XIII Century: Smrt, nebo vítězství

Třinácté století je ve hrách oblastí neprobádanou. Na rozdíl od druhé světové války, pozdního středověku či raného novověku jako by toto téma pro herní vývojáře prakticky ani neexistovalo. Poněkud paradoxně se jeho zpracování chopilo ruské studio Unicorn. Proč paradoxně? Zejména kvůli tomu, že promítání tradičního ruského nacionalismu do tohoto titulu nebylo jednoduché. Rusko totiž ve třináctém století rozhodně nepřipomínalo největší zem na světě a už vůbec ne jedno z impérií udávajících tón evropské politiky. Nakonec se však hoši s tímto problémem tak nějak vypořádali a nás je zodpovědět, zda XIII Century jako další ruský titul stojí za to, nebo jde jen o prachsprostý brak, jaké jsme si od tamních vývojářů za poslední léta zvykli vídat. Na rozřešení tohoto problému budeme potřebovat celou recenzi, protože tento titul patří k těm rozporuplnějším – jedni nad ním ohrnou nos, druhým bude šmakovat.

   

XIII Century je realtimová strategie a obrázky z ní by mohly připomínat slavný Medieval ze série Total War. Pokusili se Rusové o jeho kopii? Ani ne – zatímco Total War staví na globální mapě, kde tahovým způsobem posunujete symbolickými figurkami, vedete celou říši, obchodujete, vyjednáváte a intrikujete, je XIII Century zaměřeno výhradně na taktické bitky. Je však pravdou, že ty se v mnohém bojům z Total War podobají. Zejména svou masovostí. Nelze však hovořit o kopii, Rusové si všechno vytvořili pěkně od podlahy – něco lépe, něco bohužel hůře. Pokud se nad celou věcí důkladně zamyslíte, dost možná přijdete na to, proč tvůrci sáhli právě po třináctém století. Jistě, je to zejména kvůli tomu, že léta 1200-1300 byla zhruba posledními, kdy se v bitvách nepoužíval střelný prach, který dal válčení poněkud odlišný rozměr.

   

Určitě vás zajímá, nakolik se XIII Century drží reality. To není tak jednoduché říct. Povrchově vzato obsahuje hra všechny elementy, které by mít měla a bez většího přemýšlení jí nic nechybí. K dispozici jsou tradiční jednotky, byť typů není zdaleka tolik jako v Medieval 2. Každý z pěti národů (Angličané, Rusové, Němci, Francouzi a Mongolové) má nějakou tu specialitku, například hroziví mongolští válečníci na koních, angličtí lučištníci či francouzští rytíři. Kolem a kolem se však za každou zemi hraje hodně podobně a v obřím počtu jednotek se ty jedinečné tak nějak ztratí. Zarazila nás také nemístná síla kopiníků. Je sice nepopiratelným faktem, že tihle bojovníci ve středověku (především však v pozdním) dominovali, ale že by si poradili i s masivním nasazením rytířů a jízdy v solidní formaci a chytrou taktikou, to je hodně nepravděpodobné. Ve hře vás taková nemilá situace ovšem často potká. Dost možná to má co dělat s tím, že herní algoritmy mnohdy nerozeznají správně směr, odkud útok přichází. Je totiž záhodno nepřítele aspoň několika oddíly obejít a zasadit mu úder do týla. I když se vám to podaří, může se stát, že hra adekvátně nezmění svá vnitřní bojová čísla a bitka probíhá, jako kdybyste zaútočili frontálně. Hře nepřidává ani silně promítnutá morálka, jež má za následek útěk vlastních jednotek i při počátečních problémech, z nichž by nebyl takový problém se vyhrabat a obrátit bitvu ve vlastní vítězství. Jenže když vám zdrhne půlka armády, jde to o poznání hůře.

