Z celkem asi dvaceti druhů lysohlávek, které se na území ČR vyskytují, jsou psychoaktivní lysohlávka kopinatá (Psilocybe semilanceata) , lysohlávka tajemná (Psilocybe arcana) a lysohlávka česká (Psilocybe bohemica) . V západní Evropě roste také lysohlávka modrající (Psilocybe cyanescens).

Účinky lysohlávek jsou lidské civilizaci pravděpodobně známé tisíce let, západní křesťanská kultura je znovuobjevila v padesátých letech 20. století. U nás se užívají asi od konce šedesátých let a představují nejrozšířenějším přírodní halucinogenní drogu u nás. Zkušenost s ní má podle regionu 5-9% středoškoláků.

Zatímco černý trh s jinými drogami má relativně ustálený charakter, nedá se totéž říci o lysohlávkách. Pokud se houby prodávají, tak většinou sušené, klobouky anebo celé plodnice. Jejich cena je velmi kolísavá a z větší části se jedná spíše o darování či výměnu, nežli prodej.

Dostupnost této drogy je poměrně vysoká díky jednoduchému sběru a sušení. Kvůli výraznému kolísání obsahu aktivních látek – psilocybinu a psilocinu – v plodnicích lze obtížně odhadnout optimální dávku, což s sebou přináší velké riziko spojené s kontrolou intoxikace.

Kromě rizik spojených s vlastním průběhem intoxikace hrozí v případě sběru lysohlávek v přírodě i možnost záměny s jedovatými druhy. Ze světa jsou známé případy smrtelných otrav! Na stejných lokalitách jako lysohlávky rostou často houby rodu čepičatka (Galerina) , z nichž některé obsahují stejné toxiny jako nejjedovatější houba světa, muchomůrka zelená. Pro laika může být rozlišování těchto hub velmi složité, v případě sušených plodnic pak zcela nemožné.

Držení lysohlávek není podle současných legislativních předpisů trestné, jakékoli předávání lysohlávek druhé osobě však ano. Důležitou skutečností je také to, že relativně vzácná lysohlávka česká byla navržena do seznamu zvláště chráněných druhů hub. Pokud bude její zařazení na tento seznam schváleno, její sběr bude zakázán a bude možné jej pokutovat.

Zdroj : různé webové stránky