Zaklínač 2: Vrahové králů

První Zaklínač by se dal označit jednoznačně jako „success story“. To, co se povedlo polskému studiu CD Projekt Red, to se jen tak nevidí. Pravda, v našich luzích a hájích už jsme to párkrát viděli, například s Mafií nebo Operací Flashpoint, ale tyhle časy jsou už přeci jen docela dlouho za námi. Naopak polský herní úspěch se Zaklínačem je relativně mladý a podle všeho bude pokračovat. Autorům se v roce 2007 podařilo přijít na trh s velice kvalitním RPG, které mohlo konkurovat i západní produkci, navíc mělo licenci knižního díla Adrzeje Sapkowského, a tak si po zásluze vydobylo úspěch. Zaklínače se po celém světě prodalo zhruba půldruhého milionu kusů, což je na čistě počítačovou hru parádní číslo. Hodně se hra prodávala také u nás, kde má Sapkowski tradičně velkou základnu příznivců. Na tom by vlastně nebylo nic divného, zvláštní je spíše velký úspěch na Západě, kam se knihy polského spisovatele dostaly víceméně až se hrou. Ta byla tak dobrá, že k četbě přilákala spoustu anglofonních čtenářů. Rozhodně se tak dá říct, že Zaklínač svou předlohu nezneužil, spíše ji pomohl k ještě větší popularitě.

 

 

Není tedy divu, že se CD Projekt Red po vydání Zaklínače pustilo do vývoje druhého dílu. Nešlo to ale tak rychle, jak by si autoři představovali. První Zaklínač totiž na trh dorazil v relativně dost zabugovaném stavu. To se zkrátka stane, když vydáváte svou první hru. Ve prospěch CD Projektu navíc hovoří skutečnost, že raději odložili vývoj druhého dílu a formou patchů se věnovali zdokonalení jedničky. Stálo to sice trochu toho úsilí a nutnosti stáhnout poměrně velké balíky záplat, nakonec byl ale Zaklínač bezproblémový a autoři měli čisté svědomí. Zároveň slibují, že se Zaklínačem 2 už se něco takového nebude opakovat. Tedy ne, že by se autoři vykašlali na případné opravy, spíše chtějí říct, že jich nebude třeba, nebo jich aspoň nebude třeba takové množství. On Zaklínač 2 vůbec vypadá jaksi dospěleji. Je na něm vidět, že tvůrci posbírali nutné zkušenosti a vývoj si dnes užívají mnohem více než v případě jedničky.

 

 

Důležitou zprávou je, že se CD Projekt Red nesnaží vytvořit pokračování za každou cenu, navíc v časovém presu. Dokládá to už skutečnost, že se tvůrci rozloučili s letitým Aurora enginem, který pro Zaklínače licencovali od BioWare, a vytvořili si engine vlastní, který mnohem lépe plní jejich potřeby a samozřejmě také lépe vypadá. Zároveň by měl dokázat zobrazovat mnohem rozsáhlejší prostředí, díky čemuž by se Zaklínač 2 měl zbavit výtky adresované prvnímu dílu, na kterém se hráčům nelíbilo, že je příliš koridorovitý. V pokračování každopádně bude mnohem více prostoru a prostředí bude působit vzdušnější a otevřenější dojmem. Je však třeba dodat, že to stále nebude tak otevřený zážitek, jaký nabízí například Oblivion. Tvůrci se drží osvědčeného konceptu přímočařejšího vyprávění, které používá třeba již zmíněné a renomované studio BioWare. Díky tomu si autoři mohou dovolit vyprávět zajímavější a poutavější příběh. Úspěšnost podobně koncipovaných RPG jim dává za pravdu. Hráči se rádi vzdají části své volnosti, když za to mají zaručen silný zážitek.  

