Se svými epizodickými adventurkami nám Telltale pravidelně dokazuje, že je v této oblasti bez konkurence. Možná to však bude hlavně proto, že se mu doposud všichni obloukem vyhýbali a do jeho teritoria si nikdo vkročit už pěkně dlouho nedovolil. Fancouzské studio Dontnod, které si můžete pamatovat hlavně pro jeho akci Remember Me, jež měla obrovský, byť nenaplněný potenciál, se každopádně rozhodlo dokázat, že by se Telltale neměl cítit tak úplně neohroženě, neboť existují i další studia, jež si s point-and-click adventurami zvládnou poradit minimálně stejně tak dobře. Life is Strange nás láká už od svého oznámení a nyní nám byla konečně po měsících čekání naservírována jeho první epizoda, do níž jsme se samozřejmě pustili okamžitě. Měli byste učinit ten samý krok, nebo se Dontnod kvalitě konkurenčních sérií včetně The Walking Dead a The Wolf Among Us ani nepřiblížil?
Ve hře se dostáváme do role Max, studentky umělecké střední školy, která se právě kvůli studiu navrátila po pěti letech do svého rodného města, aby si splnila sen o kariéře fotografky. Sotva se stihne rozkoukat kolem, dostane se do nepříjemné situace, při níž každopádně zjistí, že vládne schopností vracet se v čase. Následně se setkává se svou bývalou nejlepší kamarádkou Chloe, jež ji blíže zasvětí do případu zmizení jedné z tamějších oblíbených dívek. A spolu s tím nastává čas na to, aby se hráč vrhnul do rozplétání klubka záhad a tajemství, jež však mají k vyvrcholení samozřejmě ještě daleko. Přesto musíme uznat, že nás první epizoda velmi mile překvapila svojí délkou a hlavně také svým vyvrcholením, jež stojí rozhodně za to.
Sami už jste nicméně asi stihli odtušit, že po stránce příběhu zatím mnoho nabídnuto nebylo a v úvodní části nám tvůrci pouze představili svět, v němž se hra odehrává, a představili nám její geniální charaktery. Nikdy jsme nečekali, že by se v podobném kousku mohly objevit natolik propracované a unikátní postavy s obdobně bohatým příběhovým pozadím, o němž by se dal bezproblémů napsat decentní bestseller. Na mysli máme samozřejmě dvojici hlavních hrdinek, které dále doplňují spousty dalších vedlejších charakterů, které nicméně působí, jako by se o ně postarali scénáristi Protivných sprostých holek. Na jejich práci to koneckonců vypadá i v oblasti prostředí. Americká střední škola, jak ji i se všemi klišé známe z milionů béčkových romantických komedií, se v Life is Strange naštěstí neztrácí, neboť díky ní o to více září všechny scenérie nacházející se mimo školní budovu.
Pro Max není vracení se v čase jednorázovou, nekontrolovanou událostí. Nečekaně rychle pro ni jde o základní schopnost, s níž si neváhá ulehčit i nejprimitivnější problémy. Stačí přidržet jediné tlačítko, abyste se vrátili a kompletně změnili jakékoliv rozhodnutí, jež jste právě učinili. Prozkoumat tak můžete všechny svoje možnosti. Následně se jednoduše rozhodnete, která z nich vám přijde nejlepší. Po navrácení se v čase navíc můžete využít nově nabytých vědomostí a odemknout si tak zcela nové odpovědi, o nichž jste neměli žádné tušení, že existovaly. Snadná manipulace s okolními NPC je rozhodně výhodou a překvapilo nás, jak skvěle návraty v čase fungují. Tvůrci u každého z nich stanovili body, které by vás mohly zajímat, takže se nikdy nestane, že byste požadovanou změnu přejeli a museli opakovat velké útržky ze hry. Naopak budete vždy přesně vědět, v jakém momentu se právě nacházíte a bezvadně se podle toho budete moci zařídit.
