Ačkoliv plošinovek imitující „staré dobré kousky“ se v posledních letech objevila celá řada, o tom, kolik z nich je kvalitních bychom mohli vést debaty. Dalším takovým pokusem jsou dnes recenzovaní – a na první pohled velmi sympatičtí – SkyKeepers. Ti se prezentují, jako poctivá 2D bojovka a plošinovka, která kromě příběhového pozadí nabízí poměrně propracovaný combat systém, který oplývá nejen širokým spektrem útoků, ale také možností jejich vylepšení. To však není jediné, čím by měl být bojový systém obohacen, a proto se pojďme podívat, jak moc dostáli vývojáři svých slibů a proklamací. Náš příběh začíná v poklidné vesnici, která je napadena a téměř zdecimována, zatímco většina obyvatelstva byla odvedena do zajetí. Vy ustanete v roli Tangiho, což je šéfík (warchief) tamější vesnice, který se opravdu naštval. Hodlá se tak nejen pomstít, ale zároveň osvobodit, co nejvíce zajatých vesničanů a snažit se přitom dát původní vesnici opět do kupy. Za tím vším však stojí na – bojovou plošinovku – komplexní systém, který si ještě detailně rozebereme.
Tangi naplňuje svou osudovou cestu prostřednictvím misí, které vás přivádí do jednotlivých lokací, které je třeba primárně řádně vytřískat. Kromě toho se však ve většině zón nachází také nějací ti zajatí vesničani k osvobození a kromě toho také secret poklady. Přirozeně, že vše zmíněné hráče nějakým způsobem odměňuje. Na svých toulkách narazíte také na několik bossů, kteří dokážou celou hru významně okořenit. Samotná hra pak klade největší důraz na systém boje. Ten lze skutečně označit za poměrně zdařilý, protože spektrum útoků, kterými disponujete, je skutečně široké. Útoky tak zahrnují celou řadu možných komb. Podobně jako i ve starých bojových plošinovkách zde hraje významnou roli počet hitů. Čím vícekrát se vám podaří protivníka zasáhnout v jednom kombu, resp. udělit více hitů v jednom kombu, tím lépe. To však nebude vždy úplně snadné, protože hra je poměrně rychlá a vyžaduje od vás takřka neustálý pohyb.
To souvisí i s jejím názvem, protože významnou součástí bojů je také vaše možnost se teleportovat. To zní možná na první dojem, jako něco přehnaného, ale brzy se ukáže, že právě to dělá SkyKeepers hrou hodnou zájmu, protože to významně posouvá gameplay, obohacuje jej o nevídaný prvek, a tak je to zkrátka a dobře „něco jiného“. Možná bude nějakou chvíli trvat, než si schopnost teleportace osvojíte a zvyknete si na ni, ovšem pak už se bez ní neobejdete. Nejen, že vám umožní se dostat „k“ nebo naopak „od“ nepřítele, ale zároveň vám umožní se například vyhýbat střelám, což zejména v pozdějších fázích hry opravdu oceníte. Kromě toho jsou zde mnohé pasáže úrovní, kde nebudou vaší překážkou nepřátelé, ale samotný environment (prostředí). Ostatně také po vzoru starých bojových plošinovek. Leckdy se budete muset dostat přes nejrůznější bodáky a další nástrahy, a tam to bez teleportace ani nejde (nakonec, je to poměrně obtížné i s ní).
Jak budete postupovat hrou, všechny vaše schopnosti se budou postupně zlepšovat a zároveň je budete moci vylepšovat. Tím míníme nejen schopnosti bojové, které vám umožní zasazovat smrtelnější útoky a komba, ale zároveň i schopnosti pohybové. S tím jak stoupá náročnost jednotlivých úrovní, stoupá i spektrum vašich schopností, které je však nutné k úspěšnému postupu využívat. Nejde tedy úplně o to, že by vám „nové a vylepšené schopnosti“ nějak výrazně usnadnili cestu, oni se totiž často prostě předpokládají. Pokud jde o nepřátele, dostáváme se tak k postupnému odkrytí hlavní slabiny celé hry. V celé hře jsou totiž cca 3-4 typy nepřátel (když nepočítáme bosse), které potkáváte zkrátka a prostě neustále dokola. Do jisté míry to tak trochu bojkotuje jinak propracovaný bojový systém, protože by zkrátka bylo zábavnější si nové útoky zkoušet také na nových nepřátelích – i vizuálně by pak boje byly paradoxně rozmanitější.
