Dishonored

„Zrada, vražda, pomsta.“ No nezní vám to jako každý druhý béčkový historický film? Skoro určitě. Přesto se dodnes jedná o stále dokola využívané téma, kterého si mimo filmů užijete i v knihách a tak trochu i ve hrách. Správně, videoherní  průmysl si se zbylýma dvěma zahrál na babu a ačkoli se snažil sprintovat jako Usain Bolt, nakonec to vypadalo spíše jako by dostal křeč do všech končetin naráz a zůstal ležet na zemi, kvůli čemuž ho filmy brzy dostihly a baba způsobila, že musel stejně jako všichni ostatní začít využívat obdobně sešlých témat. Teď už ale dost pesimismu a vrhněme se na titul, který s tímto námětem sice lože sdílet musel, ačkoli si dokázal hned poté vlézt do sprchy a vydrápal se z ní téměř nedotčený jen s pár oděrkami na pažích píšících příběh. Povedlo se stealth akci Dishonored zazářit, či se skutečně nedokázala zachytit okraje římsy a byla stržena do víru prachsprostých „béček?“

 

 

Za hrou stojí původně francouzské vývojářské studio Arkane Studios, jehož založení proběhlo v roce 1999 a od té doby se zasloužilo o celkem čtyři tituly, přičemž několik z jejich projektů nebylo ani nikdy vpuštěno na veřejnost a zůstalo pouze v nejtemnějších koutech počítačů studia, ze kterých je již nikdy nikdo nedostane. Studio se zasloužilo prakticky pouze o RPG kousky s otevřeným světem, z čehož si zákonitě jejich nejnovější počin musel něco málo vzít. Vůbec první z titulů studia nazvaný Arx Fatalis byl vydán tři roky po jeho založení a byl následován velice známým RPG Dark Messiah of Might and Magic v roce 2006. Mimo to pracovali i na designové stránce druhého pokračování série Bioshock, s čímž však jejich úspěchy končí. Překvapivě však v jejich záznamech žádné neúspěchy až na několik zapomenutých projektů nenajdeme, a tak se k Dishonored dostali se zcela čistým štítem. Podaří se jim ho udržet i nadále?

 

 

Již jsme lehce nadhodili směr, jakým se příběh Dishonored ubírá. Corvo, hlavní hrdina a zároveň bodyguard Jejího Veličenstva císařovny Jessamine Kaldwin, se po navrácení z cest vydává za panovnicí. Setkání v altánku se však změní v atentát a únos císařovniny dcery Emily skupinou zabijáků vládnoucích nadpřirozenými silami. Aby toho nebylo málo, celý incident je sveden na vaše bedra a jste uvrženi do vězení. O půl roku později vám nicméně v cele přistane dopis od skupiny zvané Empire Loyalists s instrukcemi vedoucími k útěku. Vše tam venku se ale změnilo a je jenom na vás očistit své jméno, zachránit Emily a pomstít smrt císařovny. Úkol to ale nebude vůbec lehký, neboť proti vám stojí snad všechny myslitelné faktory, tudíž je třeba se řádně připravit.

 

 

Celý příběh se odehrává ve fiktivním průmyslovém městečku Dunwall inspirovaném Edinburghem a Londýnem na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Na rozdíl od nich by se zde bohužel dalo jen vyslovení slovíčka „svoboda“ považovat za urážku panovníka, kterou by následovala tvrdá muka a smrt v tamějších věznicích. Ano, město v jistých částech hýří luxusem, nicméně stačí pohled mimo ně a neuvidíte nic než zbídačené obyvatele sledované hromadami nevybíravých strážných a slumy zaplněné krysami a vyvrhely lidské společnosti. Základnou Corva je naštěstí mnohem mírumilovnější místo, ze kterého se do těchto podmínek budete vydávat jen skutečně neradi. Nepomůže tomu ani fakt, že vždy k tomu všemu musíte opouštět přátelské tváře postav, jež si snadno a rychle díky jejich bezvýhradné charakterističnosti  zapamatujete. O nic méně originální však nebudou ani cíle, které se při návštěvách Dunwallu budete vydávat zavraždit, přičemž zábavy si užijete ještě dvakrát tak.

 

 

Jak mnozí z vás jistě ví, stealth akce se občas nabízí spíše jako výzva s oblohou v podobě frustrujících momentů než jako čistokrevná zábava, kterou většina zbylých žánrů pravidelně všem svým hráčům dopřává. Dishonored ale rozhodně mezi takové kousky nepatří a plížení se je naopak zábava. Vlastně se ani nemusíte plížit! Udělejte si to tak, jak se vám jen zachce. Otevřenost se však ukrývá i ve světě samotném a ne pouze ve výběru zbraní a způsobu vypořádávání se s protivníky. Členitý Dunwall nabízející ulice nasáklé vším možným včetně trubek, plochých střech či kanálů. Myslíte si, že vám jsou podobné cesty nepřístupny? Ani náhodou! Naopak je Dishonored výjimečný tím, že vám dá na výběr, a i když máte jasný cíl, dostat se k němu je otázkou vašeho úsudku a schopnosti všímat si okolí. Každá z cest je vždy zcela odlišná a z prakticky neomezených možností pohybu po herním světě je na vás, jak se s misí zabít daný cíl vypořádáte.

