Cities XL

Simulátorům velkoměstského života vládla dlouhá, předlouhá léta legendární série SimCity. Mnozí na ni dodnes nedají dopustit – a není divu. Bohužel, Will Wright a jeho kumpáni vrhli všechny síly do tvorby neskutečně výdělečného hitu jménem The Sims, a tak od roku 2003, kdy vyšlo čtvrté a poslední SimCity, zeje na trhu díra velikosti Empire State Building. Zhruba před dvěma lety sice vyšla strategie Simcity Societies, ale spíše než o nového krále žánru šlo o nepovedený a nudný úlet (vyvíjený mimo Maxis), který měl se čtveřicí původních her jen pramálo společného. Vzato kolem a kolem, našlo se sice dost odvážlivců, kteří zkusili lukrativní “díru” zaplnit, jenže nikdo zatím nedokázal sesadit stařičkého krále z trůnu. Nyní si na drahokamy vykládanou korunu brousí zuby chlapíci ze studia Monte Cristo, jejichž nejnovější počin nese název Cities XL. A pominu-li jeden opravdu zásadní nedostatek a pro někoho až přílišnou jednoduchost celé hry, mohlo by se Monte Cristo na kýžený trůn snad i vydrápat. Zmiňovanému nedostatku nyní bude věnována dlouhá rozhořčená tiráda a na (zdánlivou?) jednoduchost se mrkneme ve zbytku dnešních Prvních dojmů.

Víte, co má Cities XL společného s MMORPG Karos Online, o kterém jsem v této rubrice psal minule? Zdálo by se, že vůbec nic, vždyť u čistokrevného městského simulátoru a klasického MMORPG jen stěží najdete nějaký styčný bod. Nebo snad…? Ovšem, styčný bod tu je – jinak bych se takhle vůbec neptal, že. Obě hry, přestože jde o relativně kvalitní tituly, dokážou nicnetušícího uživatele hned ze začátku pořádně vytočit. Zatímco v případě Karosu šlo o potíže vyvolané spouštěním ve windoved módu (podrobnosti naleznete zde), Cities XL nakrkne prapodivnou implementací kurzoru myši. Stejně jako u Karosu platí, že problém postihne jen některé uživatele. Bug se podle všeho objevuje úplně náhodně, jde ovšem o maličkost, jež drasticky ovlivňuje hratelnost. O co přesně kráčí? Vizuální reprezentace kurzoru, tedy typická šipečka, neodpovídá skutečné poloze kurzoru. Je totiž o pár pixelů níž. Jinak řečeno, když chcete kliknout na určité tlačítko, kterých je v Cities XL mimochodem spousta, musíte vždy najet myší o kousek níž a klikat jakoby naslepo, protože co vidíte, neodpovídá skutečnosti. Může to vyznít jako prkotina, ale nic není dál od pravdy: tento bug činí ze Cities XL záležitost pro masochisty. Hru jsem ze zvědavosti nainstaloval celkem na 3 počítače – každý s odlišnou konfigurací – a na dvou z nich se tento problém vyskytl. Z první mašiny zmizely potíže samovolně (!), druhému stroji pomohlo až nastavení rozlišení na 800×600, přitom hardwarově by zvládl mnohem mnohem vyšší zátěž. A hrát v roce 2009 při rozlišení 800×600, to je téměř zločin proti lidskosti.

Hlavní – nebo alespoň nejvíce proklamovanou – devizou hry je propracovaný online režim, jenž integruje vámi spravované město do globální sítě. Pokud chcete, můžete Cities XL hrát striktně jako klasický singleplayerový simulátor, kdy nejste závislí na nikom a na ničem a nikdo vás neotravuje s obchodními nabídkami. Ne, opravdu nechci koupit vaši skládku jaderného odpadu, děkuji velmi pěkně. Jenže pojedete-li jen na své triko, ochudíte se o stěžejní část hry, a ruku na srdce: kdo by nechtěl pobývat v živoucím světě, kdo by nechtěl vyjednávat s ostatními a ukázat jim, jak se správně starostuje? Základní rozhraní online módu trošičku připomíná Google Earth. Před sebou vidíte model planety, osazený městy hráčů, kteří přišli před vámi. Nemusíte zde trávit příliš mnoho času, jelikož všechny důležité činnosti lze realizovat přímo z budovatelského módu, kam se společně za moment podíváme. Proto stačí jen vybrat volné místo, jež považujete za vhodné k založení prosperující metropole a voilà, můžete začít stavět. (Malý tip: čím víc ropných nalezišť se bude nacházet poblíž, tím líp).

