Přesto, že do konce tohoto roku nám ještě nějaký ten čas zbývá, rozhodně nejsme jediní, kdo by tento rok (2015 pozn. pro cestovatele v čase) označili v kontextu herního průmyslu za minimálně podivuhodný. Herní matadoři se totiž shodují, že až na výjimky – jakými byl kupříkladu Witcher 3 nebo nový Metal Gear Solid, se toho tento rok zrovna moc neurodilo. Z objektivního hlediska tomu tak jistě může být a průměrný hráč s tím nenadělá více, než že by mohl podezírat vývojáře a velká vydavatelství, z toho že ty nejlepší trumfy schovávají třeba na příští rok. Ovšem, jak tomu už tak v životě bývá – nic není pouze černobílé – herní scénu nevýjímaje. Co tím chceme říci?
No, především to, že jelikož tento rok nepatřil vyloženě ‚áčkovým velikánům‘, vzniklo tu mnoho prostoru (a času), který se mohl věnovat těm hrám menším, a je třeba říci, že to rozhodně nebylo na škodu. Vzpomeňme třeba na takový Rocket League, který doteď sbírá kladná hodnocení a umisťuje se na předních příčkách, zatímco v předchozích letech by se pravděpodobně jen stěží krčil ve stínu nějakého většího titulu, a někdo by o tom napsal: ‚Jo, docela nápaditý… ale zrovna mám na stole zajímavější hry.‘ Tento rok byl tak nesmírně nakloněn právě titulům menším, nejen těm, které vznikaly třeba na Kickstarteru – ale i nejrůznějším nezávislým experimentům. A proč vlastně takováto sumarizace? Protože právě výše popsaná situace se týká i dnes recenzovaného Blood Bowlu 2!
Ne, že by snad Blood Bowl vznikal na Kickstarteru. Celou záležitost mají na svědomí kluci z Cyanide Studios a o vydaní se postaralo Focus Home Interactive. Co je však o poznání důležitější, je fakt, že vývojáři se do něčeho takového nepouštěli poprvé. Už v roce 2009 se totiž chlubili svým prvním dílem, ve kterém šlo v zásadě o totéž. Jednalo se o nevídanou kombinaci amerického fotbalu a tahové strategie, která byla sice něčím, s čím jsme se doposud příliš nesetkali, ale právě to jí zajistilo značnou atraktivitu. Zájem komunity posléze opadl, když došla ke zjištění, že koncept je opravdu zajímavý, nicméně ne úplně funkční. Hra měla několik technických nedostatků, které tak nějak vykristalizovaly v to, že hra nebyla úplně pro každého přístupná. Nakonec tak oslovila jen určitou část spektra hráčů, kteří uctívají fantasy svět, z kterého Blood Bowl povstává – totiž proslulý Warhammer.
Možná si teď na základě screenshotů říkáte jestli jsme se trochu nespletli, nepřeklepli nebo se nám jen nezamlžil zrak. Tohle přece vůbec nevypadá, jako tolik známý Warhammer, z kterého čerpal i dnes tak úspěšný Warcraft (i když už to s tou popularitou také není, co bývalo). Světě div se – je to skutečně Warhammer, dokonce vycházející ze stejnojmenné deskové hry, která se v komunitě hráčů těmto hrám se věnujícím, těší poměrně velké oblibě. Možná víte, že to není jediná úspěšná desková hra z prostředí světa Warhammeru, a tak je nasnadě otázka, proč si vývojáři vybrali právě Blood Bowl, a ne třeba Battle for Armageddon. Jako odpověd nabízíme, že když už byl jednou Blood Bowl venku, pravděpodobne jim vyšlo, jako efektivnější projekt dodělat a pustit se do druhého dílu, než opět vydávat ‚pokusnou‘ hru zaměřenou na výrazně specifické publikum. A co tedy druhý díl přináší a dokázal se skutečně poučit z chyb svého předchůdce?
