Winter Sports 2011

Letošní zima je opravdu tvrdá. Nejen že tradičně několikrát zaskočila silničáře při odklízení sněhu, ale silnice jsou současně už teď začátkem ledna vymleté jako bývaly až někdy v březnu. A na tak bohatou sněhovou nadílku i ve městech si dlouho nepamatujeme, po několika letech byly také Vánoce na sněhu… Fanoušci zimních sportů se z toho musí radovat, já osobně už mám teplot hluboko pod bodem mrazu až až a nemůžu se dočkat jara. Každopádně na pořádnou lyžovačku nebo alespoň bobovačku ideální podmínky. A potom hezky zalézt do svého vytopeného pokoje, klidně třeba k zimní hře, proč by ne. Her zpracovávajících zimní sporty není příliš, ovšem studio 49Games přichystalo další pokračování své série. Co tentokrát nabízí, jak se hraje  a dokáže se svojí zábavností vyrovnat skutečnému dovádění na sněhu?

Rozebírání kvalit PC verze Winter Sports 2011 začneme jedním docela velkým problémem, který se pro většinu hráčů vyrojí hned při prvním spuštění – potřebujete mít gamepad. U mnohých her vám herní ovladač doporučujeme pro pohodlnější hraní, ovšem tady bez něj máte jednoduše smůlu. Bez připojeného ovladače vás totiž hra nepustí ani do úvodního menu a na klávesnici není možné vůbec hrát. Přeci jen docela škoda, protože jak si povíme v pozdější části naší dnešní recenze, sporty jsou zpracované poměrně jednoduše a přímočaře, takže by myslím nebyl s hraním na klávesnici nejmenší problém. Na druhou stranu pro vývojáře bylo tohle řešení jednodušší a pohodlnější, když se nemuseli tolik trápit s konverzí na počítače. Je prakticky jedno o jaký gamepad půjde, i když samozřejmě doporučíme nějaký kvalitnější. Jen tedy musí mít dvojici analogových páček, jinak jste nahraní a je po hraní, protože to vás sice Winter Sports 2011 pustí do menu, můžete si pustit jakoukoli disciplínu, ale je vlastně úplně nemožné ji hrát.

Tolik k prvnímu velkému zklamání. Tedy vlastníte- li nějaký gamepad, nemusí vás to vůbec trápit, ale my tento krok ze strany vývojářů nechápeme a odsuzujeme. Když hrát na PC, tak to prostě musí jít i s klávesnicí / myší. Přesuňme se již přímo k obsahové stránce Winter Sports 2011, nabízí se toho totiž relativně hodně. V menu na vás čekají jak offline, tak online režimy, během nichž lze porovnat dovednosti se skutečnými reálnými hráči. V rámci nabídky pro jednoho hráče je přichystána kompletní kariéra, režim „rychlého hraní poháru” a také tréninkový mód. V posledním jmenovaném doporučujeme určitě začít, abyste se naučili všemu ovládání. Na druhou stranu pokud se vám nechce trénovat, můžete rovnou zkusit své štěstí v kariéře, na začátku závodu je vám totiž stručně ovládání vysvětleno.

Kariéru se povedlo ve Winter Sports 2011 zpracovat vcelku obstojně a komplexně. Vyberete si zde vlastní tým závodníků a s nimi potom pracuje na vylepšování, zdokonalování, vyhráváte medaile, získáváte úspěch, prestiž a vstoupáte s nimi na vrcholy všech žebříků nejlepších sportovců světa. Každou disciplínu tak hrajete s nějakým jiným členem vašeho týmu a musíte se starat o kompletní úspěch. Tak trošku vzpomínka na loňskou olympiádu ve Vancouveru. Ostatně ona i hra jako taková se dost podobá té loňské oficiální hře k olympiádě. Na druhou stranu právě komplexnost kariéry připočítáváme Winter Sports 2011 k dobru, něco podobného nám ve Vancouver 2011 The Videogame naprosto chybělo. Některé sporty jsou zde také originálnější, i když zase jejich zpracování mnohdy nedosahuje požadovaných kvalit. Ale zpět do kariéry a k vašemu manšaftu. S nimi se postupně vydáte na připravené turnaje, začínáte těmi jednoduššími až po nejnáročnější. Docela vítaným oživením se stalo získávání zkušeností. Jakmile v nějaké disciplíně uspějete, můžete se radovat jak ze zisku medaile, tak právě z bodů, které lze následně rozdělovat mezi dovednosti vašich sportovců.

