Kvalitní tahové strategie s RPG prvky byly vždycky tak trochu nedostatkovým zbožím, ale o to hlouběji se nám do paměti zaryly ty, které se napříč herní historií opravdu povedly. Zmiňme kupříkladu legendární sérii UFO a XCOM nebo Jagged Alliance, jehož druhý díl se těší početné komunitě dodnes. Jak moc má Skyshine’s Bedlam společného se zmíněnými tituly a zda se dá považovat rovněž za „kvalitní tahovou akci“ se pokusíme odhalit v dnešní recenzi. Na úvod můžeme prozradit, že hra oplývá potenciálem zaujmout i hráče, kteří jsou doposud žánrem nepolíbeni, paradoxně možná více než herní matadory.
Na první pohled vás na Skyshine’s Bedlam zcela jistě zaujme kreslená retro grafika, která nabídne jistou nostalgickou atmosféru 90. let, ale zároveň ji neuniká ani smysl pro detail, což mohou potvrdit přiložené screenshoty. Prostředí, které jako by vypadlo přímo z Mad Maxe, pak potěší zejména všechny fanoušky post-apokalyptického žánru a také těch nejrůznějších punků. To však rozhodně není podmínkou, jelikož hru si dovolujeme označit za velmi přístupnou – v kombinaci s extrémně sympatickým grafickým zpracováním je tak otevřená všem, a navíc se na vás minimálně ze začátku ještě hezky směje.
Jakmile se proklikáte prvními obrázky, přijde na výběr tzv. Dozeru, který si můžete představit jako opravdu velké opancéřované auto, které veze hodně lidí, hodně jídla, a proto potřebuje ještě více nafty. Je to právě tento Dozer, ve kterém budete cestovat napříč světem resp. pustinou a kromě bojování se také dostávat do mnoha rozličných situací, ke kterým se ještě dostaneme podrobněji. Váš úkol je v celku prostý – překročit hranice rodné Byzantíny a dostat se skrze pustinu na jih do Aztec City. Právě to představuje vaši jedinou šanci na zachránu, ovšem můžete si být jisti, že překročit pustinu rozhodně nebude snadné.
A to hned z několika důvodů. Když se rozhodnete přejet hranici prvního státu, dojdete ke zjištění, že celou pustinu obývá hned několik ras, z nichž každá kontroluje rozličné oblasti, ale přesto bychom u nich našli něco společného. Nenávist k lidem… Neznamená to však nutně, že by vás chtěli úplně všichni zabít. Ano, na nepřátelé narazíte opravdu často, ať už v podobě mutantů, robotů ovládající umělá inteligence ve snaze vyhladit lidi nebo prostě jen pouštních rabiátů, kteří vás budou chtít zabít a ukrást vám jídlo i naftu – přesto však věřte, že můžete narazit i na v zásadě sympatické bytosti, které vám třeba sem tam dokonce nabídnou nějakou tu technologii.
Velmi brzy se vám tak na herní mapě, po které cestujete, zpřístupní hned několik druhů aktivit. Kromě lokací, kterým se při projíždění prostě nevyhnete, a na kterých obvykle čeká tvrdý boj, se vám naskýtá také možnost navštěvovat jednotlivé points of interest v jednotivých zemích, které představují příjemné koření vašeho dobrodružství. Čekají na vás na nich v zásadě rozmanité zápletky, které se velmi příjemně čtou a ledacos o nich vypoví také přiložené screenshoty. Právě na nich potkáte celé spektrum nejzajímavějších týpků a obyvatel pustiny, nicméně technicky už je celá záležitost slabší. I přes rozmanitost zápletek totiž končí všechny v zásadě obdobně – buď s tím koho potkáte uděláte nějaký obchod nebo ho přepadnete a okradnete, případně se pokusí okrást a zabít on vás a úplně při nejhoršim prostě jen odejdete a nebo vám ujede. Po několika hodinách hraní tak kouzlo jinak náhodných zápletek poněkud opadá a celá věc se stává jaksi repetetivní.
I tak se vám ale vyplatí mnohé dialogy proklikat, protože díky nim můžete snadno přijít nejen ke zmíněným technologiím, kterém vám mohou efektivně pomoci v boji, ale také k jinak potřebným surovinám. Ty představuje kromě nafty a jídla také tzv. power cells – jednoduše zdroje energie. Získáváte je budete zejména v boji, ale také při obchodu a kontrole konkrétních oblastí. Vydat se můžete také na některého z elitních nepřátel, jimiž jsou oblasti pustiny téměř posety. Jejich náročnost může být skutečně značná, ale o to bohatší je také následný lup. Kupříkladu my jako prvního potkali celkem ostříleného drsňáka – podivnou kombinaci mutanta a cyborga – s rotačním kulometem, který každého z členů naší posadky po jednom instatně rozstřílel na kosti!
Rádi bychom vám také ještě demonstrovali několik událostí, ve kterých se hráč musí přímo rozhodnout. Tyto situace sice zpravidla nemají nějaké dalekosáhlé následky silně ovlivňující další gameplay, ale někdy vám mohou příjemně přilepšit či naopak uškodit a někdy mohou být díky vašemu rozhodnutí naprosto indiferentní, což znamená že vám nakonec nepřinesou ani nic dobrého, ale ani nic špatného. Například nám tuhle něco bouchlo v dozeru a bezpečnostní tým to okamžitě vyhodnotil jako sabotáž, s tím že má i jistý okruh podezřelých. Vy tak můžete rozhodnout jestli všechny podezřelé rovnou vykážete z dozeru a v podstatě je vyhodíte do pustiny a necháte je napospas osudu. Nebo vydáte jen důrazné varování a věc necháte být či vyslechnete okruh podezřelých a najdete sabotéra. My zvolili třetí řešení a když zjistíte, že tím sabotérem je váš nejlepší a nejzkušenější zabiják v týmu, další řešení budete pravděpodobně rozvažovat.
