Majin and the Forsaken Kingdom

Když vysbíráte ty nejzajímavější drobečky z obřího koláče východní mytologie a upečete z nich 3rd person akční adventuru, nejspíš vám vznikne něco jako Majin and the Forsaken Kingdom, tedy slibně vypadající titul, který nepochopitelně zůstává stranou zájmu širší veřejnosti. Abych pravdu řekl, dokud mi šéfredaktor nezadal tento článek, netušil jsem, že MatFK je ve vývoji – a nijak zvlášť mě tato nevědomost netrápila. Ale měla by, protože z informací, které se mi o hře podařilo získat (a o něž s vámi samozřejmě podělím), zřetelně vyplývá, že MatFK si zasluhuje pozornost. Pokud chcete, berte dnešní článek jako skromné requiem za hry, jejichž krásy se ztrácejí v pochybné záři přehypovaných titulů. Requiem za hry, o nichž se příliš nepíše. Není jich málo.

Počin tokijského studia Game Republic v sobě snoubí prvky z Legend of Zelda a Prince of Persia, leckomu vytane na mysli i úžasné Ico či Shadow of the Colossus, a ne bezdůvodně. Hra sází především na atmosféru, neotřelý příběh a rozvíjení vztahu dvou ústředních postav; přestože se tvůrci v mnohém nechali inspirovat konkurencí a nijak to nezastírají, neopomínají čerpat i z vlastní studnice originálních nápadů. Game Republic na sebe upozornilo akční sérií Genji a podhodnocenou peckou jménem Folklore; MatFK je vedle připravované adaptace Souboje titánů zatím nejambicióznějším projektem tohoto vývojáře.

Dějová linka zavede hráče do ruin kdysi vznešené a vzkvétající říše, kam se vypraví hlavní hrdina, zlodějíček Tepeu. Tepeu nepátrá po pokladech ani nechce spasit svět, hledá prostě jen pořádné vzrůšo, protože toho se mu doma nedostává. Lehkovážný mladík si to pořádně neuvědomuje, ale pro své eskapády si jen těžko mohl zvolit příhodnější místo. Nikomu, kdo vkročil do Opuštěného království (Forsaken kingdom), se zatím nepodařilo vrátit zpět, takže o vzrůšo bude postaráno! Abychom ale intelekt našeho hrdiny příliš nepodceňovali, je třeba podotknout, že Tepeu svou spanilou výpravu nepořádá úplně pro nic za nic: chce jako první přinést světu zprávu o tom, co se za branami říše před staletími vlastně odehrálo. Království totiž stihla tajemná katastrofa, země se zahalila do pláště temnoty a obyvatelstvo zmizelo neznámo kam. Zbyla jen liduprázdná prostranství a monumentální budovy, v jejichž zdech vítr šeptá o starých časech a o zapomnění.

Tepeu nebude cestovat sám. Nedlouho poté, co započne svou nepromyšlenou pouť, narazí na nemohoucího majina (čti “madžin”), což je infantilní a zjevně nepříliš inteligentní (”Já. Mít. Hlad.”) obluda, která, ač vypadá zcela neškodně, bez váhání likviduje nepřátelsky naladěné tvory. A krmí se jejich dušemi. Sympatická kreatura, obdařená vyjadřovacími schopnostmi tříletého dítěte a silou hydraulického lisu, je přišpendlena k zemi temnotou, která v Opuštěném království může být až nebezpečně hmatatelná. Aniž by se příliš zatěžoval přemýšlením, Tepeu obludu nakrmí a osvobodí, čímž si získá – cynický světe, div se – věrného a oddaného kamaráda. Výraz “majin” prý v japonštině označuje démona nebo také džina, nicméně váš obrovitý společník nespadá ani do jedné z těchto kategorií, což ostatně zjistíte už při letmém pohledu na přiložené obrázky. Když má někdo nos jako bambulku, čtveráckou povahu a je porostlý zelenou travičkou, rozhodně nemůže být démon (požírání duší teď raději ponechme stranou). A když už jsme u toho, džin rovněž ne. Majina byste totiž do kouzelné lampy nenapasovali ani při využití nejlepších kompresních algoritmů…

Ačkoli průchod rozlehlým světem a řešení četných hádanek bude nevyhnutelně záviset na spolupráci obou hlavních postav, nepůjde o kooperativní hru v moderním slova smyslu. Ovládání majina se totiž zhostí umělá inteligence a občas přímo vy sami: MaFK bude výhradně sólovým dobrodružstvím. Že byste příběhovou kampaň prošli spolu s kamarádem, nepřipadá podle distributora (Namco Bandai) v úvahu. Těžko říct proč, faktem zkrátka je, že spolupracovat budete takříkajíc pouze sami se sebou.

Tvůrci vás zavedou do rozsáhlých úrovní, do míst, kde kdysi žili lidé, po nichž zůstaly jen nezřetelné vzpomínky, vítr, prach… a podivná stínová monstra, kterým se nelíbí, když někomu tluče srdce a v žilách koluje krev. Tyhle kreatury považují život za těžkou urážku a netřeba snad zdůrazňovat, že naši dva nesourodí hrdinové se – viděno očima Stínu – chovají velmi urážlivě. Což znamená potíže. Subtilní Tepeu se přímým konfrontacím raději vyhýbá, spoléhá především na opatrné plížení, kradmé útoky ze zálohy – a na svého ne-tak-subtilního kamaráda. I když se často otevřenému střetu prostě nevyhnete (pak přijde ke slovu zlodějova hůl a majinovy pěsti), hra hodlá pojmout většinu setkání s nepřáteli jako svébytné puzzle. Jen pro představu: vejdete do místnosti plné nepřátel rozestavených tak, že je nelze obejít, ani tiše odstranit po jednom. Naštěstí se poblíž nachází vyvýšená plošina, na níž stojí pevná zeď. Tepeu pod ni naláká nepřátele a dá pokyn svému silnějšímu společníkovi, který zasype stínové bytosti lavinou cihel. A může se vesele pokračovat dál.

V průběhu hry bude majin (mimochodem, jmenuje se Teotl) získávat nové schopnosti, údery a kouzla (koneckonců je to magický tvor) a Tepeu začne prostřednictvím animovaných flashbacků rozkrývat obrovu pohnutou minulost. I když tomu jeho chování zpočátku nenapovídá, Teotl není jen prostoduchým hromotlukem, majinův osud je neodlučitelně spjat s osudem Opuštěného království. Ze zlodějíčkovy sebestředné výpravy se postupně stane tažení za nápravou věcí minulých, s nimiž ho pojí pouze přátelství s majinem, a z jinocha vyroste muž.

Game Republic dalo svým výtvarníkům volnou ruku, hra vypadá na první pohled stylově, neotřele a osobitě. Stejně jako kdysi Ico, i MatFK chce hráčům zprostředkovat umělecký zážitek. Majin and the Forsaken Kingdom ovšem působí o poznání optimističtějším dojmem než Ico, teplé barvy evokují atmosféru svěžího léta, což je období ideální pro pohádkové dobrodružství. Herní dobu tvůrci odhadují na rovných 30 hodin, což zní možná až příliš dobře na to, aby to byla pravda. Dobrodružství zloděje a přátelského hromotluka se majitelé PS3 a X360 dočkají na podzim.