 

 

Už po pohlédnutí na svoji první zbraň vám každopádně bude jasné, že raději než Call of Duty byste si hru měli zahrát na způsob klasiky jménem Thief, která má s Dishonored společného velice mnoho. Přednostně byste při snaze využívat stealth prvků hry měli využívat pouze nože a rukou. Tak jako tak si ale můžete vyzkoušet větší či menší výzvu. Buď všechny povraždíte s tím, že si vás nikdo nevšimne a všichni padnou bez jediné známky toho, že byste kdy existovali, anebo nezabijete naprosto nikoho a přesto naprosto nikdy nevzbudíte alarm. Výzva? Neskutečná! Naštěstí vám před nosem voní achievementy, takže se mnoho hráčů nechá nalákat a začnou na sobě pracovat. K plnému ovládnutí hry je ale nutné se naučit plížit, využívat vyklánění se zpoza rohů a hlavně perfektně spolupracovat se speciálními schopnostmi, o nichž si teprve něco povíme.

 

 

Na druhou stranu být plně otevření soubojům by také nemělo být ani trochu přehlíženo. Tvůrci totiž vymysleli úžasný systém podobný tomu ve Skyrimu. Máte tlačítko pro útok, máte tlačítko pro bránění a máte sadu zbraní a dalších potenciálních možností jak nepřátele zneškodnit. Většinou je ideální počkat na útok oponenta, v tu chvíli se začít bránit a odrazit nepřátelský útok s tím, že když zaútočíte ve správný moment, jedná se o zaručené zabití pouhou jednou ranou. Co když ale protivník vytáhne pistoli a začne mířit? Není nic snazšího, než si navolit kuši či stejně jako on pistoli do levé ruky a střelit podstatně dříve tak, aby vám od něj už nehrozilo žádné nebezpečí. Jakmile se však objeví větší skupinka, je čas pro úprk či pokus vhodit mezi protivníky granát, který by je mohl potenciálně zastavit, protože bojovat zde s více než třemi lidmi naráz je skoro jistá sebevražda.

 

 

Dishonored je každopádně otevřeno všem návrhům, takže se slovíčko „skoro“ nedá ani náhodou nahradit ničím, co by naznačovalo stoprocentní jistoty. Změnit neblahý stav událostí ve svůj prospěch lze kupříkladu speciálními schopnostmi, které Corvo brzy po startu hry získá. Konkrétně dostane příležitost použít jistou formu teleportu, ačkoli není problém za ukořistěné runy takticky umístěné po herním světě získat jiné z řádky možností. Velice zajímavě se kupříkladu tváří převtělení se na určitou dobu do jiného člověka či zvířete nebo zastavení času, během něhož se na rozdíl od ostatních můžete pohybovat normální rychlostí a všechny protivníky během pouhé sekundy zabít či dokonce uběhnout za miliontinu vteřinky celé desítky metrů pryč od nepříjemně se vyvíjející situace.

 

 

Jednou z věcí, které vás v případě Dishonored doslova zahřejí u srdce, je vypořádání se s úkoly. Samozřejmě tu máme hlavní linii zabývající se v první řadě zabíjením či zbavením se daných cílů či případně zachraňováním lidí, kteří byli v nepravý čas na nepravém místě a dostali se k té horší z možných stran. Mimo to ale získáte přístup i k vedlejším úkolům, jež vám zadají obyčejní lidé v průběhu jednotlivých misí. Když se do nich pustíte, za odměnu vám budou přiděleny speciální věci, které vám pomohou především v nadcházejících misích. Například si užijete run navíc, speciální munice jako jsou uspávací či výbušné šipky a pastí, s nimiž budou nepřátelé mrtví, než byste řekli „švec.“  Ani potom však hra nebude lehká a bude třeba, pokud se vám nebude dařit určité oblasti projít zpříma, začít hledat alternativní řešení a cesty k dobrému výsledku.

