Herní série Shin Megami Tensei je tu s námi už více než třicet let, přičemž její první díl Digital Devil Story: Megami Tensei vyšel už v roce 1987. První dva díly moc velkou díru do západního světa neudělaly, nicméně s příchodem toho třetího se tato série dostala do popředí a někdy během tohoto roku se dočkáme už pátého dílu z hlavní série, který se prozatím chystá na konzoli Nintendo Switch. Jelikož se jeho vydání už blíží, herní vydavatel Atlus se rozhodl vydat remaster třetího dílu, který tuto sérii nejvíc proslavil. A právě na něj jsme se podívali v naší recenzi.
Shin Megami Tensei III je už téměř dvacet let starou hrou, která je založena na turn-based combatu, jež je ale lehce okořeněn a ozvláštněn několika herními mechanikami. Pokud se vám například podaří udeřit nepříteli critical hit, získáte jeden útok navíc. Pokud se naopak útoku nepřítele vyhnete, jeho čas na útok se o něco zkrátí. Samozřejmě to pak funguje i opačně, takže se dá říct, že combat system je založen trochu i na štěští, ale z větší části bude záležet na vašich schopnostech a načasování.
V tomto temném démonickém RPGčku, jež nápaditě připomíná japonskou RPG hru Persona, se budete snažit zrekrutovat co největší počet monster, která s vámi bok po boku budou bojovat proti vašim nepřátelům. Stejně jako v dalších Shin Megami Tensei hrách i zde můžete tato monstra kombinovat a vylepšit jim tak schopnosti, které vám pak mohou přinést kýženou výhodu v bitvách. Tento systém rekrutování byl začátkem tohoto milénia svým způsobem revoluční, z dnešního pohledu už se ale o nic výjimečného nejedná a hra tak trochu ztratila to své kouzlo, které při vydání v roce 2003 měla.
Verbování monster samozřejmě zní zajímavě, ale co mě zaujalo o něco více je prozkoumávání postapokalyptického Tokya, ve kterém se snažíte zjistit, co této apokalypse předcházelo. Příběh jako takový má hned několik konců, přičemž jak budete putovat světem, budete mluvit s celou řadou postav. Vaše dialogové volby budou mít velký vliv na to, jaký konec dostanete, takže pokud budete chtít jeden z těch dobrých konců, budete si muset dávat pozor na to, co komu řeknete a jak se zachováte.
Pochválit musím tvůrce za vylepšený překlad z japonštiny do angličtiny, který byl v roce 2003 poměrně nekvalitní. Je tedy opravdu fajn, že se vývojáři rozhodli podívat se mu na zoubek a vylepšit ho. Největší změnou remasteru je pak ale dabing většiny scén, který v původní hře vlastně úplně chyběl. Tímto krokem ji vývojáři značně přiblížili moderním titulům a troufnu si říct, že by tak mohli oslovit i větší publikum, které by třeba o hru nemělo bez namluvení zájem. Daleko více pak díky tomu prokoukly i hlavní postavy, které jsou nově lépe zapamatovatelné a uvěřitelné.
Na začátku tohoto tisíciletí se tolik na textury a obecně grafiku nekoukalo, takže jsem byl zvědavý, jak moc se Atlus rozhodne hru vylepšit co se vizuálního kabátku týče. Textury zejména hlavních postav dostaly potřebnou lásku, vylepšené je i prostředí a hlavně nasvícení, díky kterému Tokyo docela prokouklo. Nemohu se ale zbavit dojmu, že si vývojáři mohli dát s grafikou trochu více práce, aby trochu více odpovídala moderním titulům nebo ostatním remasterům.
Vývojáři dále přidali možnost uložení hry kdykoli se vám zamane, což je ve hře, která obsahuje tak málo checkpointů, opravdu příjemné. Dočkali jsme se také nové obtížnost Merciful, díky níž si můžete užít příběh a nemusíte se tolik starat o přílišnou obtížnost, kvůli které původní hru řada hráčů nedohrála a ztratila několik desítek hodin progresu.
Hru Shin Megami Tensei III: Nocturne Remastered mohu doporučit všem fanouškům původní hry a také těm, kteří třeba doposud holdovali pouze sérii Persona. Přidání lehčí obtížnosti v kombinaci s tím, že si můžete hru kdykoli uložit, navíc dělá z remasteru daleko přístupnější hru, kterou si tak mohou zahrát i úplní nováčci. Třešničkou na dortu je pak nový dabing postav a vylepšený anglický překlad, který v remasteru snad ani nikdo nečekal. Vytknout tak mohu jenom vizuální zpracování, které stále vypadá jako před dvaceti lety.