Spider-Man: Shattered Dimensions

Mají to superhrdinové v životě lepší? Ale kdepak! Více síly a dovedností = více nepřátel a povinností. A navíc ještě u her podle komiksových, či řekněme filmových předloh trpíme předsudkem, že to musí být vysloveně odpad, kterému je lepší se zdaleka vyhnout. Jenže ony se najdou výjimky a jaké. Za všechny zmiňme třeba hru Barman: Akham Asylum, která vystřelila k nebi jako raketa a zářila velmi dlouho. Ostatně připravované pokračování patří rozhodně k těm nejočekávanějším. Batmana ovšem v souvislosti s novým Spidermanem nezmiňuji jen tak náhodou. Některé prvky a není jich zrovna málo, totiž mají obě hry společné, a pokud jste první zmíněnou hráli, určitě zažijete několik pocitů deja vu. A to rozhodně ne ve špatném slova smyslu, pokud vezmete to nejpovedenější a s citem je použijete v jiné hře, nemůže to dopadnout špatně. Nebo může?

Celá hra či řekněme příběh se točí kolem vzácného artefaktu. Kdo jej vlastní, má obrovskou moc a může s jeho pomocí provádět doslova psí kusy, nebo snad pavoučí? 🙂 Né, ty přece zvládá jen náš “Spajdy” a bude muset napnout všechen svůj um, aby zabránil katastrofě. Stalo se totiž to vůbec nejhorší, co se vůbec mohlo stát. Artefakt se rozbil na mnoho kousků a každý z nich teď vlastní nějaký superpadouch. Každý level tak v podstatě znamená honbu za každým z nich, přičemž k prvnímu souboji často dochází již na začátku levelu a končí na konci nějakým vymazleným superbojem. Ti, co mají komiksy o pavoučím muži rádi, je jistě všechny vyjmenují zpaměti, nám ostatním stačí, že každý z nich je trochu jiný, a proti každému se nakonec vyplatí trochu jiná technika. I když to také nemůžeme brát úplně doslova, jak se v dalších odstavcích přesvědčíme.

Každý level, jeden super boss? No to zní docela dobře. A co dál? Nu, autoři si zřejmě uvědomovali, jak rychle by hráče mohlo přestat bavit hrát. Jsme zhýčkaní, jak nás to na chvilku přestane bavit, hodíme gamepadem do kouta a jdeme od toho. Zavedou nás tak hned do 4 různých dimenzí. V každé z nich má Spiderman jiný obleček, jiné schopnosti, každá se odehrává v diametrálně odlišném prostředí a trochu jiné grafice. Je pravda, že tahle sázka autorům vyšla a opravdu se budete ze začátku dobře bavit. Máte sice naučeno ovládání a souboje, ale přitom se vaše postava chová v každé dimenzi pokaždé o trochu jinak. Mezi jednotlivými levely navíc můžete v omezené míře přeskakovat. Plnit můžete v libovolném pořadí čtyři následující, pokud vás tedy některý z nich bude prudit nebo nebudete vědět jak dál, prostě rozehrajete další.

A jaké jsou ty čtyři světy, čtyři odlišné dimenze? Jedna z nich, kde hrajete za Spidermana v klasickém oblečku, je asi nejvíc laděna do komiksového žánru, hodně připomínající třeba Borderlands. Styl je to povedený a hodně osobitý a opravdu se mi líbil. Dostanete se tak třeba do džungle, budete se na laně přenášet přes obrovské rokliny apod. Mnohdy vám autoři připraví i neobvyklá překvapení. Třeba když se jeden z hlavních bossů umí proměnit v tornádo a vy se ho musíte pomocí nádrží s vodou zbavit. Ty jsou ale sakramentsky daleko, takže vám nezbývá nic jiného, než se několik metrů vzduchem přesouvat pomocí vašeho lana. Jenže tak, že se chytáte zběsile poletujících beden a dalšího harampádí. Jedním slovem super.

V další dimenzi se naopak přesunete pod roucho tmy a temných uliček. Ten se mi hlavně ze začátku líbil nejvíce. Připomíná totiž ze všeho nejvíc právě v úvodu zmíněného Batmana. Většinou musíte v tichosti vyčistit veškeré okolí od nepřátel, což znamená hlavně se pohybovat v temnotě. Abyste to neměli zase tak těžké, máte k dispozici něco jako noční vidění a o skrytých nepřátelích či vylepšeních budete mít dokonalý přehled a nečeká vás žádné zmatené hledání. Spiderman se tady pohybuje úplně jako Batman. Má možnost se pomocí jednoho tlačítka přesouvat z výstupku na výstupek, pomocí lana chytit nepřítele a uvěznit ho do sítě. Je to navíc naprosto odlišné od první popsané dimenze, takže musíte značně změnit způsob hraní. Je to ovšem stále zábavné, takže změna je to rozhodně vítaná.

