Díky veleúspěšnému kousku Magicka si studio Arrowhead získalo obrovskou popularitu, která mu vytvořila skvělé zázemí pro tvorbu dalších nových značek. Mezitím zůstávali šílení mágové ležet chladem, dokud se je Paradox Interactive nerozhodl vhodit na stůl jinému tvůrčímu studiu. Na vlastní pěst se však nejprve rozhodl vrhnout na free-to-play multiplayerovou akci Magicka: Wizard Wars, která zaznamenala slušný úspěch ještě v době, kdy se nacházela ve fázi beta. O pořádné pokračování originálního titulu, které by obsahovalo vše, co k tomu správně patří, se však postaral teprve švédský celek Pieces Interactive, který se se sérií Magicka kupodivu nesetkal poprvé. Pracoval totiž na skvělém DLC prvního dílu, v němž jsme se podívali do těla oblíbeného Vlada. Tvorba krátkého rozšíření a zcela nového dílu jsou ale samozřejmě na trochu odlišné úrovni. Jak se vývojáři dokázali s pokračováním Magicka 2 poprat?
Příběhem nás první díl tak trochu zklamal, a i když se tvůrci s novinkou rozhodně polepšili, nedá se říct, že by vše bylo úplně perfektní. Na cestě nečekají žádná překvapení. Stále jste jedním ze čtveřice mágů, kteří jsou schopní kombinovat elementy a dělat s nimi šílené kousky. Také vás i tentokrát vede Vlad, opět se svou zálibou ve vysílání vašich charakterů na nesplnitelné questy. A samozřejmě i u nového dílu před vámi stojí záchrana světa, která je spojena s dalším problémovým chlapíkem, jenž má zájem o nadvládu nad všemi a vším. Hra je klasicky tunelovitá, což nás však vzhledem k jejímu charakteru vůbec nemrzí. I v omezeném prostředí se v ní totiž dají nalézt zajímavé hádanky a easter eggy, přičemž pro hráče, kteří na svět hry nikdy nedají dopustit, je připravena možnost rozhovorů s postavami, jež po cestě potkáte. Ti vám dají lehce nahlédnout do pozadí toho, co se kolem vás děje. Rozhodně to tedy není pouze o cut-scénách, jež jsou náhodně rozházeny po cestě.
Asi nejvíce jsme se báli, že se kvůli předání vývoje do rukou Pieces Interactive zcela ztratí geniální humor, díky němuž jsme si originál tolik oblíbili. Naštěstí nás v branách hry zklamání nečekalo. Magicka 2 na vás po celou dobu vrhá stejně okouzlující vtipy a komické scénky, jako byly ty, kterých jste si mohli do sytosti užívat v jejím předchůdci. Prostředí není zrovna z nejoriginálnějších, což se však poté, co jsme s prvním dílem prošli skutečně každým myslitelným světem, dá pochopit. Je navíc pěkné a je jasně vidět, že se vývojáři na titul vrhali s tím přístupem, že chtěli vytvořit hru, která by se líbila především fanouškům celé série, což se jim dle našeho názoru povedlo na výbornou.
Zcela zásadní byla pro úspěch původní Magicky hratelnost. Ta si zakládala především na tvorbě kouzel, k němuž docházelo kombinací několika různých elementů. Jejich nabídka se s dvojkou ještě rozšířila. Veledůležitou novinkou je to, že si vybíráte, jakým způsobem vytvořené čáry do světa vypustíte. Ve spojitosti s tím je můžete použít na sebe, vystřelit před sebe či třeba zařídit, aby měly určitý efekt na vše ve vašem okolí. Tvorba spellů dává v každém případě smysl. Není to tak, že byste smíchali led a kámen a z ničeho nic jste do okolí začali plivat oheň. Opět jsme si zamilovali, jak jednoduché je překliknout se a zjistit, že existuje další, ještě úžasnější kouzlo, o němž jsme dosud neměli sebemenší tušení. Je klidně možné, že se po jeho použití jednou ranou smetete z povrchu zemského, podobný risk za to však rozhodně stojí. O tom Magicka koneckonců byla už od začátku. Nesmíte se bát dělat největší šílenosti, které vás napadnou, a o to více si hraní užijete.
