Jak by vypadal svět bez lidí, kdyby je vyhladila nějaká biologická katastrofa, která by zároveň dala zvířatům do vínku inteligenci a nadpřirozené schopnosti? S dětskou naivitou si touhle otázkou lámali hlavy tvůrci ze švédského studia Experiment 101 dlouhých šest let. A jejich odpovědí je po mnoha odkladech konečně vydané RPG Biomutant.
Jenže zatímco ke hře vydaná videa a obrázky lákaly na otevřený svět, ten se první hodinu vůbec nekoná. Nejdříve je potřeba vytvořit si postavičku k obrazu svému. Připravme se na to, že i s řadou úprav atributů stále bude vypadat jako lasička. První je na výběr třída, která nám dá pár plusových bodů do jedné kategorie atributů. Do budoucna však neomezuje vývoj postavy, tu můžeme vylepšovat v jakémkoli atributu během průběhu hry. Stejně tak vzhled celé postavičky lze měnit i v průběhu, takže prvotním tvořením mohou hračičky strávit dlouhou hodinu, zatímco jiní naklikají základní atributy, abych jejich hrdina vypadal víceméně stejně jako ten panáček z obalu hry, a hurá do akce.
A sotva hra začala, už poprvé padá na nos. Boj s prvním monstrem nám sice nervy nepocuchá, ale co se tváří jako otevřená džungle, je jen aréna se dvěma cestičkami. Po krátké filmové sekvenci se i s takovým luxusem musíme na dobrou hodinu rozloučit, protože následuje dlouhá pasáž v temném koridorovém tunelu, která slouží jako tutoriál ovládáním a samotnou hrou. Ti, kdo zkousnou počáteční nudu a neustálé čtení tipů a triků, které z poloviny jsou známými parametry z jiných RPG, se konečně dočkají slibovaného. Až po opuštění bunkru 101 a tím splnění tutoriálu se nám totiž otevře mapa světa a slibovaný epický úkol.
Náš hrdiny je jediný, kdo může tento svět zachránit nebo poslat do záhuby. Podle pověsti je tu totiž bájný strom, který umírá. A pokud zemře, zbytek světa zemře s ním. Do toho je po mapě rozmístěných pár kmenů, které spolu nemají příliš přátelské vztahy. A kolem toho všeho běhají monstra, jejichž život stojí mezi vaší lasičkou a stromem života. Takže kam se pustit nejdříve? Na mapě můžeme jít, kam se nám zachce. Jen si musíme dát pozor, že některé zóny jsou nebezpečné pro naši postavu, dokud nemá jisté schopnosti nebo vybavení. Abychom po mapě neběhali po svých, je nám postupně k ruce hned několik dopravních prostředků v podobě zvěře nebo vehiklů.
Esenciální pro průběh hrou je sbírání náhradních dílů. Výrobu některých nástrojů lze provést kdekoli po světě prostým otevřením inventáře. Pro vylepšování své výbavy však musíme vyhledat pracovní stolky. Kromě hledání materiálů na zbraně a zbroj po světě existuje ve hře také síť obchodníků, od kterých lze nejen nové součástky nakupovat, ale také jim naopak ty staré nepotřebné prodat. Ze součástek si vyrobíme zbraně pěkně kousek po kousku tak, aby každý kus byl originál, nebo si jimi osázíme naše oblečení pro získání několika plusových statistických bodů.
Nejdůležitější složkou hry je samozřejmě boj. Náš hrdina může používat útoky na blízko i na dálku, řetězit je do jednoduchých komb a navíc využívat pár speciálních útoků. Je jen na nás, co dáme našemu hrdinovy do ruky za zbraň, jak ji vylepšíme a jaké vlastnosti postavě dáme a jaké statistiky ji postupně navýšíme. Můžeme tak mít střelce, který likviduje většinu nepřátel pěkně z ústraní, nebo naopak rváče, který se do každé bitvy žene po hlavě. Při prázdném zásobníku je logicky potřeba palnou zbraň přebít, ale zásoba nábojů je nekonečná.
A nyní k mutacím, po kterých je hra přeci jen pojmenovaná. Mutací jsou tu dva typy. První zvané Biomutace je možné odemykat pomocí nasbíraných Biopoints. Ty padají z nepřátel nebo jsou ukryté po světě. Druhou mutaci zvaná Psi je možné odemykat pomocí Psi-pionts. Ty získáme aktivací míst zvaných Psi-Poles, které jsou rozesety po celém světě.
Díky mutacím naše chlupaté alter-ego odemkne několik speciálních schopností, které se mu v boji budou určitě hodit. Jen je omezující, že lze využívat maximálně čtyři takové schopnosti v jedné chvíli jednoduše tak, že jsou vázaná na maximálně čtyři tlačítka. Pokud si otevřeme další schopnost, je potřeba ji dosadit na místo některé jiné. Díky tomu dokážeme na nepřátele třeba plivat jed, nechávat za sebou ohnivou čáru, o které se nepřátelé popálí, nebo jim zmrazit půdu pod nohama. K tomu je však potřeba dostatek výdrže, která je v Biomutantovi nazvaná Ki.