 

 

Tvůrci si dobře uvědomují, jak zásadní je pro takovou hru kvalitní a poutavý příběh. Producent Tomek Gob k tomu říká, že příběh je zřejmě nejdůležitějším elementem Zaklínače 2 a že se hráči mají na co těšit. Předně bude mnohem rozsáhlejší a pojme toho více než příběh prvního dílu. Nemělo by to však být na úkor kvality, spíše by tak měla být docílena jistá epičnost vyprávění. Naprosto zásadní mají být pro Zaklínače 2 a především pro jeho hráče rozhodnutí, která v průběhu příběhu učiní. Pravdou je, že už jsme to slyšeli mnohokrát. Na CD Projektu Red je ale jasně patrné, jak je pro ně rozhodování na základě ne úplně jasných faktů a morálních dvojznačností důležité. Rozhodně nečekejte stav, kdy se budete muset rozhodnout ve chvíli, kdy vám bude jasné, co je dobré a co špatné, co vám přidá kladné a co záporné body. Následky rozhodnutí by měly být zamlžené, přesto by však hráče měly dostihnout. Mnohdy si až o několik hodin později uvědomíte, že vaše rozhodnutí nejenže změnilo příběh, ale dokonce se mohlo podepsat i na rázu herního světa, což už pak nelze vzít zpět. Autoři skutečně tvrdí, že mnohá místa se definitivně změní na základě hráčových rozhodnutí. To je jasná informace, kterou není důvod tvůrcům nevěřit, protože kdyby tomu tak nebylo, bylo by to snadno ověřitelné.

 

 

Příběh opět čerpá z bohatého univerza Andrzeje Sapkowského. To ale neznamená, že by kopíroval jednotlivé zaklínačské příběhy. Spíše z nich jen vykusuje zajímavé části a zapojuje je do vlastního příběhového rámce, který je unikátní. Důležité je, že autoři osvědčili svůj cit pro práci s předlohou a lze jim věřit, že jejího ducha zachovají i ve druhém díle. Ten svým způsobem navazuje na jedničku. Geralta tak na začátku hry najdete jako víceméně věrného služebníka krále Foltesta, kterému zachránil život a do jeho služeb se dostal tak trochu nedobrovolně. Jenže panovníkovi se neodmlouvá, a tak, když tento Geralta pověří důležitým úkolem, zavést v říši opět pořádek, nemůže zaklínač odmítnout. Fantasy svět Temerie je totiž znovu ve velkém neklidu a každou chvíli se mezi jednotlivými rasami odehrávají nějaké rozbroje. Také ve druhém díle si tak užijete dávku politikaření a zajímavého sledování vzájemných vztahů mezi jednotlivými národy.

 

 

Nemusíte se nicméně bát, že byste celou dobu usmiřovali rozhádanou říši. Jde spíše o misi, která má zajistit rozjezd příběhu, jenž se pak dramaticky rozvine. Ostatně, v prvním díle rozhodně nebyla osvětlena záhada zabijáků, kteří jsou vysazeni na zaklínače a chtějí je všechny povraždit. To samozřejmě Geralt nemůže dopustit a můžete tak vzít jed na to, že se s nimi opět střetne a možná i zúčtuje. Příběh má mít každopádně vícero rovin, které zajistí jeho atraktivitu i po desítky hodin hraní. Jelikož tvůrci vytvořili zcela nový engine, nebude se Geralt vracet na stará známá místa (až na výjimky), protože jejich přepracování by nedávalo příliš smyslu. Autoři raději vytvoří nové lokace, což jim ale nebrání v tom, aby do nich neumístili některé postavy známé z jedničky. Vztahy s nimi by se měly zajímavým způsobem vyvinout. Ostatně o vztahy v Zaklínači 2 půjde v jedné z prvních řad. NPC postavy i obyčejní obyvatelé se k vám budou chovat podle vašich činů. Nikoliv jen několika hrou sledovaných, ale podle toho, jak se chováte v průběhu celé hry.

 

 

Vývoj postavy se dočká určité konsolidace, něco ubude, něco přibude. Podrženo sečteno by schopnosti měly být tentokrát využitelnější v praxi. Změn dozná také soubojový systém, který by už neměl tolik penalizovat chyby v útočné kombinaci. Taktický by ale měl být stále. Hlavně na vyšší obtížnost se hrou jen tak neproklikáte. Mohlo by se zdát, že Zaklínač 2 je upravován ve prospěch zamýšlených konzolových verzí k větší jednoduchosti. Tak to ale podle autorů není. Sice chystají mnohem intuitivnější rozhraní, to se ale podle nich hodí každému, nejen konzolistům. Navíc jako první vznikne počítačová verze, teprve pak by se CD Projekt Red měl pustit do těch konzolových. Opět to tedy vypadá na vynikající dospělé RPG, jakých mnoho není. Bohužel se ho dočkáme až počátkem příštího roku.