V minulém článku jsme si představili základní pilíře, na kterých se Konami rozhodlo postavit svůj nový multiplayerový počin ze světa Metal Gear. Jestli využití značky Metal Gear byl krok správným, ukáže teprve čas. Přece jen dějové navázání s otevřenou červí dírou do jiné dimenze je spíše oslím můstkem než dobrým zvratem. Konami naštěstí měsíc před vydáním spustila víkendovou otevřenou betu pro konzole ze stáje Microsoftu i Sony a umožnila nám tak titul Metal Gear Survive vyzkoušet před oficiálním vydáním, které proběhne 22. února.
Všechny herní aspekty jsem popsal již ve zmíněném preview, tedy pokud o hře čtete poprvé, doporučuji nejdříve přečíst předešlý článek pro bližší seznámení s celým konceptem a multiplayerovým pojetím světa Metal Gear.
Nutno dodat, že tato beta byla především marketingovou kampaní na přitáhnutí pozornosti hráčů a médií. Zatímco se občas setkáte s betou, u které je zpětná vazba hráčů důležitá a na konečném konceptu může ještě leccos změnit, zde jsem stejný dojem neměl. Už jen tím, že zde chybí možnost odeslání zpětné vazby, nebo že samotné datum vydání plné hry je už za pouhý měsíc. Pokud tedy autoři plánují na základě sběru dat z bety nějaké větší úpravy, dočkáme se jich nejdříve ve formě patchů a přídavků v době, kdy už bude hra nějakou dobu na světě.
Ale zpět k samotnému hraní. Při prvotním spuštění jsem hned narazil na první problém v podobě absence menu. Místo něj je vámi vytvořená postava přesunuta do lobby, ve kterém spravuje svou aktivitu, přeskakuje mezi single a multiplayerem, upravuje svou výbavu, zkouší si ji na figurínách a přijímá mise. Zapomeňte však na klasický tutoriál. Ten je zde jen v podobě tipů na obrazovce při nahrávání lokace. Při prvním vstupu do menu tak u 90 % hráčů včetně mě musela přijít naprostá dezorientace. Hráči pátého dílu budou mít malou výhodu v podobě podobného ovládání postavy, ostatní bohužel budou muset na vše přijít sami. Naštěstí je zde možné spustit výcvik s figurínami a některé předměty a zbraně si zde vyzkoušet. Spustit rovnou misi bez výcviku je ale čirá sebevražda v naprostém chaosu.
Přesun do singleplayeru v betě možný nebyl. Místo toho byly k dispozici dvě různé mapy a tři mise. Při prvním pohledu do výbavy zjistíte, že vlastně nic nemáte. To nahrává informaci z minulého týdne ohledně mikrotransakcí, které se v plné hře nakonec objeví. V této hře opravdu nedostanete nic zadarmo. S mačetou, kopím a pistolí s několika náboji se tak pouštím do první online mise. Podle výbavy dalších dvou náhodně připojených hráčů jsme všichni začátečníci. Výjimku tvoří čtvrtý hráč se samopalem v ruce. Po začátku mise se všichni slepě rozeběhneme směrem k označenému místu na mapě, kde má být reaktor. Po cestě náš lídr se samopalem odstraní dva nepřátele jedinou dobře mířenou ránou oštěpem přímo do krystalu, co mají monstra místo hlavy. Blízko reaktoru již žádní nepřátelé nejsou a já si začínám říkat, že to zatím je překvapivě jednoduché. Zřejmě stačí držet se blízko našeho lídra. Když ale vidím, jak ostatní dva hráči kolem něj zmateně pobíhají a občas přehazují zbraně v ruce, nebo jinak zkouší ovládání, rozhodnu se jít po vlastní stopě.
U pracovního stolu v blízké budově, kde můžu craftovat z nasbíraných předmětů obranné ploty, náboje a další pomůcky, zjišťuji, že i když jsem poctivě při proběhnutí mapou sbíral vše, co sebrat šlo, chybí mi některé materiály. Odcházím tedy ven a vzdaluji se od reaktoru, až narazím na hromadu dřevěných beden a zkusmo do nich zkusím uhodit mačetou. Heuréka! Bedny se rozpadly a nejenže pod nimi byl kanystr s benzínem, ale dokonce i samotná prkna můžu sebrat jako dřevo. Vracím se tedy zpět k výrobnímu ponku, abych zjistil, že mám třicet vteřin, než začne nabíhat první vlna nepřátel. Moji kolegové se zatím rozprchli po mapě. V rychlosti vyrábím několik plotů a molotov koktejlů.
