The Beggars Ride vám poskytne neopakovatelnou možnost ustat v roli jedince společnosti, se kterými často zacházíme, jako by se tak asi narodili. Jak nám prozrazuje samotný název, mám na mysli samozřejmě žebráka. Pokud jste někdy viděli film Maska nebo jste v dětství sledovali na Cartoon Network stejnojmenný seriál, příběhové pozadí celé hry poznáte velmi rychle. Náš tulák se šedivým plnovousem totiž takhle jednou našel jakousi prastarou masku a hned bylo o zábavu postaráno. Na úvod tak můžeme říci, že oproti svému kolegovi Hobovi, který byl sice v pekle i ve vesmíru, ale veškeré konflikty řeší výhradně zvrhlým násilím, je náš hrdina vlastně pacifista. Možná byste do průměrného somráka na první pohled neřekli, ale on dokonce neútočí vůbec! Umí jen skákat (ala Mario) a veškerými dalšími schopnostmi oplývá zprostředkovaně. Jakým způsobem? Když jsme o několik řádku výše zmínili, že tulák našel prastarou masku, vlastně se jednalo o velmi zákeřnou polopravdu… On jich totiž našel hned několik!
Leckterý archeolog by tak mohl závidět, jelikož náš Beggar by si mohl během několika úrovní vyzdobit obývák. Naštěstí vás však brzy přesvědčí, že pro ně našel praktičtější využití, než kdyby jen tak visely na zdi. Masky jsou totiž ve hře v podstatě to nejdůležitější. Když mrknete na screenshoty, celkem rychle zjistíte, že The Beggars Ride je vlastně typická plošinovka, či chcete-li skákačka. Na své cestě budete muset přeskákat četné překážky, jindy zase přeskočit nějakého toho nepřítele. Kromě toho si budete muset dávat pozor na někdy nenápadné ostny, vyjíždějící bodáky, krystaly a další věci. Právě to tvoří esenci The Beggars Ride. Pokud by se však hra v tomto místě vyčerpávala, pravděpodobně by nebylo moc dalších důvodů o ní psát, jelikož by se nelišila od dalších plošinovek, kterých jsou všude desítky, v kontextu indie scény spíše stovky…
The Beggars Ride vyniká oproti ostatním hrám tím, že kombinuje jinak primitivní a dobře známý koncept skákacích plošinovek s ideou komplexních logických hádanek. A jsou to právě logické hádanky, které budete řešit pomocí zmíněných masek. Takové logické hádanky přitom budete překonávat téměř na každém rohu, a proto jsou zcela jistě hlavním lákadlem celého The Beggars Ride, které stojí za zmínku – právě díky nim je totiž místy hra opravdu jízda – hlavně na vaše mozkové závity a představivost. Myšlenka je taková, že každá maska patří některému z pradávných a starověkých bohů, přičemž každý oplývá konkrétními schopnostmi dle své působnosti. Hra na tento aspekt celkově klade intenzivní důraz a tak vás vždy poctivě seznámí se stručným příběhem i působností daného boha, jehož masku hodláte vlastnit. První maska, se kterou se ve hře setkáte, se týká mraků a deště. Napadá vás, jaké by mohla mít využití? V momentě, kdy si ji nasadíte, je vám umožněno manipulovat s mraky. No dobře, ale co s tím?…
Řešení je geniální – pokud narazíte na propast, kterou nebude možno přeskočit, můžete využít blízkých mraků, které díky masce jednoduše srazíte (můžete s nimi hýbat myší). Tím, že se mraky srazí, začne z nich pršet, přičemž čím více mraků se vám podaří srazit, tím intenzivněji a rychleji bude pršet. Propast pak jednoduše přeplavete. V jiném případě můžete narazit na podivné rostliny, které bude třeba pomocí mraků zalít, čímž rychle vykvetou a poslouží vám třeba jako žebřík. Přirozeně, že logické úlohy jsou z počátku jednoduché – většinou jsou mraky poblíž oněch rostlin – aby bylo na první pohled zjevné, co dělat. Jakmile vám však hra několikrát ukáže, jak fungují její vlastní mechanismy, bude po vás následně požadovat, abyste prokázali náležité osvojení. Mechanismy, které je nutno překonávat přitom samozřejmě přibývají a samotné logické hádanky jsou tak složitější a složitější. Později se tak můžete ocitnout v situaci, kdy se bude třeba naučit překonat mechanismus nový, ale zároveň umět zkombinovat ty předešlé.