Budování města je docela jednoduchou záležitostí – vzhledem k zaměření hry možná až přiliš. Začínáte úplně typicky: na zelené louce. Nejprve musíte postavit radnici, pak následuje tzv. All-in-one budova, která funguje zároveň jako elektrárna, vodárna a vrtná plošina. Což mě, přiznám se, poněkud vyvedlo z míry, ale aspoň se nemusíte skoro o nic starat. Už chápete, proč mluvím o jednoduchosti? Tvůrci bohužel zacházejí ještě o něco dále: nepotřeujete dokonce ani kdovíjak plánovat do budoucnosti. Nemusíte se zatěžovat projektováním rozvodné sítě, netřeba stavět vodovodní potrubí a budovat dopravní infrastrukturu, protože silnice a cesty se ve většině případů staví automaticky. A tak zatímco důkladné plánování infrastruktury představovalo v SimCity 4 naprostou nutnost, bez níž jste se nepohli kupředu, Monte Cristo klade na hráče o dost menší nároky. V podstatě stačí jen halabala rozhodit obytné zóny, o kus dál vyhradíte průmyslu (pokud možno daleko od domů – znečištění přeci nechceme) a pak už jen průběžně stavíte to a tamto, aby všecičko hezky šlapalo, jak má.

Udržovat potřebnou rovnáhu a přitom neustále expandovat dokáže každý, kdo trochu používá mozek – proto město pro 22 000 obyvatel, což byl limit testované verze, zvládne běžný uživatel postavit na jeden zátah. K dispozici dostanete několik ukazatelů, na základě nichž přijímáte rozhodnutí. Stačí sledovat velikost populace, počet volných míst a míru nezaměstnanosti, z těchto číselných výstupů snadno odhadnete, kam byste právě měli upřít pozornost. Ostatní už přijde samo. Například s finanční bilancí jsem téměř neměl potíže, rozpočtový schodek lze sice vytvořít raz dva, ale když zachováte chladnou hlavu, bez potíží se ze ztráty vyhrabete. Když je vážně zle, hodná banka ráda poskytne výhodný úvěr (haha), abyste dali všechno do pořádku. Nové obyvatele k sobě přilákáte až nehorázně snadno, při rozumné míře zdanění stačí jen mít dostatek volných kapacit, lidi k vám táhnou ve vlnách a ani jim moc nevadí, že ve městě dosud nestojí jediná škola. Nu což, aspoň se později nebudete potýkat s nedostatkem nekvalifikovaných pracovních sil 🙂

Z předchozího odstavce jasně vyplývá, že Cities XL se chová k nováčkům velice vstřícně, k čemuž přispívá i zábavně pojatý tutoriál. Hra se velmi jednoduše ovládá, interface se mi zdál intuitivní, ale to závisí na osobním vkusu. Na druhou stranu mi vadila absence sofistikovanějších možností. Vemte si třeba zdanění. Tvůrci sice berou v úvahu existenci různých tříd obyvatelstva (dělníci, kvalifikovaní pracovníci, exekutiva), ale na můj vkus jsou až příliš rovnostářští. Když chcete změnit daně – a to chtít určitě budete – musíte to udělat sakumprásk pro všechny, což občas není úplně nejefektivnější řešení. Progresivní zdanění má totiž za určitých okolností nepopiratelné přednosti… Také mě zarazila i nemožnost ovlivnit parametry jednotlivých struktur. Když už se konečně odhodláte postavit vzdělávací ústav, nelze nastavit jeho “dosah” (tedy oblast, kterou škola pokryje) či maximální počet přijatých žáků. Navíc každá infrastrukturní budova žere z rozpočtu přesně danou částku, jejíž výši kvůli zmiňované nemožnosti detailnějšího nastavení neovlivníte.

Trochu se obávám, že Cities XL nepřitáhne dostatek vytvrdlejších hráčů, nadšenců a hračičků, kteří u tohoto simulátoru stráví stovky hodin čistého času. Nebude totiž nic, co by je stovky hodin drželo. Ano, hra podle všeho zabaví na solidní dobu (řekněme desítky hodin), vypadá k světu a obsahuje příjemný hudební doprovod, ale z dlouhodobějšího hlediska to s ní nevypadá slavně. Což může být problém, jelikož tvůrci hodlají použít kombinovaný obchodní model, kdy si jednak koupíte hru a jednak platíte měsíční poplatky za přístup k online obsahu. Nu, třeba se mýlím.