Dobré ráno Felixi, je čas jít do práce. Nasaď klobouk, utáhni kravatu a hlavně nezapomeň na kufřík. No dobře, místo klobouku si můžeš vzít sluchátka. Vždyť za tebe mluví výsledek tvé práce a není přeci důvod zjišťovat, proč každým dnem protancuješ s lehkostí, jakou jsme u smrťáka ještě neviděli.
Ano, Felix je smrt. Ten roztomilý obtloustlý pán v červené kravatě je posledním soudcem. A zároveň milovníkem hudby a tance. Ne nadarmo se ujalo rčení, že někteří lidé tančí se smrtí.
A nyní vážně. Felix sice je smrťák, ale jeho nadpřirozené schopnosti jsou vcelku omezené. Jeho úkolem je přesunout pár předmětů po šachovnicové ploše tak, aby došlo k finálnímu neštěstí. Nesmí se přitom ovšem vystavit slunečnímu světlu, takže jeho pohyb je omezen jen na políčka krytá ve stínu. Aby si ovšem ulehčil práci, může otočit zdroj světla o devadesát stupňů a posunout tak stín na jiná políčka. A to je vlastně celý princip hry Felix the Reaper.
Čeká na nás pět případů, každý rozdělen do několika levelů. V některých dojde přímo ke smrti. V jiných stačí jen posunout jednu z věcí tak, abychom se k nešťastné nehodě pomalu přiblížili. Ostatní aktéři situace jsou zamrzlí v čase, takže na dokončení našeho úkolu máme neomezeně dlouhou dobu. A že ji budeme potřebovat. Felix the Reaper už po několika levelech navyšuje laťku obtížnosti, až z toho přemýšlení občas bolí hlava.
V případě záseku není hned potřeba hledat na internetu návod. Naštěstí přímo hra nabízí možnost nápovědy, i když je dost omezená. Ukáže jen, co je potřeba udělat, ale už ne, jak to udělat. Potřebujeme-li se například dostat na konkrétní kus mapy, tak nám nápověda ukáže, kam je vhodné umístit překážku, aby po otočení zdroje světla vznikl potřebný stín. Jak tam ale už danou překážku dostat, si musíme zjistit sami.
Naštěstí ve hře nemůžeme zemřít, takže každý pokažený pokus nekončí nahráním levelu od začátku. Felix sám nespadne do průrvy, ani nevleze do přímého světla. Slunce je Felixovým úhlavním nepřítelem a vyhnout se paprskům víceméně nejde. Pokud ho ale světlu vystavíme, zaplaví obrazovku oslepující záře a Felix se stáhne zpátky do úkrytu. Občas Felix zvedne ze země krabici, kterou potřebuje použít, a dostane dávku oslepující záře, takže překážku mezi ním a sluncem ihned postaví zpět na místo.
Logické hádanky se neomezují pouze na přemisťování nových zdrojů stínu. Ve hře jsou také různé přepínače, které posunují překážky. Kdo to mohl tušit, že v posmrtném životě lze zatáhnutím za páku posunout koňský povoz i s mrtvými koňmi. Obtížnost narůstá i při opakování levelů, pokud v nich chcete nalézt bonusové medaile. V nich však nečekejte žádnou nápovědu, tady si na to musíte přijít sami.
Vizuálně je Felix the Reaper zajímavý svou komiksovou stylizací. V jeho pojetí je továrna na smrt reálnou fabrikou, kam se k jednotlivým posledním vteřinám života jezdí výtahem, je potřeba mít kravatu a stejně tak za splněný úkol dostane Felix formulář s finálním hodnocením své odvedené práce. Zároveň se mu líbí jiná smrtka na pracovišti, ale spolupracovníci přeci spolu nesmí mít románky, a tak zůstává jeho láska i nadále platonická.
Co se týče grafického zpracování samotné hry, je nutno dodat, že postavy vyjma Felixe jsou opravdu ošklivé. Nejspíš proto, aby nám obětí Felixovy odvedené práce nebylo líto. Většina lidí vypadá jak zformované pytle na brambory, ani ve scénkách nemluví. K tomu působí kontrastně karta s profilem oběti, kterou Felix na začátku případu dostane. Zde je popsán celý dosavadní život oběti a autoři navíc požádali historika Sørena Heina Rasmussena, aby přidal pět článků s rozborem právě pojmu smrti a její personifikaci v kulturněhistorickém kontextu. Zajímavé čtení, pokud se zrovna zasekneme v některém z levelů a potřebujete na chvilku přijít na jiné myšlenky.
Důležitou součástí hry je také hudba. Právě proto má Felix na uších sluchátka a u pasu walkman. Při pozastavení hry si můžeme přepnout na jinou indie písničku, i když je zajímavé, že Felix dokáže přeskočit písničku na walkmanu. To za našich mladých let nebylo. Každopádně do hry přispělo deset různých indie umělců. Ti měli při tvoření naprosto volné ruce a na výsledku je to znát. Pokud nám tedy aktuální písnička nevyhovuje, nestane se, že by ta další zněla stejně unyle.
Felixe nemůžeme přímo kontrolovat, místo toho mu jen můžeme určovat, kam má jít. Felix se s chutí vydá kamkoli, hlavně pokud při tom může tančit. A každá jeho kreace je závislá na tom, kam ho posíláme. Pokud se jedná jen o políčko vedle, stačí mu taneční krok, více polí překoná třeba piruetou. Dokonce, i když stojí na místě, nepřestává se hýbat. Může si někdo jako smrť užívat života? Felix je paradoxním příkladem, že ano.
Hra se také pokouší bourat čtvrtou zeď jemnými náznaky, jako jsou roztomilé životní tipy při nahrávání lokací. Věděli jste například, že právě doba, kterou strávíte u nahrávací obrazovky, je naprostou ztrátou toho omezeného času, co tu na světě máme?
Nebýt vysoké obtížnosti, působil by Felix the Reaper jako jednohubka, která by bez problému obstála i jen na mobilních zařízení. Tam ale kupodivu nevychází a místo toho se podívala na PC a všechny velké konzole. Nutno dodat, že je osvobozující ho hrát v době, kdy nejsou dosud na internetu návody. Reálně tak můžu reflektovat, jak je hra obtížná. Nápovědy jsou spíše postrčením než reálnou pomocí a na to, kam nebo jak má Felix dotancovat až do zdárného konce úkolu, si už musíme přijít sami.
