Hráči, jež se zároveň považují za věrné basketbalové fanoušky, mají zajisté velmi dobře zmapované všechny série, které tento oblíbený sport přepracovávají do videoherní podoby. V současné době stojí za zmínku dvě z nich. Spadají pod křídla společností EA Sports a 2K Sports, které se do sebe navzájem nebojácně pouští již pěkných pár let. Díky tomu, že si od NBA Live dalo EA na delší chvíli přestávku, se každopádně minulý rok ukázala jasná dominance série NBA 2K, na jejíž nejnovější ročník s patnáctkou na konci si s námi můžete posvítit v dnešní recenzi. Dokázali vývojáři za uplynulý rok přijít s novinkami, co by stály za zmínku, a povedlo se jim konečně vypořádat s technickými problémy, jež provázely vydání NBA 2K14 a znemožňovaly pořádného užití si mutliplayerového módu, v němž se nacházela spousta obtíží s připojením a udržením se na serverech?
Hry, jež vydává 2K Sports, převážně tvoří už dlouhou dobu studio Visual Concepts. To se v minulosti staralo o herní zpracování hokeje, baseballu, rugby a nějaký ten čas dokonce i klasického fotbalu. Všechny tyto sporty už jsou pro 2K nicméně minulostí. Tvůrci proto všechny své síly směřují na pouhé dvě značky. První z nich je profesionální zápasení WWE 2K, které se studiu dostalo do rukou poté, co značku 2K Sports zakoupilo při aukci následující krach vydavatelské firmy THQ. Hoši z Visual Concepts se v jejím případě zatím postarali jen o dva relativně úspěšné díly, což není nic v porovnání s jejich basketbalovou sérií, kvůli níž tu jsme dnes a v jejímž případě už mají na kontě více než patnáct různých pokračování. A to málo rozhodně není.
S nejnovějším ročníkem se navrací fantastický způsob prezentace, jako bychom se nacházeli uprostřed televizního vysílání. O komentář, pohled na hřiště a přejíždění kamery ze strany na stranu tu každopádně nejde. Omámit se vás pokusí hlavně obrovské nálože zpomalených záběrů, jež často vypadají neuvěřitelně, stejně jako drobné detaily vycházející ze skutečného světa NBA. Zvyklosti známých hráčů se do hry promítají v celé své kráse. Tak třeba Kobe Bryant a jeho neustálé stěžování si pokaždé, když si myslí, že byl faulován. Nebo Tim Duncan ze Spurs se svým obvyklým objetím míče před každým zápasem. Jde právě o takovéto drobnosti, jež z NBA 2K15 dělají to, čím je. A pak narazíte na komentář Steva Kerra, který se tento rok stal koučem týmu Golden State Warriors, takže jej můžete při hře sledovat, jak stojí za čárou a kritizuje své svěřence, zatímco stíhá komentovat celou hru. S tímto drobným, trochu vtipným nedostatkem si snad vývojáři do příštího roku nějak poradí.
Pokud je pro vás tato série každoroční jistotou a nikdy si ji nenecháte projít mezi prsty, stoprocentně se pozastavíte, když se poprvé dostanete do menu. To podstoupilo výrazný facelift, jejž bychom se obvykle tak trochu báli. Vše naštěstí dopadlo na jedničku. Centrem menu se nově stala hraná show nazvaná NBA 2KTV. V jejím případě jsou slibovány týdenní updaty, jež obsáhnou rozhovory s hráči, pohledy do zákulisí a různé tipy přímo od vývojářů. Ačkoli se od minulého roku vše zdá být složitější, nemusíte se bát, že by menu stále nebylo přehledné a rychle jste si na něj nezvykli. To platí i pro načítací obrazovky. Jejich délka byla vyrovnána náhledy do studia, kde dochází na komentář o tom, co můžeme od nadcházejícího zápasu očekávat. Tento zábavný a nečekaně vtahující doplněk vaši pozornost bezproblémů odvede na dostatečně dlouhou dobu, aby se mezitím hra stihla načíst.
Co se hratelnosti týče, tvůrci se o žádné velké změny nesnažili. Už minule byl titul v tomto směru zářící hvězdou, takže bylo prakticky pouze vzato to, co fungovalo, a vylepšeno vše, co vylepšeno být mohlo. Útočnější umělá inteligence vám ani tentokrát nedá žádný bod zadarmo, rozšířena byla nabídka taktik, s nimiž se můžete na hřiště vrhnout, a každý pohyb působí ještě uvěřitelněji. Jedinou skutečně velkou novinkou je tak ve výsledku měřič střely. Díky němu nemusíte při vypouštění míče na koš spoléhat pouze na to, v jaké pozici se váš hráč právě nachází. Stačí sledovat plnící se ukazatel.
