V dnešní moderní době si už vlastní hru může vytvořit skutečně každý. Nemusíte už ani být součástí obřího studia, aby se váš proměnil v hotové dílo. Toho se rozhodlo využít kalifornské nezávislé studio Lucky Pause, které existuje pouhé tři roky. Za tu dobu dokázalo přesvědčit herní komunitu, aby přes server komunitního financování Kickastarter.com nalila do vývoje hry vlastní peníze. Přestože studio žádalo o zhruba 200 000 Kč, dostali již více jak trojnásobek, což je samozřejmě více než obdivuhodný výkon. Zda se vyplatila hromadná investice do týmu, který dosud nebyl ověřený žádnou dřívější hrou, zjistíme již za několik okamžiků.
Homesick je nevšedně pojatá adventura z pohledu první osoby, jenž oplývá někdy klidnou nebo přímo hororovou atmosférou, při čemž hráč prožívá vždy jeden ze dvou pólů, mezi kterými neexistuje plynulý přechod. Rychlá akce a tlak je zde spíše raritou. Většinu herního času pak prožijeme při klidném rozmýšlení a užívání si zdejšího kouzelného prostředí. Jedním z hlavních taháků hry je právě nádherná atmosféra, která hojně využívá zejména světelných efektů. Pozornost ale zaujme i jasný kontrast mezi romantickou až snovou krásou dokonalé přírody, která roste ze zcela zničeného, popraskaného až ohavného interiéru. Nepřijdeme ani o velmi hezkou podívanou jako je třeba poletující prach či okvětní lístky, což v praxi vypadá opravdu krásně. To vše dokresluje příjemná, hezká hudba, která by ale přece jenom mohla být trochu zajímavější. Přestože Homesick toho nabídne mnoho, nemůže se vyrovnat například nedávno recenzované hře Kholat: Mrtvá hora (článek zde).
A o čem že to Homesick vůbec je? Inu, probudíme se na posteli uprostřed zvláštního baráku, který vypadá jako po výbuchu atomové bomby. Nemáme přitom ponětí o tom, kdo jsme, kde to jsme nebo co se tady vlastně stalo. A tak nezbývá nic jiného, než se zvídavě pustit do prohledávání okolí a hledání odpovědí. Že by nám něco prozradily všudypřítomné papíry, doklady i knihy (u kterých lze číst jen 1-2 strany). Ne, z těch se bohužel mnoho nedozvíme, neboť jsou psány prapodivným a naprosto nesrozumitelným jazykem. Nápovědou, o co tu teda jde, nám tak poskytnou různé fotografie, které si můžeme prohlížet v 3D prostředí – lze je tedy různě natáčet a užívat si hry světla a stínů na snímku.
Fotografie jsou ale často zamknuty ve skříňkách a dostat se k nim můžeme jen se znalostí číselného kódu. A právě tak vypadá většina hry. Čeká se od nás plnění různých puzzle a úkolů. Předem vás přitom upozorňujeme, že obtížnost je zde opravdu vysoká. Když najdeme klíče, je samozřejmě zřejmé, že s nimi odemkneme nějaké ty dveře. Horší je situace s dalšími předměty, jako je třeba kyblík vody. K čemu člověk sakra potřebuje vodu v betonové budově? Nebo jak má člověka napadnout, že při splnění určitého počtu interakcí si má lehnout na postel a to jedině se speciálním obrázkem v ruce? Občas se tak zřejmě také nevyhnete zdlouhavému cupitání sem a tam a přemýšlení, až se vám z hlavy bude kouřit. Méně trpěliví pak mohou vyhledat nápovědu na internetu a například na Youtube už lze najít video-návod. Budiž nám ale útěchou, že některé úkoly se ve hře opakují a postupem času tak tušíme alespoň některé úkoly, které je třeba provést.
