Tisíce usekaných končetin, hektolitry prolité krve a bohové na kolenou. Série s Kratosem v hlavní roli se po dlouhých pěti letech vrátila na scénu, i tentokrát pod taktovkou týmu vývojářů ze Santa Monica Studio. Od našeho posledního setkání se však mnohé změnilo. Kratos zestárnul, přestěhoval se a nechal si narůst plnovous, za který by se nemusel stydět ani zkušený dřevorubec. A aby toho náhodou nebylo málo, ještě k tomu si pořídil caparta, jemuž by měl jít samozřejmě příkladem. Ale není se třeba bát. Ačkoliv už to není ten starý dobrý Kratos, kterého jsme znali ještě z dob PlayStationu 2, nový God of War rozhodně není pouhým simulátorem na výchovu chlapce a přežívání jeho pubertálních výkřiků. Co si však budeme povídat, i v této oblasti by se od Kratose řada otců mohla učit. Teď už se ale vrhněme na zodpovídání na první pohled jednoduché, ve skutečnosti však poměrně komplexní otázky. Povedlo se novému God of War naplnit očekávání svých fanoušků?
Jak si ještě mnozí z vás zajisté pamatují, s Kratosem jsme se ve třetím dílu série rozloučili po epickém souboji s Diem, jímž se náš hrdina definitivně vypořádal se všemi Olympskými bohy, jimž na začátku své výpravy slíbil pomstu. Spolu s nimi naneštěstí padnul celý svět řeckých bájí, takže Kratos neměl příliš na výběr a musel se vypravit o dům dál. Jak se dozvídáme na začátku nového dílu, cílem jeho cesty se stala Skandinávie, kde se usadil v osamocení se svou manželkou Faye a synem Atreem. Bohužel, většina pohádek tak šťastný konec, jak se povídá, nemá. Faye zemřela a na pozůstalých zbylo rozhodnutí, zda naplnit její poslední přání. Chtěla, aby její ostatky byly rozprášeny na nejvyšší hoře tohoto krutého a nevybíravého světa. Ačkoliv Kratos zpočátku není přesvědčen o tom, že by byl Atreus na podobnu cestu připravený, okolnosti je donutí vyrazit. Jak už tomu tak ale bývá, krátce po vyražení na cestu zjistí, že svět zaplavila nákaza, která způsobila, že nemrtvá stvoření zaplavila svět a těch pár lidí, co přežilo, uprchlo pryč. Nastal tedy čas na to, aby Kratos oprášil své zbraně i vzpomínky na nekončící vlny nepřátel, dnes už ale se synkem po boku a krásnou novou sekyrou za opaskem.
Při pohledu na dvojici hlavních postav nového God of War se člověku na paměti ihned vynoří Joel a Ellie z The Last of Us. Ačkoliv má vztah postav v tomto případě naprosto odlišnou dynamiku a opírá se o zcela odlišné základy, je vidět, že tvůrčí studia vedená pod značkou Sony přesně vědí, na kterou klávesu udeřit tak, aby při hraní vyvolala nezadržitelný nával emocí. Za pravdu mi dá určitě každý, kdo má The Last of Us ještě pevně uložené ve svých vzpomínkách. Vztah Kratose a Atrea však působí dokonce ještě o chlup nebo dva lépe. Možná to bude tím, že se vývojáři rozhodli synka mnohem více zapojit do hry, takže jeho akce máte neustále na očích a nevychází do popředí pouze při cut-scénách. Kratos je mnohem lepší otec, než by si jeden mohl myslet. Přes své vražedné choutky svého syna neustále hlídá, zároveň mu ale důvěřuje a do značné míry jej považuje za sobě rovného. Naštěstí však tvůrci nevěnovali stoprocentní pozornost pouze těmto dvěma postavám. Většina NPC, s nimiž se postupně zkříží vaše cesty, má jedinečný charakter. Některé dojmou, jiné pobaví, další překvapí.
