Dream

Hned na úvod je možno podotknout, že Dream s nejvyšší pravděpodobností nikterak nezaujme fanoušky mainstreamových záležitostí, jednoduše proto, že hra nemusí mít typicky zhýčkánému hráči dnešní doby vlastně co nabídnout. Na druhou stranu by mohla oslovit všechny psychology, filosofy, podivíny, přátele klubu UFO a cestovatele v čase. Jinými slovy ty, kteří nepohrdnou alternativou a upřednostní kreativitu před osvědčenými postupy.  Sami vývojáři představili svůj Dream, jako ‚first person exploration game‘, což hru skutečně plně vystihuje. Kdo tedy čekal, že si bude moci vytvářet či modifikovat vlastní sny, ten si bude muset počkat na titul jiný.

 

 

Celá atmosféra hry je již od začátku dost ‚weird‘, ale zároveň příjemně temná (neznámá) a intelektuální. Takřka vše, co se ve hře děje se jeví jako nanejvýš iracionální, ale společně s postupem ve hře se hráči odhalí smysl mnohých věcí. Hráč musí jen pozorně sledovat a také myslet – ve smyslu spojování si jednotlivých faktů do kontextu celého dění. Dream je tedy něco, co se na první pohled jeví, jako naprostá pošahanost, která se ale jaksi ‚drží‘ ve smyslupném a nakonec i dokonale racionálním celku, který funguje a dává smysl. V tomto ohledu – tedy v tom, na jakém konceptu je hra vystavena – naprosto boduje a demonstruje cit a zároveň genialitu vývojářů.

 

Celý příběh začíná – jak už to většinou u snů bývá – tím, že si jdete lehnout, přičemž hlavní postava prohodí něco o tom, že se jí zdál zase ten sen… Ještě předtím si však hráč může prohlédnout byt snícího a vyzkoušet ovládání, které je opravdu nenáročné a intuitivní. Přesouvat se budete pomocí klasického WASD a sem tam kliknete na nějaký předmět s kterým se rozhodnete přijít do interakce (např. rozvístit světlo, zapnout televizi atd.) O něco později přijde i používání předmětů, jako třeba, že si budete moci vytáhnout a následně zapálit pochodeň nebo magický budík, který bude třeba použít v některých situacích k probuzení. Tyto předměty (itemy), ač je máte při sobě – ve snu vyvoláváte pomocí lucidity. A tím se dostáváme k důležitému pojmu a terminologickému okénku.

 

 

Termín lucidní snění označuje proces, kdy si člověk uvědomí, že sní (lidově se probudí do snu), a s vědomím, že se jedná o pouhý sen, je mu umožněno sen ovládat. Na co zpravidla pomyslí, to se stane nebo nějak projeví. Údajně existují lidé, kteří nikdy žádný lucidní sen neměli a stejně tak existují tací, kteří si dokážou lucidní snění záměrně vyvolat. No a právě s luciditou hra Dream omezeně pracuje, ale opakujeme – nikoliv ve smyslu, že by si hráč mohl tvořit sny sám, ale v tom, že některé situace ve hře může vyřešit či si je usnadnit tím, že si v mysli vyvolá nějaký předmět, který se mu následně zhmotní ve snu. Z počátku to může být trochu nepřístupné (možná jako tato recenze), protože jakožto hráči nejsme na takový styl příliš zvyklý, ale věřte, že není těžké si Dream osvojit – přistupuje-li k němu člověk s otevřenou myslí.

 

 

Potom, co si hráč krátce vyzkouší ovládání, engine hry a zamíří do postele, objevuje se v zajímavé velké místnosti, která svou rozsáhlostí připomíná spíše velkou krystalickou jeskyni nebo interiér nějaké vesmírné lodi. Tato ‚místnost‘ je plná krychlí – některé si jen tak volně poletují – jiné tvoří pravidelné struktury. Oddělují se navzájem tím, že některé jsou bílé a jiné černé. Později hráč dostane vysvětlení ohledně toho, co místnost symbolizuje, a co představují jednotlivé krychle. Stačí jen uvažovat poněkud metaforicky a symbolicky. Kromě toho zde naleznete také několik zajímavých i banálních předmětů, ale především portály, které vám umožní ve vašich snech cestovat. Právě odsud podniknete svojí první cestu.

