V dubnu vydaný titul Mr. Shifty pochází od nezávislého malého australského studia Team Shifty. Nejrychlejší cestou jak vám hru přiblížit, je přirovnat ji k Hotline Miami, která se nese v podobném konceptu (recenze dvojky zde).
I zde na nás čeká 2,5D svět, na který pohlížíme shora, díky čemuž máme o okolní situaci naprostý přehled. I tady se pokaždé ocitneme v uzavřeném prostoru, kde na nás čeká mnoho soupeřů. A než se posuneme do dalšího levelu, je obvykle třeba všechny do jednoho zpacifikovat. Musíme si však dávat dobrý pozor, protože jakýkoliv jejich zásah, ať už jde o úder pěstí či výstřel ze zbraně, nás okamžitě zabije. Objevíme se pak na začátku levelu a boj začíná nanovo. Platí tak pořekadlo – všechno nebo nic.
Co je pro Mr. Shifty zcela specifické, je možnost okamžité teleportace. Naše hlavní postava nazvaná Mr. Shifty, které vlastně ani jedinkrát po celou dobu hraní nevidíme do tváře, tak připomíná modrého Nightcrawlera z X-Mena. I on v boji na blízko využíval rychlé teleportace a nepříteli zasazoval rány ze všech stran dříve, než stačil reagovat. Stejně tak i my nikdy nepoužijeme střelnou zbraň. Využívat budeme především své pěsti, které však nejsou kdoví jak účinné a nepřítele je tak třeba udeřit vícekrát.
Proto do rukou mnohdy popadneme nějakou tu účinnou zbraň. Na rozdíl od zmiňovaného Hotline Miami zde (bohužel) nikdy nedostaneme střelné zbraně, jak už bylo zmíněno. Budeme si tak muset vystačit s dřevěnou tyčí, ocelovým trojzubcem, hasícím přístrojem nebo třeba i pouhým smetákem. Zbraně se po pár užití navíc zničí, takže je třeba neustále hledat další. Mnohokrát si je můžeme dokonce i vytvořit. Stačí rozbít nějaké ty objekty okolo. Při zničení sochy například vezmeme její hlavu, kterou pak hodíme do nepřítele. Ano, některé věci lze dokonce i házet, což se týká i většiny zbraní na blízko. Dřevěnou tyčí tak jedinou ránou vyřídíme i několik soupeřů (pokud všichni stojí v dosahu) a tyč pak třeba hodíme po přibíhajícím nepříteli. Některé hozené zbraně, jako třeba onen trojzubec, proletí neomezeným počtem nepřátel a následně se zabodnou do zdi. Tímto způsobem tedy můžeme vyřídit spoustu soupeřů doslova jednou ranou.
Vývojáři však do hry mohli přece jen přidat více typů zbraní. Hrát řadu hodin a využívat 5 až 10 zbraní, není zase tak úžasný zážitek. Naštěstí v boji rozmanitě využijeme prostředí. Například tak můžeme vykopnout dveře, které okamžitě vyřadí za ním stojícího hlídače nebo třeba na počítači spustíme lasery, které usmrtí všechny v dosahu. Prostředí jde celkově do značné míry zničit, což působí suprovým dojmem. Musíme si však dávat pozor na některé věci, které při letmém doteku okamžitě spadnou a rozbíjí se, při čemž takový hluk přiláká okolní nepřátele. Od věci však není ani záměrně mlátit do zdí a přilákat tak soupeře.
Prostředí však umí hrát i proti nám. Jelikož se hra odehrává v mrakodrapu zlé organizace, kam jsme se s nejlepší vůlí vloupali, můžeme správně očekávat využití různých obranných mechanizmů. S cílem nás vyřadit se spustí červené smrtící lasery, které se někdy dokonce i pohybují. Nepřijdeme ani o automaticky fungující turrety, jež po nás navíc spustí palbu i v případech, kdy jsme poblíž sudů napěchovaných výbušnou látkou.
Ačkoliv atmosféru hry není snadné popsat pomocí psaného textu, vězte, že rychlé teleportace a vyřazováním soupeřů pěkně jednoho po druhém, baví více, než bych si dokázal představit. Teleportovat se můžeme jen na krátkou vzdálenost a většinou se tak neobjevíme v takové blízkosti nepřátelské jednotky, abychom ji mohli ihned udeřit. Náš hrdina při útoku naštěstí automaticky skočí vpřed, takže mu nikdo jen tak neunikne. Teleportaci využijeme i při přemisťování mezi místnostmi, avšak později se ve hře objeví speciální oblasti, hlídané pokročilou technologií, jež zamezuje možnosti teleportace. Naštěstí stačí vyřadit příslušné zařízení a své nadpřirozené schopnosti vesele užíváme dále.
Přesto bych ve hře uvítal více druhů nepřátel. Narazíme sice na velké svalovce i ozbrojené jednotky, ať už po nás střílí z pistolí, samopalů či brokovnic, občas by to však chtělo něco navíc. Pomohl by i jiný vzhled postav, případně aby měli jiné zbraně. Zkrátka nějaké to zpestření. Jediný zajímavý soupeř byl snad jen chlapík s plamenometem. Ještě bych mohl dodat, že jakmile nepřítel svou zbraň namíří, vystřelí bez ohledu na to, zda na onom místě ještě jsme. Stačí se tedy teleportovat mezi dva lidi s bouchačkami a následně se teleportovat zpět. Zní to jednoduše, ale takové načasování je vcelku obtížné. Hra také nabízí možnost posunout pohled kamery různými směry, takže nejbližší okolí si můžeme lépe prohlédnou a naplánovat si svou taktiku.
Příběhem i ovládáním nás provází počítačová specialistka Nyx, kterou máme neustále na drátě. Vysvětlí nám například i to, že po naplnění speciální schopnosti zpomalení času, se čas opravdu na pár vteřin výrazně zpomalí jakmile se k nám přiblíží nepřátelská střela. To nám má pomoci se jí vyhnout. Příběh sice není kdo ví jak zajímavý, ale u hry zaměřené na akci a boj, bychom ani nic jiného nečekali. I tak hráče překvapí řada zvratů, které hráči ještě více zvýší hladinu adrenalinu v krvi.
Oproti Hotline Miami nabízí dnes recenzovaný titul mnohem lepší, čistší a jednodušší grafiku. Ta je navíc laděna do komiksového stylu, který se mi v tomto podání velmi zamlouvá. Pohled si užijeme i na zdařilé kreslené efekty, ať už jde o dým či různé výbuchy. Už tak perfektní atmosféru ještě vylepšuje opravdu parádní hudba. Rytmické songy, co mají říz, dokáží nabudit a naladit na pořádný boj. Vůbec se nedivím, že autoři soundtrack poskytli také samostatně a to za 5 euro. Hra samotná pak stojí 15 euro (410 Kč). Můžete si také zakoupit sběratelskou edici za 18 euro, kde je hra i soundtrack dohromady.
Mr. Shifty je k dispozici pro Windows, Mac OS X i konzoli Nintendo Switch. Hra nabízí více než solidní hratelnost a dokáže opravdu solidně zabavit. Zřejmě i proto si na Steamu vysloužila hodnocení 9/10 (ze 137 recenzí). Za jedinečnou atmosféru, kvalitní hudbu a výborně zpracovaný boj, od nás hra dostává 85 % a doporučení.
Hotline Miami byl pro mě tehdy objev roku, který přinesl retro hardcore gameplay feeling, který jsem léta postrádal. Pana Shiftyho tedy určitě zkusim, ale intuitivně cítím, že "tak velké to nebude"...