Povídka mnou napsaná speciálně pro GP asi budu spisovatel :-) Gramatických chyb by tam mělo být minimum ale nikdo není dokonalý. přece jen mi to ve wordu zabtralo několik stránek.Prosím svoje hodnocení či hlasováni v anketě okomentujte. Proč se vám článek líbil/nelíbil.

Napsal jsem takovou povídku speciálně pro GamePark sico ho tam zmiňuji jen několikrát ale mám ho mooc rád a dal jsem si s tím asi 6 hodin práci, tak doufám, že mojí práci oceníte.

                    Jiný Svět

        Vše začalo jednoho dne - pátku třináctého. Hugo toho dne zaspal, naházel na sebe oblečení a bez vyčištěných zubů a snídaně běžel na autobus. Věděl, že začátek vyučování stejně nestihne. Přijíždějící autobus jen tak tak dohnal  a na poslední chvíli skočil do zavírajících se dveří.  Od zastávky, na které vystupoval to bylo ke škole ještě dost daleko. Naskočil na svůj skateboard, který dostal k narozeninám a od té doby bez něj neudělal ani krok a ujížděl ke škole. Všude kolem školy bylo hrobové ticho, nikde žádný student, vyučování začalo již před dvaceti minutami.  Za vchodovými dveřmi školy naskočil opět na svůj skateboard a jel ke své skříňce. Na konci chodby viděl přicházejícího profesora. Hugo dostal strach, protože skateboardy byly ve škole zakázány a tak ho napadlo, že se schová ve své skříňce na oblečení. Najednou ucítil, jak se pod ním dno skříňky zamlelo a začal se pomalu propadat do hlubin. Chvílemi bylo světlo, chvílemi tma, chvílemi mu byla zima, pak zase horko. Doba, po kterou padal se mu zdála nekonečná a celou dobu očekával dopad na tvrdou zem, když v tom dopadl měkce na zem.

Hugo netušil, kde je a co se vlastně stalo a tak zvolal: „Kde to jsem?!“ Nic se neozývalo, tak se začal rozhlížet kolem. Napravo i nalevo uviděl dvě obrovské jabloně a před sebou veliký les. Na jabloních rostla jablka a protože už měl docela velký hlad napadlo ho, že si jedno utrhne Jablka vypadala pěkně a měla zvláštní oranžovou barvu, ale rostla hooodně vysoko, tak Hugo začal šplhat na strom. Když byl konečně nahoře utrhl si jedno jablko a sešplhal dolů. Zakousl se do jablka, ale v tom zařval, protože jablko bylo hodně tvrdé a vypadl mu zub. Bolelo ho to a nevěděl kam má jít, tak vykročil směrem k lesu. Obloha byla bez mráčku, cítil se hodně lehce a silně, ale všechno kazilo pomyšlení na vypadlý zub. Cesta k lesu mu přišla nekonečná, všude kolem byla louka, už ani neviděl jabloně, u kterých se objevil a ještě k tomu měl stále větší hlad. Už byl skoro v lese, když v tom uviděl, jak se u lesa něco pohnulo. „Je tam někdo?!“ zakřičel.  „Možná jo, možná ne“, ozvalo se z lesa. Hugo tedy pokračoval v cestě dále za hlasem, mátla ho však ozvěna, která se ozývala ze všech stran. „Je tam někdo?!“, zavolal Hugo znovu, „Vylez!“ Mezi stromy se objevila myš, velká asi tak jako Hugo. Myš vypískla: „Kdo jsi a co tu pohledáváš prapodivný cizinče?!“ „Já jsem člověk jménem Hugo z Planety země“, řekl Hugo. „Jaká je to planeta?“ zeptala se myš. „Je to planeta lidí a nejsou tam mluvící zvířata,“ dodal Hugo. „Tak pojď se mnou,“ řekla myš. Vydali se tedy na cestu. Po cestě Hugo myši vyprávěl, jak to chodí na Planetě lidí, že on chodí každý den do školy, kde se učí číst, psát, počítal, cizí jazyky a další věci, že rodiče chodí do práce, kde vydělávají peníze, za které si potom nakupují v obchodech jídlo, oblečení a další věci potřebné k životu. Dále myši vyprávěl o svých zálibách, o tom, jak dostal k narozeninám skateboard, na kterém moc rád jezdí, že se rád učí cizí jazyky, aby mohl cestovat, že rád hraje hry na počítači, má spoustu kamarádů, se kterými jezdí na kole. Večer se doma učí a když druhý den nejde do školy, dívá se na televizi. Myš po celou dobu Huga pozorně poslouchala, divila se, co je to za podivné věci a začala vyprávět, jak to chodí v jejich zemi, ve které se právě nacházejí. Myš vyprávěla: „U nás se nemusí chodit do školy, nemusíme se učit, ani chodit do práce, neexistují peníze, proto se u nás za nic neplatí. Každý si dělá a vezme, co chce.“