Obtížnější poháry a soutěže tedy později můžete vyhrát jak díky tomu, že získáte lepší skill vy, tak vaši virtuální hráči. Na druhou stranu nejde o nic převratného či propracovaného, z čeho bychom si takříkajíc sedli na zadek. Všechny tyto prvky totiž bereme spíše jako standard a nutnost, mělo by to být v podobných hrách samozřejmostí. Už tedy víte jak funguje kariéra, stejně jako zdokonalování dovedností vašich sportovců, a tak si musíme říci i disciplínách jako takových. Ve Winter Sports 2011 jich najdete dohromady devět, přičemž některé z nich jsou originálnější a nápaditější, jiné vcelku nezáživné a postrádající šťávu. Ale tak to prostě bývá vždycky.

Nemá smysl zde dopodrobna rozebírat každou z nich, ale stručně si řekněme alespoň o těch nějakým způsobem vyčnívajících z řady. Navíc musíme podotknout, že nejvíce jsme se bavili právě při objevování toho, jak která z nich funguje a jak se hraje. Potom to přešlo do stereotypu, znovuhratelnost zde vskutku není na vysoké úrovni a to do velké míry celou hru pohřbívá. Právě u sportů totiž přímo očekáváme, že nás budou bavit stále dál a dál. Celkový počet devíti různých zimních sportů zní jako slušná nabídka, ale některé z nich jsou si tak podobné, že berte tohle číslo s rezervou. Třeba freeridové ježdění na lyžích (Freeride Skiing), Snowboard Cross a Snowmobile (jízda na skútrech) se hraje vlastně úplně stejně, jen tedy váš virtuální sportovec jede na něčem jiném. Právě jízda na skútrech zněla na papíře hodně lákavě a netradičně, ale ve finále není o co stát. Jako asi nejoriginálnější disciplínu bychom tak nakonec označili krasobruslení. Originální bezpochyby je, na druhou stranu tady zase máme vcelku problém s naprosto strohým a obyčejným ovládáním. Připadáte si jako v nějaké hudební hře, kdy prostě jen mačkáte nebo držíte tlačítka objevující se náhodně na ledu. Tedy nakonec žádná sláva. Docela zklamáni jsme skoky na lyžích a také boby, obě tyto disciplíny jsou totiž dost stupidní a nezáživné. Pozitivně musíme ohodnotit Biathlon, ve kterém si samozřejmě zalyžujete i zastřílíte.

U takto přímých konverzí z konzolí bývá občas problém s nastavením grafiky. Tady jsme se báli dvojnásob, když nás hra nechtěla pustit do menu bez gamepadu a navíc se poprvé pustila v rozlišení 640×800 pixelů. Pohled to byl vskutku strašný, naštěstí si ale můžete v nastavení rozlišení zvýšit a bez problémů bylo i Full-HD 1920 x 1080 bodů. Po grafické stránce se nemá Winter Sports 2011 vůbec za co stydět. Až překvapivě hezké jsou občasné cut scény, kterých se dočkáte v rámci kampaně před závody. Krásné jsou i pohledy na trať a okolní zasněžené vrcholky hor. Zimní atmosféru se povedlo navodit skutečně na jedničku. Trošku větší prožitek by mohla zajistit grafika také při samotném závodění, to třeba ve hře k loňské olympiádě jsme měli o hodně větší prožitek z rychlosti. Do velké míry jsme za to vděčili rozmazanému blur efektu, ale proč ne. Tady nic podobného není. Ani tady nečekejte pohled z první osoby, tedy přímo z očí závodníků. V tomto směru se hra nevydává novátorským směrem, ale drží se zaběhnutého kontroverzního pojetí.

Winter Sports 2011 se nakonec určitě nestalo vysloveně propadákem, ale zároveň nejde o nijak skvělou a propracovanou hru. S otevřenou náručí vítáme relativně propracovanou kariéru, stejně jako další drobnosti mající za úkol udržet vás u hry co nejdéle. Bohužel hratelnost všech disciplín zimního sportu je natolik jednoduchá a přímočará, že v dnešní době nedokáže nikoho udržet déle jak pár hodin. Jakmile všechno ozkoušíte a prozkoumáte, tak vás nadšení pustí. Ve finálním hodnocení samozřejmě nesmíme opomenout ani zklamání rozebírané hned v úvodu recenze – tedy nutnost mít pro hraní na počítači gamepad. Kvůli tomu musíme nějaké ty bodíky na finálním verdiktu také strhnout. Po vizuální stránce se hra vcelku vyvedla, grafika je dostačující a líbivá, i když Vancouver 2010 byl hezčí. Naše hodnocení tak zní rovných 60 %. Do příště bychom chtěli trošku záživnější zpracování jednotlivých sportů, vyladit ovládání a přidat další prvky motivující nás k dalšímu hraní.