Naopak obzvláště jednoduché je ovládání. K dispozici zde máme pouze chození do všech směrů, skrčení se a používání různých předmětů. Nicméně si neodpustíme poznámku o absenci sprintu. Možná vývojáři chtěli, aby se zde člověk pomalu procházel a pořádně si vychutnal povedenou grafiku a všiml si všech detailů kolem, aby pak věděl, co dělat. Přesto i tak často něco přehlédnete nebo se budete muset někam vracet a provádět to doslova slimáčím tempem je snad za trest. Alespoň rychlejší chůze by zde byla potřeba jako sůl. Zvláště když hlavním úkolem je uprchnout z tohoto prokletého baráku pryč.
Jak jsme již nakousli výše, herní putování si ve hře užijeme vždy v jednom ze dvou režimů. Ve dne je všude dostatek světla a my tak chodíme po určitém území, prohlížíme místnosti, skříňky a provádíme nejrůznější úkony, které nám následně umožní jít dále. Zpravidla z ohraničeného území vede velká chodba do další oblasti, ale nedá se jí projít, protože při pokusu o průchod nás naprosto oslepí i zastaví jas světla. Je tedy třeba vykonat vše nutné a lehnout si na speciální místo (v každé oblasti takové je), na kterém usneme. Ve dne také nefungují světla, větráky a další technika vyžadující elektrickou energii. Navíc nikde není ani živáčka.
Jakmile usneme, probudíme se uprostřed temné noci, kdy všechna zařízení najednou normálně fungují. Proto je důležité, která světla jsme ve dne rozsvítili. Přestože ve dne to vypadá, jakoby vypínače nefungovaly, jejich vypnutí znamená neprostupnou cestu v noci. Právě v noci nás některými cesty zase nepustí naprostá tma. Naopak chodby, které dříve nešly kvůli příliš mnoho světlu projít, jsou nyní prostupné. Na noc se nám v rukou vždy zázračně objeví sekyra, kterou zase můžeme rozcupovat některé dveře a zajistit si tak přístup do další lokace ve dne. Také dříve nečitelné znaky se mění na klasickou angličtinu (čeština ve hře chybí) a je možné vše normálně číst. Bohužel ale na to není čas, protože nás neustále a bez přestání stíhá jakási černá hmota, které musíme neustále utíkat. Jakmile se přestaneme na chvíli pohybovat, hmota nás obestoupí a my se probudíme, aniž bychom splnili svou noční misi. Samozřejmě můžeme jít zase spát a pokusit se o svůj úkol znovu. Nejprve jsme si mysleli, že vše v noci je pouhý sen. Jak je ale potom možné, že je vše čitelné, technika funguje a dokonce slyšíme lidské hlasy? I to se může zdát, ale jak pak vysvětlíte, že cokoliv uděláme ve dne nebo v noci, se projeví do druhého „světa“? Den i noc jsou propojeny, avšak nevíme jak nebo proč.
Homesick vyjde na 15 euro, tedy asi 410 Kč a bohužel nenabízí multiplayeru. To ale není kdovíjakým překvapením, protože v takovém pojetí si dalšího hráče ani nedokážeme představit. Herní doba je dosti krátká a pohybuje se asi pouhých tří hodinek. Hra ale nevyžaduje vysoké hardware nároky a tak ji užije širší publikum.
Otázek k zodpovězení je mnoho a my vám samozřejmě nic ani nenaznačíme, abychom vám nepokazili zážitek ze hry. Co ale je třeba udělat, je zhodnotit Homesick jako celek. Na čem si hra zakládá, to jest originální koncept, poutavá atmosféra a nadprůměrná grafika, je zpracováno velmi dobře. Vysoká laťka je diskutabilní. Pro někoho bude výzvou, pro jiného trápením. Hráč ale ve hře nezažije takovou dávku zážitků, jakou by u tohoto typu her zřejmě měl a hratelnost se tak místy stává trochu nudnou. Něco tomu zkrátka chybí a hodnocení se tak nemůže přehoupnout přes i tak dobrých 69 %.
