Jak svět přichází o básníky

První díl z Kleinovy pentalogie. Jeho vtipné, satirické komedie určitě zasáhly nejedno srdce a bránici :)

Víme, že Kleinovi „Básníci“ jsou pentalogie. Sestupně chronologicky je to asi takto: Jak básníci neztrácejí naději, Konec básníků v Čechách, Jak básníkům chutná život, Jak básníci přicházejí o iluze, a Jak svět přichází o básníky.

A já se rozhodla začít hezky od začátku, tedy dílem, kde láska mladého básníka je krásná Borůvka (pozn. bude následovat Jeskyňka, Píšťalka, Popelka a Veverka Zrzečka).

Režie i scénáře se bravurně zhostil Dušan Klein, námět k filmu ale napsal Ladislav Pecháček - ten svou povídku původně pojmenoval Amatéři, rozhodně nepočítal s tím, že jeho kratičkou novelu někdo zfilmuje. Kleinovi se ale nápad líbil, a tak se rozvinula jejich další spolupráce.

Prakticky všechny scény celé pentalogie se natáčely buď v Mělníku, nebo v jeho okolí. Nejčastěji je zabírané asi mělnické náměstí, či vila (domov Borůvky). Ve třetím díle se ale doména přesune k mělnickému zámečku, který pro změnu ztvárňuje domov Píšťalky.

Ústřední, úžasně melodická píseň, napsaná Zdeňkem Maratem spolu s Vladimírem Poštulkou, a hlavně nazpívaná Vítězslavem Vávrou - Pojď, pojď, už se nevracej.... dala filmu jasnou romantickou charakteristiku.

Podle mě je to melodie velice chytlavá, a snad díky svému zaujetí vám jí sem musím napsat :) třeba jí máte stejně rádi jako já, a takhle k večeru je to stoprocentně pěkné čtení.

Pojď, pojď, už se nevracej

Včera jsem tě zase potkal,

jen jsi mi kývla na pozdrav,

na stěně visí tvoje fotka,

a já čtu tajně Šrámkův vzkaz.

Nechtěl bych tě potkat v lukách,

chtěl bych jít s tebou do kina,

a říct ti o těch hrozných mukách,

když první láska začíná.

Pojď, pojď, už se nevracej,

ty cenné okamžiky neztrácej,

jsi moje první, moje jediná,

nádherná, jako Kolombína.

Pojď, pojď, není vyhnutí,

zmrzlinu od cukráře nesu ti,

jsi moje první, moje jediná,

neměj strach, tak to vždycky začíná.

Do tmy volám, lásko chci tě,

celou noc čmárám sonety,

a neučím se k maturitě,

a za to můžeš pouze ty!

Píšu básně, místo rovnic,

a není mi moc veselo,

Prosím, lásko, nevyslov nic,

co by mě příliš bolelo.

Je to úchvatná česká komedie, s nádechem ironie, recese, různých vtípků, přátelství, lásky, ale hlavně poetismu uhrančivého Štěpána, a jeho nejlepšího kamaráda Kendyho.

Celý film je obsazen bravurními ač mladými herci, Štěpánka sehrál Pavel Kříž, Kendyho David Matásek (toho známe jako pozdějšího člena skupiny Orlík) a trojlístek uzavírá role Marcely Borůvkové, kterou ztrvárnila Miroslava Šafránková (pozn. mladší sestra známnější Libuše Šafránkové). Za všechny seniory tu zmíním Valeriána Adolfa, v podání Františka Filipovského.

Všichni jsou to studenti gymnázia v okresním městě poblíž Prahy. Ředitelka školy, která našla Štěpánovu báseň, kterou Kendy zhudebnil, a pak jí údajně hráli na schůzi SSM, byla velice zděšená.