A zmiňme se alespoň ještě o jedné dimenzi. Dostanete se totiž i do velmi vzdálené budoucnosti, vůbec ne nepodobné třeba filmu Pátý element. Ano, na mysli mám třeba vysoko nad zemí se vznášející auta a futuristický design. I tady zažijete perné chvilky, třeba když budete padat několik kilomentrů úzkým tunelem, přitom se vyhýbat všemu, co je v cestě a ještě u toho mastit neodbytného bosse. Ono padat ovšem berte s rezervou, vaši rychlost by vám mohla většina aut na našich dálnicích jen tiše závidět. Má ono to vůbec nějaký zádrhel? No to víte, že má. Tvůrci se opravdu snažili. Různá prostředí, proměnlivá grafika, pokaždé jiný boss. Jenže náplň v jednotlivých levelech je pořád stejná nebo vám to tak velmi rychle začne připadat.

Je sice skvělé, že na většinu bossů musíte jít nejdříve hlavou. Tedy ne snad je umlátit efektně provedenou “hlavičkou”, ale nejdříve musíte vymyslet, jakým způsobem z nich udělat fašírku. Až na to přijdete, je samotné rozemletí už poměrně jednoduchá záležitost, bez toho do nich ale můžete bušit jako o život a nic se jim nestane. Tohle ale neberte jako výtku, to je naopak chvályhodné a budete se u toho určitě bavit. Jenže ta další herní náplň… Že musíte rozsekat spoustu bossových poskoků, je celkem jasné. Ale ono je to tak trochu pořád na jedno brdo. Stíháte bosse, postaví se vám do cesty několik desítek poskoků, vymlátíte je či spoutáte, bouchnete si do bosse a tak pořád dokola. I to ale není tak hrozné. Výše popsané je sice zábavné, ale stálým opakováním pořád méně a méně. Horší je jiný častý úkol a to zachraňování rukojmích. To mě osobně přestalo bavit hned v druhém levelu. Vyčistíte území od zlořádů, už jste rádi, že to máte konečně za sebou a najednou, kde se vzali, tu se vzali, čtyři techniky musíte ještě vzít na ramena a odnést na určené místo. Zbytečné a otravující.

Co se naopak hodně povedlo jsou souboje a postupné vylepšování vašich schopností. Za každý splněný úkol, či zabitého nepřítele, atp. dostanete body, za které si můžete kupovat různá vylepšení schopností, postavy atp. Bodů není nikdy dost, což vás podvědomě nutí vytřískat v levelu všechno, co se jen pohne. Upgrady komb a to, v jakém pořadí si který koupím, a který třeba vůbec se mi velmi líbilo. Povedené prostředí, souboje s bossy a neustálé vylepšování tak hru drží po celou dobu nad hladinou a určitě se budete více bavit, než nudit. I grafika se povedla a je dobře optimalizovaná, alespoň co se týká naší verze pro konzoli Xbox 360. Třeba v levelu, kde zachraňujete (grrrrrr) obyvatele před jasným ugrilováním, protože budova je celá v plamenech, se nic netrhá. Na PC bych za stejnou plynulost ruku do ohně nedal.

Spider-man:Shattered Dimensions je povedená hra. Mohla být rozhodně lepší a zábavnější, ale i tak se u ní budete nudit jen občas. Některé úkoly, ač zábavné, se často opakují, takže je později rychle dohrajete jen proto, abyste se co nejrychleji dostali dál. Souboje s bossy, a že jich je, jsou naopak svěží a je skvělé, že při nich musíte používat i hlavu a ne jen co nejrychleji mačkat tlačítka na gamepadu. Pokud zbožňujete Spidermana, rozhodně neváhejte, tahle hra je dělaná přímo pro vás. Ani vás ostatní ale nezklame, a pokud máte chuť na poctivou rubačku, při které sem tam zapojíte i mozek, koupě rozhodně litovat nebudete. Hodnocení 80 %. Hra vychází pouze pro konzole Xbox 360 a Playstation 3.