The Last Guardian je tím typem hry, u kterého média ani hráči dlouho nevěděli, co se s vývojem vlastně děje. Přestože vývoj započal již roku 2007, oficiální oznámení standardně otálelo a o hře jsme se poprvé tak dozvěděli na konferenci Electronic Entertainment Expo 2009 s naplánovaným vydáním na rok 2011. Přibližně v oné době jsme vás také informovali v Preview zde. Následovala řada problémů a odkládání, po čemž nastalo informační embargo a autoři se po dlouhé roky krom pár zpráv na stránkách vůbec neozývali. A aby toho nebylo málo, dokonce se objevily i zprávy o zrušení vývoje, takže o eventuálním vydání hry tak nastaly vážné pochyby.
Jenomže na konferenci Sony E3 2015, tedy o celých šest let později, se v úvodu nečekaně znovu objevili autoři hry s novými informacemi, obrázky a dokonce i kraťoučkým gameplayem. A tak se na tenhle zajímavý titul můžeme znovu těšit. Vzhledem k hardwarovému pokroku již hra nevyjde na původně plánovaný PlayStation 3, ale objeví se na novějším modelu, tedy PS4. Port na další platformy zatím plánován není. Datum vydání je v současnosti stanoveno na rok 2016, tak doufejme, že to KONEČNĚ dobře dopadne. The Last Guardian, v japonštině znám jako Hitokui no Ōwashi Trico (人喰いの大鷲トリコ) vydá Sony Computer Entertainmen. Spuštění oficiálních stránek hry (odkaz zde) pak je jen třešničkou na dortu a zároveň dalším příslibem, že hra již brzy stane skutečností.
Dost ale bylo o vývoji, podívejme se samotný obsah hry. Vžijeme se do role mladého kluka, zhruba v období starověku až středověku, a budeme se prohánět po kamenných cestičkách obřího tajůplného chrámu. Snad ještě častěji ale opustíme pevnou zemi a polezeme po žebřících či pouhých kamenech do výšin, abychom zdejší, už mechem zarostlý chrám, prozkoumali pořádně. Brzy však zjistíme, že stáří chrámu se promítá i do jeho stavu, takže se nám pod nohami bude velmi často vše bortit. A právě zde spočívá jeden z hlavních úkolů hry – pohybovat se stále vpřed a snažit se vše ve zdraví přežít. Budeme tak skákat po hroutících se kamennýh mostech i stěnách a to tak rychle, abychom byli pryč dříve, než se ona část do temných hlubin hroutí úplně. Nevyhneme se ani úzkým římsám, na kterých budeme balancovat. To vše jest standardní náplní.
Kdyby to ale bylo vše, co ve hře máme dělat, byla by to pořádná nuda. Naštěstí je však hlavním aspektem titulu přerostlé podivné zvíře, které nám po celou dobu bude dělat společnost. Gigantické zvíře, podobající se griffinovi, je křížencem ptáka, psa i kočky. A právě z japonského názvu těchto tří tvorů je odvozeno i jeho jméno – Trico. Tohle imaginární hybridní zvíře se má chovat obdobně jako normální zvíře. Zpočátku k nám tak bude mít nedůvěru, ale kupodivu si z nás neudělá rychlou svačinku.
Postupem času si na nás ale zvykne a uvědomí si, že mu vlastně v mnohém pomáháme. Když se někde zasekne nebo se dostane do situace, kdy si vůbec neví rady, lze jej navigovat a tím mu ze svízelné situace pomoci. Trico ale ne vždy ve svém životě narazil na hodné človíčky, takže již bohužel zažil nejeden drsný boj. Proto na jeho těle můžeme zahlédnout zapíchnuté šípy či oštěpy, které si sám nemůže vytáhnout, jelikož si tam nedošáhne (zejména na záda). Zpočátku je také upoután k železnému řetězu. S tím vším mu ale můžeme výtečně pomoct a zbavit ho mnohého utrpení, za což se nám odvděčí svou pomocí. A právě tahle nenápadná pomoc, při které si často zachraňujeme život, se začne vyvíjet v pravé přátelství. Toto citové pouto by se mělo stát ústředním prvkem mnoha dojemných scén. Zní to jako klišé? Možná ano, avšak nedávno si s obdobným principem vysloužila hra Never Alone (naše recenze zde) obrovský úspěch.
Jak už jsme zmínili výše, Trico se chová jako skutečné zvíře. Nemůžeme s ním tedy mluvit a vysvětlit mu, co přesně právě potřebujeme. Spolupráce s ním je přitom klíčem k překonání většiny překážek a puzzle ve hře. Obří opeřenec musí někam jít, vyskočit nebo dávat pozor aby nás chytil, když skočíme jeho směrem a nedoskočíme až k cílovému objektu. V takových chvílích nás milý Tricho chytí zobákem nebo naším směrem vyšvihne ocas, abychom se jej mohli zachytit. Takové napínavé situace jsou přitom obvykle uvedeny ve zpomaleném záběru a podkresleny nápaditou hudbou, takže si je můžeme vychutnat skutečně naplno.
A jak tedy budeme dávat najevo, co po Tricovi vlastně potřebujeme? Jednoduše na něj budeme například volat, ačkoliv je třeba počítat s tím, že někdy na to nebude reagovat, je to ostatně pouhé zvíře. Čím dál víc nám však bude věnovat pozornost, protože našimi činy ho vlastně trénujeme. Autoři dodávají, že naše jednání má přímý dopad na chování Trica, takže v konečném důsledku bude mít každý hráč tak trochu jiné zvíře, v závislosti na tom, co ho naučí. Někdy zavolání nebude stačit a tak jej nalákáme například sudem s jídlem.
I tak si naše obří zvířátko zachovává svou autonomii a někdy si jde prostě zdřímnout a nebude si nás všímat, jindy nám zase nebude věnovat pozornost, protože objeví nějakou podivnou stavbu či objekt, který ho zaujme, případně vystraší. Nepřijdeme ani o jeho různé reakce jako otřepání, při kterém z něj létá peří. Ovládán je tedy zejména svými přirozenými instinkty, zatímco my používáme hlavně rozum. Trico je v plné interakci s okolím, takže když projde kolem sloupů a dotkne se jich, sloupy se převrátí. A pokud je Trico blízko u stropu, sklopí hezky uši. Vývojáři se nechali slyšet, že při tvorbě vzhledu zvířátka opominuli věrohodnost a zaměřili se na jeho roztomilost. A Trico skutečně mnoho z roztomilosti pobral. Objevily se i neověřené zprávy, že ve hře narazíme i na další smyšlené příšerky.
The Last Guardian je akční adventura s (zatím) podprůměrnou grafikou, ve které se z pohledu třetí osoby zmocníme malého kluka, abychom si ochočili obří zvířátko jménem Trico. To budeme krmit, cvičit a spolupracovat s ním, abychom překonali i ty nejzapeklitější překážky. Z dostupných obrázků i videí však vše probíhá v až příliš stejnorodé lokaci, což si zakládá na problém se stereotypností. Přinese letošní rok konečně vydání tohoto titulu nebo se vše vrátí do starých kolejí a čeká nás pouze další odsun?