Další důležitou herní mechanikou je takzvaná Aura. Ta poměřuje, jestli vedeme dobrá nebo zlá rozhodnutí. Rozhodujeme se v odpovědích během dialogů, často je na nás, jestli některou postavu zabít, ušetřit nebo ji dokonce pomoct. Naše hodnota Aury je pevně navázaná na bodový systém Psi mutací. Dokud nemáme Auru na konkrétní úrovni, tak se nám některé schopnosti nezpřístupní, i když na jejich nákup budeme mít dostatek bodů.
Co stojí za zmínku, je způsob výpravy příběhu. Nečekejme epické filmové sekvence a špičkové dabéry za každým hlasem veverky. Naopak vše vypráví a zvířecí řeč překládá jediný vypravěč. I když je to o zvyk, není to nic nepříjemného. Zvířata si v pozadí něco drmolí, zatímco vypravěč vysvětluje. Součástí příběhu je i množství flashbacků a potkávání postav známých z mládí hrdiny. Zároveň je ve hře velké množství dialogů, které jsou ve většině případů roztomilé a pěkně napsané. Škoda jen, že tvůrci mají často potřebu nám vysvětlovat vše do nejmenší podrobnosti. Víte totiž, jak poznáte, že je něco na vyprávění špatně? Když vám vypravěč musí popisovat i to, jak se v dané chvíli cítíte a jaké prožíváte emoce. Není tu bohužel prostor pro vytvoření vlastního názoru a chybí několik poloprázdných míst, které by nám nechaly část příběhu skrytou a tajemnou.
Samotný hlavní příběh zabere sotva tucet hodin. Jenže otevřený svět skrývá mnoho dalších tajemství a aktivit. Ty jsou bohužel v mnoha případech jen nastavovanou kaší na principu dojdi-poraz/seber-vrať se. Pevnou součástí hry je třeba dobývání kempů nepřátel nebo plnění velice jednoduchých logických hádanek. Odměnou jsou další statistické body nebo předměty. Jde o nastavovanou kaši? Ano i ne. Na vyšší obtížnost lze totiž hlavní dějovou linkou jen těžko proběhnout bez potřeby vylepšovat statistiky sebe, zbroje a zbraní. Nemluvě o přítomnosti New Game+, kde svoje poctivě nabrané zkušenosti a technologii můžeme pěkně využít v nové dějové lince. A kdo ví? Třeba s jinými rozhodnutími i skončí hra úplně jinak.
I když na jedné straně máme vcelku obtížné souboje, které nejsou jen o zběsilém mačkání jediného tlačítka útoku, na straně druhé se Biomutant snaží tvářit jako roztomilá hra. Množství postav, které po dobu hraní potkáme, vypadají jako plyšáci, které bychom v dětských letech chtěli hned domů, náš hrdina při běhu hodí zbraň na záda a rozeběhne se po čtyřech jako správné zvíře a checkpointy aktivuje tak, jak si většina savců v přírodě značkuje území. Jako pěst na oko vedle na první pohled roztomilé otevřené hry je obrovský RPG systém včetně desítek kusů harampádí na sestavování vlastních zbraní. Pokud hrajeme na střední či nižší obtížnost, můžeme s lehkým srdcem přeplněný inventář ignorovat a jen jednou za čas rozdělit zkušenostní body nebo si pozměnit výbavu. Zároveň hra cílí na hardcore RPG hráče, kteří si změnou výbavy a odemykáním různých schopností budou hrát se statistikami vlastní postavy dlouhé hodiny.
Z technického hlediska není potřeba hře něco vytýkat. Unreal Engine čtvrté generace odvádí svou práci dobře. Celý svět, který z většiny pokrývá džungle, působí pestře a neokoukaně. Stejně tak jsou na tom všechny postavy a monstra, které na svém putování potkáme. Zároveň hra netrpí žádnými technickými problémy, které by nás výrazně během hraní obtěžovaly.
Proč nám tedy po hraní zůstává v ústech hořkosladký pocit? Biomutant se totiž od začátku vývoje tvářil, že předvede něco více. Nakonec zůstal na půli cesty mezi roztomilou akční adventurou a komplexním RPG. Možná za to může tým studia Experiment 101, kde je všehovšudy osmnáct zaměstnanců. Jak nám už několik posledních let předvádí Ubisoft se svou sérií Far Cry a Assassin´s Creed, jde míchat herní žánry a zároveň oslovit fanoušky obou táborů. Jenže u Biomutanta je citelná hranice, kdy si hra hraje na akční adventuru, aby nám v další vteřině vrazila do ruky další předmět, který si nutně musíme nasadit, abychom si o bodík vylepšili statistiku. A tento mix nemusí každému vyhovovat.
