Vítejte v pohádkovém světě, jehož základy byly položeny již před 32 lety, a který kdysi nejen, že definoval žánr adventur na několik let, ale také nabídl mnoho nezapomenutelných momentů, z nichž leckteré si hráči nosí ve své paměti dodnes. Inu, trocha té nostalgie nikdy neuškodí, a tak se i v rámci naší recenze můžete podívat, jak celá série Kings Quest kdysi dávno začínala. Pokud budeme počítat i nejnovější díl, série má za sebou celých 11 dílů, což je číslo při nejmenším hodné pozornosti. Mládí hráči se teď možná tážou, jak je možné, že tahle záležitost má 11 dílů a přitom o ní nikdy neslyšeli. Není totiž tajemstvím, že poslední (ne příliš povedený) díl vyšel v roce 1998, a tak byl Kings Quest spíše doménou 80. a později 90. let. Díky odvážnému studiu The Odd Gentleman, kteří se svým projektem a myšlenkou uspěli na Kickstarteru – jsme se tento rok dočkali po opravdu dlouhé době pokračování.
Studio si tak vzalo na svá bedra poměrně náročný úkol, a to sice uspět s comebackem legendární série po celých 17 letech, což s sebou nese samozřejmě očekávání vysoká. Navíc, když se poslední přechod do 3D prostředí tak moc nepovedl (jako u mnoha dalších titulů koncem 90. let). Vývojáři zřejmě věděli, že fanoušci série budou přísní, a tak můžeme hned na úvod říci, že snaha jde opravdu vidět už od prvních chvil hraní. Setkání po tolika letech s Grahamem přímo na monitoru bylo veskrze positivní, alespoň tedy na první dojem. Příběh, který představuje jádro zábavy, pokud jde o adventury – je totiž vyprávěn retrospektivně – což znamená, že starý Graham s plnovousem zpravidla leží v posteli a vypraví své vnučce epické příběhy, které na svých cestách zažil.
To, že je celý příběh vyprávěn s sebou nese nejen velmi příjemnou atmosféru a poutavou, atraktivní interpretaci příběhu, ale také umožňuje jistou volnost a zároveň eliminuje prvek smrti. Co je tím myšleno? Staré hry jsou dodnes opěvovány a zároveň hrány nejen pro svou výbornou hratelnost, ale především ryzí obtížnost, která je doprovází. V tomto ohledu není starý Kings Quest výjimkou, a tak se nikdo nepodivoval nad tím, že když jste zkrátka učinili špatné rozhodnutí a nebo zatáhli za špatnou páku – mohlo to skončit smrtí a následnou nutností načítat pozici. Problém byl v tom, že člověk tak nějak vždycky nevěděl, jaká situace může vyústit ve smrt, a tak bylo kolikrát třeba hrát znova i delší úseky. Jak už to ale tak bývá – dnešní hry jsou o něco přístupnější – a to, že můžete na každém třetím rohu zařvat už není pro hráče tak atraktivní, jako před lety.
A to je právě ono – ve hře se stále můžete ‚chybně‘ rozhodnout, ale pokud zatáhnete za tu špatnou páku a spadne na vás velký kámen – díky retrospektivnímu vyprávění – děda prostě jen řekne, že tady se spletl a začne vyprávět znova. V kontextu pohádkové atmosféry opravdu parádní. A ještě rovnou prozradíme, že některá rozhodnutí jsou klíčová a mohou se projevit v příběhu. To nezní špatně, že? Ale jak, že si vůbec starý nový Graham vede? Ještě než se podíváme podrobněji na jeho dobrodružství, je třeba zmínit, že starý pán se nám rozhodl vyprávět svůj příběh v 5 kapitolách. My si dnes budeme povídat o té první, s podtitulem ‚A Knight to Remember‘, volně přeloženo jako ‚Rytíř hodný zapamatování‘, kde to všechno začíná. Nutno podotknout, že kapitoly nejsou příliš dlouhé a dají se odehrát (alespoň ta první) za poměrně krátkých 6-7 hodin. Na adventuru možná málo, na druhou stranu v dnešní době žádná anomálie a pokud má být dílů 5, celek by herní dobou vycházel na cca 30-35hodin, což je zřejmě adekvátní. Na dalších kapitolách se už pracuje…
Celé vyprávění začíná celkem nesmělě přímo u jakési studny, kam se mladý Graham nejdřív slanit a následně podívat. První chvíle kdesi pod studnou slouží zároveň jako jakýsi tutoriál, kde se hráč prostřednictvím prvních kroků seznámí s ovládáním hry. Nováčci budou příjemně vtahování do pohádkové atmosféry nejen intuitivním ovládáním a plynulým enginem, ale ostřílení pamětníci a milovníci adventur možná trochu znervózní. Začátek je totiž jednoduchý, a když píšeme jednoduchý, hráč je opravdu veden za ručičku. Naskýtá se tedy otázka prvního dojmu, který může hráče, kteří jsou více hardcorově zaměření, spíše i odradit. My však říkáme zatněte pěsti a vydržte! Nebude to totiž trvat dlouho a pravé dobrodružství, které si budou užívat i ty zkušenější už čeká za dveřmi. Pokud jde tedy o první dojem: ‚darovanému koni na zuby nehleď‘, kort seš-li zvyklý na hardcore koně…
Povídáme si dnes o adventuře a tak vás možná překvapí, že Graham se na svých cestách nepohybuje – jak to tak bývá v klasických ‚point and click‘ adventurách – pomocí myši, nýbrž klasickým doomovským WASD! Přiznáváme, že známe celou řadu adventur, která na tomto ovládání ztroskotaly, nicméně nový Kings Quest mezi ně rozhodně nepatří! Engine hry funguje skvěle, a tak se vám nestane, že byste třeba nemohli sebrat žádaný předmět, protože nestojíte přímo před ním apod. Jak jsme viděli v jiných 3D adventurách. Vývojáři si zřejmě byli vědomi na co je třeba si dát pozor a na čem je třeba zapracovat, a tak funguje celé ovládání prostě skvěle. Ovládání bývá často spojováno s kamerou a to ne nadarmo. Není přece nic horšího, než když člověk přehlíží potřebný předmět kvůli špatné kameře, kterou s sebou 3D prostředí rovněž přineslo. I tento problém v novém Kings Questu odpadá, jelikož kamera je po celou dobu hry automatická. To znamená, že ‚jde tak nějak s vámi‘ a vy máte stoprocentní jistotu, že vždy vidíte to, co vývojáři chtěli abyste viděli.
