Než se pustíme do rozboru samotných herních mechanik, tak si povězme něco o příběhu. Ten byl dlouhou dobu zahalen rouškou tajemství a z vyjádření autorů nebylo pořádně jasné, zdali bude navazovat na pirátskou tématiku z minulých dílů, nebo se vydá kompletně jiným směrem. Dnes už můžeme s klidem potvrdit, že příběh navazuje na události z předchozích dílů, ale prožijeme jej v kůži „nového” bezejmenného hrdiny. Ten je potomkem legendárního kapitána „Steelbearda” a při jedné ze svých pirátských expedic se připlete do cesty titánskému lordovi, který jej usmrtí a vysaje jeho duši.
Náš hlavní hrdina má ale velmi dobrého kamaráda, který ho po pár dnech vyhrabe z hrobu a s pomocí trošky „Voodoo” přivede zpátky mezi živé. Má to ale jeden háček, jeho duše zůstává i nadále uvězněna v záhrobí a pokud se nechce zbláznit, musí se vydat na cestu za pomstou a získáním své duše zpět. Ačkoliv samotná zápletka zní jako z velmi špatného „béčkového” filmu, postupem času začne příběh nabírat na smysluplnosti a váže se k němu i zajímavá herní mechanika.
Samotná hra totiž posuzuje vaše akce v herním světě pomocí systému morálky a za „dobré činy” vás odměňuje postupným odvracením od šílenství a „temné strany”. Pokud ale rádi hrajete za zlosyny, můžete naopak páchat co největší škody a chovat se v herním světě jako správný padouch. Pak ale mějte na paměti, že s vámi budou někteří obyvatelé herního světa jednat předpojatě a ovlivníte i samotné zakončení hry. Z našeho pohledu se určitě jedná o zajímavou mechaniku, ale trošku nás mrzí, že situací, ve kterých byste mohli volit mezi dobrem a zlem není zase tak moc a jejich dopad často působí dosti nepodstatným dojmem.
Když už tady padla řeč o hrdinových kamarádech, tak ještě zmíníme jeden podstatný „zlepšovák”. Nově se totiž můžete vydat do boje s členy vaší posádky už prakticky od samotného začátku hry a pokud po tom toužíte, můžete projít skoro celou hru s pomocí některého z vašich kolegů. Tento přístup má mnoho výhod, neboť umělá inteligence vašich spolubojovníku je na dobré úrovni, takže se vám nikterak nepletou pod nohy, nezasekávají se o překážky a v boji zastávají podstatnou roli. Prakticky jedinou nevýhodou je pak fakt, že se většina potyček stává příliš lehkými i na těžkou obtížnost a je tak na vás, zdali chcete od hry spíše výzvu nebo „pohodové” dobrodružství. Hlavní ale je, že máte na výběr a je jenom na vás, zdali členy své posádky zaangažujete nebo ne.
Jedním z největších problému předchozího dílu Risen byl bezpochyby jeho soubojový systém. Potyčky s chladnými zbraněmi totiž připomínaly spíš závod v klikání levého tlačítka myši, než taktické využívání bloků a protiúderů a střelné zbraně zase působily příliš „těžkopádným” dojmem. S potěšením tedy můžeme oznámit, že sliby autorů o přepracování soubojového systému byly do velké míry splněny a podrobně se této problematice budeme věnovat o řádek níž. Rádi bychom totiž autory ještě pochválili za profesionálně zpracované animace při používání zbraní a několik „finišovacích” úderů, kterými náš hrdina elegantně zakončuje souboje s určitými nepřáteli.
Souboje na blízko celkově působí daleko propracovanějším a zábavnějším dojmem. Jako první novinku v této oblasti zmíníme například fakt, že náš hrdina je oproti minulému dílu daleko mobilnější a pomocí kotoulů do stran se tak může dostat z velmi nebezpečných situací. Toho využijete hlavně při soubojích s obřími nepřáteli, jejichž útoky nemůžete jen tak vykrýt a u nichž jediná chyba znamená konec vašeho dobrodružství. Dále nás také potěšil fakt, že nově můžete své údery „chargenout” a způsobit tak o něco větší zranění. Mějte ale na paměti, že se při tomto procesu nemůžete bránit a je tedy na vás, abyste správně odhadli, kdy je potřeba daný úder provést.
Asi největší radost v soubojích na blízko nám ale udělal fakt, že autoři od minule vylepšili systém pro vykrývání nepřátelských útoků. To v praxi znamená, že když těsně před úderem vašeho protivníka stisknete tlačítko pro kryt, tak nejenom, že jeho úder zablokujete, ale ještě k tomu mu uštědříte pěknou ránu, po které můžete pokračovat útokem z vaší strany. Mějte ale na paměti, že tuto schopnost se musíte nejdříve naučit od některého z místních trenérů a že vyžaduje opravdu přesné načasování, díky čemuž se jedná o dovednost hlavně pro zkušenější hráče. Každopádně je to jedna z nejzábavnějších schopností, kterou se můžete ve hře naučit a při správném provedení přináší opravdový pocit uspokojení.