Schválně jestli vás citací teď taktéž vyděsím tak, že odejdete červení od pc :). Upřímně - dost bych se divila :D

Ředitelka (hrála Jiřina Jirásková) sama to ohodnotila takto: "Neptám se vás, odkud máte ty zkušenosti, ale myslím, že na bohémský život máte času dost. Před vámi jsou maturity, a také zkoušky na vysokou, máte už něco vybráno? Chlapci, chlapci, k čemu vy vlastně tíhněte?!"

Odpovědí by jí snad bylo tiché šeptání o jejich touhách, když by měla naslouchátko, slyšela by asi toto: "K naplnění odvěké touhy po zachování rodu." - "K věčnému tajemství lásky." - "K přirozenému výběru partnera, svěř se soudružce ředitelce!" - "Řekni jí, že tě enormně zajímá bránění početí." - No, nejspíš by nebyla nadšená, snad je dobře, že to neslyšela.

Ta provoněná garsonka,

se sladkých pachem plynu,

kde jen tvých vlasů fazonka,

mi kořenila slinu,

kde ruka chtivá protestu,

se ptala ňader na cestu,

k nedočkavému klínu.

Dílo se jí zdálo velice nemravné, a rozhodla se svým žákům promluvit do duše. Nejspíš se nudí v maturitním ročníku, a tak se na ředitelčin popud rozhodnou, že přepracují slavné dílo Josefa Kajetána Tyla – Lesní pannu, aby vytvořili konečně něco hodnotného a hlavně bez erotického nádechu.

Mladí tvůrci ji pojmenují Toman a lesní panna aneb cesta do Ameriky, v Tylové podání jde ovšem jen o název Toman a lesní panna. Inspiraci hledají všude, i v sauně, kde nakonec naverbují správce Bouchla (František Ringo Čech, viz. foto), aby jim v jejich slovutné Lesní panně zahrál.

Od velkého díla si slibují slávu po celém malém městečku, a Štěpánkovi jde i o tzv. vyšší princip. Hodlá totiž do hlavní role obsadit svou tajnou lásku Marcelu Borůvkovou, a doufá že to bude první krok k jejich osobnímu sblížení.

K jeho nelibosti ale za ní pálí také nažehlený a proplešlý Emil Nádeníček, trošku jako hlupáčka ho zahrál Oldřich Navrátil (viz. senzační básnický výplod jeho mysli směřovaný Borůvce):

Bože ty máš kukadla, jak zrcadla,

hned všechno vím, hned všechno znám,

jak já se do nich jenom podívám.

Bože, ty máš tvářičky, jak růžičky,

hned všechno znám, hned všechno vím,

jak já je jenom políbím!

Štepán ví, že i on musí vyvinout nějakou aktivitu - jenže pro něho, jakožto začínajícího básníka to není narozdíl od Emila Nádeníčka žádný problém, a tak nemocné Borůvce básní v posteli:

Namaluji tvoje ruce,

dvě ještěrky na opuce,

na okamžik spící líně.

Namaluji tvoje ruce,

dvě lastury na mělčině.

Namaluji tvoje ústa,

ránu, která nezarůstá,

vykrojenou z milých slůvek.

Namaluji tvoje ústa,

šňůru perel od borůvek.

Namaluji tvoje ňadra,

dvě kuličky z počítadla,

když se spolu usadí.

Namaluji tvoje ňadra,

dva domečky v podhradí.

Nakonec Kendy a Štěpán zapojí do divadelní hysterie i spolužáky, společně namalují kulisy, skloží hudbu, Štěpán napíše slova k písním i scénář celé jimi upravené hry - Toman a lesní panna.

Nechybí moderní prvky, kdy lesní panny vytáhnou z bedýnek lahve šampaňského a mladého Tomana hodlají nejspíš opít, a ne utancovat k smrti, jako v Tylově předloze.

K dokonalé choreografii si dva mladí autoři přizvali i starého baleťáka Huga, působícího v mládí v Národním divadle. Vysloužilý tanečník se právě odreagovává na své chalupě blízko města, a tak Kendymu a Štěpánovi celkem snadno upadne do spárů, protože se jako pravý důchodce stejně nudí.

