Ačkoliv to nemám úplně ve zvyku, dovolte tuto recenzi začít poněkud subjektivněji. Když jsem se dozvěděl, že budu recenzovat MX Nitro, takřka okamžitě mi na mysli vyvstala velmi příjemná vzpomínka na Motocross Madness 2. Věřím, že i mezi našimi čtenáři se najdou tací, které tahle záležitost neminula cestou kolem a jelikož jsem „lepší“ motorky na PC nikdy nehrál, pro celkové hodnocení je dobré tuto zkušenost zahrnout. Jelikož hra byla na tehdejší poměry velmi kvalitní, ať už jde o 3D grafiku (která přestala být do „špiček“ a i z dnešního pohledu je ucházející), možnosti customizace motorky i závodníka, ale i samotných tratí, kde nechyběly typické motocross okruhy v blátě, ale i závody na pracovním stanovišti nebo v údolí, kudy projížděl vlak, jež vás mohl srazit. Proč o tom celém mluvím je, že jsem si při spouštění MX Nitro říkal: „áá, tak se podíváme, kam se to po letech celé vyvinulo…”
Můj původní plán se jaksi rozpadl v přímém přenosu, potom co jsem zjistil, že MX Nitro na to celé jde úplně jinak. Hra mi přitom intenzivně připomínala něco, o čemž jsem byl přesvědčen, že už jsem někde viděl… a pak si to sedlo. Dyť to jsou typický flashový motorky, což jen podtrhl vydavatel MINICLIP! Hmm, a jak pak to asi funguje, když se přenese letitý koncept fungující na bázi flashových a webových her do plnohodnotné podoby? Na to se pokusíme nalézt odpověď právě v dnešní recenzi. Nutno však hned na úvod podotknout, že by to nebyla „konverze“ v žádném případě první ani jediná. Kupříkladu u nás kdysi recenzovaný Castlestorm se nechal inspirovat naprosto stejným způsobem, přičemž ve vodách internetu sklízel hodnocení zpravidla přes 70%. Precedens bychom tu tedy měli a zcela jistě bychom našli i celou řadu dalších…
Jakmile spustíte MX Nitro, nebudete pochybovat o tom, že před sebou máte ryzí arkádovku. Arkáda dýchá z celé stylizace, což však není nic proti ničemu. Odsoudit hru na základě prvního dojmu by se mohlo stát fatální chybou, i když je pravda, že přílišná arkádová stylizace v dnešní době napovídá spíše než o kvalitě o jejím opaku. To vám však vývojáři vyvrátí, jen co se pustíte do režimu kariéry, protože už na první pohled je evidentní, že tuhle záležitost museli myslet smrtelně vážně. Čeká na vás celá řada motorek, které se vzájemně odlišují svými jízdními vlastnostmi, a které je možno ještě vylepšovat + opravdu široká customizace nejen barev, ale i jednotlivých dílů vašeho oblečení. Není to tedy jen nudné zlepšování statů, ale ani jen nudné omalovánky. Vše je však potřeba postupně odemknout, a to ruku v ruce s herním postupem a zároveň herní měnou (která se nekupuje za reálné peníze, jak začíná být zvykem!), jež získáte za vyhrané závody, které můžete navíc opakovat.
Nutno říci, že hra vám docela intenzivně radí, což vás bude z počátku otravovat a budete to pravděpodobně považovat za naprosto zbytečné, ale věřte, že jakmile se dostanete do druhé ligy, kde čekají challenge se stojkou na zadní za jízdy, budete rádi, že hra vám sem tam nějakou tu radu připomene. Nečekejte však jednotlivé závody, eventy nebo challenge, které byste si postupně „vyzobali“ – i v tomto ohledu (technicky) připomíná hra systém FlatOut 2, jelikož si postupně otevíráte jednotlivé ligy či chcete-li turnaje. Každý turnaj je přitom něčím specifický, ať už se jedná o disciplínu na kterou je zaměřen (rychlost, triky, zmíněná stojka) nebo svým terénem a prostředím. V blátě, písku, na sněhu i džungli se jezdí opravdu hodně jinak. Díky své specifičnosti zahrnuje každý turnaj něco jako tutoriál nebo spíše úvodní kolo. V tom vám hra nastíní, jak si počínat, abyste v turnaji uspěli.