Podle zvuků útok začal. Dívám se na mapu, na které vidím, že se nepřátelé hrnou zatím jen z jižní strany a moji spolubojovníci je bez problému odrážejí. Najednou se červené tečky na mapě začnou objevovat i na severní straně. To je moje chvíle. Doběhnu k úzkému průchodu mezi zdmi základny a vidím nepřátele, jak se pomalým krokem blíží. Pokouším se v krkolomném ovládání najít plot, abych ho mohl postavit. Nakonec zjišťuji, že je skrytý pod levou šipkou dualshocku, kde jej můžu měnit za několik dalších věci z inventáře a pomocí tlačítka L1 postavit těsně před hordou nepřátel. Přehodím si mezi zbraněmi na kopí a začnou skrze oka plotu vrážet jeho hrot do nepřátel. Prvních pár padá k zemi, když se přiřítí kolega se samopalem a jednou dávkou uzemní ostatní kreatury za plotem. Mezitím pár nepřátel prolezlo západní stranou a pomalu se blíží k reaktoru, který musíme chránit. Ten ale vydá mocnou tlakovou vlnu, která zničí všechny nepřátele. Tím končí první vlna.
Opět se vydávám nasbírat součástky do okolí a poté vylézám na věž, kde umisťuji teleportační disk, který jsem si vyzkoušel před misí v lobby, a který můžu aktivovat kdykoli během boje. K tomu si u ponku udělám pár dalších molotovů. Ostatní hráče není nikde vidět, nejspíš se také toulají po okolí. Během první vlny nepřišel jediný příkaz od mých spoluhráčů.
Začíná druhá vlna a kromě nás tří nováčků chybí lídr se samopalem. První nepřátelé se začínají hrnout opět od jihu. Stavím tedy první nízkou zábranu a čekám, až se za ní nahromadí dostatek nepřátel. Poté sahám po molotovu a pokrčený zamířím na nový druh nepřítele přímo uprostřed vřavy, který vypadá jako chodící balon. Něco ale nevyjde a v pokrčení moje postava hodí molotov tak nízkým obloukem, že se rozbije o můj vlastní plot a zapálí nejen mne, ale i parťáka, který do té chvíle bodal kopím nad plotem. Oba utíkáme z otevřeného ohně pryč. Jelikož stále hořím, sahám po lékárničce a díky bohu s vraceným zdravím přestává i můj hrdina hořet. Aktivuji teleport a objevuji se na věži přesně ve chvíli, kdy nepřátelé prolomí plot. Tentokrát je můj hod molotovem přesnější a ten zapaluje většinu nepřátel a zem kolem nich. Další množství nepřátel se hrne přes stále planoucí půdu a končí v plamenech. To jejich rychlost brzdí, zdraví jim klesá, ale stále se blíží k reaktoru. Měním tedy na pistoli, ve které mám pouhých 21 nábojů, a každým zásahem odstraním jednu zombie, které už tak mají málo života kvůli popáleninám. Najednou se protrhne i plot, který jsem umístil během první vlny, a masa nepřátel se blíží k reaktoru. Pohotově házím další molotov, ale na takovou vzdálenost se netrefím. Rychle tedy sbíhám po lešení dolů, ale objevuje se lídr se samopalem, tentokrát ve dvounohém mechovi a většinu nepřátel rozdrtí. Když reaktor vyšle tlakovou vlnu na konci druhého kola, kolem reaktoru už není jediná zombie, kterou by to odstranilo.
Lídr vystupuje z mecha a opět odchází. Zjišťuji, že do třetí vlny nemám skoro žádné náboje a odcházím k ponku, kde zjišťuji, že na výrobu nábojů nemám materiál. Opět tedy proběhnu notně již probrané okolí, nacházím nějaký materiál a u ponku z něj vytvářím dalších pár plotů a překážek.