                   Při vyprávění jim cesta rychle ubíhala a šli pořád hlouběji a hlouběji do lesa. Hugo se začínal docela těšit na to, co ho čeká, měl sice stále větší hlad a začínala mu být zima. V ruce držel stále svůj skateboard, ale školní taška, kde měl svačinu mu zůstala ve skříňce. Cesta se mu zdála již příliš dlouhá a tak se zeptal myši, kam vlastně jdou a kdy už tam budou a zda nemá něco k jídlu, že má velký hlad. Myš nabídla Hugovi kousek sýra ze svého ranečku. Hugo, ačkoli tvrdý sýr nerad, skočil po nabízeném kousku a s chutí se do něho zakousl. V duchu musel dát za pravdu své mamince, že sýr není tak špatný, jak si myslel. Hugo se stále rozhlížel po lese, jestli tam nebude ještě něco zvláštního, ale připadal mu stejný jako u babičky na venkově, kam jezdil rád na prázdniny. Les začínal řídnou a začali potkávat stále více a více zvířat a nadpřirozených bytostí.

                   Myš po chvíli vypískla : „Už tam budeme!“ A před nimi se rozprostřela obrovská pevnost. Do pevnosti vstoupili obrovskou dřevěnou bránou. Hugo začal najednou pociťovat strach a byla mu pořád zima. Šli dlouhou chodbou a když došli na konec chodby, před nimi bylo velké mramorové schodiště s mosazným lesklým zábradlím. Po mramorovém schodišti šli až úplně nahoru, kde byly několikery dubové dveře. Jedny z nich se před nimi otevřely a jakýsi hlas řekl: „Vstupte.“ Oba bez váhání vstoupili a pár metrů před nimi uviděli velký trůn, na kterém seděl král a královna. Huga docela udivilo a i se trochu zaradoval, že král a královna byli lidé. Král řekl: „Pojď blíž, chlapče!“ Hugo přistoupil ke králi a začal mu vyprávět svůj příběh, jak se zde ocitl a že má velký hlad.

           Král poslal Huga do vedlejší místnosti, kde byl obrovský   Mc Donald’s. Hugo si okamžitě objednal tři Cheesburgery a půl litru coca coly. Do všeho se s chutí pustil a když dojedl, tak si ještě několikrát přiobjednal. Za chvíli mu bylo těžko a musel dát zase za pravdu svojí mamince, že cheesburgery nejsou zdravé. Po jídle se ho král zeptal, co by chtěl dělat a on řekl, že by si nejradši lehnul na postel a hrál hry  přes GamePark což je nejlepší server na světě a přitom se díval na televizi. I toto mu umožnil král v dalších z místností. Celé dny jen ležel na pohodlném gauči, cpal se při tom brambůrkami, k obědu střídal pizzu a hranolky, mezitím samé sladkosti a zapíjel to litry coca coly. Odpadky házel na zem vedle gauče, večer se nemusel mýt ani si čistit zuby. Každé ráno byl však jeho pokoj vzorně uklizen a na nočním stolku připravena bohatá snídaně a nové počítačové hry. Do noci se koukal na televizi, kde měl samé nové filmy a  hrál nové hry. Občas četl své oblíbené komiksy. Hugovi se tento život nesmírně líbil, byl rád, že se nemusí učit, psát úkoly do školy, nikoho poslouchat ani nic dělat, ale občas se mu zastesklo po rodičích a kamarádech ze školy. Také chodil ven jezdit na skateboardu, a když neměl co dělat tak se šel koupat do moře které bylo nedaleko odtud.