První okamžiky ve hře jsou, jak už to tak bývá, spojeny s tvorbou vašeho vlastního charakteru. Místo složitého nastavování každého detailu bylo umožněno snímání tváře skrze systémy PlayStation Camera a Xbox One Kinect. Výsledky jsou nicméně děsivé a spíše než plnohodnotný hráč se vám na obrazovce zjeví příšera z béčkového hororu. Zůstali bychom proto u vybírání si každého prvku vlastníma rukama, dokud tato technologie ještě alespoň o kousek nepostoupí. Až se svým hráčem dorazíte do herního módu MyCareer, čeká vás velmi milé překvapení. Vylepšen byl totiž v prakticky každém aspektu, a když vezmeme v úvahu, jak moc jsme si jej pochvalovali před rokem, nyní bychom za něj rovnou měli něco obětovat basketbalovým božstvům.
Hlavní změnou je kompletní překopání příběhu titulu. Jediný dobře odehraný zápas už nyní nezaručuje, že si vás některý z týmů vybere a brzy v něm budete moci začít šplhat v potravním řetězci. Cestu ke špičce si tentokrát budete muset skutečně vysloužit a každý nepovedený zápas vás shodí zpátky o několik příček. Vylepšování hráče bylo zjednodušeno, což je každopádně dobře, neboť se v něm naposledy nedalo pořádně zorientovat ani po desítce hodin strávených ve hře. Velkou novinkou je v MyCarrer i to, že až se dostanete do týmu, veterán, jenž si vás vezme na starosti, má konečně hlas. Na první pohled detail, ve skutečnosti ale obrovské vylepšení, které bylo tolik potřeba. U každého týmu je předdefinováno, kdo vaším ochráncem bude. Na to, aby právě tento hráč svůj charakter i namluvil, však samozřejmě 2K zatím ještě peníze nemá, ale i tak vaše rozhovory s ním, jež mimochodem nabraly na četnosti, stojí skutečně za to.
Určitá vylepšení potkala i singleplayerový herní mód MyGM, v němž se dostanete do role manažera týmu. Tvůrci se snažili vše oprostit od mikrotransakcí, jež vám v minulosti v postupu často výrazně pomáhaly. Tím nejlepším vylepšením jsou zde nicméně rozhovory. V minulosti byly vašimi jedinými odpověďmi na otázky slovíčka „ano” a „ne”. Nyní jsou dialogy delší, zajímavěji se větví a s odpovídáním se nemusíte tolik omezovat. Nehledě na to, že se rozhodnete, aby počítač některé zápasy odehrál za vás, protože na ně nemáte zrovna náladu a nečekáte, že byste výsledek mohli jakkoliv ovlivnit, se hráči konečně dostávají zkušenostní body za každý zápas. Pro ty, kteří si při hraní vystačí sami a multiplayeru se obvykle vyhýbají, je díky tomu NBA 2K15 dokonalou volbou.
Tím bohužel nahráváme míč největšímu problému posledních dvou let. Mutiplayerový zážitek by byl fantastický. Tvůrci do něj přidali spousty featurek, kterých bychom si byli schopní užívat bez zaváhání celé stovky hodin. Sbírání karet a vytváření skutečně speciálních týmů bylo ozvláštněno o různé výzvy, kvůli nimž byste byli nuceni myslet otevřeněji. MyPark by vás snáze propojil s kamarády a umožnil by vám pustit se se známými do hry o plné délce s pravidly skutečné ligy. U všech těchto vět však prozatím musí zůstat podmiňovací způsob. Servery jsou nespolehlivé, a když už se vám konečně podaří do hry dostat a nebudete po pár minutách vykopnuti zpět do menu, můžete si být jistí, že se setkáte s drtivými lagy, jež z obrany dělají hru náhody, i když jde o část titulu, kvůli níž musíte být nejschopnější a nejpreciznější při každém dotyku ovladače.
Kdybychom se soustředili pouze na basketbal jako takový, NBA 2K15 patří k dokonalým případům toho, jak by měla vypadat pořádná sportovní hra. Hratelnostně jde totiž o klenot. Singleplayerové herní módy v nás vyvolávaly nadšení díky tomu, o kolik za pouhý jeden rok postoupily vpřed. To by asi platilo i pro hru více hráčů, kdyby si pod sebou nepodkopla židličku tvořenou disfunkčními servery. Jde sice o problém, který je stále ještě řešitelný prostřednictvím updatů, v současném stavu je nicméně multiplayer nehratelný. Proto se s hodnocením musíme zastavit na 80 %. Pokud ale fandíte hlavně singleplayeru a ostatní hráči vás netrápi, klidně si takových patnáct procent přidejte.