Abyste si mohli udělat náležitou představu, další maska, která vám padne do ruky, je zasvěcena bohu zemětřesení. Shodou náhod je to zrovna doba, ve které píšeme tuhle recenzi, kdy se denně dozvídáme, že po planetě zemětřesení skutečně zuří. Pryj v tom má prsty CERN, což vám nemůžeme potvrdit. Na druhou stranu však můžeme potvrdit, že kdo má zkušenosti se zemětřasem, ví, že se rozhodně nejedná o žádnou legraci. Ve hře však nebudete schopnosti využívat k tomu, abyste bořili domy nebo otřásali s postelemi, zatímco obrazy budou padat ze stěn. Vlastně nebudete dělat ani žádné zemětřesení… „Jediné“, co vám maska umožní je naklánět obrazovku. Na první pohled nic významného, ale kdo ví, jak to chodí v logických plošinovkách, moc dobře si uvědomuje sílu takové schopnosti. Díky naklánění obrazovky totiž budete moci manipulovat s některými předměty, obzvláště například obrovskými kameny. Jindy schopnost využijete k tomu, abyste si mohli sednout na kámen, na kterém po naklonění terénu doslova sjedete z kopce, jen proto, abyste na druhé straně vyskočili a překonali tak další propast.
Logické hádanky v The Beggars ride jsou zkrátka nejen komplexní, ale často také velmi interaktivní. Různé schopnosti dokážou v různých situacích, různé věci, což se zkrátka cení. Poslední maska, o které bychom se chtěli zmínit, je rovnou multi-funkční. Vzhledem k síle podvědomí doplňujeme, že pokud je něco multi-funkční, má to více funkcí, tudíž to umí více věcí a je to dobré. Neplést prosím s jiným pojmem z oblasti médií! Poslední zmíněná maska vás totiž obdaří mocí nad tím, co egyptské náboženství a stará filozofie nazývá božíma očima. Tedy nad Sluncem a Lunou. Některé překážky pak budou vyžadovat, abyste proměnili den v noc či naopak. Jindy budete muset uvést měsíc do konkrétní fáze (ano to opravdu můžete měnit a měsíc tak může být v zatmění či úplňku, tedy novu, popř. dorůstat či odrůstat, což znamená tradiční známý srpek). Jak Slunce, tak Měsíc totiž vyzařuje konkrétní energii, která dokáže působit na konkrétní předměty. Co se týče Slunce, nejen, že by vyzařovalo specifickou energii, ale zároveň máte schopnost zaměřit jeho paprsky na konkrétní místo. To vám umožní některé předměty oživit či přivést k pohybu a jiných se naopak zbavit, stojí-li vám v cestě, jako překážky.
Hratelnost hry je přitom velmi příjemnou až oddechovou záležitostí. Prostě se protloukáte vesměs hezky vypadajícím prostředím a průběžně řešíte úkoly, které jsou na vás průběžně kladeny. Obtížnost je další věcí, kterou se vývojářům podařilo velmi dobře podchytit. Hra není natolik složitá, že by vás otrávila, ale ani natolik primitivní a jednoduchá, aby vás po několika minutách hraní začala nudit. V tomto ohledu se musíme dokonce přiznat, že některé momenty nám připomněly staré dobré časy ryzí hratelnosti. Sem tam se objeví místo, které je prostě těžké přeskočit. Potom, co několikrát zahučíte, pravděpodobně si vzpomenete na celou řadu retro her, ale co je možná důležitější, je že se vám vybaví také – dnes už neznámý pocit – že člověk může mít opravdu radost z toho, že přeskočí a zdolá obtížnou překážku, protože mu to prostě HNED nejde, a musí si to tak trochu nacvičit, prostřednictvím několika pokusů – tomu se říká progress. Dnes se to jeví možná jako patetické, ale nejedna hra na takovém konceptu stála a věřte, že byli oblíbené mnohem víc, než ty náročné na myšlení. Pro typickou ukázku nemusíme chodit daleko – Maria hrál snad každý, ale komu z vás se vždy na konci levelu povedlo skočit až na vrchol vlajky? A že když se to povedlo, bylo to potěšující?
The Beggars Ride je hrou zdánlivě neslučitelných protikladů, a zejména za to si od nás odnese positivní hodnocení. Kombinuje totiž jednoduchý koncept plošinovky s opravdu promyšlenými a komplexními logickými úlohami. Graficky vypadá velmi sympaticky i moderně a přitom dokáže evokovat pocity, které jsme u her zažívali naposledy v druhé polovině 90. let. Nakonec i sám Beggar, který je naprosto chudý, prožije (a vy s ním) dobrodružství v doprovodu starověkých bohů, které ho učiní duševně bohatým. Zda se tedy přidáte a necháte se obohatit i vy, to je pouze na vašem rozhodnutí. My však obecně fandíme hrám, které trénují (jakýkoliv typ) myšlení, a když se vývojářům podaří vytvořit něco prospěšného a zároveň to zabalit do slušivého kabátku, nevidíme důvod, proč by si jejich počin nemohl odnést slušných 78 %. Jediné, co by se dalo hře vyčíst, je příležitostná těžkopádnost na určitých místech. Závěrečný verdikt je tedy více než jednoduchý. Pokud máte rádi plošinovky a nevadí vám trochu potrápit své mozkové závity, pak si u The Beggars Ride můžete udělat poměrně příjemný večer, pobavit se a zároveň si oddechnout. Díky maskám je hra navíc specificky zajímavá, oproti těm ostatním. Průměrného hráče však zaujme spíše náhodou…