 

Jako celá hra i sny jsou z počátku záměrně nesrozumitelné, a ten první vás zavede do jakéhosi kaňonu plného vysokých kamenů, ale zároveň písku po kterém budete bosky běhat. Fanouškům World of Warcraft by lokace mohla silně připomínat kupříkladu Durotar, tentokrát jen bez harpyjí i prasat. V celé hře jste totiž jen a jen vy a i to je pocit poněkud nezvyklí. Když běháte v poušti, koukáte na směrovací značky – tuhle hřbitov, tamhle vaše ložnice, a tady zase podivná skála plná svíček – je to opravdu divný pocit být na takových místech úplně sám.

 

 

Takto ponurá atmosféra je však evidentně záměrná a i to se vývojářům povedlo na výbornou. Od začátku hry totiž netušíte  kde jste, proč tam jste a už vůbec ne, co tam děláte. Jste zkrátka vrženi přímo do hry, nuceni běhat po divných místech s pocitem samoty a mírného strachu z neznáma, a když už se vám konečně podaří něco nalézt nebo objevit, zpravidla je to ze začátku nesmyslné a vaše otázky to nijak nevyřeší – no a tak to celou ‚weird‘ atmoséfru jen více upevní a vy běžíte dál. S trochou štěstí se třeba ke konci levelu dozvíte, proč bylo to druhé patro domu plné potrubí, ač tam zjevně nemělo co dělat, a proč ty trubky vedou tak divně ze zdi do stropu…

 

 

Nemusíte se však bát – ono by asi nikoho nebavilo jen tak běhat v nesmyslném prostředí a v zásadě nic zásadního neobjevit – jak už bylo zmíněno, je třeba jen důsledně pozorovat. Hra totiž nabízí mnoho stop a záchytných bodů, které je prostě radost objevovat. Je jich opravdu hodně a některé jsou natolik abstraktní, že by jejich interpretace vystačila na celý druhý článek. Jen pro představu se hned na konci prvního levelu budete moci v jedné záležitosti rozhodnout. Celá situace je postavena tak, že je nutné, aby si jí hráč zkusil a nacházel se v ní sám – prozradíme tedy jen tolik, že si budete moci finální cíl trochu usnadnit či přiblížit. Přitom však dostanete důsledné upozornění, že se tím můžete ochudit o ‚cestu‘ k cíli, a právě ona cesta je to důležité a podstatné!

 

Podobnými věcmi je hra doslova protknuta, ale jaký že je za tím smysl, které je taková radost objevovat? No, po onom rozhodnutí se objevujete opět ve svém bytě (stále ve snu), ve kterém zvoní telefon. U něj absolvujete poměrně hluboký hovor, který vychází a reflektuje vaše zmíněné rozhodnutí. I tady se zdá hovor na první pohled nesrozumitelný, divný, postrádající smysl. Navíc na vás z telefonu mluví opravdu hodně nezvyklý hlas. Vše zapadne a získá svůj smysl, když zjistíte, že celý sen, ve kterém jste si volali s tim divným hlasem, symbolizuje jen komunikaci mezi vašim egem a podvědomím! Ve skutečnosti jste si tak volali ‚sami se sebou‘ a podvědomí vám prostřednictvím snu něco sdělovalo. Něco, co navíc odkazuje na vaše předešlé rozhodnutí…

 

 

Pokud jste dočetli až sem, můžete si položit jednoduchou otázku. Pokud je tohle pro vás ‚poněkud mimo‘ a podobné záležitosti nevyhledáváte – Dream vás prostě bavit nebude a ani nemůže. Pokud však patříte mezi menší část populace, která je naopak unešená, ‚když je v tom trocha metafyziky‘, nejen, že máte číst dál, ale rozhodně Dream také zkuste. Hra je to prostě divná (a proto nemůže být nikdy objektivně masově úspěšná), ale za to velmi originální a zajímavá. Mohli bychom tak říci, že Dream je evidentně zaměřen na specifické publikum, nejen proto, že je tak specifickou hrou.  Vše ve hře má smysl, ale ten je vždy ukryt ‚až za věcmi‘, hra tak vytváří prostor, ve kterém je hráč nucen vlastním myšlenkovým usílím objevovat.