                   Jednoho dne přišel král za Hugem a popřál mu k narozeninám, které ani neměl a dal mu mini notebookm, aby mohl mít svůj oblíbený GamePark pořád u sebe  a také se ho zeptal, zda nechce do lunaparku. Hugo nadšeně souhlasil, rychle se oblékl a běžel za králem.Tak se vydali na cestu. Šli a šli, cesta přišla Hugovi nějak dlouhá, když v tom král řekl: „Podívej se nalevo,“ Hugo se tam podíval a uviděl nějaký stroj podobný letadlu. Došli až ke stroji, nastoupili, král začal mačkat nějaká tlačítka, až se stroj vznesl. Hugo seděl vzadu a měl u sebe automat na popcorn a coca colu a před ním byla obrovská LCD televize. Hugo se zrovna díval na svůj oblíbený seriál, ale král mu řekl, že už tam budou. Začali klesat a za chvíli přistáli. Vystoupili z letadla a za chvíli už Hugo slyšel písničky hrající v Lunaparku. Zanedlouho k lunaparku dorazili a Hugo se ihned začal vozit na různých atrakcích, vše bylo zdarma a mohl se vozit jak dlouho chtěl a byly tam atrakce jaké nikde jinde neviděl. Když už byl dost vydováděný, tak zase nasedli do letadla a letěli zpět. Letadlo nějak divně cukalo a král řekl: „Asi dochází palivo,“ Hugo začal mít strach, že spadnou, ale král ho uklidnil, že vyskočí padákem. Za pár minut oba stáli připraveni ke skoku. „Teď!“ zvolal král. A Hugo skočil. Za chvíli se mu otevřel padák a plachtil dolů. Byl to nádherný pocit. Když dopadli na zem, vydali se oba po malé pěšině, která vedla kamsi do polí. Asi po hodině cesty uviděli malou samoobsluhu, kde bylo všechno samozřejmě zadarmo. „Díky bohu!“ řekl král. Hugo sice neměl moc hlad, protože se v letadla nacpal popcornem, ale stejně byl rád, že si může dát něco pořádného k jídlu. Vzali si hodně baget a sendvičů a hladově se do toho pustili. Potom se vydali dál na cestu. Král po chvíli Hugovi řekl, že už dál musí jít sám, že se vrátí domů, ale musí jít pořád rovně a nesmí se ohlížet. Dále řekl, že asi po dvou hodinách cesty dojde k jeskyni, kterou projde až na konec a tam, že prý najde malé dveře, do nich vstoupí a ocitne se zpět ve skříňce na oblečení.

          Hugo královi za všechno poděkoval, rozloučil se sním, král mu ještě dal na cestu nějaké jídlo a pití v malém pěkném batohu. Tak Hugo vyrazil, na zádech měl batoh, v ruce skateboard a v druhé ruce malý drahý notebook, který mu věnoval král na památku. Notebook byl hodně lehký, jen skateboard ho trochu tížil. Cítil se skvěle a měl radost, že už se asi brzy vrátí domů. Po hodině celkem klidné cesty dostal trochu žízeň, napil se limonády a dal si kousek obložené housky. Když dojedl, tak se vydal opět na cestu. Né že by se mu to tu nelíbilo, ale stejně se hooodně těšil domů. Za chvíli uviděl jeskyni, přišel k ní, vlezl dovnitř, ale byla tam hrozná tma, tak si musel zapnout baterku, kterou našel také v batohu. Šel dál a dál až došel k malým dvířkám. Dvířka měla zvláštní zelenou barvu. Hugo je otevřel. Zevnitř vycházelo oslnivé světlo, Hugo zavřel oči a skočil do dveří. Najednou se ukázal oslnivý záblesk a Hugo se opět krčil ve své skříňce na oblečení.

„Hugo vstávej nebo přijdeš pozdě do školy!“ uslyšel Hugo. To se mu však již nezdálo, probudil se a viděl, jak se nad ním sklání maminka. „Všechno se mi to zdálo!“ vykřikl Hugo a maminka se divila, co se děje.

         Hugo začal mamince svůj sen vyprávět, musel to hodně zkracovat, jinak by opravdu přišel pozdě do školy. Při vyprávění si Hugo uvědomil, jak je rád, že žije v normálním světě a ne v takovém, o jakém se mu zdálo. Byl rád, že může jít do školy, učit se, pomáhat rodičům a hrát si s kamarády. Nasnídal se, vyčistil si zuby, sbalil připravenou svačinu od maminky do školní tašky a vyrazil na autobus do školy. Na autobusové zastávce, kde vystupoval do školy, naskočil na svůj skateboard, který dostal k narozeninám a od té doby bez něj neudělal ani krok. Když se blížil ke škole, uviděl spoustu svých kamarádů a opět se zaradoval. Když vstoupil do školy, nesl svůj skateboard v ruce, vždyť ve škole je jízda přeci zakázána. Když došel ke své skříňce, přece jenom jí opatrně otvíral a začal nesměle podupávat na její dno. V tom zazvonilo a začíná vyučování.  

 O přestávce vyprávěl svým kamarádům Ondrovi, Vojtovi a Adamovi o svém dnešním snu. Kluci mu nejprve záviděli, co všechno prožil, ale nakonec se tomu všemu společně zasmáli.Ale odpoledne našel Hugo pod polštářem mininotebook a když ho otevřel hned naskočili stránky Gamepark.cz a Hugo si hned šel přečíst nové články a zahrát si nějakou novou flash hru. Třeba to sen přece jenom tak úplně nebyl.

KONEC