Vzhledem k tomu, že se autoři rozhodli navázat na pirátskou tématiku z minulých dílů, tak jsme se dočkali návratu střelných zbraní a nutno podotknout, že i v této oblasti došlo k určitým zlepšením. Jedná se hlavně o to, že autoři razantně zkrátili čas potřebný pro nabití zbraní a zároveň snížili jejich účinnost. To v praxi znamená, že jen málokteré nepřátele zabijete na jednu ránu a při soubojích tak budete muset nepřátelským útokům daleko častěji uskakovat. Za zmínku také stojí, že opět můžete používat pistole a vrhací nože jako vaše sekundární zbraně a jejich účinnost a šanci na zásah ovlivnit pomocí tréninku u místních školitelů.
Jedna z věcí, která se od minule prakticky nezměnila, je rozložení samotného světa. Ten je „rozsekán” na několik malých ostrovů, z nichž valnou většinu jste navštívili už v minulém díle. Je ale potřeba zmínit, že démonická invaze udělala s prostředím svoje a nově tak narazíte například na „záhrobní” oblasti, které jsou prakticky celé ovládány pekelníky a jejich lordy. No a jak už tomu tak v této sérii bývá, hned po absolvování tutoriálu si můžete chodit kam chcete, takže v průzkumu samotného světa vás prakticky nic nelimituje. Mějte ale na paměti, že některé oblasti disponují opravdu tuhými nepřáteli, tak ať vás někde nesežere obří příšera.
Není příliš velkým tajemstvím, že Risen je duchovním nástupcem Gothica a jedna z věcí, která se během těch několika let prakticky nezměnila, je systém „guild” a abyste mohli čelit výše zmíněné invazi démonů, budete se k jedné z nich muset přidat. Na výběr máte kmen domorodců z minulého dílu, lovce démonů nebo řád paladinů, který stráží místní mágy. Každá quilda má navíc svoje „iniciační” questy, které pro ni musíte nejprve vykonat a pokud jste hráli některé z předchozích her od Piranha Bytes, budete se při jejich plnění cítit jako doma, protože jestli se autoři opravdu něčeho neštítí, tak je to vykrádání vlastních nápadů z předchozích dílů.
Co se audiovizuálního zpracování týče, musíme autory pochválit za velmi pěkné herní prostředí. Prakticky všechny místní ostrovy mají svůj vlastní styl a působivou atmosféru, takže se můžete těšit například na návštěvu tropického ostrova Kila, hornatého Taranis nebo sopečného Calador. Je sice pravda, že ne všechny lokace nebyly vytvořeny se stejným citem pro detail, ale i tak si troufáme tvrdit, že při průzkumu herního světa nebudete zklamáni. Co už ale tak úplně dobré není, je zpracování jednotlivých postav a hlavně jejich obličejových animací, které občas působí velmi komickým dojmem a to raději ani nemluvíme o dabingu hlavního hrdiny, který zase zní jako chraplavý alkoholik.
Shrnuto podtrženo, Risen 3: Titan Lords považujeme prozatím za nejlepší díl této série. Autoři se totiž poučili z chyb minulého dílu a vylepšili soubojový systém, přidali další „guildu” a hlavně nic zásadního nepokazili. Tuto povedenou hru tak táhnou ke dnu spíš maličkosti, jako například komické animace obličejů, lehká obtížnost v bojích s pomocí parťáka, „zvláštní” dabing hlavního hrdiny a hlavně neustálá recyklace nápadů z minulých dílů. I tak se ale jedná o velice zábavnou hru, která vás dokáže pohltit na desítky hodin a občas vás donutí s nostalgickou slzou v oku zavzpomínat na starého dobrého Gothica. Risen 3: Titan Lords si tak do nás odnáší finální hodnocení 77 %.
"Autoři se totiž poučili z chyb minulého dílu a vylepšili soubojový systém, přidali další „guildu" a hlavně nic zásadního nepokazili"
Tak to jsme asi nehráli stejnou hru. Soubojový systém je poznamenán tím, že hra je i na konzole tzn. otřes. Bugy kam oko dohlédne. Lineárnost příběhu jako vždycky. Řešení questů je o ničem, když máte na mapě ukazatel destinace. A nejvíc otravný je, když bojujete na moři s lodí.
měl vždycky bojový systém úplně debilní...
říkal jsem si co je špatně jestli to neumím já nebo je to tak debilní a vono asi fakt je, vůbec jsem nepochopil jak se účinně bránit nebo útočit, vždycky na mě útočí každej a hitne mě dřív než muj blbej hrdina stačí něco udělat ať klikám jak klikám
ale horší jak dvojka