   

XIII Century nabízí pět kampaní – jednu za každý národ, přičemž tato tažení se skládají z na sebe nalepených bitev. Příběh tu nikdo nevypráví, je záhodno být solidním dějepisářem, abyste odhadli širší kontext událostí kolem té které bitvy. Ty jsou sice uvedeny krátkým počátečním vyprávěním, jeho hodnota však není kdovíjaká. Docela pak překvapí, že rozvržení bojiště, respektive bojových šiků na něm odpovídá realitě. Je třeba se smířit se skutečností, že žádné posily nedostanete a zákaldnu si nepostavíte – vše, co můžete využít, máte k dispozici od samého začátku mise. A nepřítel je obvykle vzdálen jen několik stovek metrů. První střety na sebe nenechají dlouho čekat, byť pochopitelně nelze vybrat všechny jednotky a poslat je na zteč. Jednak by to nebyla žádná zábava, jednak to rozhodně není cesta vedoucí k vítězství. Nutné je šikovné formování bojovníků, využití terénu (například z vyvýšenin je útok střelců silnější) a pochopitelně pečlivý management vlastních jednotek tak, aby se vhodně doplňovaly a kryly. Věc je ztížena tím, že hra běží v reálném čase, přesto jde často o napínavé šachy, kdy se po mapě s nepřátelskými oddíly naháníte tak, abyste získali aspoň nějakou tu výhodu. Ta je často opravdu potřeba, jelikož bitvy nebývají zcela vyváženy a spíše se drží historicky daných stavů, takže mnohé zahájíte v početní nevýhodě, v obklíčení apod.

Umělá inteligence nepřítele je na velmi slušné úrovni. Zčásti je to ale dáno skripty. Pokud některou bitvu budete hrát vícekrát, zjistíte, že určité akce provádí protivník vždy stejně a teprve od nich se odvíjí vlastní iniciativa. Ani ta ale není špatná a soupeř se snaží vzdorovat až do úplného konce. Když se mu nedaří, pouští se na útěk ve snaze sešikovat poslední oddíly a najít nějakou skulinku ve vaší mašinerii. Zcela zásadní je uzavřenost bojových oddílů – jakmile se je podaří oddělit, je boj takřka jistě prohraný, protože sjednocení pod náporem nepřátelských zbraní není vůbec nic jednoduchého a zaneprázdněné jednotky vás už mnohdy ani neposlechnou.

   

Pětice kampaní není tím jediným, co si můžete zahrát. Ještě je tu skirsmish, kde si bojiště do značné míry vytvoříte sami a vyberete si jednu z jednadvaceti frakcí, mezi nimiž překvapivě nechybí ani České království. Jenže jak už jsme zmínili, rozdíly třeba oproti Skotsku či Burgundsku nejsou zase tak výrazné, jak bychom si přáli. Samozřejmě, v reálu byly národy na různých stupních vývoje, a aby se XIII Century dalo vůbec hrát, museli autoři přistoupit k určitému vyvážení. Přesto ale mohli zachovat nejrůznější specifika bojovníků té které země.

   

Grafika stejně jako všechno ostatní také nepůsobí jednoznačně. Zdálky se může srovnávat s děním, které je možné sledovat v Medieval II, ovšem po přiblížení kamery doslova nad hlavy vojáků se přeci jen před svým obsáhlejším konkurentem musí sklonit. Jednotky působí příliš strnule a autoři evidentně používali jen pár modelů, takže vypadají všechny stejně. Na druhou stranu, kameru přiblížíte jen párkrát, a to pro zajímavost – operovat lze výhradně ve vyšším nadhledu, takže se nad těmito nedostatky není třeba příliš znepokojovat. Potěšil nás naopak obsáhlý a dobře zpracovaný tutoriál, ze kterého se dozvíte vše podstatné, a co je důležité – naučíte se toho i využívat. Lokalizace formou přeložených textů nedopadla špatně, ovšem některé věty a přeložené výrazy působí lehce kostrbatě. To však není problém přejít.

   

XIII Century zcela určitě není titulem pro fanoušky Command and Conquer či Age of Empires. Sice odpadl globální mód, který od série Total War odrazuje nejvíce nenáročných hráčů, na druhou stranu je bitevní chlebíček pořádně těžký a bez patřičně promyšlené taktiky se vítězství nedočkáte. Bitvy tak představují zajímavou výzvu pro hardcore hráče, nicméně je tu řada chyb a nesrovnalostí, jež jinak povedené válčení znepříjemňují. Proto udělujeme 65%.