Co si ale budeme povídat, God of War v žádném případě není sérií, kterou bychom si zamilovali kvůli důmyslnému, srdcervoucímu příběhu a neuvěřitelnému vývoji vztahů mezi naším hrdinu a ostatními postavami už proto, že devadesát procent těchto vztahů končilo do pěti minut rozříznutím lebky či vyrváním srdce jednoho z přítomných. Pravým kouzlem série byl už od počátku výborný hack and slash soubojový systém, který vás nutil aktivně využívat různorodých komb a střídat jednotlivé kousky z vašeho velmi širokého repertoáru brutálních zbraní. Ačkoliv novinka na své předchůdce zcela nezanevřela, nemůžeme ani říci, že by poslušně následovala jimi vyšlapané koleje. Už pouhé usazení kamery za rameno Kratose výrazně mění vnímání a přístup k soubojům, jimiž jsme vždy byli okamžitě pohlceni, ať už proti nám stál obyčejný zchátralý pěšák nebo patnáctimetrový buřt. Co je na soubojích snad ze všeho nejkrásnější, je ale možnost nepřátelům do tváře vrhat famózní sekyru, která nahradila řetězové čepele, jež se rozplynuly v prach na konci souboje s Diem v God of War III. Možná jde o naprostou maličkost, avšak vibrace a pocit moci, které doprovází každý hod touto zbraní, jež se následně vrací do ruky jako Thorovo kladivo, z jejího užívají dělají zážitek i po tisíci hodech.
Snad nejvýraznějším RPG prvkem, který se podepsal na každém kroku při průchodu hrou, jsou úrovně nepřátel. Zatímco v předchozích dílech série jste byli při procházení v zásadě neomezeni, protože každého protivníka, na kterého jste narazili, bylo s trochou zdravého úsilí možné skolit, u nového dílu byste s ničím takovým pro jistotu počítat neměli. To platí trojnásob, pokud se rozhodnete hrát na jednu z vyšších obtížností, pro níž jsme se po spuštění hry rozhodli i my. Dostanete-li se na své cestě do oblasti, kde jste očekáváni až za dalších pár hodin, hra vás na to velice dobře upozorní. A to tím způsobem, že se před vás postaví protivník, kterému uberete každým zásahem sotva setinu života, zatímco on vás jedním mocným švihem smete z povrchu země i se všemi vašimi předky a potomky. Po získání dostatku zkušeností a schopností se však se stejným protivníkem snadno utkáte jako se sobě rovným. V tomto směru nám hra připomněla třeba nejnovější zářez do série Assassin’s Creed, který si zvolil podobnou cestu vývoje. Obecně vyšší obtížnost pak z každého protivníka dělá velmi slušnou výzvu, což zajisté potěší především fanoušky her jako Bloodborne.
Zvýšení náročnosti a implementaci RPG prvků považujeme za velmi dobrou cestu, jak celkově zkvalitnit zážitek z hraní. Když se vám konečně podaří pokořit náročného bosse, jimiž je série proslulá, pocit vítězství si nezadá s drobným náznakem frustrace, který na vás může při souboji padnout. Když tvůrci v roce 2016 řekli, že chtějí sérii přepracovat od základů, mysleli to zatraceně vážně. Naštěstí ale nezapomněli ani na to, odkud přišli a proč tu jsou. Stále tak máte vždy k dispozici mocná komba, kterými rozrazíte vlny nepřátel do všech koutů světa. Stále jste odměněni odporně krásnou scénou dělící části těl nepřátel a vrhající krev na všechny možné i nemožné světové strany v případě, že se vám podaří ve správný okamžik odrazit ránu nepřítele. Stále máte pocit, že hrajete God of War. Jenom je ještě lepší, hezčí a důraznější, než jak si jej nejspíše pamatujete z dětství. Tyto pocity se pak násobí především při již zmíněných soubojích s bossy, které skutečně nemají obdobu, a pokud milujete pocit moci, budete se při nich cítit jako ve snu.
