The Chronicles of Spellborn

Tisícibarevnou nicotou tiše pluje kamenná loď. Za kormidlem stojí kapitán, bez ohledu na zlo číhající ve zdánlivé prázdnotě neochvějně řídí svůj koráb vstříc magií roztříštěnému světu… Takhle začíná nepříliš známé MMORPG The Chronicles of Spellborn od holandských vývojářů, jehož servery byl nedávno spuštěny. A tak v přístavu Hawk´s Landing u města Hawksmouthu vkročí na pevnou zemi čerstvá posila milice, nezkušený neduživý nováček, který začne poodhalovat neradostnou historii Spellbornu…

 

 

Jaké rasy bude nově příchozí rekrut, záleží samozřejmě čistě jen na vás. Na výběr jsou dvě: lidé, kteří nesmí chybět v žádném MMO titulu, a Daevi, bývalí démoničtí služebníci, jež se za pomoci lidí vzepřeli svým pekelným pánům. Běžný Daevi vypadá jako člověk, dosahuje ale větší průměrné výšky, je mohutnější a jeho končetiny se podobají psím. Rasa nemá pražádný vliv na hratelnost, dokonce i startovní lokace je pro všechny stejná, proto váš výběr závisí čistě na tom, jaký vzhled preferujete. Povolání jsou celkem tři, každé z nich se po dosažení páté úrovně ještě dělí na tři třídy. K dispozici je bojovník, mág a tulák (rogue) – například mága lze vycvičit v oboru útočné magie, vyvolávání a posilování schopností ostatních postav. Nejsem sice příznivcem brzkého rozhodování, kam se dále ubírat, naštěstí však už při tvorbě postavy jste poměrně podrobně informováni o možnostech specializace, takže nelezete do hry naslepo, což přinejmenším rozptýlí obavy ze špatné volby. V tomto ohledu by se někteří mohli od Spellbornu dost přiučit. 

 

Ještě než se pustíte do objevování rozsáhlého světa, můžete svého avatara obléknout do kompletní zbroje, kterou vyberete podle libosti. Předměty – a nejen ty startovní – nemají vůbec žádné statistiky, takže to, jaký meč, luk atd. vezmete do ruky, má pouze kosmetický efekt. Nesnášíte-li, když vás „vyowní“ nějaký nafarmený cvok, Speellborn se vám určitě bude líbit. Drasticky totiž odbourává honbu za lepším kusem vybavení: všechny předměty jsou prostě rovnocenné… Přece jen ale existuje jistý způsob, jak vylepšovat věci. Když splníte nějaký náročný úkol, hra vás odmění takzvanými sigily, a právě ty slouží k upgradu vybavení. Sigily přidávají magické vlastnosti a lze je do předmětů volně vkládat a zase z nich vyjímat. Pravděpodobnost vítěství v četných bojích ale závisí hlavně na jiných faktorech.

 

 

Souboje jsou rychlé, akční a úspěchy v nich se odvíjí od toho, jak dokážete zacházet se zbraněmi dneška: s klávesnicí a myší. Pro poražení moba či živého protivníka potřebujete umět dobře uhýbat, správně volit cíle a efektivně používat skilly – a pokud tyto činnosti zvládnete na vysoké úrovni, lze porazit i nepřítele s vyšší úrovní a mocnějšími sigily. Z povedených útoků můžete tvořit komba, jejichž perfektní zvládnutí z vás učiní nepřemožitelnou mašinu na zabíjení. Každé povolání samo o sobě si dokáže poradit v PvP, zapomeňte na klasické archetypy „buffer nepoužitelný v přímém boji“, „mág vždy útočící z bezpečného ústraní“ a podobně.

 

Použitelných skillů není zpočátku příliš mnoho, ale i tak věřte, že strávíte proklatě mnoho času dumáním nad tím, kam investovat cenné bodíky. A poté ještě musíte vyřešit, jak je do zvláštní rotující lišty (viz první video) poskládat za sebou tak, abyste v příštím klání toho floutka, co vás před okamžikem dostal na lopatky, poslali po pekel! Soubojový systém je až nečekaně komplexní a nutno říci, že i velmi chytlavý. Bohužel hra nevěnuje dostatek prostoru zasvěcení nováčků, každý musí do tajů válčení proniknout sám, a to není dobře. 

