Call of Juarez: Gunslinger

Nový Call of Juarez Gunslinger je venku pár dní a my měli tu možnost si celou hru zahrát. I pro tentokrát se záležitosti chopil Ubisoft a musíme konstatovat, že tím rozhodně nic nezkazil – ba naopak. Zatím co v minulých letech jsme byli zvyklí, že pokud si chceme zahrát FPS a zároveň dostat trochu lekce z historie, tématem bude druhá světová válka. Nové hry se oproti tomu stále více a více soustřeďují na budoucnost. Ovšem nový Call of Juarez v tomto ohledu zcela vyniká a jako již tradičně nás zavede do prostředí divokého západu – merito věci je v tom, jak je celý svět divokého západu interpretován. Sami vývojáři se vyjádřili, že dle jejich průzkumů se divoký západ netěší zrovna největší oblíbenosti u hráčské komunity. Dali si tedy za úkol pojmout divoký západ atraktivně a vzbudit v hráčovi sympatické pocity z prostředí, a to se jim rozhodně povedlo.

Náš příběh začíná v typickém salóně divokého západu, který nese příznačný název ‚Bull’s Head‘. Právě ten hodlá navštívit hlavní postava našeho příběhu Silas Greaves.  Jen co dorazí dovnitř, jeho samotná přítomnost vzbuzuje značných rozruch a pouhé vyslovení jeho jména stačí k tomu, aby měl okolo bandu přívrženců, kteří obdivují Lovce odměn a zvou ho na pivo, jen aby prozradil nějakou ze svých historek. Pravdou je, že se v publiku najde i určitý skeptik, ale přesto dojde na vypravování.

 

A právě jednotlivé povídky, jsou provedeny, jako jednotlivé levely, což opravdu značně přidává na hloubce příběhu. Vypravování a promítání dialogů mezi samotným příběhem, který hrajete a bandou u stolu je často dost vtipný nebo nějak obohacující detaily příběhu. O to víc se zasmějete, až se budete několik minut muset prostřílet k bance, před kterou vám osoba u stolu, kde se vypraví, řekne: ‚Ale takhle to nebylo, oni přeci útočili zezadu‘! V tu ránu grafika nabyde sépiového tónu (jako hodně staré fotografie), čas se přetočí a hrajete dál. Samotné historky (tedy příběh) jsou hodně promyšlené a některé na sebe i navazují. Zajímavostí je také to, že se během nich setkáte s mnoha známými osobnostmi divokého západu, jako třeba Sundance Kid či bratři Frank a Jesee Jamesovi.

Nesmíme opomenout ani to, na jaká místa zavítáte. Divoký západ totiž proběhnete doslova křížem krážem a tak zavítáte do klasických měst té doby, do skalnatých hor s vodopády, do močálů, ale třeba také do města duchů. Dokonce se budete moci účastnit velké vlakové loupeže, ovšem nechte se překvapit jakým způsobem. To, že je celé vypravování atraktivní a vtipné již víme, ovšem, což když vám řekneme, že si hlavní vypravěč velice rád a často vymýšlí. Ne, že by snad lhal neustále a pravdu neříkal nikdy, ovšem sami se budete moci pobavit tím, jak drobné lži samotné hraní často okořeňují.

Skutečnost a fikce se ve hře střídá tak často, až skoro splývá a pro hráče nebude lehkým úkolem rozlišit, co je vlastně pravda, a co vymyšlené. O to je však celá hra zajímavější a místy donutí hráče se aspoň lehce zamyslet nad jednotlivými souvislostmi. Přesto hra pravdu zcela neskrývá a ty snaživější hráče s ní dokonce odměňuje. V každém levelu se totiž nachází několik “secret itemů”, které přesto, že se vyskytují ve formě podkov či klobouků, fungují následně jako pokerová karta, která vždy PRAVDIVĚ popisuje nějaký akt nebo konkrétní osobu. Samozřejmě se příběhově váže na samotný level. Někdy je opravdu zábavné si po dohrání úrovně, aspoň některé z nich přečíst a seznámit se s tím, jak je to vlastně doopravdy a porovnat to s tím, co jste právě odehráli.

Samotný gameplay je pak obdobný, jako u většiny FPS, což je i důvod, proč tak vyzdvihujeme samotný příběh a jeho provedení. Tahá totiž hru dost nahoru a nabízí tak zcela unikátní zážitek, který doposud jiná hra na trhu (a navíc z divokého západu) nepřináší. Na zbraně připadají 2 sloty, jeden pro malou, kterou mohou být 1 nebo 2 revolvery, u kterých si můžete vybrat rovnou ze tří typů. Jeden je silnější, další přesnější a poslední se zase rychle dobíjí.  Druhý slot pak předvídatelně náleží zbraním velkým, kterou může být například skvělá a přesná puška nebo na blízko tolik účinná brokovnice.