 

 

Na objevování a spojování si do kontextu však nakonec nebudete úplně tak sami. Ne, že by vám snad někdo radil nebo chtěl pomáhat, nicméně na některých místech napříč jednotlivými levely najdete lístečky v podivné bublině. Ty budete nacházet se zájmem a možná i jistou dávkou radosti – příliš jich totiž není a obvykle na nich stojí vysvětlění některých snových symbolů, které se vážou k dané úrovni. Tak kupříkladu jeskyně, která je četným symbolem zejména v první úrovni, symbolizuje vnitřní prostor člověka – něco jako zhmotněné svědomí. V druhé řadě tím podvědomí člověku sděluje potřebu sebereflexe a nutnost přehodnocení dosavadních stanovisek. Pokud tedy hledáte poctivě, můžete s trochou usílí rozklíčovat význam takřka všech úrovní a je opravdu skvělé zpětně vidět, že vámi nalezený význam byl správný a vůbec, že úrovně jsou dimenzovány tak, že onen skrytý smysl mají a zároveň k němu umí navést – v tomto ohledu je Dream opravdu geniální práce.

 

Pokud chceme ještě něco pochválit, je to zcela bez výhrad hudební zpracování. Ano, právě hudba je totiž něco, díky čemuž to celé funguje, tak jak to funguje. Možná vám může přijít, že přeháníme, ale Dream je prostě udělaný jinak, než jak se dělají hry běžně. Zatímco obecně jsme zvyklí na to, že hudba je jakési ‚koření‘, které když je dobré dokáže zvýraznit mnohé scény a posilnit atmosféru. Zde je hudba něco, co minimálně z půlky atmosféru tvoří. Nedoplňuje ji – nýbrž tvoří. Naprosto sedne do jednotlivých prostředí – někdy může připomínat hudbu relaxačního charakteru, jiné zvuky připomínají spíše Nine Inch Nails.

 

 

Zde si dovolím poodhalit, že jsem hru zkoušel hrát bez hudby (abych mohl jasně ověřit, kolik hudba v té hře dělá) a i přes vědomí subjektivity musím prozradit, že zážitek z hraní byl úplně jiný. Hra najednou nepůsobila, jako že ‚objevuji‘, ale přišlo mi, že jen ‚mechanicky‘ hledám prvek, který mě posune dál. Zkrátka úplně odpadl prožitek a vtažení do světa, které je však právě u Dreamu tak unikátní a kouzelné. Jediné, co bych Dreamu vyčetl je, že se domnívám, že jeho potenciál sahá ještě o kousek dále a kupříkladu technicky je nezajímavý. Hra by se jistě dala obohatit o nějakou další činnost (např. skládání něčeho nebo možnost hlubší interakce), čímž by mohla zaujmout širší publikum. To je však pouhé spekulování, ono by bylo asi vždycky možné ještě něco přidat…

 

 

Hodnoťme tedy hru z pohledu toho jaká je ve své celistvosti, nikoliv jaká by potenciálně mohla být. Podobných her na trhu opravdu moc nenajdete, a tak oceňujeme především velmi originální nápad i geniální zpracování. Po těch letech u PC je vždy příjemná záležitost, když si člověk zahraje něco, co tu ‚ještě nebylo‘ nebo něco s čím se doposud nesetkal. Zároveň je však třeba vzít v potaz jistou nesrozumitelnost a vysokou míru abstraktnosti, kterou chápeme spíše, jako záměr než nedostatek. Sečteno a podtrženo – tahle hra určitě není pro každého, ale ti, kteří k ní přistoupí s trpělivostí a otevřenou myslí, mohou být natolik překvapeni, že ji nakonec mohou milovat a po zbytek života na ní v dobrém vzpomínat, jako na nevídaný zážitek. My máme odvážné experimenty rádi a tak Dreamu dáváme 78 %, pokud vám však dvakrát nevoní sny, mystika a trocha spirituality říznuté psychologií, klidně si uberte 30%… protože právě na zmíněném celý Dream stojí. A jen tak mimochodem… co jsou vlastně sny?