Jeden z největších problémů prvního dílu se naneštěstí vrací i s pokračováním. Pokud hrajete o samotě, svojí obtížností vás hra dočista zdevastuje. Nejde ani tak o to, že by se nešlo vypořádat s hordami nepřátel, neboť s trochou kouzelnických schopností se nad nimi ani nepozastavíte, problém vězí v bombách a překvapujících minách, které vás rozmetají na kousky. Většinou vás jimi tvůrci ani nemají v úmyslu zabít, když na ně však šlápnete třeba jen trochu nešikovně, je dost možné, že budete vyhozeni do povětří a poletíte přímo za hranice herního světa a do nějaké té nekonečné propasti. V co-opu se tento problém nevyskytuje, protože druhý hráč následně může zemřelého oživit, při hraní o samotě jde nicméně o extrémně frustrující věc, jejíž hraní na vaše nervy se dále násobí nepovedeností checkpointů, kterých je zoufalý nedostatek.
Skvěle ve hře funguje systém odemykání obsahu, který je ve dvojce novinkou. Samozřejmě si můžete měnit hole, upravovat kápě a dělat na svém hrdinovi různá kosmetická vylepšení, abyste jej uplácali k obrazu svému, na druhé straně každopádně stojí možnost zapínání a vypínání určitých funkcí hry. Tak třeba si můžete zakázat jeden z elementů a vyrazit do boje bez něj. Nebo se zcela zbavíte možnosti oživení při hraní multiplayeru. S těmito udělátky se dá skvěle vyhrát obzvláště poté, co hlavní kampaň jednou překonáte. Nijak navíc nezáleží, zda hrajete o samotě nebo s přáteli. Rozhodně bychom však volili druhou z voleb. Kooperační režim je určen až pro čtyři hráče a je s ním neuvěřitelná zábava. Jako mávnutím hůlky po přepnutí do hry více hráčů zapomenete na všechny problémy, které hra skrývá. V některých případech se dokonce mění ve zdroj nekonečné zábavy. Bugy, šílené výbuchy a smetávání přátel vlastními kouzly tvoří kombo, které vás jen tak bavit nepřestane, i když se hrou poprvé prokoušete během pouhých osmi hodinek.
Audiovizuální zpracování titulu je skvělé. Hra se navrací ke grafice, jíž využíval originál, a nesnaží se o žádné velké změny, což při hraní všichni fanoušci série v každém případě ocení. Po audio stránce si pak nebudete schopní stěžovat absolutně na nic. Je pravdou, že hra nemalou hrstku bugů ukrývá, rozhodně však nejde o nedodělky, které by vám znemožňovaly dokončení hry. Při hraní multiplayeru, jak už jsme řekli, si s nimi navíc jde užít spousty zábavy. Trochu krušné jsou nicméně momenty, kdy se před nepřáteli snažíte ukrýt v levém dolním rohu obrazovky. Eventuálně totiž narazíte na okraj mapy, hrdina se skryje pod uživatelské rozhraní a následně budete s největší pravděpodobností rozmetáni na kousky, aniž byste tušili, co se vám vlastně stalo.
Magicka 2 nabízí bezchybný zážitek, pokud máte někoho, s kým byste si jí mohli užít. O samotě byste jí byli schopní vytknout milion různých problémů, v kooperačním režimu však všechny neduhy mizí a z ničeho nic se před vámi objeví fantastický kus s geniálním humorem, decentním příběhem a hlavně precizně vypracovanou hratelností, která se od minula posunula na dočista novou úroveň. Z naší recenze si pokračování jedné z našich nejoblíbenějších nezávislých her roku 2011 odnáší 70 %. Pro fanoušky prvního dílu by mělo jít o téměř automatickou koupi. Ostatní by pak nejspíše měli chvíli uvažovat, zda existuje někdo, s kým by hru hráli. Pokud však někoho takového naleznou, v žádném případě nebudou koupě litovat.