Při startu třetí vlny vidím na mapě, že nepřátelé se začínají hrnout z více stran zároveň. Rychle u nejširší a tedy nejzranitelnější mezery mezi zdmi dávám dva vysoké ploty, zatímco jeden kolega nastražil do koridorů turret, u kterého netuším, kde na něj vzal materiály. Druhý spoluhráč zatím sedl do mecha a vyrazil sám na nepřátele. Kousek od generátoru vidím, že se objevil stůl s náboji. Popravdě nevím, kde se tam vzaly, ale plním si jimi pistoli. Vlna nepřátel se zatím začala hrnout na mé dva postavené ploty. Stoupám si tedy vedle kolegy a oba bodáme kopím do nepřátel skrze plot. Ve chvíli, kdy část nepřátel objeví vedlejší vchod, bere kolega do rukou turret a po vlnách nepřátele odráží. Najednou mu ale dojdou náboje. Běžím mu na pomoc a zpomaluji postup nepřátel dalším molotovem a střelbou z pistole. Hlasité vrzání prozrazuje, že se vedle nás něco děje. Nepřátelé se navalili na plot, který se pod jejich vahou ohnul. Toho začali využívat a někteří po něm vylezli, až se pod jejich vahou plot zřítil. Co mě ale zaskočilo, byl fakt, že se společně s jedním plotem zřítil i plot druhý z prostého důvodu, že se o sebe dotýkaly, a první ho tak vzal k zemi s sebou.
Masa nepřátel se vrhá na generátor a ani moje molotovy, ani kolega v mechu je nestíhají odrážet. Úroveň poškození generátoru začíná pomalu ale jistě stoupat. Došly mi náboje. Sekám tedy do nepřátel mačetou, ale není mi to nic platné. Dokonce mě jeden chytne a podaří se mu vzít mi část zdraví, než ho od sebe zběsilým mačkáním pravého triggeru odtrhnu. Bitva se zdá být ztracená. Do konce vlny zbývá ještě minuta času. Běžím zpátky k ponku a vyrábím nízké ploty s ostnatým drátem. Doběhnu zpátky ke generátoru a postavím ploty napůl kolem něj i s nepřáteli uvnitř. Kolega dělá to samé, až zbyde mezi nimi místo na kolegu s mechem. Ten ale mezitím stihnul zemřít. Najednou se na scénu vrací lídr v novém mechu a vráží do úzkého prostoru, kde odstraní hordu kolem generátoru. Ostatní nepřátelé se pokouší dostat přes plot, ale my je zevnitř odrážíme kopími a počítáme poslední vteřiny do konce. Finální výbuch rozmetá poslední nepřátele a tím mise končí.
Nutno dodat, že tato mise měla mít nízkou obtížnost, což vzhledem k tomu, že nepřítele šlo odstranit na tři rány, funguje. Problém je s nefungující kooperací hráčů. Pokud si každý hráč bude hrabat na svém písečku, je šance vyhrát mizivá. Například pokud by nám po druhé vlně nenechal zkušený spoluhráč mecha na půjčení, zatímco sám šel shánět dalšího, nejspíš by generátor padl mnohem dříve, než by se vrátil. Zmatené pobíhání přisuzuji první bitvě. Ve druhé jsem se již cítil jako ostřílený veterán, který ale stále má minimální výbavu. Tu si můžu rozšířit časem hraním nebo v případě plné hry mikrotransakcemi. Zadarmo je na začátku hry věcí opravdu poskrovnu.
Shrnutí bety
Absence tutoriálu je jasným mínusem, mise na zkoušku by se hodila. Pocit strachu z valící se masy nepřátel funguje dobře. Zatímcose na začátku mise před první vlnou hráč plíží kolem jednotek nepřátel, aby je bodl zblízka a šetřil munici, s každou vlnou tempo graduje až do chaotického a grandiózního finále. Jak moc nepřehledný závěr je, závisí na kooperaci hráčů. Umím si představit hrát se třemi kamarády, mít u toho zapnutý týmový chat a každý útok odrazit jako jeden sehraný tým. Kdy se ale v reálu sejdou čtyři kamarádi, kteří mají stejnou hru a chtějí ji právě hrát? Většinou se tak dostaneme do týmu s náhodně vybranými hráči a ti, pokud nebudou využívat označování na mapě a příkazy, jsou jen chaotickými figurkami. Druhá mapa na vyzkoušení v betě, kde je generátor umístěn v rokli, zatímco nepřátelé se valí po cestičkách seshora, je ještě více frustrující a bez správné kooperace je zde zničení generátoru otázkou několika desítek vteřin. Jaké budou další úkoly a mapy, beta neukázala. Snad jejich nápaditost rozšíří již takto dobře nastavený systém a společně se singleplayerem na druhé koleji bude tvořit hru, kterou bude zábava hrát i s náhodnými hráči a bez transakcí. Metal Gear Survive vychází 22. února pro PC, PlayStation 4 a Xbox One.