Pokud nám něco vyložene vadilo, byla to absence možnosti přepínat dialogy například kliknutím. Díky tomu uslyšíte řadu dialogů vícekrát (například když budete hledat osobu, která vám pomůže splnit úkol), což může být v některých částech hry zdlouhavé a nudné. Na druhou stranu Kings Quest není rozhodně těžkopádnou lineární adventurou, ba naopak. Hra velmi dobře odsýpá společně s vyprávěným příběhem a je plná jakýchsi malých příběhových eventů, různě krátkých, které vám dokážou spestřit hraní. Tuhle bude třeba střílet z luku, jinde zase vyhýbat se překážkám. V každém případě i tady si vystačíte s WASD, mezerníkem a myší. Pokud jde dále o spestřování herního zážitku – hra je do jisté míry humorná. Semtam se budete moci pobavit například prostřednictvím dialogů, ale i když děláte jednu věc stále dokola – starý Graham začne vyprávět poněkud zvláštně a může utrousit i nějakou tu vtipnou poznámku. Na tom lze mimo jiné demonstrovat, že celé vyprávění působí žívým dojmem, což představuje jeden z nejsilnějších aspektů hry.
Podtitul první kapitoly je více než výstižný, jelikož celým vyústěním není opravdu nic víc, než to, že Graham se stane rytířem hodným pozornosti. Jeho příběh přitom začíná, jak už bylo zmíněno, v jakési studni, kde se setká s drakem. Nejen, že ho bude muset náležitě ošálit, aby se mu podařilo utéct a zároveň získat, co potřebuje, ale i zde už je na hráče kladeno rozhodnutí, které se do vyprávění hned záhy projeví, a to se máme údajně těšit i na taková rozhodnutí, které afikují vyprávění na celých 5 kapitol dopředu. V takovém případě by nebylo na škodu, kdyby hráč věděl, jaká konkrétní rozhodnutí to jsou, aby je mohl náležitě zvážit. Možná všechna? Když se vypořádáte na úvod s drakem, vzápětí zjistíte, že se s ním Graham nesetkal poprvé a vracíte se v příběhu ještě hlouběji a dále.
Vaše následné kroky se budou tak nějak více či méně točit především ohledně rytířského turnaje, který je právě pořádán. Vaším úkolem není samozřejmě nic jiného, než se na takový turnaj dostat a také v něm uspět. Jaké by to však bylo dobrodružství, kdyby se už od začátku něco nedařilo a pomyslný osud vám neházel pod nohy jeden klacek za druhým. Věřte však, že jak se budete s jednotlivými překážkami vypořádávat, vyprávění bude zajímavější a zajímavější. Hra přitom v pozdější fázi není ani příliš náročná, ani jednoduchá. Je naprosto adekvátní, tedy lidově řečeno ‚tak akorát‘, aby se to hrálo dobře. Nečekají na vás ani žádné iracionální a nelogické kombinace předmětů, což se ve starých adventurách také objevovalo. Hra k vám tedy jinými slovy nebude nějak záludná, ba naopak její přístup je velmi úsměvný a upřímný. Dá se tedy celkem hravě dohrát bez návodu, ve kterém byste museli hledat, že někoho máte přepadnout pomocí oloupaného banánu nebo se dostat skrze zavřené dveře pomoci zrcadla, a podobné úlety…
Sečteno a podtrženo, máme tu poctivou, kvalitní a dobře vypadající adventuru, která je navíc postavena na příjemné dávce nostalgie, díky jménu, které se rozhodla po letech probudit. Uvolněná pohádková atmosféra, která je navíc podpořena autentickým vyprávěním, které je na poslech atraktivně podáno a ještě ho může hráč ‚za chodu‘ tvořit? To je doslova povinnost pro všechny, kteří o sobě tvrdí, že mají rádi adventury. Co si budeme povídat, právě adventury už jsou léta mrtvým žánrem a když se objeví nějaká ta kvalitní, je čas spustit famfáry a otevřít víno. Nejen proto dáváme novému Kings Questu s naprosto čistým svědomím slušných 82%! Velký návrat legendární série se totiž skutečně povedl a nejen my se už těšíme na další kapitoly, které nám bude Graham vyprávět…