Přirozeně a logicky, že úplně první závod v prvním turnaji je pojímán jako „basic tutoriál“, kde se naučíte jezdit (jede se jen dopředu… žádné zatáčení, ale nenechte se oklamat!), udržet rovnováhu a také nějaké ty základní triky, za které získáváte následně nitro. To si hodně oblíbíte, protože nejen, že vám po nějaké době pomůže výrazně pracovat s fyzikou (každý zkušený závodník se ZE zatáček vynáší nitrem), ale vlastně bude i klíčem k vítězství. Přes všechny specifika jednotlivých kol a turnajů je totiž cíl vždy jeden a jediný – dorazit do cíle, jako první. Skóre je lhostejné a možná se budete divit, ale dokonce nemusíte dojet ani na motorce. Pokud se před cílem „vysekáte“, ale podaří se vám do finiše s postavou „doletět“, bere se to jako legitimní a vám tak připadá první místo, což je poměrně úsměvný easter egg. Podaří se však málo kdy… Jakmile se naučíte pracovat s nitrem, je čas přejít na komplexnější triky, které vám ho vygenerují ještě víc.
Ty se ve hře dělají kombinací čísel, z počátku zpravidla 1-4. Nějakou chviličku bude trvat, než si člověk osahá fyziku a naučí se kvalitně „dopadat“. Mnozí tak při svých pádech jistě zavzpomínají na legendární Elasto Manii, ale věřte, že naprosto vše je jen o cviku a hra na to klade velký důraz. Málo co se skutečně podaří na poprvé tak jak má, ale stačí pár pokusů a člověk to tréninkem dostane do ruky. Stačí pár závodů a člověk dělá složité triky v jednom kole, čímž přichází určitý pocit jistoty. Teď však čtete pozorně, jelikož následující aspekt je to, co odlišuje MX Nitro od celé řady „béčkových her“. Vždy když přijde pocit osvojení a vy se začnete cítit jistě ve svých kramflecích, hra na vás vyplivne novou výzvu a „jen se předveď frajere“. Do toho spadá celá řada záležitostí, jako naučit se stojku na zadní a u toho pouštět řídítka nebo závěrečný boss každého turnaje. Už u druhého turnaje se totiž objevuje zásadní věc, která vám znemožňuje vyhrát na několik prvních pokusů, a kterou teď vysvětlím…
Nezvyšuje se jen náročnost toho, co postupně děláte s motorkou, ale zvyšuje se zároveň náročnost jednotlivých úrovní a prostředí. A to prosím neznamená pouhou změnu povrchu, která má samozřejmě také vliv. Sami vývojáři vám v tooltipech radí „Learn the geometry of the level“, což je přesně to, co budete muset udělat. Jednoduše potřebujete dělat dostatek triků, abyste generovali dostatek nitra a udrželi se tak na nejlepší pozici. Háček je však v tom, že hnát se slepě dopředu a jet nejrychleji je klíčem k prohře a zkrátka to nefunguje. Na některých skokankách budete muset záměrně zpomalit, abyste dopadli v takové vzdálenosti od další rampy, která vám zajistí dostatečný prostor pro rozjetí se s nitrem. V případě, že díky své velké rychlosti dopadnete „před rampu“, už se příliš nerozjedete, díky stoupajícímu terénu ztratíte rychlost a vzápětí zahučíte. Je to pak tak trochu progress, někdy i o nervy, zejména vezmete-li v potaz, že protihráči geometrii znají a dokonce podle ní od začátku jezdí. O to je to však větší radost, když se to třeba (a to berte fakt random) na 12. pokus podaří. Někdy i na 20.
Celá hra se tak postupně otevírá a v základě se stává komplexnější a komplexnější záležitostí, až tu máme z něčeho, co vypadalo jako flashová hra ve 3D v podstatě obstojnou hru, která má několik vrstev, ve kterých vám nabídne nejen pohodový arkádový gameplay na odreagování, ale zároveň stupňující se výzvy, které budou skutečně vyžadovat brilantní zvládnutí jak své motorky, tak terénu. Upřímně – tohle při spouštění nikdo nečekal. Na to, že technika hry je v základě jednoduchá, je přesným opakem monotónnosti, což je u hry takového charakteru velká výjimka! Hra vám v podstatě permanentně dodává svěží obsah a vždy přidává něco, s čím se předtím a doposud nepracovalo. Skoro to vypadá, že z toho, co koncept MX Nitro potenciálně nabízel, vyždímali vývojáři skutečné maximum. A ani to se nevidí každý den. Za hrou jdou cítit promyšlené kroky a vývojářské úsilí.
Aniž bych byl horlivým fanouškem vůně oleje a zablácených pneumatik, musím říct, že MX Nitro mne velmi positivně překvapilo. Asi to bude cosi jako kouzlo jednoduchosti, ale vlastně jsem se bavil více, než u celé řady mainstreamových her. O tom, že na MX Nitro skutečně něco bude, svědčí i „spíše kladná“ hodnocení na Steamu, kde si můžete hru zároveň pořídit za necelých 20 euro. Nebylo by ani fér napsat, „zkuste hru, pokud máte rádi motorky nebo zkuste hru, pokud máte rádi arkádové věci“, protože MX Nitro má ve své podstatě něco víc. A právě to něco víc je hlavním důvodem úspěchu. Za velmi příjemné překvapení si tak hra odnáší 78 %.