Jindy jsme zase potkali partu nějakých mimozemšťanů, kteří nám nabízeli dokonalejší technologii pro naše snipery. Jednání i obchod se vyvíjeli celkem dobře, dokud jsme jim jako artikl výměny nenabídli maso. Nejen, že jím zcela opovrhli, ale ještě se rozhodli na nás rovnou zaútočit a vzít nám zdroje energie. Narazili jsme také na podivnou dvojici archeologů, kteří nám řekli o jisté staré kryptě. Její prolézání připomínalo chvílemi stará textová RPG nebo adventury. I tady musel na mnoha křižovatkách člověk rozhodnout a nakonec se dostal až k zlatému klíči, o jehož využití se můžete podělit v komentářích. Aby bylo jasno – vše zmíněné probíhá v textových dialozích případně s doprovodem povedených obrazků. Přesuny se pak odehrávají na mapě a v poslední řadě boj je jediná aktivita, která má vyhrazenou samostatnou instanci.
Před každým bojem je nutné vybrat jednotlivé členy týmu, které chcete do konkrétního boje zapojit. Je třeba upozornit, že jejich počet je omezený a pokud vám nějaký zahyne v boji, jeho ztráta je nevratná. Oproti tomu pokud je nějaký člen vašeho týmu zraněný, nemůže se účastnit dalších bojů a několik dní si bude muset odpočinout, aby se ze zranění zotavil. Samotné bojové jednotky, kterými disponujete jsou posléze rozděleny do 4 skupin, které představují jedinou, ale významnou diferenci. První jsou „Deadeyes“ což jsou v podstatě snipeři, kteří oplývají nejmenším počtem životů (téměř každý je zabije na jednu ránu), ale jejich výhodou je samozřejmě udílení vysokého poškození na větší vzdálenost. Druhou kategorii představují tzv. „Frontliners“, kterém bychom mohli označit za pomyslné tanky vaší party. Skutečně mají štít a meč (cyberpunkový), a přesto že jejich poškození je značně mizivé, jejich život je naopak nejvyšší.
Další „Gunslingers“ mohou představovat určitou zlatou střední cestu. Disponují průměrným počtem životů a zároveň jsou schopni, jakožto pistolníci, udělovat průměrné poškození a také jej opětovat, pokud někdo střílí po nich. Můžeme však prozradit, že především v pozdější fázi hry nemusí být zlatá střední cesta úplně to optimální. Hra je totiž dosti arkádová (minimálně výrobce to tvrdí) a tak by ve vašem týmu neměl zcela jistě chybět poslední typ tzv. „Trencher“. Ten má jednoduše řečeno našláplou brokovnici, a kromě toho že má ještě o 1 život více než průměrný Gunslinger, dokáže většinu jednotek, zejména ze začátku hry, zabít na jednu ránu. Ostatně tohle je asi jediné, co by mohlo připomínat Jagged Alliance, protože pamětníci si jistě vybaví onu ránu a následný efekt, když vás někdo opravdu zblízka vyřešil brokovnicí. Ostatně ve Skyshine’s Bedlam to jde jen z blízka…
Celý boj je totiž oproti jiným titulům řešen poměrně specificky. Ve hře nejsou žádné action pointy nebo jiné body, které byste mohli v průběhu tahu utrácet, jak jste mohli pravděpodobně očekávat. Za celý svůj tah můžete udělat pouze 2 akce a ty je ještě třeba rozdělit mezi celý tým. Skutečně to pak vypadá tak, že jediné co můžete udělat v rámci tahu je provést jeden pohyb a jednou vystřelit, popřípadě máte-li nepřítele na mušce (a nemusíte utrácet jeden bod akce za pohyb) dvakrát vystřelit. Takový systém rozhodně nelze označit za komplexní nebo výrazně promyšlený, ale uznáváme že funguje – jen hře dodává spíše relaxační než taktickou atmosféru.
Hra sklízí na STEAMu smíšená hodnocení, což ji skutečně vystihuje. Skyshine’s Bedlam je na jedné straně kritizována za „uhlazený a hezký kabátek“ pod kterým se skrývá jinak technicky slabá a nezajímavá hra. Na druhé straně je oceňována casual hráči jako nesmírně příjemný odpočinek na deštivé večery. A tyto dvě strany prostě nelze odpárat, naopak jsou vystihující. Nejen proto se domníváme, že hra má skutečně větší potenciál zaujmout nové nebo casual hráče. I my – jakožto letitý fanoušci žánru – jsme se bavili. Zejména celá stylizace hry je prostě vysoce atraktivní, ale po technické stránce už to opravdu taková výhra není. Hra od vydání prošla na popud fanoušků celou sérií opravných patchů (proto se nevěnujeme jednotlivých chybám), ale i přes určitou stabilizaci je hra prostě málo komplexní a příliš repetetivní. Vhodná skutečně jako relaxační záležitost, která si odnáší 68 %.