaci našeho oka se nejčastěji postará:

a) Velikost
Jsou to asi nejčastější optické klamy, vidíme obrázek, na kterém jsou například dvě postavy, a jedna se nám zdá evidentně větší než druhá, jenže ouha ;) obrátíme stránku, nebo překlikneme na další obrázek, kde nám k dvěma postavám dají měřítko, a můžeme se jen plácat do čela, protože jsou velikostně totožné.

b) Pohyb
Domýšlíme si skutečný pohyb, a věříme, že to bude pohyb očekávaný. To máme obecně zafixované, ale naše oko si nedovede vytvořit představu atypického pohybu. Známý je tzv. Ouchiho klam – jde o zjednodušeně řečeno mřížku, která připomíná šachovnici, ale ve středu je vyseknutá kruhová část, pootočená o 90 stupňů. Naše oko vidí, že ta střední část vystupuje z plochy šachovnice. A když oko těká po obrázku, může se mu zdát, že se tato kruhová část dokonce otáčí. Logicky je nám ale jasné, že jde o nehybný papír, a tak se vše zase jen odehrává v naší hlavě.

c) Barva
U těchto klamů je hlavní příčinou jas, či změna barvy. Někdy se jedná i o obraz, o kterém si myslíme, že je složen z několika barev, vlastně velkého spektra barviček :). Při velkém zkoumání ale zjistíme, že je složen asi ze dvou, či ze tří…. Ještě se vám to zdá jako velké množství?

Nebo kontrast barev. Nevěřili byste, jak to dokáže zakouzlit s naším zrakovým vnímáním. Když máme dvě plochy, a upřeně se na ně díváme, z pravidla se na okraji zorného pole barvy a jas obou ploch mění, nebo se v naší hlavě vytvářejí nové plošky v okolí. Je to tím, že se oko a mozek snaží korigovat rozdíly v odstínu podle toho, jaké jsou jejich zkušenosti a zafixovanost.

d) Délka
Zde oko jednoduše vnímá stejné vzdálenosti, jako různé. Nic víc, nic míň. Obrazec nás donutí vidět perspektivu tam, kde ve skutečnosti prostě neexistuje :) To je ale podvod.

e) Dvojsmysl
Jsou to obrázky, které si můžeme vyložit více způsoby. Střídavě vidíme obrázek ten, střídavě onen. Nevíme, jak se zorientovat, a jaký je ten pravý význam. Tápeme v tom, co vlastně chtěl básník říct :). Nejčastěji jsou to dvě tváře (profily dvou lidí / váza), obrázek mladé ženy / baby, či obraz, kde netušíme jeho hloubku, a střídavě vidíme převracení obrázku naruby. Jednou jakoby vystupuje nahoru, podruhé se propadá, a tvoří vypouklinu do papíru.

f) Paobraz
Obvykle iluze trvá jen pár vteřin a je to velice oblíbená forma klamu, která dokáže zmást i toho nejlepšího a nejerudovanějšího z nás. Mění se barvy. Co bylo červené, je zelené. Co bylo modré, je žluté. Co bylo fialové, je oranžové. A co bylo černé, vidíme jako bílé a naopak. Kouzlo ;)

g) Zkreslení
Opět podvod pro oko. Vnímáme sice stejné velikosti, ale úhly vidíme různé. Patří sem hlavně geometrické hříčky, jsou to například Poggendorfův klam, Fraserova spirála nebo Zollnerův klam.

Optické iluze a klamy nás všeobecně baví, zpestří den, narozeninovou oslavu, nebo víkend her ;). Jde o velice zajímavou věc, která prakticky pro nás laiky nejde pochopit. Jen málokdo se dostane do tajů optických klamů, pokud to není zrovna optik, oftalmolog, vědec, nebo se tímto tématem dlouhodobě a podrobně nezabývá. 

Mě osobně moc nevadí, že netuším nic o tom, proč iluze tak fungují :) stačí mi, že mě to baví, a naplňuje mě to :D je to úžasná věc, která by možná ztratila své kouzlo, když bych pochopila všechny její principy :)

Obrázky jednotlivých iluzí nejsou přiřazovány k rozdělení a), b), c) atd., protože si nejsem jistá, zda jsem schopná všechny správně připojit k definici, a spojit teorii s praxí.

Navíc po asi tříhodinovém koukání na všechny možné i nemožné optické klamy, a věřte že mi z toho jde fakt hlava kolem :), jsem ráda, že s devadesáti procentní pravděpodobností ještě rozpoznám svou ruku od počítačové myši.

 Zdroje
Obrázky – Gogole.com
Text – sešit biologie, základní fakta Velká kniha optických iluzí, jinak co rozum dal a taky mé velké zaujetí pro krásný hlouposti, hry a estetiku :)

:-* Jinak speciální poděkování Pipovi za biologickou konzultaci o fungování oka :) Sice jsem si přibrala na pomoc své poznámky z anatomie, ale jistota je jistota. Maturant by mohl vědět více, že?:D Případné připomínky jsem tudíž odhodlána poslat výš :)