Grand Ages: Medieval

Jelikož se považujeme za milovníky strategií všeho druhu, když nám na pracovní stůl dorazil nový Grand Ages: Medieval, byli jsme příjemně potěšeni. Dobrých strategií dnes vychází, jako šafránu a když něco od pohledu vypadá, jako kombinace sérií Civilization, Europa Universalis, a třeba Total War, nemohlo se to prostě nejevit jinak, než jako atraktivní. Kdo by pak odmítl pozvání do roku 1050 – doby vrcholného středověku – aby ustanul v roli kurfiřta, který má z počátku na starosti pouhé město, posléze kus Evropy. Než se však vydáte na cestu za mocí, bude třeba si ujasnit, za koho chcete kopat. Ne, že byste si snad mohli vybírat z tehdejších států – mnohem víc vám výběr připomene systém dynastií či knížeckého rodu, který chcete dostat na výsluní. První problém je však v tom, že ve hře žádné dynastie, vdávání ani potomci nefungují. Nejen, že jsme tak hned ze začátku přišli o mocenské intriky, které jsou nejen pro středověk příznačné, ale zároveň z toho vyplývá, že vaše volba je spíše kosmetická. Vyberete si z několika tváří s typickými středověkými střihy a kromě toho si můžete udělat také vlastní erb. Ten se pak bude doslova vyjímat na vašich vlajkách a zároveň se díky němu poznáte i v herní statistice.

 

 

Ještě předtím se však budete muset rozhodnout pro jeden z herních módů, které nakonec stejně splývají v jeden, což už může o práci vývojářů naznačit mnohé… Buď se totiž můžete vrhnout rovnou do ‚volné hry‘, vybrat si nějaké ty základní parametry, jako třeba část světa odkud byste rádi dále šířili své panství, počet protivníků nebo třeba poměr základního kapitálu a nebo zvolíte kampaň, což je vlastně převlečený tutoriál, který následně vyústí ve ‚volnou hru‘, mazané že? Přirozeně, že většina hráčů si vybere právě kampaň, s iluzorní nadějí, že na ně čeká ryzí středověký příběh na pozadí a četná dávka úkolů, jež problematizují celé dění. Nene, namísto toho na vás hra vyplivne dosti zastaralé UI, kterým se jiné hry chlubily asi tak před 10 lety a začne vás učit. Ve hře je toho na první pohled dost a navíc to působí celé nepřehledně, takže je hezké, že je někdo ochoten vás alespoň ze začátku trochu provést ‚za ručičku‘. Nebude tomu trvat dlouho a po základech ovládání a mírného nakouknutí do vašeho prvního města si začnete osvojovat hlavní aspekt této hry – obchod.

 

 

Ani válčení v podobě taktických bitev ani komplexní správa vašeho království vás opravdu nečeká, ba právě obchod bude záležitostí, která bude po celou dobu stát přímo ve středu vašeho zájmu. Z počátku se hra tvaří sofistikovaně, a tak než budete moci rozjet byznys s obilím a kamením, je třeba najít někoho komu to všechno prodáte. Hra vás tedy nutí najít v mlze nejbližší město a navázat s ním diplomacii. Ta je ve hře neskutečně primitivní – nezahrnuje žádné diplomatické obraty ani nutnost nad svými volbami dlouho přemýšlet – celá totiž stojí jen na uplácení resp. nabízení financí. V praxi to tedy vypadá tak, že prostě přijedete k městu a nacpete mu 20.000 zlatých, aby s vámi zahájilo obchod. Následně tam pošlete obchodníka s vozíkem a začnete město zaplňovat svými šunty. Obzvláště pěkného výdělku se vám dostane, když se vám náhodou podaří, že vaše šunty, které vezete zrovna město akutně potřebuje, protože má třeba málo jídla nebo zbraní. V takovém případě se vám penízky jen pohrnou a máte-li toho plné sklady – nic vám nebrání tam vyjet znova.

 

 

To celé funguje v zásadě automaticky, i když hráč může do obchodu i zasahovat, zejména jde-li o to, kde se má co prodat. Žádný velký management však opravdu nečekejte – spíše jde o přehled v surovinách a využití nedostatků jiných měst. Jakmile objevíte dostatečný počet měst, které náležitě uplatíte, nastavíte svému obchodníkovi do kterých měst má jezdit a obchod se může rozjet. Při této příležitosti narazíte na pár problémů, jako třeba že ke každému městu musí vést cesta, po které může obchodník s vozíky jezdit. Občas se tedy stane, že budete muset cestu postavit. Málem bychom však zapomněli na to, jak brilantně vás dokáže celý tutoriál unudit. Hra si totiž usmyslí, že když vám zadá úkol, že máte ve měste za horou prodat pár cihel, tak vám nedovolí dělat nic jiného, než prodat ty cihly. To by nám ještě tak nevadilo, kdyby hra netrpěla fatálním nedostatkem, a to sice naprosto nelogickým dimenzováním zrychlování času.

