Pohybový ovladač PlayStation Move se začal prodávat letos v září. Od té doby se již docela rozrostla nabídka her s jeho podporou, přestože ty hlavní tituly vyjdou až v příštím roce. Úvodní launch hry jsme rozebrali přímo ve společné recenzi s ovladačem (zde), své podpory se prostřednictvím patche dočkalo také Heavy Rain či Resident Evil 5 GOLD. Kromě toho aktuálně vychází třeba Create (na PS3 také s podporou Move), a podporu pohybového ovladače má i nejnovější NBA 2k11. To je pouze výčet z her, které můžete ovládat pohyby „kouzelnou hůlkou”. Sony přichází nyní s další várkou nových Move-kompatibilních titulů, jimž dominují především dvě hry: The Fight a The Shoot. Už samotné názvy o nich vypovídají dost – v prvním si zabojujete, že z vás bude doslova téci pot a ve druhé si pro změnu zastřílíte. Jak se oba tituly hrají, jak dlouho zábavu nabízejí a především: funguje v nich dobře pohybový ovladač PS Move?

The Fight

Jako první si vezměme na paškál bojový titul The Fight, který se nám zdál lákavější a dost jsme se na něj těšili. I když panovali u nás v redakci nemalé obavy o jeho zpracování, protože když jsme hru viděli letos na E3, fungovala tak trochu zvláštně. Bylo totiž jedno, zdali bojoval s ovladači v ruce pohotový a drsný Japonec, který dával rány, jež by normálního člověka hned složily k zemi, nebo nějaká křehká dívka. Výsledek na obrazovce byl totiž v obou případech skoro stejný.

Hned v úvodu The Fight vás přivítá Danny Trejo, drsňák, kterého určitě všichni z vás dobře znají z řady filmů i seriálů. Aktuálně se stal hlavní hvězdou letošního filmu Machette. Právě on vás bude provázet prvními krůčky a vysvětluje základy soubojů prostřednictvím tutoriálů. Jakmile se naučíte se svým bojovníkem pohybovat, vykrývat i udělovat pořádné rány pěstí, můžete se do toho naplno pustit. Stejně jako v případě Sports Champions musíme i v The Fight doporučit dva pohybového ovladače, tedy v každé ruce jeden. Hrát lze i s jedním, kdy v levé ruce držíte Dual Shock, ale je to značně nepraktické a hra naprosto ztrácí své kouzlo. Nemáte totiž zdaleka takovou svobodu a údery nejsou tak reálné. To když uchopíte do každé ruky jeden Move, začne potom hra přímo sledovat vaše pohyby rukama. Navíc hra disponuje i detektorem pozice vaší hlavy, takže snímá vlastně pohyby skoro celého těla. Není to sice zdaleka tak přesné jako u Kinectu, na druhou stranu samotné údery a pohybování Movem je zase přesnější.

V rámci kampaně na vás čeká několik „turnajů” a v nich vždycky mnoho bojovníků, se kterými musíte skoncovat. Jak postupujete dál a dál, získáváte praxi se svým virtuálním hrdinou, zvyšuje se jeho prestiž a taktéž jeho fyzické dovednosti. To samé přitom probíhá i na vás samotných. Ano – The Fight je první hrou na PS3, která vám dá zabrat. Skutečně si nedovedu představit, že bych hrál třeba celý den v kuse. Na druhou stranu je fajn se takto doopravdy doma u televize vyřádit a musím říci, že mě bolely ruce ještě několik dní po hraní. Nepočítejte totiž s pouhým mácháním ovladačem, abyste protivníka vyřídili, musíte do něj jít opravdu tvrdě.

Kromě samotných bojů hra nabízí i speciální tréninkový režim. V něm odrovnáte především sebe. Vybrat můžete třeba trénování jen proti boxovacímu pytli, kdy musíte makat, dokud to jen vydržíte. Skutečně vy, nikoli váš virtuální avatar. Odměnou za dobré výkony pak jsou body, které můžete postavičce rozdělit mezi několik klasických vlastností, jako je rychlost, přesnost, síla nebo stamina. V soubojích se to skutečně šikne! K náplni hry jako takové není prakticky co více dodat. Hraje se slušně, obsahu nabízí dostatek (připočteme-li kooperaci na jedné televizi ve dvou, nebo online multiplayer), jen můžou souboje po čase přejít ve stereotyp.

