Vanquish

Když duchovní otec slavné série Resident Evil, která se jako jedna z mála dočkala i zfilmování a tedy úspěchu mimo herní branži, představí svou novou hru, je to většinou velké pozdvižení, spojené s maximálním očekáváním, které se ale nakonec může ukázat jako kontraproduktivní, nebo spíše nesplnitelné. Každopádně Shinji Mikami, který se po vzoru Hidea Kojimy nenazývá herním designérem, ale režisérem, což má oporu v jeho dosavadní tvorbě, novou hru představil. Jmenuje se Vanquish a nikdy bychom neřekli, že pochází od tvůrce Resident Evilu. Chce totiž dosáhnout zcela odlišného zážitku, než proslulá série survival hororů. Vanquish je zkrátka frenetickou akcí, o níž bychom se nebáli říct, že „má koule“. Žádný subtilní zážitek, kdy se bojíte vlastních pocitů a představ. Tohle je jedna přestřelka za druhou. Nebo spíše: jedna výborně udělaná přestřelka za druhou.

 

 

Vanquish dokazuje, že záběr japonských herních designérů (režisérů) je obrovský. Dokáží vytvořit atmosférický horor, strhující thriller, ale i zdánlivě bezhlavou střílečku. Japonci ale nemají bezhlavost rádi, a tak je tu vždy něco navíc, a to navzdory hodně béčkovému příběhu, který Vanquish prezentuje. Odehrává se na obří těžební kolonii, které je kdesi na orbitu zeměkoule. Jak už to tak bývá, Rusko a Spojené státy americké spolu válčí, a to i zde. Rusko tu hraje roli padouchů, kteří do boje nasadili podlé a proklatě inteligentní roboty, kterým musí americká, lidmi tvořená vojska čelit. Kdo by čekal japonskou odpověď na Halo, které má přeci jen poměrně sofistikované univerzum, nehádal by úplně přesně. Vanquish je totiž spíše japonskou odpovědí na Gears of War, tedy přímočarou řezbou, navíc s obdobým pohledem z očí třetí osoby.

 

 

Hráči se vžijí poněkud netradičně do role inženýra Sama, který se ocitá v boji, navíc v brnění, které sám stvořil. A není to brnění lecjaké, ale takové, které propůjčuje širokou škálu speciálních schopností. Na první pohled vypadá velmi mohutně, až člověka zarazí, jak se v něm Sam dokáže pohybovat rychle. Ale tohle skutečně není realistická záležitost. Shinji Mikami chtěl, aby se hrdina pohyboval co možná nejrychleji a nejagilněji. A tak ho prostě takového stvořil. Co na tom, že by se v takovém brnění po pár krocích unavil. Tohle je jednoduše akční arkáda, kde nad podobnými protimluvy nemá cenu příliš dlouho přemýšlet. Najdete jich tu totiž požehnaně. Ostatně, jak by se vám líbilo, kdybyste se museli s hrdinou ploužit? Vždyť to by dokonale zruinovalo hratelnost. Takhle může být Vanquish rychlou střílečkou, maximálně využívající krycí systém a k tomu i speciálních schopností brnění.

 

 

Rychlost pohybu je vlastně zaručena i onou futuristickou zbrojí. Na zádech totiž máte jistou formu jet packu, který vás sice nevznese nijak vysoko, ale trochu přeci jen ano a navíc vám hodně nakopne rychost. Je to velmi stylové, a to i vizuálně, protože to vypadá, jakoby Sam slidoval po kolenou. Další funkcí brnění je „bullet-time“, tedy víceméně klasické zpomalení času, které je tu ale opět provedeno tak nějak po Japonsku, tudíž se budete moct podivit nad tím, jak pěkně a stylově se dá takto profláknutá herní vlastnost zpracovat. Bullet-time vás ve Vanquish bude opravdu bavit, protože je cestou, jak nepřátele odpravit nejen relativně bezpečně, ale také efektně a často úplně jinak, než jste zvyklí z jiných stříleček.

 

 

Kdo by čekal nějaké další speciální schopnosti, jaké hrdinovi propůjčoval například oblek v Crysis, bude zřejmě zklamán. Hráči budou muset vystačit s tryskovým pohybem a zpomalením času. Tedy pokud do speciálních schopností nepočítáme zajímavou mordující zbraň, která se automaticky (možno ale i manuálně) přizpůsobuje typu nepřátel a dokonce i vzdálenosti, ve které se nacházejí. Pokud se ocitnete opravdu blízko protivníkům, změní se zbraň ve velmi efektivní brokovnici, s níž projdete nepřáteli mnohem rychleji než se samopalem, který se naopak hodí na střední vzdálenost. Zároveň toto automatické morfování tak trochu indikuje velké zjednodušení hry, ve které jde skutečně jen o střílení. To se samozřejmě nemusí zamlouvat všem, určitě se ale najde velká skupina hráčů, které se to líbit bude.

 

 

Vanquish je skutečně velmi přímočarou střílečku, ve které je sice hodně důležitý krycí systém, rychlý pohyb a bullet-time, jinak se ale o nic starat nemusíte. Hra vás neustále vede, prakticky není možné zabloudit nebo narazit na nějakou překážku. Každou chvíli ale uvidíte něco stylového, což pomáhá přinejmenším atmosféře hry. Například když Sam zaklekne do některého z úkrytů a není zrovna v líté přestřelce, vytáhne cigaretu, zapálí a potáhne si. To samozřejmě netrvá vůbec dlouho a už v tomto procesu můžete začít střílet, což Sama donutí, aby cigáro zahodil a dal se opět do práce. Podobné prvky by měly přispět k větší identifikaci s hrdinou.

 

 

Japonské hry bývají hodně rychlé a Vanquish není výjimkou. Už jsme zmínili rychlost pohybu hlavního hrdiny. Vězte, že ani parťáci, kteří kolem vás obvykle pobíhají, ale které nemůžete kontrolovat, nemají problém se svižným pohybem. Někteří roboti, kteří stojí proti vám, jsou samozřejmě pomalejší a tuzí, ovšem masa těch základních je hodně rychlá. To vše přispívá k hodně frenetickému hernímu stylu, který je ještě rychlejší než ve zmíněném Gears of War. Na rozdíl od něj není celý herní systém založen na krytí. Hodně času strávíte i pohybem v otevřeném prostoru ve snaze nepřátele co nejrychleji vyřadit z provozu. Z prezentace bylo jasné, že zapojení tryskového pohonu a bullet-timu bude zcela přirozené a plynulé.

 

 

Vanquish vlastně částečně působí jako staromódní arkáda z automatových dob. Není vůbec náročná na ovládání, ale nabízí dostatečně záživné vyžití, aby u ní hráči vydrželi delší dobu. Samozřejmě je opatřena celou řadou modernizačních prvků a také špičkovým technickým provedením. Také v multiplayeru jistě nebude úplně marná, a to jak v kooperativním, tak v kompetitivním. Majitelé konzolí Xbox 360 a Playstation 3 by se hry měli dočkat koncem tohoto roku.