 

To vám totiž nabídne možnosti, jako 0,1x, 1x, 1,5x 3x a možná ještě něco mezi tím. No chápete snad někdo, kdo by si hru dával na 1,5x nebo 0,1x když se na obrazovce města, kde vše rozhodujete hra stejně zastaví úplně? Napište nám do komentářů… Hlavním výsledkem však je, že i když hru zrychlíte na největší možné maximum – stále je dost pomalá. Zatímco se tedy váš chudák obchodník táhne přes hory s těmi šunty, hra vás nutí ho sledovat (protože nic jiného stejně dělat nemůžete), a protože můžete hru zrychlit jen nepatrně, ocitnete se ve velmi nepříjemné čekačce, která přípomíná hry typu Farmerama. To se naštěstí stane jen několikrát na začátku hry – přesto to však v titulu takového charakteru považujeme za velmi neadekvátní. Koho má v dnešní době bavit sledovat pár minut jednoho paňáčka s vozíkem, ještě když je grafika okolo tak průměrná. Tenhle špatný první dojem vývojářům prostě nemůžeme odpustit.

 

 

Po pár dalších elementárních úkolech se hra konečně trochu rozjede (možná poprvé a naposledy) a umožní vám začít specifikovat svou produkci a následné zboží, kterým zaplavujete svět. V každém městě můžete postavit nějakou tu budovu, která vám umožní například najímat zmíněné obchodníky, zakladatele nových měst a nebo naverbovat pár jednotek. Mnohem důležitější je však 5 základních produkcí, mezi kterými obvykle najdete primární suroviny, jako dřevo, cihly, obilí, ovoce a zpracované kovy, jakým je třeba měď. Z těchto základních surovin budete různými kombinacemi vyrábět různé další – třeba pivo. Než se na něj však vrhnete bude třeba upéct nějaké ty chleby a také postavit slad. Tím chceme říci, že je zde přítomen určitý vývoj – kdy se hráč postupně propracovává ke složitějším výrobkům. Jelikož vše má počátek ve výše zmíněných základních surovinách je třeba zajistit jejich dostatečnou produkci.

 

 

Toho dosáhnete tak, že budete postupně stavět další budovy (z dané oblasti), takže třeba pro vyšší příjem dřeva postavíte jednoduše více pil (nikoliv konkrétní pilu, ale jen kliknete ve městě na dřevo a prostě přistavíte stanoviště – fakticky nic nestavíte ani nevybíráte budovu – takže technicky to vypadá spíše jako upgrade) a pro vyšší sklizeň obilí více polí. To sebou nese další oblast, o kterou se budete muset zajímat, a to sice zajištění dostatečných pracovních sil. Čim více těžbu rozšiřujete, tím na ni potřebujete přirozeně více lidí. V tomto ohledu bude třeba zajistit městu dostatečnou prosperitu, která zajistí pravidelný přísun obyvatel. Ti se samozřejmě chtějí nějak uživit, a tak představují vhodnou pracovní sílu, která je automaticky umístěna do volných míst ve vaší produkci. Pokud se ptáte, jak zajistíte prosperitu města, ani zde to nebude dvakrát nápadité. Dokonce nemůžete ani nastavit daně (natož něco jiného) a tak se celá spokojenost obyvatelstva odvíjí jen od toho, jak dobře obchodujete a kolik toho vyrobíte a následně prodáte.

 

 

To, že obchod je skutečně primárním aspektem celé hry je už zřejmě dostatečně zjevné, ale jak je to tady s válčením? Možná nejsme jediní, kteří na screenshotech viděli ty ohromné armády a nechali se tak nachytat, že Grand Ages: Medieval by se snad mohl alespoň v některých ohledech podobat sérii Total War. Přátele podržte se – hra vás nenechá ani bojovat! Jediné co můžete dělat je označit jednotky a poslat je na nepřátelské město, načež je vám umožněno přímo na světové mapě (jen musíte trochu přiblížit) sledovat automaticky probíhající bitvu, kde postupně padají špatně vypadají paňácové. Jediný způsob, jakým můžete fakticky zasáhnout do bitvy je ten, že zatroubíte na trumpetku, vyvěsíte bílou vlajku a dáte se na úprk. A aby to sledování bylo ještě o poznání zajímavější, na cestě zpět vás mohou přepadnout uprostřed lesů hnědí medvědi, a vy tak můžete opět sledovat, jak hrdí muži vašeho vojska upadají tváří k zemi. Dokonce jsou na tom tak špatně, že jsou schopni se proti jízdě postavit s lučištníky dopředu, zatímco kopiníci stojí na boku a přihlížejí, jak těžká kavalerie všechny lučištníky morduje – ano, to se ve hře opravdu běžně děje.

 

 

Pokud tahle hra chtěla někdy uspět, tak měla opravdu vyjít před 10 lety a už tehdy by měla docela slušnou konkurenci. Zastaralé UI, žalostné bitvy, na strategii velmi omezené možnosti, laciná diplomacie (která se, co do zlaťáků naopak prodraží…), celkově nudné zpracování a medvědi. Jediné co je hře nutné přiznat, a co je zároveň asi jedinou oblastí, na které si dali vývojáři opravdu práci je obchod. Ale i v tomto ohledu se domníváme, že bychom našli celou řadu lepších titulů, protože nakonec skončíte stejně v tom, že kontrolujete 20 měst mezi kterými nudně pojíždí vozíky a váš income roste. A co víc – vývojáři už do menu připravili záložku ‚Additional Content‘, aby nám hráčům mohli prodat další DLC do své nedodělané a zastaralé hry. Rádi bychom nakonec napsali alespoň to, že hru by měli vyzkoušet fanoušci žánru, což nelze, protože by to byla lež až na půdu! Však se přesvědčte sami – my se za fanoušky žánru považujeme více jak 2 dekády a tohle si od nás odnáší 42 %…