Začněme krátkým zamyšlením – je to ve hrách, je to v hudbě a nakonec i mezi lidmi. Často napodobujeme, často se skutečně opičíme. Pokud jde o lidi, většinou napodobujeme své vzory nebo osoby, ke kterým z různých důvodů vzhlížíme. Hudební znalci mohou zase potvrdit, že v každém odvětví i stylu je zpravidla několik zásadních kapel, které udávají směr, zatímco ty zbylé se je často snaží napodobovat. Řecky se tomu říká „Mimésis“ (původně napodobování přírody a skutečnosti) a jsou to nakonec i naše oblíbené počítačové hry, kde se „nápodoba“ projevuje. Typickým příkladem v tomto ohledu je úspěch World of Warcraft. Každé další MMORPG, které po něm vyšlo, na něj nutně reagovalo ať už tím způsobem, že se pokoušelo být jeho klonem nebo se naopak chtělo výrazně odlišit. Častější byl však ten první případ a dnes už víme, že ani jedna z možností nevede k dlouhodobému úspěchu. Není to zase tak dlouho, co jsme zde na gameparku recenzovali PALADINS, kteří jsou záměrnou kopírkou Overwatche – svou inspiraci přitom vývojáři rozhodně neskrývají.
Po tom všem tak není příliš překvapující, že i Hearthstone jaksi oživil zájem o karetní hry. Píšeme záměrně „oživil“, jelikož celá řada karetních her tu byla dávno před Hearthstonem, ovšem to, že v poslední době jich přibývá jak hub po dešti (karetních her), můžeme popřít jen těžko. A jednou z takových karetních her je i dnes recenzovaný Spellweaver. Pokud jste alespoň letmo mrkli na screenshoty, pravděpodobně vidíte, že v tomto případě se o kopírku Hearthstonu rozhodně nejedná. Ten je jaksi mnohem arkádovější. Spellweaver se hraje výrazně pomaleji, ale za to nabízí komplexnější rozhraní s mírně složitějšími pravidly. Když vstoupíte do světa Spellweaver, čeká vás nedlouhý tutoriál, jehož absolvování nanejvýš doporučujeme. Spellweaver se totiž hraje skutečně jinak a oproti zmíněnému Hearthstonu připomíná spíše starší kousky – možná i Magic the Gathering. Prvním zásadním rozdílem je, jak vůbec fungují základní karty, díky kterým můžete na herní ploše něco dělat.
Každá rasa (ještě se k nim dostaneme) má svou základní kartu, kterou je možno využít dvěma způsoby. Ve hře se vám automaticky NEZVYŠUJE mana za každý odehraný tah – a právě proto je prvním způsobem jak se základní kartou naložit – použít ji k získání + 1 many a zároveň si líznout kartu další, což budete dělat nejčastěji. Stejně tak je však možno se předem zmíněného vzdát a získat za kartu + 1 level hrdiny, což vám umožňuje používat silnější a dražší karty. Abyste si mohli udělat konkrétní představu o tom, jak to funguje, řekněme si, že hrajeme třeba za nemrtvé. Abychom mohli vůbec používat karty nemrtvých, je třeba mít s hrdinou 1. level, čehož docílíte tak, že vyložíte základní kartu nemrtvých a namísto + 1 many a líznutí si zvolíte právě + 1 level. To vám umožňuje používat všechny další nemrtvé karty, které vyžadují level 1. Můžete však mít taky o něco silnější potvoru nebo třeba účinné kouzlo, které vyžaduje 3. level. Proto je jednoduše potřeba ještě 2x použít základní kartu pro zvýšení levelu. Systém je navíc obohacen o to, že lze kombinovat levely různých ras, ale tím bychom to zatím nekomplikovali. Zkrátka je zde něco, co můžeme nazvat „resource kartou“ a tu můžete použít k získání + 1 many nebo +1 levelu.
Komplexnější jsou i samotné boje, ve kterých figurují hned 3 staty. Přirozeně mezi nimi najdeme život a útok (poškození), ovšem je tu ještě třetí parametr, který celý gameplay posouvá o nějaký ten řád výše. Třetím statem je totiž rychlost. Možná se ptáte, k čemu nám je rychlost, když je tahle hra přece na tahy? Hlavní funkce rychlosti tkví v tom, že pomalejší jednotky nemohou útočit na ty rychlejší. Možná to na první pohled vypadá podivně, ale je třeba si uvědomit, že ve hře je možné blokovat útoky! To jednoduše znamená, že pokud nepřítel útočí s nějakou kartou na vašeho hrdinu – existuje zde možnost s nějakou kartou blokovat. Nejen, že tak můžete ušetřit vašeho hrdinu od ztráty nějakého toho HP, ale zároveň je možno se zbavit i útočící karty. A je to právě blokování, ve kterém najednou parametr rychlosti nabývá zásadní role. Pomalá karta může být silná, ale prostě s ní nic nezblokujete a naopak vás budou blokovat i ty nejslabší karty, takže i kdyby měla vysoké poškození – do hrdiny si pravděpodobně nebouchnete, jelikož vám bude nepřítel do vašich útoků stavět třeba i ty nejslabší karty. V praxi to funguje skutečně důmyslně a dělá to hru poněkud zábavnější na plánování.