Dalším obdobným problémem je design levelů. Přesto, že hra oplývá poměrně velkým počtem jednotlivých misí, levely (prostředí) ve kterých se jednotlivé mise odehrávají, jsou principiálně jen tři. Zážitek z jinak zábavné hry tak poněkud utlumuje jistá monotónnost, která se i psychologicky navozuje z toho, že člověk prostě potkává ty samé nepřátelé v identicky vypadajících, i když jinak uspořádaných, úrovních. Brzy tak můžete nabývat dojmu, že jste prostě jen chyceni v jakési „endless-combat“ smyčce, a postup nikde. Což samozřejmě není úplně pravda, ale i přes všechna vylepšení a upgrady je postup ve hře zdůrazněn málo, resp. spíše zachází, a to právě proto, že hráč je tak nějak „pořád na podobném místě“. Tuto skutečnost naštěstí vyvažuje fakt, že postup zaznamenáte, alespoň ve své vesnici, kterou budete postupně budovat. K vesnici se však dostaneme vzápětí.
Ještě předtím je nutné doplnit, že přesto, že levely jsou vizuálně skutečně ryze repetetivní, překvapivě nejsou lineární! Většina úrovní zahrnuje rovněž „side chambers“ nebo-li postranní komnaty, ale také postranní cesty. Ty obvykle vedou k nějakým těm zajatým vesničanům, zřídka k pokladu a někdy vás prostě jen přivedou do lokace, která je plná nepřátel, a kterou je třeba opět příhodně a řádně vytřískat. Když se vám však poštěstí, můžete najít také konkrétní „itemy“, které ne že si obléknete na sebe, ale prodáte je a získané peníze, pak můžete investovat na vlastní záležitosti, zejména tedy obnovu vaší napadané vesnice. Systém jejího budování je poměrně sympaticky udělaný, ač si ji nemůžete vyloženě projít a prohlédnout. Místo toho však můžete na určitých místech vybírat ze 3 typů budov a tím směrovat, jakých vylepšení chcete dosáhnout. Získáte zde nejen nové útoky, ale také schopnost craftit (vytvářet) určité itemy.
Tyto itemy už však nejsou – oproti těm nalezeným – určeny k prodeji, nýbrž přímo k equipnutí. Tím můžete zlepšovat jednotlivé staty a vlastnosti, od výdrže, přes rychlost až k útoku. Zároveň si můžete ve vesnici zakoupit celou řadu potionů (lektvarů), zejména tedy těch na život. Jak budete osvobozovat více a více vesničanů, můžete následně své samotné budovy ve vesnici opět zlepšovat. Jak již bylo zmíněno, hra je založena na misích, a to včetně misí vedlejších. Ty obvykle nabízí nějakou zajímavost k příběhu a zároveň v nich najdete nějaké ty zajaté vesničany, případně itemy k prodeji. Důležité pak je, že můžete mezi jednotlivými misemi libovolně cestovat, respektive se do nich vracet. Pokud jste tedy v nějaké lokaci nenašly všechny poklady nebo neosvobodily všechny vesničany, není problém se do ní vrátit. Co se týče boss fightů, jak již bylo zmíněno, v jinak poměrně monotónní hratelnosti, představují příjemné okořenění, ale i ty trpí určitým nedostatkem.
A tím je to, jak je ve hře pojata smrt. Pokud už jste si zvykly na náš častý příměr k Dark Souls, tak tohle je přesný opak. V momentě, kdy totiž zemřete, neztrácíte naprosto nic ze svého progressu. Jak to v praxi funguje? Ve hře se vyskytují checkpointy – ovšem, pokud zemřete za checkpointem, například v průběhu boss fightu s tím, že předtím jste ještě vybrali poklad a zachránili jednoho vesničana – smrtí o dosavadní progress nepřijdete. Vše zůstává, jako by se nic nestalo = zůstanou vám peníze, itemy, zachránění vesničané (za tím checkpointem), ale hlavně také život bosse. Levely se zároveň neresetují a ne-respawnují, což znamená, že jakmile jednou určitou oblast vytřískáte, už je prostě vytřískaná. V zásadě to může mít své výhody i nevýhody, ale nutno říci, že hrozící monotónnosti toho v našich očích příliš nepomáhá. Člověk si pak jakoby nemusí dávat zas až tak velký bacha, což ve výsledku zážitek z gameplaye – zrovna u tohoto typu her – sníží…
Jak se k tomu tedy nakonec postavit? Inu, v první řadě je třeba na hru pohlížet, jako na celek a nedefinovat ji nutně jen na základě jejich nevýhod (monotónnost) nebo výhod (bojový systém). Při pokus o zachování objektivity by se pak dalo říci, že SkyKeepers jsou dobrá hra, pokud ji člověk hraje takzvaně casual nebo-li občas a po kratších časových úsecích. Ponořit se do téhle záležitostí znamená utopit se v bahně „repetetivního téhož“. Nicméně, když si ji člověk dá jako oddechovku, večer, tak na hodinku – může to být zábavná a osvěžující záležitost. SkyKeepers tedy rozhodně nejsou špatná hra, dokonce mají určitý potenciál, ale sami si ho možná svými nedostatky podrývají. Od nás tedy 65 %, a pokud byste se rozhodli to zkusit na vlastní kůži, tak na Steamu za 15€.