Báječným způsobem se tvůrcům povedlo do hry zapracovat vylepšování charakteru. To bylo samozřejmě do jisté míry přítomno už v předchozích dílech, kde jste investovali duše do jednotlivých skillů, jichž jste mohli následně začít využívat při soubojích. Zde to funguje velmi podobně. Stromy schopností jsou nicméně širší a můžete si přesně stanovit, jakým směrem se Kratos bude uchylovat podle toho, jaký herní styl vám vyhovuje. Utváření charakteru se každopádně rozšířilo ještě o vylepšování brnění a zbraní. Některé kousky naleznete v truhlách, většinu své výbavy však kupujete u obchodníka a následně vylepšujete s pomocí dvojice trpaslíků. Výbavu navíc střádáte nejen pro sebe, ale též pro svého syna, který při soubojích dokáže velmi významně pomoci díky svému luku na základě vašeho signálu. Abyste ale mohli zbroj a zbraně vylepšovat, musíte často nejprve nastřádat speciální suroviny. Vylepšení pak přirozeně vede k udělování většího poškození, vydržení většího počtu ran a všeobecnému usnadnění postupu vpřed.
Téměř zázrakem se tvůrcům povedlo stvořit svět, který vás často nechá viset ve větru s otevřenými ústy – až tak krásný totiž je. Současně však musíme říct, že zcela jistě největší, zároveň ale asi jediná výtka, kterou vůči novému God of War máme, je spojena právě s prostředím, v němž se v průběhu hry člověk pohybuje. Problém je v tom, že se Kratos hýbe o hodně méně, než se kdysi hýbal. A následkem vyššího věku to určitě nebude. Odlepit se od země vám hra dovoluje pouze na předem vybraných místech, která však nejsou dostatečně jasně vyznačena. Stále se můžete při hraní těšit na pohybové hádanky, jež navíc aktivně zapojují vaši mocnou sekyru, a lezení po stěnách, všeobecně jsme však při hraní cítili, že bychom někde ocenili trochu více volnosti v pohybu, ačkoliv samozřejmě tato omezení nejsou bezdůvodná a umožňují hře nabídnout ten extrémně působivý zážitek, který jsme prve tolik chválili. Potěšující je navíc obecná velikost světa a jeho skrytá zákoutí, díky nimž se i při návratu do již projitých míst vždy setkáte s něčím novým. Hře to navíc umožnilo zavést systém vedlejších questů, s nimiž se ještě násobí doba, kterou s ní spokojeně strávíte.
Obsahově má nový God of War všeobecně k nabídnutí znatelně více než předcházející díly, což potěší obzvláště proto, že se po relativně neúspěšné snaze o zavedení multiplayerové složky v God of War Ascension tvůrci stáhli zpět ke tvorbě čistě singleplayerového zážitku, takže by v opačném případě neexistoval způsob, jak ze hry vytěžit něco navíc. Pokud jde o vizuální zpracování, nový God of War lze považovat za špičku. Na konzoli PlayStation 4 (obzvláště pak v případě verze Pro, na níž novinka vypadá ještě dvakrát lépe) se hře vizuálně vyrovná jen málokterý titul. Je třeba ale zdůraznit, že určitá omezení má. S ohledem na náročnost se tvůrcům nepodařilo ani pro výkonnější z verzí PS4 vytáhnout výkon na šedesát snímků za sekundu, což zhýčkanějším z hráčů může mírně vadit. Optimalizace však rozhodně nebyla studiem přehlédnuta a vše běží tak, jak by mělo.
Ačkoliv nemůžeme mluvit za všechny fanoušky série bez výhrad, připadá nám, že na otázku položenou v prvním odstavci tohoto článku existuje pouze jedna správná odpověď. Santa Monica opět dokázala, že umí tvořit hry a nebojí se přijít s něčím novým. Nový God of War je skutečným znovuzrozením série, které současně nezapomnělo na své kořeny a nabízí tak úžasný zážitek, jehož si plnými doušky dokáží užít jak veteráni, tak hráči, jež dosud s Kratosem neměli tu čest. Nový God of War si svých 95 % rozhodně zaslouží. Patří k tomu nejlepšímu, co se nám v průběhu tohoto roku dostalo do rukou, a i když nás toho ještě spousta čeká, věříme, že jde o těžko zpochybnitelného adepta na jednu z nejlepších her letošního roku. O tom si však popovídáme až za pár měsíců. Leží-li vám doma pod televizí PlayStation 4, rozhodně se není třeba bát toho, že by vás nový God of War měl šanci zklamat.