Furi nepatří mezi tituly, které by byly propagovány gigantickými známými společnostmi a ani na nás nečekala celá řada našlapaných trailerů, snažícíc se hráče za každou cenu navnadit. Francouzské vývojářské studio s originálním názvem The Game Bakers již sice za sebou má čtyři menší hry, ale teprve Furi pro znamená velkolepý úspěch. Ano, dříve než je obvyklé napovídáme, že tahle hra si opravdu zaslouží naši pozornost. V následující recenzi se dozvíte proč.
Probudíme se coby neznámý samuraj ve vězení na prapodivném místě. Drží nás zde skrz na skrz zlé monstrum se třemi tvářemi. Ačkoliv se situace zdá být bezvýchodná, zčista jasna přichází jakýsi člověk s maskou králíka a osvobozuje nás z pout. To však v žádném případě neznamená, že bychom byli skutečně svobodni. Stále jsme uzavřeni v divném světě připomínající sen či něčí bláznivou představu. Zmíněný „králík“ nám ale naštěstí po celou hru dělá spolehlivého průvodce a vše potřebné nám vždy sdělí. Jsme uvězněni, ale ne ztraceni.
Přestože tak známe cestu z tohoto světa, na stezce za skutečnou svobodou nám stojí nejrůznější bojovníci. A ne ledajací. Už samotný vzhled a pověst opředená kolem každé z postav, je naprosto unikátní. Každý z bossů přitom disponuje zcela jiným bojovým stylem a pokaždé se tak budeme muset zcela přizpůsobit novým podmínkám.
Na druhé straně naše schopnosti i jejich ovládání zůstává stejné, takže se hra nemění do podoby, kdy by to hráči bylo už nepříjemné. Furi mění dostatečně na to, aby nebyl stereotypní a nezáživný.
Fungování samotného boje je obtížné popsat slovy, ale vězte, že každá bitva je naprosto unikátní a zcela dynamická. Nechybí střílení na dálku futuristickými zbraněmi, ani čistý boj nablízko včetně blokování a teleportace na krátkou vzdálenost (vynikající na uhýbání nepřátelským speciálním útokům). Vývojáři tak dokázali dosáhnout téměř nedosažitelného – ani příliš stejné, ani příliš jiné.
Nejenom ale, že každý nepřítel je naprosto mimořádný, ale také každý boj probíhá v jiném prostředí, které je v čase boje uzavřené. Můžeme tak vlastně mluvit o různorodých arénách. Protivník má zpravidla určitý počet životů, při čemž je třeba dostat jeho zdraví na 0 HP, aby mu klesl celkový počet životů. Jenomže hra je koncipována tak, že pokud soupeři například ubereme jen 50 % a následně jej necháme pár chvil v klidu, může si aktuální zdraví vyléčit. Nikdy si však nemůže přičíst celý život navíc. Naopak naše zdraví se samo o sobě neléčí. Zároveň platí, že kdo druhému vezme celý život, jeho zdraví se vyléčí naplno.
To znamená, že se často hraje o vše. Je to například jako v tenise. Pokud je skoré 45:45 a jeden hráč díky dalšímu vítěznému míčku vyhraje hru, prohrávající ztratí i již tři vyhrané míčky a začíná se zase od nuly. Tomu ve hře odpovídá, když mají oba bojovníci nízké zdraví a teď záleží, kdo vyhraje. Vyhrávajícímu se totiž dobije zdraví, zatímco nešťastník přijde o jeden život. Takhle to zní možná poněkud složitě, ale ve hře to lze snadno pochopit. Nejenom ale, že se protivníci liší mezi sebou, ale po ztrátě několika málo životů, se transformuje i samotný jedinec, jelikož vidí, že současný styl boje není dostatečný. Jistá vězenkyně například roztrhne pouta a začne bojovat úplně jinak – a mnohem nebezpečněji!
Pokud jste o Furi již něco zaslechli, pak mezi prvními informacemi zaručeně bylo něco o obrovské obtížnosti. Furi nabízí tři obtížnosti, při čemž tu třetí je teprve třeba odemknout. Jako obvykle jsem si tak zvolil obtížnost střední, která je zde navíc přímo doporučována. Zatímco většina her je ze začátku až nudně snadná, Furi nás rychle „vyškolí“. I přes naprosté soustředění a nemalé zkušenosti s hraním her, jsem měl opravdu co dělat, abychom prvního a druhého bosse zneškodnil. Opakování bitev je samozřejmé. Při prohře Furi nabízí snížení obtížnosti (což nám okamžitě napíše doprava nahoru, takže máme pocit pokořenosti). Nižší obtížnost je však zase až příliš lehká. Škoda, že zde nenajdeme něco mezi. Furi každopádně patří mezi nejobtížnější hry, jaké jsem kdy hrál a nabízí tak skutečnou výzvu pro každého.
Mezi samotnými bitvami na nás čekají minihry jako když třeba musíme skákat přes překážky a vyhýbat se nepřátelským projektilům, abychom se dostali dále. To je však spíše rarita. Nejčastěji prostě klidně jdeme dosud nepoznanou krajinou, zatímco tolikrát zmiňovaný králík nám neustále něco vypráví. Někdy mluví o tom, jak se dostat z tohoto zatraceného světa. Jindy o bojovníkovi, za kterým zrovna jdeme (což bravurně dokresluje atmosféru).
Kromě toho, že si při cestě prohlížíme mimořádně nezvyklé okolí, kdy například chodíme po mostě, který těsně před námi teprve staví, je třeba zmínit nádherné barevné ladění. Nevzpomínám si na jinou hru, která by dokázala tak umělecky a excelentně kombinovat barvy, aby výsledek působil takto špičkově. To vše ještě umocňuje střídání kamery, tedy pohledu na našeho chodícího hrdinu, který se mění každých asi 10-15 vteřin. Vzhledem k menšímu studiu autoři samozřejmě snad ani nemohli grafiku propracovat naprosto detailně. Mnoho prvků ve hře tak působí nerealisticky, třeba slaměná tráva, kolem které jdeme na své cestě vpřed, vypadá spíše jako kusy rovného papíru nalepeného na sebe.
Nyní se vrátíme k onomu vyprávění fialového králíka. Je totiž třeba vypíchnout jeho tón hlasu i obsah toho, co říká. Milovníci anglického jazyka budou v sedmém nebi, protože nakonec všechny postavy hry jsou namluveny naprosto – a to neříkám často – dokonale. Není zde zkrátka co vytknout. A aby toho nebylo málo, zvukovou stránku perfektně dokresluje i hudba. Úroveň písniček by se dala přirovnat například k Assassin’s Creed, je tedy na špičkové úrovni, minimálně co se týče herní scény. To vše dohromady vytváří atmosféru, na kterou rozhodně jenom tak nezapomenete.
Vysoká kvalita hry je bohužel vykoupena její krátkostí. Furi vám zabere okolo pouhých dvou hodin, což za cenu 25 euro rozhodně není mnoho. Konec hry přitom není jasně definován, ale celý příběh může skončit hned několika odlišnými závěry – záleží na vašich herních rozhodnutí, k čemu přesně dojde.
Furi je v několika směrech špičkovou hrou. Jen málokterá hra dokáže tak perfektně kombinovat barvy a využívat hudební i zvukové stránky na takové úrovni. Souboje jsou vysoce zábavné a zároveň hráče vyzývají k co nejlepším výkonům na svém stroji. Přesto má i tento klenot své mouchy. Furi hodnotíme na 90 % a doporučujeme!
No jako článek napsaný super :)