Ačkoliv jsme to již viděli, po každém zabití nepřítele se mírně zpomalí čas a vy tak můžete shlédnout trochu krve, ale zejména pád nepřítele. Pokud se pád skombinuje s 3D prostředím, často je, co sledovat. Zpomalený čas však můžete pustit i sami. Stačí k tomu pozabíjet pár nepřátel a následně se na krátkou dobu přepnout do stavu, který zpomalí čas, zviditelní nepřátelské kulky a jejich cesty, takže se jim při troše pohybu můžete vyhnout a rovněž červeně zvýrazní nepřátelé, které můžete postřílet, jako na porážce. Ne, vždy to však bude tak jednoduché a i na první obtížnost si hra zachovává aspoň decentní obtížnost a sem tam člověk umře – třeba když včas nespatří starý ruční gatling gun (rotační kulomet) nebo nestihne díky stísněnému prostoru utéct dynamitu.

 

Zbraní jinak není příliš mnoho, ale naprosto postačí. Naštěstí jsou taky hodně odlišné v různých vlastnostech, a tak si sami najdete na specifické situace ty, které vám vyhovují nejvíc. Celý systém zbraní je navíc podpořen poměrně jednoduchým stromem skillů. Ty jsou rozděleny do tří kategorií a umožňují si více přizpůsobit hratelnost. Bod, který můžete přidělit dostanete společně s další úrovní. Postup na další úroveň pak zajišťuje samotné zabíjení nepřátel, s tím, že dlouhá vzdálenost či headhost přinášejí nějaké ty zkušenosti navíc.

První oblastí skillů je Desperado, která jak již název napovídá, soustřeďuje se především na 2 pistole, což rozhodně není nudná cesta – přináší také mnoho vylepšení se zpomaleným časem a jeho hospodařením. Další se specializuje zejména na boj na dlouhé vzdálenosti. Získáte tak třeba schopnost více přibližovat míření se zbraní nebo způsobovat větší poškození, právě na větší vzdálenosti. Třeba zmínit, že každé odvětví nějak vylepšuje dané zbraně. Právě to druhé vám s posledním bodem přinese pušku, která bude mít oproti té standartní větší přesnost a poškození. Posledním odvětvím je potom tzv. Trapper, což je jednoduše řečeno boj na blízko. Najdete tu tedy především vylepšení brokovnice a výbušnin, které ve hře zastupují dynamity.

 

Zajímavou záležitostí jsou také westernové duely, do kterých se dostanete na konci většiny vypravovaných příběhů nebo je lze případně spustit samostatně. V těch proti sobě stojí dva gringos a vaším úkolem je kurzorem sledovat nepřítele (což není vždy úplně jednoduché) čímž získáváte focus. Klávesou A,D pak získáváte rychlost tasení zbraně. Jakmile uslyšíte bušení srdce, můžete si být jisti tím, že nepřítel bude v krátké době útočit. Zbraň můžete tasit předčasně, ale pokud máte odvahu a chcete lepší skóre, nejlépe udělat, když si počkáte na moment, kdy nepřítel začne tasit zbraň, a v ten moment mu přivedete přesnou ránu do srdce. V nejhorším se můžete naklonit mírně do strany a pokusit se kulce vyhnout, nejlepší však je, pokud nepřátelská kulka ani nevyjde. Duely chtějí trochu více soustředění, ale po pár odehrání a pochopení principu se nejedná o nic náročného. Spíše to jako jakási minihra zatraktivní hru.

 

Díky sympatickému komiksovému provedení je grafika skvostná. Pokud si ještě vzpomenete na hru XIII z roku 2003, za kterou stál také Ubisoft, určitě si vzpomenete na kreslenou komiksovou grafiku, kde jsou všechny textury obtaženy černě. Stejně tak je udělán i Call of Juarez Gunslinger a musíme říct, že jinak stereotypně žluto-hnědý divoký západ se rázem stává mnohem příjemnějším pro oko. Už jen samotné ruce, co drží dva kolty, vypadají obstojně. Je to prostě něco jiného, než o co se běžně hry snaží a vypadá to opravdu dobře.

Celý příběh vrcholí přímo v samotném baru ‚Bull’s Head‘ a podobně jako ve Far Cry 3, i tady se budete muset na konci rozhodnout. Nebudeme vás ochuzovat o překvapení, ale věřte, že je to konec zajímavý. Call of Juarez Gunslinger se dle našeho soudu opravdu povedl a se zcela čistým svědomím si od nás odnáší 90 %. Tohle se za cenu do pětistovky opravdu vyplatí! Hra má určitě, co nabídnout a navíc je v mnoha ohledech ojedinělá.