Třetí odlišností, kterou bychom chtěli zmínit, a která může (některým) hráčům přijít nezvyklá se týká rovněž útoků. Jde o to, že boje jsou jakoby „instancovány“ tedy uzamčené sami v sobě. Nelekněte se abstraktních vyjádření – v praxi je záležitost velmi jednoduchá. Podstatou je, že HP a ÚTOK se vždy vztahují jen ke konkrétnímu boji (jako ve starších karetních hrách) a hra je nezachovává kontinuálně. Nemůžeme se vám tedy stát, že karta, která by měla 3 životy, dostane poškození za 2 životy a 1 jí tedy zbyde – tohle ve Spellweaverovi nefunguje. Pokud má karta 3 životy – přežije každý boj, ve kterém nedostane právě 3 nebo vyšší poškození. Pokud tedy dostane poškození za 2 – zbyde jí jeden život, ale hned po boji se karta kompletně obnoví a jaksi zregeneruje. Útoky je možné spojovat, takže pokud budete mít proti zmíněné kartě jednu s poškozením 2 a druhou s poškozením 1 a zaútočíte simultánně – tedy najednou – pak kartu zničíte. Nepodaří-li se vám však překročit HP karty v jednom tahu, příští kolo se karta vyléčí. Když si k tomu představíte aspekt blokování – Spellweaver se prostě hraje jinak.
Z názvu by to opravdu nikdo nečekal, ale pokud máte rádi sérii Heroes of Might and Magic, pak zpozorněte. Ne, že by snad oficiálně měly tyto hry něco společného, ale pokud se podíváte pozorně, zjistíte, že všechny rasy (typy balíků) jsou inspirovány právě legendární tahovou strategií. Stačí se podívat na základní mapu (viz. screenshot). Na jihu se nám rozprostírá lidské království, které oplývá především silnými anděly a kněžkami, kteří musí odolávat neustálým útokům sousedících nemrtvých, kteří nemají opravdu vůbec daleko od Nekropole, ovšem ve hře se nazývají „zkáza“. Jejich balíky často zahrnují nejrůznější zombíky a zaříkávání, které oslabují a otravují nepřátele. Hned nad nimi se v těsné blízkosti rozprostírá „vztek“, což jsou v podstatě goblini a orkové. Jejich hrdinové vyznávají hrubou sílu, ale v bojích se nechávají podporovat také četnými totemy. Hned vedle nalezneme posvátný háj přírody – tu obývají zejména elfové a jejich karty se nejčastěji specializují právě na zmíněnou rychlost. Jejich jednotky tak nemusejí být vždy nejsilnější, ale rozhodně jsou vysoce flexibilní.
Úplně nahoře se pod zamrzlými horami tyčí několik tmavých budov, které by zdánlivě mohli připomínat také nějaký ten druh nemrtvých. Ve skutečnosti se však jedná o temné elfy – v sérii HoMaM proslulí jako podzemí (dungeon). Jsou to bývalí aristokraté, jejichž království upadla v zapomnění, díky vlastní temnotě a zkaženosti. Kolující modrá krev jim však nedovolí, aby jejich šlechtické rody zašly navěky, a tak stále bojují o své náležité místo – jako prostředek boje přitom používají nejen své čepele, ale neostýchají se sáhnout ani po temné magii. Poslední dostupná rasa se představuje jako „moudrost“ a samozřejmě nereprezentuje nikoho jiného, než oblíbenou magickou akademii (tower). Její společenství tvoří lidé, kteří se rozhodli uchýlit se na „ostrov osvícení“, kde mohou stát stranou světských problémů a plně se ponořit do studia magie a objevovat tak pečlivě skrytá tajemství života i vesmíru. Osobně se domnívám, že jsou nejsložitější rasou. V žebříčcích turnajů se totiž objevují zřídka a jejich balíky bývají náročné – až příliš situační a závislé na synergii mezi jednotlivými kartami. Osobně jsem však potkal jednoho, který byl schopen mě po několik prvních kol udržet ve stunu, čímž si vytvořil náskok.
Pokud se považujete za fanouška karetních her a nebo je vám jen sympatická série Heroes of Might and Magic, pak vám Spellweaver můžeme vřele doporučit. Jako každá repetetivní záležitost samozřejmě nevydrží příliš dlouho, ale i tak dokáže zprostředkovat poměrně kvalitní herní zážitek – především ve fázi objevování, kdy si na mapě postupně odemykáte další rasy (což vám zpřístupní nové daily úkoly) nebo získáváte zásadní karty, které vaše balíky výrazně posilní. Navíc je tu i možnost zúčastnit se nejrůznějších turnajů (s příjemnými cenami od karet až po finanční odměnu) a to už od nejútlejších levelů. Ne nadarmo je přítomen turnaj s názvem „new players only“. Celá hra je přitom v české lokalizaci a navíc ZDARMA. Pokud se ptáte, jestli je hra Pay2Win, pak o nic méně než tolikrát zmíněný Hearthstone. Je možné si zakoupit karetní balíčky, ovšem to, co v nich naleznete je vždy otázkou náhody. Já osobně nedal do hry ani korunu a minimálně po dobu recenzování jsem se cítil, jako plnohodnotný hráč – dokonce se mi podařilo získat i pár legendárních karet, které mi následně v boji velmi pomohli. Sečteno a podtrženo si hra odnáší 68 %. Oproti průměru jí totiž odlišuje právě její zvýšená komplexnost.