Jak už bylo zmíněno, Blood Bowl 2 je stále kombinací sportovní hry a tahové strategie, stejně jako jeho předchůdce. Pokud byste se snad ptali, s jakým že sportem máme tu čest – je to sport, který se za ‚velkou louží‘ těší takové popularitě, že na pomyslném žebříčku zaujímá hned první místo! Ano, nejedná se o nic jiného, než americký fotbal (série Madden), který je u nás z pochopitelných důvodů téměř ignorovaný. Samozřejmě, že i v ČR bychom našli lidi, kteří jsou přívrženci tohoto sportu a dost možná se mu i v nějaké formě věnují, ale zároveň se asi shodneme na tom, že s hokejem a fotbalem bychom ho v našich končinách mohli poměřovat jen těžko. Když už jsme u toho, pro zajímavost ještě uvádíme, že mezi nejoblíbenější sporty USA patří zmíněný americký fotbal, následovaný basketbalem a baseballem a takový lední hokej je až na čtvrtém místě. Že by antipatie ke Kanadě?
Vraťme se nyní k naší hře, která ve svém základě skutečně stojí na konceptu amerického fotbalu, ale dovolila si k němu přimíchat i trochu té krve, což je zkrátka nutnost, protože co by to bylo za Blood Bowl bez krve, že? Rozměr strategický je pak tvořen zejména tím, že jelikož hra vychází z deskové předlohy, funguje na principu tahů a herní kostky, která jakožto faktor náhody zkrátka stojí na vaší straně a nebo vám může i poměrně silně přitěžovat. No, a to je v povrchním základě skutečně vše, na čem hra stojí. Jelikož i Warhammer patří mezi fantasy světy (dokonce byl jedním z prvních), je ve hře přítomno několik klasických ras, které jsou samozřejmě hratelné. Mezi nimi bychom našli lidi, orky, trpaslíky, elfy a pro ty znalejší jsou tu připraveny rasy, jako chaos (jakési zlo), bretoni (lidé z jiného království) a v poslední řadě kupříkladu skaveni, což je něco mezi krysou a koboldem.
Jakmile si vyberete tu správnou partu sympaťáků a vyrazíte s ní na hřiště (kterých je ve hře několik, ale vypadají dost podobně – liší se spíše v detailech) velmi rychle si povšimnete toho, jak mechanismus celé hry funguje. S každou postavičkou máte k dispozici nějaký pohyb a nějaký počet akcí, s tím že je jen na vás, jak tyto dostupné úkony rozdistribujete po svém teamu – samozřejmě po jejich vyčerpání váš tah končí a hraje soupeř. Celá záležitost je však o poznání složitější. Pro celou řadu úkonů (běh na delší vzdálenost, přihrávka, sražení atd.) existuje procentuální šance, kterou je třeba řádně sledovat. Někdy se vám totiž jednoduše vyplatí, obětovat několik políček pohybu, než se snažit za každou cenu dostat na druhou stranu přičemž nejen, že pravděpodobně uklouznete přímo na trávníku, ale ještě vám mohou podrazit nohy nepřátelé, kolem kterých budete muset proběhnout. Občas se stane, že díky zmařené akci přijdete o celý tah, a aby toho nebylo málo – ve hře jsou přítomna ještě zranení, ke kterým přijdou členové vašeho týmu velmi často.
Občas tak zažijete velmi komické situace, jako například tu, že sledujete nepřátelského elfa, který se snaží doběhnout na druhou stranu hřiště, aby pro svůj team ukořistil nějaký ten bod ve formě touchdownu, a když už je elfík skoro v touchdown zóně, prostě mu to uklouzne… Ve zpomaleném čase pak můžete sledovat, jak padá ‚přímo na držku‘ a vrcholem patetičnosti bude, když si přitom ještě pochroumá páteř a z hřiště ho tak odnesou na nosítkách. Méně vtipné jsou už samotné boje, které ne úplně vždy vyjdou podle vašich představ. Kostka je totiž skutečně zálůdna, a tak se někdy v skutku pokocháte tím, jak nepřítele rozrazíte a on za doprovodu stříkající krve padá k zemi, ale jindy můžete sledovat pravý opak – nebo se vám srazí hlavama a prostě odpadnou oba dva. Jinými slovy, žádný útok zkrátka není 100% jistotou a štěstí, či spíše náhoda zde hraje markantní roli.