Podobně jako u kousků od Telltalu se i v Life is Strange nachází deníček, který je nicméně u novinky ještě o trochu propracovanější. Kromě obyčejných zápisků o postavách, jež jste potkali, hlavní hrdinka pravidelně zaznamenává, co se právě stalo, abyste se mohli následně snáze orientovat v příběhu po návratu do hry po delší době. Vše je bohužel psané svým způsobem nepříjemným způsobem, protože se tvůrci pokusili o to, aby vše působilo co nejvěrohodněji. A co může být pro osmnáctku věrohodnějšího než pravopisné chyby, otravné zkratky, přehnané nadšení a zdlouhavé výlevy o středoškolských problémech. V některých místech tyto drobnosti sice oceníte, co je moc, je nicméně moc, takže se jinde musíte chytat ruku, aby sama od sebe neprorazila monitor za to, co je na něm napsáno. Nic ale nemáme proti fotografiím, jež můžete pořídit napříč světem a následně je do vašeho deníčku vlepit, neboť se v něm vyjímají parádně.
Samozřejmě se není možné vyhnout srovnání Life is Strange s kousky od Telltalu. Na rovinu řekneme, že po hratelnostní stránce je Life is Strange o pořádnou porci lepší. Skvěle se ovládá, svět je otevřenější, mnohem větší a neustále v něm objevujete něco nového. Skoro se cítíte, jako byste se nacházeli v RPG a plnili vedlejší questy. Na druhé straně Telltale spoléhá zpravidla na přímost a vyprávění jedné příběhové linie, která se nikam dále nevětví. S Life is Strange zkoumáte ostatní charaktery, dostáváte se mnohem více do hloubky všeho a můžete si tak okolí více vychutnat. V čem ale Telltale exceluje, je vyprávění. Při hraní všech jeho sérií se zasmějete, ukápne vám slza a nebudete chtít, aby vám ušlo jediné slovíčko. Kousek od Dontnodu bohužel trpí kvůli svému zasazení. Ani nejlepší profesionální spisovatel, co kdy existoval, nebude nikdy schopný vytvořit bezchybný rozhovor mezi zcela odlišnou generací lidí. Teenageři možná svoji vlastní mluvu mají, tvůrci se do ní nicméně netrefili ani náhodou a slovíčkaření hry tak občas vyloženě bolí poslouchat. Nepřirozené vyprávění táhne Life is Strange dolů nehledě na to, jak skvělá hra po všech zbylých stránkách je.
Proti audiovizuální stránce však nejsme schopní říct ani slovo. Titul disponuje geniálním soundtrackem, kterému vývojáři dali dostatek prostoru na to, abyste si jej mohli plně vychutnat přesně podle svého přání. Grafický kabátek vypadá bezvadně a hra je navíc bezproblémů hratelná i na starších sestavách, takže se nemusíte bát, že by se s ní váš počítač snadno nevypořádal. Oblíbili jsme si ale třeba i fakt, že vám tvůrci dají vždy vědět, když se chystáte učinit akci, která vás posune dále v příběhu. Mnohdy se totiž nebudete chtít dostat nikam dále. Prozkoumávání světa má u tohoto titulu své kouzlo a času navíc, který mu věnujete, nebudete litovat ani náhodou.
Dontnod přišel na svět s titulem, který v řadě směrů překonává všechny naše představy. Fantastické charaktery zasazené do úžasného herního světa, jenž nabízí spousty velkých, otevřených lokací, které vám jsou plně k dispozici. Nečekaně dobře fungující schopnost vracení se v čase, na níž tvůrci dokázali vystavět hned několik unikátních hádanek. Bezvadné technické zpracování a témata, která zapůsobí na vaše nostalgické já, až se vydáte do prostředí typické střední školy v USA, kterou jste možná nikdy nenavštěvovali, ale stejně ji znáte jako své boty díky dlouhému výčtu filmů z 80. a 90. let. Life is Strange je skvělou hrou, která zaškobrtává hlavně o nepovedené dialogy, s čímž se tvůrci mohli snadno vypořádat, kdyby hrdiny nechali o pár let povyrůst a místo studentských let nám je představili v období plné vyzrálosti. Z naší recenze si Life is Strange odnáší zasloužených 80 %. Stačí ale málo k tomu, aby nás v dalších epizodách vývojáři přesvědčili o tom, že si zaslouží ještě mnohem více.