Na řadu se dostává zhodnocení ovládání, které je v The Fight tím vůbec nejdůležitějším. Žádné výhrady nemáme k rychlosti odezvy, ta byla naprosto bez problémů. Takže pohyby a vaše rány jsou do hry přenášeny prakticky okamžitě, horší je to už s přesností. Nepočítejte tedy s tím, že ve finále postavička ve hře provede naprosto to samé, co děláte vy před televizí. Je to velká škoda, na druhou stranu technologie pohybových ovladačů je stále relativně nová a věříme, že se to bude postupně ve hrách zlepšovat. Jak jsme řekli, hra dokonce i snímá vaši hlavu a její pohyby, i když to pouze v ideálních podmínkách (co se týká světla a prostředí, v němž hrajete). Bohužel nijak nejsou snímané pohyby nohou, tudíž musíte stát pořád na jednom a tom samém místě. Trošku otravná může být neustálá kalibrace. Při spuštění hry se skládá asi z pěti kroků, dva krátké kalibrační kroky je potřeba udělat před každým soubojem, ale to je rychlovka.

The Fight nakonec přesně odpovídá našim očekáváním. Nezklamalo, ale ani kdovíjak pozitivně nepřekvapilo. Pokud máte Move (tedy rovnou dva), pak vám pořízení můžeme doporučit. Rozhodně to zatím není úplně dokonalé a šlo by to trochu lépe, ale zábavu si zde užijete, byť docela povrchní. V nějakém pokračování bychom si přáli lepší přenášení vašeho chování do hry a také hlubší možnosti po hratelnostní stránce.  Hodně se nám ale líbí, že si u této hry konečně pořádně zablbnete a vyřádíte se, o dost více než třeba ve Sports Champions. Udělujeme 75 %.

The Shoot

Druhý dnes recenzovaný titul není oproti The Fight vůbec náročný na fyzičku. Pohybový ovladač zde totiž slouží jen coby pistole. Hned během prvních chvílí hraní se nám vybavili klasické staré automatové střílečky, kdy prostě bez jakékoli hlubší myšlenky musíte střílet všechny neřády zrovna vykukující na obrazovce. A přesně v tomto rytmu se nese i The Shoot.

Přestože je tedy PlayStation Move především pohybovým ovladačem, tahle hra dobře dokazuje jeho využití coby dost přesný zaměřovač. Právě v tom spočívá velká síla a doufáme i v dobré budoucí využití ve všech větších střílečkách. Základní náplň hry je tedy jasná a bohužel i trochu strohá. Postupně se automaticky přemisťujete mezi různými lokacemi a scénami, pořád přitom platí, že všechny padouchy musíte střílet a naopak ty dobré nechat na pokoji.

The Shoot je zajímavě stylizované do filmového prostředí. Vaše počínání je tedy de fakto hraním ve filmu a to, jak jste úspěšní, se pak odráží na spokojenosti režiséra a vašem bodovém zisku. Nám se tento nápad zalíbil a působí to dobře. Postupně zavítáte do pěti odlišných prostředí: po nejzajímavějším westernovském následuje sci-fi plné robotů nebo hororové. Někoho možná zklame fakt, že nemáte žádné možnosti pohybu. Všechno se děje automaticky a vy opravdu jen držíte pohybový ovladač a pálíte kolem sebe s cílem získat maximum bodů. Jedinou výjimkou se stalo občasné vyhýbání, kdy musíte uhnout doleva, nebo doprava před nějakou střelou, například raketou. Zajímavým zpestřením jsou alespoň tři speciální schopnosti. Možnost jejich použití získáte za přesné střílení nepřátel. První z nich je zpomalení času, pro jehož aktivaci se musíte otočit o 360 stupňů. Hra tyto schopnosti vysvětluje jako „filmové triky”, další dva skilly spočívají v možnosti zabití většího počtu nepřátel najednou – to ale stačí jednoduše zamířit na podlahu, případě do vzduchu, kdy se vám aktivuje jakýsi rotační kulomet a jen pálíte.

Hra není nijak zvlášť propracovaná, ani nenabízí zábavu na celé dlouhé dny. The Shoot bychom zařadili mezi takové tradiční mini-hříčky, u kterých si užijete chvilkovou srandu. Především v případě kooperačního hraní na jedné televizi nebo rovnou na párty. Celkový dojem nám trošku kazí příliš málo obsahu – pět filmových prostředí proběhnete v cuku letu a tím to víceméně končí. Jasně, máte tady pak ještě další režimy, ale lokace se vám bohužel brzy okoukají. Na druhou stranu věřím, že se k The Shoot po nějaké době znovu vrátím. Větší naděje každopádně vkládám do hodně podobně laděného titulu Time Crysis 4, který nyní také vychází a zrecenzujeme ho pro vás již brzy. Úplně na závěr musíme dodat, že hraní je o dost pohodlnější se speciálním nástavcem na střílení, který seženete za čtyři stovky v našem partnerském shopu. Finální hodnocení 65 % dáváme především kvůli malému množství obsahu, u hry za tisícovku bychom toho čekali víc.