Celé divadlo se dočká veliké pocty, když se režisérovi - ovšem všemi zvaného "rejžovi" - ozve televize s tím, že se o jejich spolku dozvěděli a právě točí dokument na téma amatérská divadla, a tak by se rádi zastavili a malinkou část si natočili.

U zmiňovaného šampaňského ale kamery balí, a odjíždí :). Všichni máme jistě v paměti větu: "Hugo, ty máš kukadla, jak zrcadla!"

Závěr filmu nám bohužel neukazuje finální podobu Tomana a lesní panny, dozvíme se však, že z Kendyho bude kamerama, či režisér, a ze Štěpána překvapivě medik.

Určitě by ale bylo škoda přijít o Bouchalovo vystoupení - Šuby, duby Amerika :) a tak sem dávám video.

Ty vyšší cíle Štěpánovi ale evidentně vyšly, protože těsně před závěrečnými titulky odhaluje obraz jeho s Borůvkou po dlouhém boji konečně v posteli :). Je to nejspíš její první a poslední (oficiální) sex s fešným partnerem, je to totiž holka nerozumná, a jak druhý díl ukáže, nechala se uhnat Nádeníčkem a dokonce si ho vzala :D

C´est la vie.

Pár hlášek závěrem

Jako úžasnou perličku považuji postavu starého a vtipného Valeriána, tuto roli sehrál František Filipovský, a určitě máme v paměti jeho hlášky.

Nezapomenutelné je hlavně jeho líčení bezrukého Frantíka: "Chlapci, víte kdo byl bezrukej Frantík? Já ho znal, chudáka. Ten člověk rukama psal a maloval! Měl obrovskou vůli, a teď si představte, že Frantík si stříhal i nehty na nohou!" Štěpán: "No, tak když maloval, tak si mohl stříhat i nehty, ne?" Valerián: "No jo, ale teď jde o to, jestli to byla pedikúra, nebo manikúra, ha!!"

Dále je výrazná vedlejší role Josefa Somra, který hraje profesora Ječmena. Pro jeho představení bych použila jeho citaci: "Zeměkouli dneska drží ve svých rukou chemie, a ne muzika, jak si snad myslíte vy. Takže je to snad dneska zase za pět. Znáte přeci moji zásadu - chemii na jedničku umí Pánbůh, na dvojku já, na trojku soudružka ředitelka - možná, na čtyřku ti nejlepší z vás a na pětku ti všichni ostatní! A teď mi řekněte upřímně, studente, byl jsem nejlepší?"

Ráda bych zde ještě nakonec uvedla scénku, kde univerzitní profesor rozvíjí své teorie o mladistvých, jejich pohlavním životu a také o froté ručnících: „Zdrženlivost mladým neškodí, dopomáhá nám k tomu zdravý spánek, výživa a hygiena, ovšem u mnohých postpubescentů je sexuální fantazie přímo neodbytné a nevyhnutelné, v takové případě doporučuji studenou sprchu a tření končetin a celého tělo froté ručníky!“

Následuje Štěpánova rozmluva s maminkou, byl totiž odhalen s cigaretovým dýmem v ústech: „Poslouchej, dejchni na mě, že tys kouřil?“ – „Nekouřil.“ – „Já vím.“ „Jenom jsem inhaloval plyny vznikající při spalování tabáku – aromatické uhlovodíky, kysličník uhelnatý a malé množství nikotinu.“ „Kdyby žil táta, tak… tak by ti urazil obě ruce!“ – „Dospívám v muže.“ bije se náležitě vážně v hruď. – „Tý kecko!“ máma hrozí prstem, jak to dělají na prvňáčky. – Na ospravedlnění dospělosti završil Štěpánek rozmluvu větou: „Jo, a budu potřebovat froté ručníky.“

Na konec bych se chtěla rozloučit tímto kratičkým videem s již zmiňovaným Adolfem Valeriánem, doufám, že jsem to podala náležitě vědecky, a i tady se najde nějaký ten blbec s potleskem :D