Co se týče techniky, v každém týmu najdete v základě 3 druhy jednotek. Jedny jsou skvělé na přesuny, přihrávky a zkrátka pohybové aktivity, zatímco druhý druh se vyžívá v mlácení a masakrování nepřítele, tudíž ti krvežíznivější. Jak je efektivně používat, je asi každému jasné. Existuje zde však ještě třetí jednotka – speciální, která je zpravidla největší, nejhrozivější, nejvíce oplátovaná a potenciálně dokáže napáchat největší paseku. Ne vždy však tomu bude tak – opět bude záležet zejména na vaší důmyslnosti, ale také souhře štěstí a náhody. Celkem disponujete 11 hráči, což znamená, že na celém hřišti jich najdete 22, a pokud se ptáte jak dlouho zápas trvá, aby se ještě dalo hrát, než se všichni navzájem pozabíjí a upoutají s těžkými zraněními na lůžko – je tu celkem 16 kol, rozdělených na 2 poločasy, tedy 8 a 8 kol. Samozřejmě, že to, jak dlouho bude zápas trvat v reálném čase je především na vás! Občas se stane, že zasadíte nepříteli touchdown hned v prvních minutách, a on se tak na celou věc radši vykašle a rovnou se vzdá, než aby si přivodil takovou ostudu.
Blood Bowl 2 není jen taktická krvavá řežba, ale pro hráče, který se vydá cestami kampaně, je připraven i zajímavý příběh. V tom se ujmete několika kluků, kteří se doposud krčili kdesi u dna tabulky a vaším úkolem nebude nic jiného, než z těchto hochů udělat profesionální team, který se postaví se každému. Team tak postupně sbírá zkušenosti, které je možno uplatnit i na nějaká ta vylepšení. Důležitým aktem je také volba sponzora, který vás bude po celou dobu kampaně provázet. Přesto, že atmosféra je založena zejména na brutalitě, v kampani pochopíte, že hře nechybí ani jistá dávka humoru. Vaše zápasy totiž po celou dobu komentuje bývalý hráč se svým přítelem a o vtipné hlášky tak rozhodně není nouze. Leckdy dokáží hru i výrazně okořenit…
Všechny rasy jsou poměrně dobře vybalancované, ale zároveň je třeba respektovat a brát v potaz jejich specifika. Tihle vynikají v tom, jejich slabiny jsou zde, proti těmto se musí hrát takhle a proti tamtěm zase jinak… popisovat všechny rasy nemá příliš valný smysl, ale alespoň pro představu – pokud postavíte trpaslíky proti orkům a budete chtít vyhrát tím, že je zmlátíte a přizabijete – tedy surovostí a brutální silou – s nejvyšší pravděpodobností vám to nevyjde. Ne snad protože by tak hra nešla hrát, ale protože orkové jsou prostě příliš tvrdí hoši na to, aby se nechali zvyklat nějakými trpaslíky. Jak můžete vidět na screenshotech – vizuálně je hra velmi povedena (zkuste mrknout na diváky nebo ty srandovní kameramany) a dokonce i dobře optimalizována. Všechno se vším tak tvoří velmi příjemnou, uvolněnou, srandovní a zároveň krvavou atmosféru, díky čemuž si od nás hra odnese rovných 70 %. Hratelnost a nutnost taktizovat je prostě ryzí, i když po čase může zavánět hlubokou monotónností či být značně repetitivní. V takovém momentě však už budete mít nahráno pravděpodobně několik hodin a nebo můžete zkusit sáhnout ještě po multiplayeru…
