Britské herní studio se sympatickým názvem Hello Games je relativně mladé (existuje 7 let) i malé (kromě čtyř zakladatelů zde pracuje pouze cca šest lidí). Přesto tahle skupina dokázala se svou jedinou herní sérií Joe Dance patřičně oslovit jak hráče, tak kritiky. Hry z tohoto balíčku běžně získávaly hodnocení okolo pětaosmdesáti až devadesáti procenty a vycházely napříč mnoha platformami. A tak se není příliš čemu divit, že nová pecka úspěšného studia neunikla ani naši pozornosti.
Jeden ze spoluzakladatelů, Sean Murray dostal v průběhu vyvíjení titulu Joe Danger 2 nevšední a zajímavý námět na nový titul. Oslovil ho natolik, že na něm začal usilovně pracovat – vždy několik dní z každého týdne tajně a sám vyvíjel engine pro svůj nový nápad. Jakmile se mu podařilo dokončit tento úkol, přizval menší skupinku kolegů, hru jim představil a začali vyvíjet společně, zatímco zbytek vývojářského studia dokončovalo Joe danger 2. Hra byla před zbytkem týmu dočasně přísně utajována a prvního představení se jim dostalo teprve několik dní před oficiálním oznámením titulu na VGX 2013. Autor vidí značnou spojitost mezi rámcem hry a svým dětským snem stát se astronautem. Podobný sen ovšem mělo spousta lidí a tak by nebylo vůbec špatné, alespoň z části jim jej splnit. Takový byl začátek cesty k No Man’s Sky.
Jak jsme již nakousli v úvodu, No Man’s Sky je v jádru sci-fi adventura, ve které se coby hvězdný průzkumník zmocníme vesmírné stíhačky, abychom v ní létaly napříč celou galaxií od jedné planety k druhé a nechali se přitom unášet vším novým, co zde najdeme. A že toho nebude málo. Planety, vegetace, živočichové i případné budovy mají být do značné míry generovány automaticky, stejně jako celý vesmír. Jen těžko si tak lze představit, co vše na nás nakonec vlastně čeká. Každá planeta má vlastní ekosystém, své unikátní prostředí i atmosféru. Zatímco jednou přistaneme na pusté horké planetě plné všudypřítomných hor, krabů a obřích podzemních červů, jindy narazíme na oranžovo-červenou planetu posetou modrými dinosaury, obrovitými nosorožci a jinou havětí. Různými až zarážejícími barvami se to na cizích planetách jen hemží, takže pokud máte rádi výrazné a extravagantní barvy, budete ve svém živlu.
Není však radno nabývat přesvědčení, že není možné natrefit na rovnocenné protivníky. Jak extrémně veliké příšery, tak vyspělé rasy, pyšnící se mimo jiné celými flotilami vesmírných lodí, nás mohou snadno zničit. Při objevování je tedy dobré dávat si neustále pozor a nevzdalovat se příliš daleko od svého vesmírného plavidla, do kterého jinak velice rychle můžeme nasednout a odletět. Dostupné gameplaye dosvědčují snadnou ovladatelnost stíhačky, které bychom měli zvládnout od prvních sekund. Zajímavě vyřešen je přechod mezi vesmírem a samotným povrchem planety. Místo abychom zdlouhavě prolétávaly stovkami kilometrů atmosféry, celý přechod je plynulý a téměř okamžitý. To ušetří čas i nudu, ale buďme upřímní – realisticky to příliš nevypadá.
Přestože po zhlédnutí některých videích mohou hráči nabýt dojmu, že cílem hry je snad pouhé létání sem a tam, při čemž cílovou rovinkou našich snah je rozhlížení se, opravdovým úkolem hry je ve skutečnosti dostat se do tajemného středu vesmíru a zjistit, co se zde ukrývá. To ovšem není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, protože taková náročná cesta vyžaduje spoustu paliva. A právě to lze doplňovat prostřednictvím návštěv zmíněných planet, kde lze těžit a získávat různé materiály, skrze které lze taktéž vylepšovat svůj kosmický oblek a dokonce i vesmírnou loď. Specialitkou pak je upgrade motoru na hyper-pohon, který umožní skoky ve vesmíru takových rozměrů, že se nám o tom snad ani nezdálo.
Co se týče délky hry – při maximální snaze o dokončení nalezením středu a ignorování průzkumů „navíc“, si má dle autorů hráč užít mezi čtyřiceti až stovkou hodin, což je poněkud příliš velký rozptyl (snad kvůli pokračujícímu vývoji). Zajímavá otázka se pak týká hry pro více hráčů. No Man’s Sky sice půjde hrát coby hru pro jednoho hráče, zábavnější však zajisté bude při hře s kamarády. Budeme s nimi moct sdílet vesmír, oznamovat jim jaké planety a živočichy jsme objevili či sdělovat, jaká místa má nebo naopak nemá cenu navštěvovat. Některé planety samozřejmě budou štědřejší než jiné a tak bude na nás, zda s ostatními hráči budeme sdílet zdroje a informace či zda se budeme předhánět v postupu nebo dokonce vyvolávat přestřelky na život a na smrt.
Tahle hra by ale mohla mít nemalý počet nedomyšlených záležitostí. Přestože je původní námět velice vydařený (prakticky nekonečné možnosti průzkumu vesmíru), zpracování bohužel místy připomíná něco jiného. Když totiž náplň hráče domyslíme do konce a podíváme se na videa trochu kriticky, brzy zjistíme, že ono se tu toho vlastně ani moc dělat nedá. Více než pět minut nás asi nebude bavit chodit a dívat se na obdobné místa jedné planety. Rozhlížení se přitom zatím jeví jako hlavní činnost a pokud systém těžení, obchodování a vylepšování nebude skutečně kvalitní (při čemž autoři o něm podezřele téměř nemluví), bude se zřejmě velmi brzy vkrádat stereotypnost a nuda. Jasně, má proti tomu bojovat automatická generace světů a všeho v něm, ale skutečně bude možné generovat takové množství kvalitních map, přírody a netvorů? Pokud ano, bylo by to revoluční, ale při velikosti tohoto studia je taková funkce dosti nepravděpodobná.
Vesmírné přestřelky i čištění cesty při letu skrze hustý pás asteroidů vypadá dosti propracovaně, stejně jako grafická stránka hry. Průlety kolem všelijak vypadajících planet, světelné efekty, všechny možné barvy, zkrátka po celou hru bude na co se dívat. Hra má samozřejmě i patřičné ozvučení, o které se stará soundtrack založený na post-rock hudbě (zejména kapela 65daysofstatic).
No Man’s Sky vyjde na Windows a coby první hra těchto vývojářů i na PlayStation 4. Hra přitahuje pozornost nejenom svým velice originálním námětem, ale také předchozími úspěchy vývojářů. Už nyní jejich nový počin získal řadu ocenění jako například „Nejoriginálnější hra“ nebo „Nejlepší nezávislá hra“. Hra je však neustále ve vývoji a na skutečné závěry je zřejmě příliš brzy. Určitě se však No Man’s Sky vyplatí přinejmenším věnovat pozornost, protože tenhle titul by mohl být něčím dosud neviděným. Ačkoliv bohužel dosud neznáme přesné datum vydání, zajisté se jej dočkáme “již” v průběhu tohoto roku.