 

I přes propracovaný systém soubojů je Spellborn založen především na plnění rozmanitých questů, jejichž počet se pohybuje v řádech tisíců, což více než bohatě stačí k tomu, abyste se prosekali a prokouzlili na konečnou padesátou úroveň. Právě za úkoly získáte nejzajímavější odměny (z monster nepadá v podstatě nic zajímavého) a nejvíce zkušenostních bodů. Tvůrci správně usoudili, že nekonečné farmení jako například v Lineage 2 není pro hráče to pravé ořechové. Odpadá tedy i nutnost trávit denně dlouhé hodiny před monitorem, abyste to někam dotáhli. Podle chuti se občas lognete, splníte pár úkolů, k některým přizvete přátele z gildy a beze spěchu proplouváte příběhem. Nováčkovské questy sice sestávají z nudného pendlování mezi NPC, které si vás mezi sebou posílají jako pingpongový míček, což připadne zábavné asi jen fanatickým turistům – podobně ale funguje každé MMORPG a musíte se přes to nějak přenést. Při nedobrovolné úvodní turistice se totiž dozvíte, jak co funguje (nejzákladnější věci však vyzkoušíte už v prologu, odehrávajícím se na kamenné lodi), a brzy se propracujete k originálnějším a mnohem zajímavějším dobrodružstvím. 

 

Vadila mi absence kompasu nebo čehokoli, co vás nasměruje k místu splnění úkolu. Kvůli vágně zadávaným questům strávíte dost času pobíháním po lokaci a zoufalým pokřikováním do chatu, kde že to zpropadené NPC sakra je. Například hned v úvodu máte navštívit jistého kapitána městských stráží. Hra vám poví jenom, že kapitán se „nachází v Hawksmouthu“, což je informace, která je vzhledem k velikosti zmiňovaného města úplně k ničemu. Stojí snad ten chlapík u některé v městských bran? Lze ho nalézt v některé z městských budov, jejichž účelem si kvůli nepříliš podrobné mapě oblasti nejste jisti, takže je musíte osobně navštívit? … No, a teď si představte, že čas od času musíte najít NPC, které se pohybuje.

Grafika a design prostředí lahodí oku, a třeba pohled na kamennou oblohu, jíž místy probleskují zlatavé sluneční paprsky, nebo procházka urbanistickými oblastmi vyloženě pohladí po duši. Díky detailně propracovanému světu vás dokonce ani zmiňované turistické úkoly nebudou tolik otravovat. Procházka tichým zádumčivým lesem navodí melancholickou náladu, ambientní hudba ji ještě nevtíravě umocňuje; z četných věží je nádherný výhled na okolní krajinu a kdesi ve vašem nitru se při tom pohledu vzmáhá touha prošmejdit každičký kout roztříštěné země. Zatraceně těžko se jí odolává.

 

Co říci závěrem? Snad jen to, že The Chronicles of Spellborn mě v mnoha ohledech velice příjemně překvapilo. Tvůrci se nebojí vybočovat z klasických (a proto už trochu nudných) schémat, jejich dílko uřčitě osloví ty, kdo nemají zase tolik času, aby u MMORPG mohli trávit celé dny. Do Spellbornu můžete na chvíli naskočit, zabojovat si a poté věnovat pozornost důležitějším věcem než hraní. A až dostanete chuť, navštívíte zajímavý svět znovu. Žádný spěch, žádné absurdní hony za botami s o ždibíček lepším obranným číslem, ale dobře navržené úkoly a střídmější pojetí žánru MMORPG. Bohužel však musíme konstatovat, že rozlehlému univerzu by prospěl vyšší počet dobrodruhů. Acclaim svou hru dostatečně nepropaguje, což je přinejmenším zarážející, protože Spellborn nesmolí skupinka nadšenců někde doma na koleně pro hrstku podobně smyšlejích fandů. Jde o titul, který má ambice vydělávat a zdá se, jako by vydavatel tento fakt ignoroval.