Je stahování legální?

Autorský zákon není vůbec jednoduchý a místy ani jednoznačný. K tomu připočtěme občasné změny či různé interpretace zákonů a to jak ze strany běžné populace, tak ze stran odborníků a dokonce i soudů, a máme z toho s jistou nadsázkou pořádný guláš. Nezoufejte, za chvíli budete vědět to hlavní. Situace se nicméně liší dle druhu digitální obsahu. V podstatě existují dvě kategorie.

 

 

1. Software, programy, hry

Software, tedy i programy (včetně her) NELZE stahovat ani uploadovat bez povolení autora, případně jeho zástupce, kterému byly svěřeny patřičné oprávnění. Porušením se tak vystavujeme riziku stíhání, což je logické, když porušujeme zákon. A ačkoliv nechci nikoho strašit, na známého jednoho krásného dne zazvonili a zabavili mu všechny počítače. Zdůvodnili to podezřením na uploadovaní, tedy šíření několika programů. Dle jeho slov šlo jen o občasný upload a šlo jen o asi 3-4 programy. Zdá se tedy, že ani “malé ryby” nejsou tak úplně v bezpečí. Zvláště, když zrovna on bydlí v malé vesnici. Jakmile v jeho stroji nalezli dané programy, tedy přesně to, co hledali, vystavili mu značnou pokutu a to v řádu desítek tisíc korun. Jde o to, aby se tvůrcům programů alespoň částečně navrátila vzniklá škoda.

Nejenom tedy, že je takové stahování nelegální, ale je i neetické. Vývojáři, případně ti, kdo s nimi spolupracují, přijdou při stažení o veškerý zisk, a nemají tak z čeho platit základní věci jako je bydlení, jídlo a další věci a to nejenom za sebe, ale často i za svou rodinu. A pokud nedostanou zaplaceno, případně získají jen malou část zisku, najdou si mnozí (respektive musí si najít) jinou práci. Na herní scéně pak logicky nebude tolik obsahu a tak na to nakonec doplatí samotní hráči a to i ti, kteří hry poctivě kupují.

Koupi her nakonec doporučují i samotní hackeři a hackerské skupiny, kterým se podaří ochrany her prolomit. Dobře si totiž uvědomují, jaké důsledky by mělo, kdyby stahovali a neplatili téměř všichni.

Na straně druhé musím říct, že hráčům rozumím. V posledních měsících (i letech) vyšlo tolik nedokončených a problematických her, které stály balík a byly téměř nehratelné, že investovat peníze je poněkud riskantní. Vývojáři zároveň přestali vydávat demoverze, na kterých bychom si optimalizaci vyzkoušeli. Mnozí tak tvrdí, že si hru nejdříve stáhnou, vyzkouší a až následně koupí. Dalším silným argumentem je cena. Tvůrci jakéhokoliv produktu si samozřejmě mohou naúčtovat libovolnou cenu, avšak nefér je to při srovnání cen např. v USA, a u nás. Cena hry v USA vyjde pro ně na 1-2 obědy, zatímco u nás na obědů 10. Situace se zhoršuje s přibývajícími DLC, které stojí často téměř tolik jako samotná hra. Nyní se Češi musí opravdu plácnout přes kapsu. Vývojáři by tak teoreticky měli zlevnit a umožnit tak většímu počtu lidí si hru pořídit. Vývojáři totiž hry “neubyde”, v právu se to nazývá, že zde neexistuje rivalita.

 

2. Audio-vizuálního díla

Tady je situace úplně jiná. Filmy či hudbu si totiž MŮŽEME LEGÁLNĚ stáhnout pro osobní potřebu. Nesmíme však na tomto staženém díle nikterak vydělávat, např. pouštěním filmu v nějakém podniku. Zároveň se nesmí stahovat žádné filmy, které ještě nevyšly a taktéž se nesmí prolamovat existující ochrana (např na DVD).

Možná tak trochu paradoxně je zakázáno také šíření díla. Nesmíme tak dílo poskytnout jiné osobě, která má však taktéž právo na využití pro osobní potřebu. Které právo je zde silnější? Dle dosavadní praxe má přednost zákaz šíření, proto uploadem na úložiště (uloz.to, webshare.cz atd.) porušujete zákon.

Nebojte, i kdyby se stahovalo 100 % filmů a hudby zdarma, přece jen se k autorům dostanou peníze. Jak? Díky existenci tzv. náhradní odměny. Autorům jde totiž malá část peněz z každého prodaného nosiče (CD, DVD, flash disk, uvažuje se také o zavedení pro mobily). Takový nosič totiž potencionálně může nést díla autorů a tak jsou preventivně zpoplatněny. Odměny vybírá kolektivní správce (např. OSA nebo Dilia), který autory zastupuje. Kupodivu vybírá peníze i za ty autory, kteří se k takové odměně nehlásí. Nevybere se nakonec zase tak moc, ale je to lepší než nic. V průměru jde každému autorovi necelé 3000 Kč měsíčně. Tato “presumpce viny” budí bouřlivé reakce, protože to znamená, že autorům platí každý, i ten, kdo nosič nevyužívá pro jejich díla.

 

Avšak pozor. Dle zákona kvůli našemu jednání nesmí autorům vzniknout příliš vysoká újma. Teoreticky byste tak mohli přece jen porušit zákon v případě, že byste stahovali a sledovali velmi, velmi mnoho filmů. Horko těžko stanovit hranici, avšak všeho tedy raději s mírou.

Někteří lidé skriktně odmítají platit, byť pět korun, za jakoukoliv hru, prostě z principu. Zajímavé ovšem je, že platit službám na sdílení obsahu jim již nevadí. Místo autorů pak jdou peníze těm, kteří vlastní úložiště. A to je škoda. Zde však samozřejmě jde o rozdíl v ceně. Opět tak narážíme na možná příliš vysokou cenu her.

Tak to vidíte sami, hráči mají zdá se smůlu.

Ještě malé upozornění na závěr, většina torentů lze stahovat jen v případě, že sami danou věc poskytujete ostatním, byť jen malou část souboru. To se však již také považuje za šíření, takže se torentům raději vyvarujte, případně vypněte upload (pokud to klient nabízí).