 

 

Už od oznámení hry před více než rokem bylo naprosto jasné, že jedním z hlavních triumfů hry bude perfektní atmosféra, kterou byste nenakrájeli snad ani motorovou pilou. Podobné úvahy ale bývají mnohdy předčasné, což se naštěstí v případě Dishonored ani náhodou nestalo. Naopak se do hry pustíte a užijete si jedním slovem „fantazie,“ která se nachází všude kolem vás. Atmosféra je založená téměř na všem. Jako jednotlivé součástky ji tvoří hudba, příběh, charaktery i knihy a listy náhodně rozházené po herním světě, díky nimž si můžete dávat do různých souvislostí hromady zajímavostí o herním světě všude kolem. Či si prostě jen vyslechnete příběhy lidí, které sice nikdy nepotkáte, ačkoli se vám vryjí do paměti lépe než většina lidí v reálném životě.  Zdejší svět si s vámi hraje jako kočka s myší. Chvíli je vše dokonalé a krásné, avšak stačí vteřina a vše se zdá být ztracené a ničící vás zevnitř. O to více si ale Dishonored užijete.

 

 

Díky navracení se při jednotlivých misích do stejného prostředí se autoři rozhodli pro jednu velice originální a skvělou maličkost, jaká se vidí jen velice zřídkakdy. Cokoli totiž v herním světě vykonáte, se odrazí do budoucnosti. Zabijete člověka a necháte ho někde jen tak položeného? Pak se nelekejte, když po navrácení se na dané místo spatříte hejno krys, které vás na rozdíl od jiných her v Dishonored doslova žerou zaživa. Nebo třeba můžete otrávit zdejší whisky a předem počítejte s tím, že v další misi narazíte na podstatně méně protivníků. Skutky se však odráží i v naprostých maličkostech! Když někoho kupříkladu místo vraždy necháte unést partou najatých chlápků, při dalším hraní narazíte místo na plakátky s odměnou za pachatele vraždy na plakátky týkající se hledání nezvěstných osob.

 

 

Překvapivě velkou roli ve hře hraje výběr obtížnosti. Zatímco nejsnazší úroveň zvládnete jako nic i když budete jenom doslova stát před nepřáteli a tahat na ně šavle i odtamtud, odkud by to nikdo nikdy nečekal, s každým dalším stupněm se hra ztěžuje až do bodu, kdy zemřete na jedinou ránu od nepřátel a kdy vás krysy okousají na ohryzek během pouhých pár vteřin. V ten moment je nejlepší taktikou celou hru projít bez jediného zahlédnutí, protože právě díky tomu se nestane, že byste skončili v nepřátelských rukou bez možnosti se útokům vyhnout. Bohužel bude nutné tu a tam sáhnout pro klíče, které většinou naleznete připevněné na nepřátelském opasku, což rozhodně není nijak příjemné zjištění. Jejich krádež naštěstí není až tak nereálná, díky čemuž každý skutečný profesionál může, ačkoli se to zprvu zdá zcela nemožné, projít hru bez jediného zahlédnutí či zabití.

 

 

Každý, kdo Dishonored hraje, si musí uvědomit, že zde jde o detail tvořící neskutečně komplexní celek, který ani náhodou nesmíte zběsile přeběhnout a zastavit se na konci s tím, že si řeknete, jestli to náhodou nebylo na sáhodlouhé sliby vývojářů až příliš krátké. Nebylo, to jste pouze ignorovali to, čím je hra výjimečná. Hledání tajných skrýší, čtení knih i obyčejných listů papíru, prozkoumávání světa a všímání si drobností, které zde nikdy dříve nebyly. Zároveň nesmíte ani po zahlédnutí nepřátel začít zběsile střílet a snažit se zabít vše živé. Důležité je být ideálně nespatřen, a když už, tak ať se o tom alespoň nedozví celé město. Musíte si hru užít a zároveň je bezvýhradně nutné si ji prožít naplno, protože bez jediného z těchto dvou slovíček hraní tak skvělého kousku jaksi pozbývá významu.

 

 

Jediným lehce ožehavým tématem pro hru může být grafická stránka a časté načítací obrazovky. Hra doopravdy nevypadá jako Battlefield 3, ale jak samozřejmě všichni víme, grafika není ani zdaleka vše. Fantastická hudba jí navíc dodá příjemný odér, do kterého se na první čichnutí doslova zamilujete. Dokonce vás hra, pokud máte alespoň trochu cit pro styl, který hra hráčům nabízí, nezačne frustrovat ani po tisíci úmrtí a tisícím načtení stále toho samého nevýhodného místa. Dishonored vzdává holt otevřenému světu, hromadám neskutečných detailů a fantastické atmosféře. Proto mu musíme udělit neuvěřitelných 95%. A kam se ztratilo zbylých pět procent? Bohužel, žádná hra není naprosto čirou dokonalostí a zdlouhavé načítací obrazovky vás brzy začnou frustrovat více než samotné hraní na nejtěžší obtížnost. Ani příběh není z nejoriginálnějších, ale na to, aby celou hru potopil jako loďku ze dřeva, jednoduše nemá, protože loďka Dishonored má železnou konstrukci a není možné se jí nabažit. Je snad vůbec možné ještě něco dodat?